Ulice Sunagakure

Jdeme...

(přesun)

Vrávoravou chůzí jsem procházela ulicemi. Je tu strašné teplo...Tohle mi asi moc neprospěje v momentálním stavu.. Musela jsem se zastavit a opřít se o kolena, abych se vydýchala. Žaludek jsem měla jako na vodě a obličej si pohrával se zelenou a smrtelně bílou barvou. Tváře jsem však měla červené, jak mi bylo teplo. Jsem zvyklá na déšť, inverzi, sníh, krutý mráz, ne na sluníčko..PiliKKo, tak rozdílné jsme a přitom máme dost společného.. Narovnala jsem se a rozhlížela se.
,,Tak kam teď?" mumlala jsem si pro sebe.

Hmmm... Kousla jsem se do prstu a pomocí Kuchiyose vyvolala něco jako dvojče Kitsu. Malé děti se ke mně hned seběhly a chtěly si ji hladit. Byl to unikát vidět ve vesnici, kde svítí stále sluníčko vidět polární lišku. Usmála jsem se na děti a nechala je, aby si ji pohladily. Přiklekla jsem si k lišce, které jsem právě dala jméno Kitsune.
,,Tak jo, odveď mě do kanceláře, tady už jsi byla." podrbala jsem ji za uchem. Ona mávla ohonem a já zamávala dětem a vydala se za lištičkou. Ochotně na mě čekala, když jsem se potřebovala zastavit, zrovna nejlépe mi nebylo.

Vešla jsem na ulici a našla jednu lavičku, na kterou vrhal stín dům stojící za ní. Pomalu jsem Hitomi k ní odvedla a sama jsem se na ní posadila.
Podívala jsem se před sebe. Dětský smích kolem pomalu utichal, jak se děti v doprovodu svých rodičů vraceli do svých domů. Obchodníci balili své stánky a uchylovali se taky ke svým bydlištím.
"Miluji Sunu.. A vím, jak moc ji miluje ona. Nechci myslet na ty špatné věci, možná.. Může to znít bláhově.. Ale nedovedu si představit, že bych o celou tuhle vesnici včetně obyvatel a ninjů mohla v jednom okamžiku přijít. Gomene, mluvím z cesty. Jen občas.. Přemýšlím nahlas.." Pousmála jsem se a hleděla stále před sebe.
Ještě jí říkej tyhle věci!
Vyndala jsem sama sobě a pohrávala si s řetízkem, co jsem měla na krku. Až po chvilce jsem si uvědomila, že je to od Hokageho na potlačení chakry Bijuu.
Pousmála jsem se a hodila to za hlavu.
Zvláštní kam až se člověk díky detailům může v zamyšlení dostat..

Oční kanálky začaly pomalu vysychat. Zmocnila se mě, ani ne tak apatie, jako odevzdanost.
,,Jsem tu poprvé.." posadila jsem se vedle Yoko. ,,Nejsem zvyklá na sluníčko, teplo a sucho. V Kiri je přesný opak. Ač jsem se narodila v Kiri, mů klanj sahá až po Yukigakure. Takže je to opravdu úplný opak." mírně jsem zvedla koutky úst, ve snaze se usmát. Natáhla jsem dlaň před sebe a na ruce mi pomalu ,,narostly" dva menší rampouchy. Jeden jsem podala Yo a druhým jsem si chladila rozpálené tváře a čelo. Bylo mi teplo a špatně od žaludku. Naproti sluníčku se mi zablyštil prstýnek. Pousmála jsem se.
,,Ať se stane cokoliv, zvládneš to. Ty, Amayo i Suna. Určitě ji znáš lépe než já, takže pro ni určitě tato vesnice znamená neskutečně moc. Je schopná pro ni obětovat vše a pro rodinu a přátele také." otočila jsem se na Yoko.
,,Ať se stane cokoliv, ochraňuj pro PiliKKu to nejdražší. Ty na to máš, Yo. PiliKKa teď potřebuje TVOU podporu. Je silná, ale křehká jako porcelánová panenka." pousmála jsem se. Bleskově jsem odvrátila pohled a překlonila se. Zavřela jsem oči a čekala, než největší nával nevolnosti přejde. Poté jsem se opět zadívala na dívku, na kterou padlo tolik zodpovědnosti a ze které čiší neuvěřitelná síla a odhodlání.
,,Jste si strašně podobné." prohodila jsem.

