Ulice Sunagakure

"dvě noci na střechách budov sunagakure byli velmi zajímavé, klidně bych se tu vyspal i znova, nechci vás nějak obtěžovat svou přítomností, vlastně bych tu ani nejspíš neměl být a rušit vás a vaše jednání" otočil jsem pohled k Yoko "ale přizpůsobím se, pokud si to budete přát"

,,Vždyť víš, že jsem na mrazy zvyklá." pousmála jsem se a srašně znervozněla. Pocit na zvracení byl intenzivnější. Rychleji jsem dýchala a nenápadně se rozhlížela, kam bych mohla zapadnout. Ksooo, tady už není nic otevřeného!..To ne!.. Aniž bych cokoli řekla, otočila jsem se s rukou před ústy a utekla od nich dál. Zalezla jsem si kamsi do tmavé, opuštěné uličky a pak už jsem to nestihla. Celý den jsem nejedla, ani nepila, takže to bylo hořké. Tekly mi slzy, jak jsem namáhala svaly. HHřbetem dlaně jsem si utřela pusu a svezla se po zdi na zem. Slzy jsem nechala téct, tentokrát jsem brečela, ale..Budou mě nejspíš hledat, nemůžu brečet a hlavně ne před Yo, to ji zničí.. Schovala jsem hlavu do dlaní a zůstala sedět na zemi.

"Říkala jsem, žádná ale.." Pousmála jsem se. "Obtěžovat? To bych vás nezvala. Opravdu máš pravdu Hitomi, že je pozdě a nic kloudného by z té smlouvy nevzešlo, ale ráno moudřejší večera, no ne? A myslím, že ani PiliKKa by nechtěla, aby kvůli její nepřítomnosti ze smlouvy sešlo.." Snažila se se působit optimisticky, i když uvnitř mě bylo všechno zmatené a ještě více mě zmátlo, kam Hitomi zmizela.
To kvůli tomu, že je snad..
Nedokončila jsem myšlenku, kývla na Daisukeho a šla pomalu za ní. Sunu jse znala nazpaměť, vždyť jako malé jsme s Pili zdrhaly z domu a hledali všechna temná zákoutí Suny.
Po chvilce hledání jsem ji opravdu našla a pousmála jsem se.
"Jak říkám, postel ti prospěje!" Přidřepla jsem si k ní a pozorovala ji.

,,Možná.." kníkla jsem bolestivě a podívala se na ni. Opět si mé tělo hrálo se zelenou a bílou barvičkou. Podél zdi jsem se zvedla a co nejopatrněji udělala několik kroků k Yoko. Netušila jsem, že mě to takhle zmoží. Byla jsem dehydratovaná a unavená. Jak to takhle vydržím dva až tři měsíce, to by mě zajímalo, teda..

Povzdechla jsem si a divila se, že mi hlava ještě neuletěla.
Došla jsem k Hitomi a podepřela jí.
"Pravděpodobně něco tuším, a vyptávat se nebudu jen. Jak dlouho?" Špitla jsem a pousmála se.
Pak jsem se k i s ní vrátila zpátky na lavičku, kde jsme nechali Daisukeho.
"Tak a teď pěkně povinně k nám. Hitomi půjde do postele, tobě je lednička i s postelí k dispozici a já zkontroluju Amayo.." Pousmála jsem se a připadala si jako nějaký velitel. Vážně mi to celé leze na mozek.
Jako už poněkolikáté bych klidně se vším flákla a zmizela někam daleko, daleko nebo se zhroutila, ale nesmím a moc dobře to vím, proto se to ani udělat nehodlám.
Pomalu jsem se i s podepřenou Hitomi rozešla k domu a kývla na Dasiukeho, ať si pospíší.
(Přesun)

hbitě jsem zareagoval a pomohl jí s Hitomi (přesun)

Běžela jsem, ani nevím kam. Přes slzy jsem nic neviděla. Nechala jsem to dojít daleko. Dusila jsem to v sobě, jenže už jsem nemohla. Yuuki!!! Moje Yuuki!..Pili, minna.. Protože jsem nic neviděla, zakopla jsem a upadla. Už jsem se nezvedla, nemohla jsem. Zůstala jsem ležet na zemi a brečela, jakoby byl konec světa. Jenže tohle bylo o moc horší. Alespoň v mím nitru ano.

