Ulice Sunagakure

Uviděla jsem, že Tendashi odešel, tak jsem se znovu otočila k Pilice. Zaslechla jsem Kisukeho a nechtěla jsem jejich rozhovor ničím rušit. ousmála jsem se a šla si sednout na lavičku vedle nich. Zaklonila jsem hlavu a se zaujetím pozorovala oblohu a přemýšlela nad všelijakými blbostmi, které mi právě přišly na mysl.

Začínala jsem se nudit, tak jsem vstala. "Pili, půjdu napřed. Až to budete mít dořešené, budu trénovat v poušti a tam to můžeme dokončit.." Sdělila jsem jí a s úsměvem se vydala pryč.
(Přesun)

Trajdal jsem skrz ulice. Se zájmem sledoval okolí a užíval si zdejší atmosféry. "Zase zde v ulicích to vypadá fakt suprově, akorát nikde nevidím žádný stánek s párky v rohlíku.." upozornil jsem se a zvídavě se dál rozhlížel.
No tak, někde přece musíš být, záhadný prodavači s párky z písečné.
Pak musím najít ty byliny, na poušti rostlinu snad najdu...

Vešla jsem do ulice a míjela Ichiraku, ale PiliKKu jsem neviděla nebo jsem ji v té tmě, která začala panovat kolem ani vidět nemohla. Pokračovala jsem dál, s rukama volně podél těla tichou a vylidněnou ulicí. Sem tam kolem mě prošel nějaký člověk, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornost. Ve tmě jsem jen matně rozeznávala tváře. Nakonec jsem se zastavila a sedla si na nejbližší lavičku, pod lampou.

Stále jsem ťapal a zoufale hledal. Oči mi přejížděly po celé ulici a sledovaly potencionální náhradu za párek.
Najednou jsem se zastavil a tupě civěl. RÁMEN. Myslím, že to je skvělý kompromis.Nepatrně jsem přidal na kroku a doběhl ke stánku.
Následně jsem si objednal veliký ramen a sedl si na lavičku. Cestou jsem nadělal dost hluku, protože má rychlá chůze byla spíš sprint. A rozhovor s prodavačem byly spíš hlasité příkazy prázdného břicha.

Stále jsem seděla na lavičce a pak se zamračila, když jsem zaslechla hluk.
Kdo takhle pozdě běhá Sunou?
Napadlo mě, a tak jsem se za zvukem otočila. Zahlédla jsem díky lampě z postavy akorát tak růžové vlasy. Nikoho takového jsem v Suně neviděla, tak jsem vstala, abych dotyčnému případně vynadala. Pomalu jsem došla k němu, což byl ani ne metr a zamžourala do tmy na jeho tvář. Pak jsem překvapeně zamrkala a zasmála se.
"Tak to ty tady tropíš takhle na večer takový randál?" Zeptala jsem se. Jasně, kdo taky jiný.

Spokojeně jsem papkal, když v tom mě vyrušil hlas a stín, který mi bránil v pohledu do ulic.
Očima jsem ostřil, až jsem doostřil. "Yo-Yoko?" udivil jsem se a na tváři se mi objevil nepatrný úsměv. Popravdě... ve skrytu duše jsem doufal, že tu bude.
Poslední sousto ramenu mi zmizelo v ústech a za mísou jsem se ušklíbl.
A přání se mi vyplnilo.
Rychle jsem odskočil ke stánku, položil tam ramen a zaplatil.
"Nechceš něco? K jídlu, pití?" nic lepšího mě nemohlo napadnout...
Ptal jsem se, když jsem docházel na lavičku. Sedl si a naznačil, aby si přisedla.

"Ne, děkuju. Jedla jsem odpoledne, nemám hlad.." Usmála jsem se a jen kroutila hlavou nad jeho rychlými reakcemi. Přisedla jsem si vedle něho, ale zvědavost mi nedala. "Co ty tady teď, v noci děláš?"

Uchechtl jsem se. "To je docela dobrá otázka. Hokage je na tom velice mizerně a já přišel pro jistou bylinu, co roste tady na poušti. Měla by pomoct ho dostat z toho nejhoršího, pak už je to pouze na něm."
Na chvíli jsem se odmlčel a pokračoval. "A tady ve městě vlastně ani nevím."
Odvrátil jsem zrak z ulice na Yoko.
"Hmm... Co ty? Jak jsi zvykáš zde, v Suně," optal jsem se neutrálním hlasem.