Překvapeně jsem se na ní podívala. Do očí mi vrhkly nové slzy i přesto jsem se usmála.
"Arigato.." Špitla jsem. Její slova mi dodali jakousi odvahu, která mi teď scházela. Protřela jsem si oči a zadívala se na nebe.
Má pravdu. Má naprostou pravdu. Pili, ať už jsi kdekoliv.. Nezklamu tě!
"Já.. Dnes nevěděla jsem co dělat, nevěděla jsem co bude dál, když tady nebude. Nevěděla jsem, jak to zvládnu. Ale máš pravdu. Potřebuje mě.." Dostala jsem ze sebe a posumála se. Pak jsem se na ní podívala.
"Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se starostlivě.
Pokud není zvyklá na teplo.. Aby z toho nebyl úpal.. Kso, že já se nestala medikem.

,,Momentálně tě potřebuje víc, než cokoli jiného, i když si to třeba ona sama nepřizná. Někdo ji musí držít nad hladinou a v tuto chvíli jsi to ty. Nepotřebuje tě jen ona, ale i Amayo." usmála jsem se.
,,Já jsem v pořádku..Ještě pár měsíců se takto budu cítit a pak už mi bude dobře. Pak..už možná budu šťastná." pousmála jsem se na ni.

"Hai.." Přikývla jsem a při tom, jak mluvila dál jsem si začala dávat všechny dílky dohromady.
Ten prstýnek, ta nevolnost.. pár měsíců..Že by?
Na tváři se mi i přes momentální stav vykouzlil úsměv.
"Zdá se, že očekáváte něco šťastného.." Podotkla jsem a znovu se pousmála. Byla to radostná zpráva, nemohla jsem.. Nemohla jsem se mračit.

Po dlouhém pozorování okolí jsem se uchýlil zpět na své místo a ihned na to jsem spatřil známou tvář, kterou jsem nemohl přehlédnout ani ve tmě.
Snažil jsem se co nejméně nápadně dostat za ní, poté jsem seskočil z budovi za ní a bleskurychle jí přikryl oči, ústy se přiblížil k jejímu uchu a potichu promluvil
"dobrý večer, Mizukage-sama"

,,No no, copak to vykání?!" upozornila jsem ji s menším úsměvem a přikývla.
,,Ano..ona ta radostná zpráva přišla dneska ráno...a to hlavní se odehraje až později." podívala jsem se jí do očí. ,,Vidím, že už asi tušíš." usmála jsem se a strašně se lekla, když mi někdo zakryl oči. V první chvíli jsem chtěla panikařit, ale kdyby to byl někdo zlý, Yo už by útočila. Potom..Ten hlas.. OŚundala jsem ze sebe jeho ruce a otočila se.
,,Daisuke." objala jsem ho. ,,Ráda tě vidím."

jelikož jsem to nečekal, skoro jsem na ní spadl "taky tě rád vidím" řekl jsem přiškrceným tónem "můžu dostat vzduch prosím !" řekl jsem omámeně z posledního dechu

,,Umm, jasně, promiň." usmála jsem se a přestala ho drtit v objetí.

"Gomene, já jenom.. Je zvláštní tykat někomu na vyšší úrovni. U PiliKKy mi to tak nepřijde, vyrůstala jsem s ní.." Pousmála jsem se a pak se mi úsměv rozšířil ještě víc. "Hai, tuším.." Nadšeně mi zajiskřilo v očích.
Nosit v sobě další život, jaké to asi musí být?
Přemýšlela jsem a pak něco zaslechla. Bleskově jsem tasila kunai a otočila se na neznámého, ale zjistila jsem, že ho Hitomi zná, tak jsem ho zase sklidila a zahleděla se na oblohu. Setmělo se, a tak se i ochladilo. Znovu jsem se dívala na hvězdy. Byla jsem zahloubaná do vlastních myšlenek. Díváš se i ty teď na oblohu, Pili?
Pousmála jsem se a zavrtěla hlavou. Nechci už na to myslet.

Všimla jsem si, že je Yo stále zahloubaná do svých myšlenek a věděla jsem, naž myslí. Postavila jsem se. ,,Yo? Musím s tebou probrat něco důležitého a to spojenectví mezi Kiri a Sunou. Spojenectví s Konohou padlo, já i PiliKKa jsme však chtěly zůstat ve spojenectví, ale potřebuje se to sepsat..Také mám menší návrh..V případě mé smrti, nebo smrti PiliKKy se vesnice spojí v jednu. Každé zůstane jméno, ale bude vládnout pouze jeden Kage. Chci tím předejít, že se Kirigakure či Suna dostanou do špatných rukou. Nevím, jak tady, ale u nás to hrozí." pousmála jsem se a čekala, co na návrh odpoví.