Stále ubrečená jsem se postavila, ale několikrát jsem spadla na zadek. Když se mi to konečně podařilo. Vrávoravou a slepeckou chůzí jsem se pokusila jít najít bránu vesnice.

Objevila jsem se v ulici a zamířila do obchodu s ramenem. Objednala jsem jeden kuřecí rámen sobě i Daisukemu a zeptala se, jestli si můžeme vzít rámen ven. S odsouhlasením jsem si obě misky vzala a sedla si na nejbližší osvětlenou lavičku. Jeden ramen jsem podala Daisukemu.
"Itadakimasu.." Podotkla jsem a pustila se do jídla, abych tak ukojila kručící žaludek. Podívala jsem se na ztemnělou ulici kolem.
Naposledy jsem byla na ramenu s tebou, Pili-chii..
Povzdechla jsem si, vážně jsem na to nechtěla myslet, tak jsem odvedla řeč jinam.
"Ty jsi už odmalička vyrůstal v Kiri?"

došel jsem za ní a s miskou v ruce jsem se usadil na lavičku, jelikož byl rámen ještě dost horký, nechal jsem ho vychladnout a odpověděl na otázku
"ano od malička, společně s Daiem a později s Hitomi, bylo to celkem zajímavé být s nimi v jednom týmu s naším úžasným senseiem" dal jsem se pomalu do jídla
"a co ty ? taky jsi tu od malička ?"

"Páni, musí to být skvělé..mít tým.." Usmála jsem se a pak přikývla.
"Hai, narodila jsem se zde. Vyrůstala jsem s PiliKKou a.. "Odmlčela jsem se a radši si do pusy dala ramen, abych na to přestala tak úpěnlivě myslet.

odložil jsem misku stranou a podíval se na Yoko
"vidím, že tě opravdu trápí, že tu nění, neni to poprvé co jsem si toho všiml, ale neboj ona je přeci kage, určitě se vrátí v pořádku" usmál jsem se
"taky jsem se mockrát bál o Hitomi, když se nám ztratila, ale nakonec se vždy vrátila"

Pousmála jsem se.
"Nejspíš máš pravdu.." Dodala jsem a taktéž odložila prázdnou misku stranou. Byla celkem zima a tma, ale byla jsem na tohle střídání teplot zvyklá, tak jsem nijak nereagovala.
"Vy s Daiem jste dvojčata?" Plácla jsem to první, co mě napadlo.

"ano jsme dvojčata, ale přesto jsme každý jiný, já jsem spíš klidný a rozvážný, on je tvrdohlavý a do všecho se žene hned po hlave a hlavně ... kouří .. nesnáším ten smrad !" pousmál jsem se, když jsem si vzpoměl jak jsem našel jeho trávu v křesle
"ale vím, že Hitomi miluje a to je hlavní, dřív to tak nebývalo, nevýval tak věrný, ale nechci ho pomlouvat"

"Každý má na něco závislost.." Pousmála jsem se. "Hlavně, že je Hitomi šťastná.." Podotkla jsem a vstala. Vzala jsem do ruky misku a šla zaplatit obě. Pak jsem se zase vrátila k Daisukemu.
"Umm, jsem celkem ospalá, tudíž půjdu domů. Jdeš taky?" Zeptala jsem se.

"asi ano, docela se ochladilo, sice jsem si nejspíš naspal dost už ze včerejška a dnes nezaberu, ale budu v teple" usmál jsem se a vstal připraven jít

Pousmála jsem se. "Spal jsi jako zabitý.." Podotkla jsem a pak se vydala k domu.
(Přesun)

no krása, to jsem se představil ve velmi krásném světle.
vzdychl jsem si a šel za ní (přesun)

Jdu po ulici vidim tam kde se kupuje jídlo tak si ho koupim.Pak se zvednu a procházim se.