Když jsem došel na ulici, byl jsem uchvácen jak písek září pod paprsky osvětlení. Vyskočil jsem na budovu, kde jsem se ihned posadil a vytáhl si zápisníček.
Když jsem pozoroval okolí, tak jsem si zapisoval každý detail, který jsem viděl, semtam jsem i něco nakreslil, jelikož se to nedalo popsat slovy.
Není tu moc stráží .. je to tu dost zranitelné .. pomyslel jsem si, když jsem viděl jen pár siluet ve tmě
nicméně .. podceňovat je se nejspíš nevyplácí zadíval jsem se na Ichiraku poblíž a můj žaludek si se mnou ihned začal povídat.
"ale no tak, jedl jsi před chvílí" řekl jsem celkem hlasitě pro sebe
bože jsi magor, už mluvíš sám se sebou .. vzdychl jsem si

"Hai slyšela jsem o tom. Ví se, kdo m to udělal?" Zeptala jsem se a přemýšlela. Na chvlku jsem zrak upřela na oblohu.
Ze Suny pro mě byl a vždycky bude pohled na hvězdy ten nejkrásnější. Slyšela jsem, že zase proluvil, tak jsem na něj stočila pohled.
"Já? Celkem dobře. V podstatě dělám to samé, co v Konoze. Trénuji, žádná novinka ani zajímavost." Ušklíbla jsem se nad svým stereotypním životem, ale nestěžovala jsem si.

"Ne, já nevím o ničem. Bohužel..."
Stejně do teď nepochopím, kdo ho mohl dokázat porazit. Musel mít něco v rukávu, něco, co Hokage nemohl čekat.
Zrak mi cukl kamsi do výšky na siluetu, která nebyla zrovna moc dobře vidět. Dál jsem chvíli pozoroval ulici a opět se podíval na Yoko, do očí.
"Je mi to jasné," pousmál jsem se a sledoval ji. "Pod tou lampou ti to sluší, ehm-ehem..!" baka "chtěl jsem říct.. no. Jsi nádherná."
Jop, tak teď jsi to slušně dofinishoval.
Sklopil jsem hlavu, prohrábl si vlasy a podrbal část obličeje blíže k Yoko. Ruka tam nadále zůstala, aby zakryla můj zdrcený výraz.

Ptáček přiletěl a dal Yoko dopis


Dopis:

Spoiler:

"Hokage-sama se uzdraví, pevně v to věřím.." Pousmála jsem se a ani neřešila ten fakt, že jsem své myšlenky právě vyřkla nahlas. Pozorovala jsem zem pod sebou a poslouchala ho, ale při jeho posledních slovech jsem sebou mírně škubla a překvapeně se na něj otočila. Začala jsem se přiblble usmívat, nejspíš proto, abych zakryla tu červenou barvu, která se mi díky jeho poslední poznámce nahrnula do tváří. "...Arigato" Podařilo se mi ze sebe po nějaké chvíli ticha vysoukat.
Nic lepšího jsi říct opravdu nemohla!
Pomyslela jsem si trpce a hořečně přemýšlela, co bych řekla, abych nějak zamaskovala své rozpaky.
"Umm, zřejmě jsem moc zvědavá, ale říkal jsi, že jdeš hledat tu rostlinku do pouště, což je celkem dost široký pojem.. Víš přesně nějaké místo, kde často roste? Mohla bych ti pomoct, i když je pravda, že se vyznám leda tak v jedech, ale v medicíně moc ne.." Usmála jsem se a v duchu doufala, že tu rychlou změnu tématu nestačil zaregistrovat.
Pak jsem si všimla ptáčka, jenž přistál kousek ode mě. Sundala jsem mu z nožičky dopis a nechala ho zase odletět. Zaraženě jsem četla první řádky, ale pak jsem zakroutila hlavou. Tohle nebude dopis pro mě...
Usmála jsem se a lísteček schovala do kapsy. Dám jí ho, až ji uvidím..