Otočila jsem se na ní a bedlivě ji poslouchala.
Mám všechny pravomoce, pokud PiliKKa souhlasila a zdá se, že se s Hitomi znají. Proč nesouhlasit?
Zvážila jsem všechna pro a proti a pak promluvila.
"Hai, s návrhem plně souhlasím. Myslím, že Spojenectví bude výhodné a také nechceme, aby Suně vládnul někdo, kdo by jí přivodil akorát tak zkázu. Dobrá, potřebujeme to sepsat. Půjdeme do kanceláře, stejně jsem tam ještě chtěla něco vyřídit.." Pousmála jsem se a také vstala.

Přikývla jsem a podívala se na Daisukeho. ,,Půjdeš s námi?" pousmála jsem se a vzala si na ruce Kitsune, která mi celou dobu ležela u nohou.

"jestli si to přeješ a nebudu nijak překážet tady slečně, tak bych šel" usmál jsem se a tázavě pohlédl na Yoko

Pousmála jsem se. ,,Daisuke, tohle Yoko. Zastupuje Kazekage, která musela z vážných důvodů opustit vesnici. Jsou navíc i příbuzné, že mám pravdu?" usmála jsem se na ni a ukázala na Daisukeho. ,,Yo? A to je Daisuke. Starší bratr mého...kousla jsem se do rtu. ,,Snoubence.."

"Hai, jsme sestřenice, ale vyrůstáme spolu už od plenek.." Pousmála jsem se.
"Těší mě, a nebude to vadit. Budu ráda, že se nebudu muset chovat tak formálně" Dodala jsem k Daisukemu a podala mu ruku.
Opravdu si zvykám jen těžko..
"Tak půjdeme, ne?" Zeptala jsem se po chvilce.

také jsem jí podal ruku a lehce jí stiskl "těší mě Yoko, rád tě poznávám" usmál jsem se a pak jsem si teprve uvědomil co řekla Hitomi
"c-cože ?! kohože jsem bratr ?" podíval jsem se na ní a moje ruka klesla k tělu

Skousla jsem si spodní ret a podívala jsem se mu do očí. Beze slova jsem zvedla výš pravou ruku, na které se jako ozdoba třpytil stříbrný kroužek s kamínkem uprostřed.

Nic jsem neříkala, jen jsem je pozorovala. Ta napjatá atmosféra kolem..
Tohle se mi nelíbí..
"Prosím, vím, že mi do toho vůbec nic není, ale můžete si to vyřešit jinde. Půjdeme do té kanceláře, sepíšeme tu smlouvu a pak si to v klidu vyříkejte, ale je už dost pozdě a.." Zbytek věty jsem nedokončila, jen.
Nechala jsem Amayo příliš dlouho samotnou...
Zavřela jsem oči a přesunula všechny své instinkty na chakru v písku před domem. Nikdo tam není, ale stejně...

chvíli jsem se překvapeně koukal na její prstýnek a po chvíli jsem konečně promluvil s úsměvem na tváři "gratuluji budoucí slečno Utsushi" mile jsem se usmíval přičemž jsem odpověděl na kladenou otázku "já jsem připraven, můžem jít"

Uhnula jsem před jeho pohledem. ,,Yo? Necháme to na jindy..Už je opravdu pozdě. Jestliže je PiliKKa pryč, tak Amayo je sama. Nenechávej jí samotnou. Smlouvu vyřešíme jindy a když bude čas a hlavně vhodnější situace." pokusila jsem se o spměv a snažila zakrýt orosení čela. Bylo to teplem co se mi rozlévalo po těle, když chtěl obsah žaludku znovu ven.

"Také gratuluji.." Špitla jsem, i když jsem to tušila předtím.
"Amayo.. Mám o ní starost, dům je zabezpečený, ale máš pravdu. Radši se na ní podívám. Odpoledne mi omdlela, ale bylo to z vyčerpání. Bylo toho na ní moc. Potřebovala se pořádně vyspat." Dodala jsem, ale pak navrhla.
"Tu smlouvu vyřešíme zítra, takže vás zvu k nám a žádné ALE nechci slyšet. Noci v Suně jsou opravdu chladné a dům je dost velký" Pousmála jsem se.
Celkem mě vidina postele lákala, i když jsem věděla, že neusnu.
Ne, dnes rozhodně ne. Buď prosedím celou noc u Amayo, nebo se zabavím koukáním z okna...
Pomyslela jsem si a čekala na jejich kladnou odpověď.