Zvednu se ze země

To už jsem zase spal jinde než doma?! řekl jsem udělal jsem ptáčka a letěl se proletět./přesun)

Procházela jsem se uličkami Suny s nepatrným úsměvem hleděla na oblohu. Měsíc dnes zářil neobvykle jasně, stejně jako hvězdy okolo něj.
Shukaku sílí v noci, proto ty noční můry! Konečně mi to všechno došlo, proto jsem nemohla usnout, aspoň prozatím ne.
Je to zvláštní, vždycky jsem přemýšella nad tím, jestli být jinchuuriky je dobré, nebo zlé. Jestli je to dar nebo prokletí. Ve vodopádu pravdy jsem si uvědomila, že jsem sama sobě nalhávala jistou skutečnost, ale teď už vím, že se musím naučit věci brát, tak jak jsou. Ne se je snažit neustále měnit k příkladu svému. Hodně se to změnilo, že Gaara-sama? Tehdy jste byl také jinchuuriky, lidé Vás odsuzovali, dělali předsudky. Doba se změnila, teď už lidé na nás nepohlížejí jako na zrůdy. Pousmála jsem se. Jen díky Hokagemu-sama, Pilice a všem, kdo ve mě věřili jsem si tohle všechno dokázala uvědomit.
Procházela jsem se ulicemi dál. Pohled na noční oblohu mě nutil k zamyšlení. Posadila jsem se na jednu z laviček a ztrácela se ve vlastních vzpomínkách na dětství. Pili-chii? Pamatuješ, co jsme si řekly? Že až budeme od sebe hodně daleko, když na sebe budeme myslet, uslyšíme své myšlenky. Pokud mě tedy slyšíš, vrať se brzo..
Usmála jsem se. Byla jsem bláhová a naivní, ale aspoň tahle myšlenka ve mě stále držela naději. Chvilku jsem ještě seděla na té lavičce a s úsměvem hleděla na tu temnou oblohu.

Po chvilce už jsem všechny myšlenky nechala někam odplout. Hleděla jsem na oblohu s úsměvem na rtech. To jsem potřebovala! Pročistit si hlavu!
Zachvěla jsem se, celkem se ochladilo. Ale nevadilo mi to. Právě tohle jsem na Suně milovala.
S čistou hlavou jsem vstala a vydala se pomalým krokem k domovu.
(Přesun)

Došla jsem do ulice a rozhlédla se. Po ulici stále pobíhali nadšené děti a kráčeli vesničané, kteří pomalu uzavírali své malé krámky. Ale věděla jsem, že Dango krámek nezklame, jen.. Kde ho najít?
Zastavila jsem se uprostřed ulice a rozhlédla se. "Tudy.." Řekla jsem a pousmála se. Pak jsem se vydala směrem doprava a po chvilce jsem se zastavila před velkým krámkem, jenž hlásal prodávání Danga. "Tak tady to je.." Řekla jsem Daisukemu.

"zprvu jsi nevypadala moc zorientovaně" zasmál jsem se
"mno tak pojďmě ochutnat, ať zjistíme jak chutná zdejší dango !" pousmál jsem se a zalezl do krámku

"Víš, Suna je docela velká.." Podotkla jsem a ušklíbla jsem se.
"Jo, tak jdeme.." Řekla jsem a šla za ním. Porozhlédla jsem se. Dango knedlíčky byli skoro všude všech barev a velikostí. Sugoi! Moc sem nechodím, ale tenhle pohled stojí za to!
Přišla jsem rovnou k prodavačce.
"Umm, dejte mi sebou tři ty zelené, dva růžové a dva žluté.." Nadiktovala jsem a pak si vzala balíček sebou, čímž jsem na řadu poslala Daisukeho.