Probudil jsem se se zápisníkem na tváři, kdesi na střeše
"dobrý ráno Himi-chan !" zakřičel jsem v domění, že jsem doma.
Poté jsem sundal zápisník ze své tváře a uvědomil si, že jsem v sune
"aha !!" zmateně jsem se zasmál a posadil se na kraj budovi abych viděl do ulice.
Hned jsem zahlédl nějakou dívku s chlapcem na lavičce
oni snad nikdy nespí ! vždyť tu vysedávají od včerejška ! .. nebo to byl někdo jiný ? výměna stráží ? .. že by tu seděli takhle nenápadně ? zajímavé ..
vytasil jsem tužku a ihned si zapsal Střáže v Suně se chovají jako civilisté, a nikdy nespí
Následně jsem přeskočil ma bližší střechu abych se dověděl víc. Stále jsem je pozoroval a bedlivě naslouchal.

přišel jsem k sobě domů tam jsem se převlékl nachystal si batoh a odešel jsem

Zakrýval jsem si obličej rukou a abych nevzbudil podezření z mého výrazu, nenápadně jsem si podepřel hlavu.
Před tím hlasitým myšlenkovým pochodem jsem se na chvíli zamyslel. Snad ano... doufám v to.
Pak jsem si zase podrbal a ušklíbl, celou dobu byl můj pohled upřený naprosto tupě do země. Pak jsem se rozesmál. "No, bude to trošku problém, ale tak dvě hodinky hledání a najdu ji. Zas tak vzácná není, jen roste pouze zde v okolí Suny. A pomoc nepotřebuju, zvládnu to sám. Ale dík." Téma jsem zakončil s milým výrazem a očích přilepených na Yoko.
Chvíli jsem pozoroval, jak si čte vzkaz a hned ho zandává zpět. Hmm... o čem se tak teď bavit. Ale celkem jsme odbyli tu lichotku, nakonec z toho nic trapného nevzešlo. Už jsem se bál, že se mi vysměje. Uff
"Už jsi se koukala po Suně, jestli tu jsou stánky s párky v rohlíku," uchechtl jsem se a rozhlédl po okolí, jestli tu někoho nepoznám.
Nevím, proč to dělám. V Suně vážně nikoho neznám...

"Párky v rohlíku?" Zeptala jsem se a zapátrala v paměti. "Ne, takový stánek jsem zde neviděla. Zdá se, že si budeš muset počkat na Konohu a s ní i na párky v rohlíku" Zašklebila jsem se na něj a pak se usmála.
"To už máš zase hlad?" Pátravě jsem si ho prohlížela, ale po chvilce jsem natáhla nohy před sebe a hodnou chvíli je pozorovala, než jsem svůj pohled stočila zase jinam.
"A pokud toužíš po nějakém vyvýšeném místě jako jsou v Konoze monumenty, tak v Suně něco takového také není" Pokrčila jsem rameny a pokračovala v upovídanosti dál. "Jedině tak lázně, relaxační místa a všelijaké další odpočinková místa, ale ty ti stejně budou k ničemu, protože jsou věčně přeplněné vesničany" Dodala jsem a pak jsem se přistihla, že už zase melu pěkné blbosti. Odfrkla jsem si a stejně se svému chovám musela zasmát.
"Promiň, pravděpodobně tě těmihle kecy, akorát tak zdržuji" Řekla jsem tišeji a pozorovala, jak po ulici prochází pár jedinců. "Znám tady jen hrstku klidných míst.." Podotkla jsem a pak zmlkla.

Opět jsem se rozesmál. "Je pravda, že jsi upovídaná, ale to není nic špatnýho. Naopak," zašklebil jsem se, "aspoň díky tobě nenastane trapná chvíle ticha."
"A hlad ani nemám, jen mě žádná lepší otázka nenapadla... vážně byste tu měli postavit Kazekage monumenty," otočil jsem se a mrkl na Yoko.
"V Suně se mi celkem líbí, sice kam se podíváš vidíš jen poušť, ale dá se tu slušně opalovat."
Ušklíbl jsem se. Tady by se líbilo Naomi.

"Popřemýšlím o těch monumentech.. Kazekage monumenty.. Zní to zvláštně..." Dodala jsem naoko zcela vážně, ale pak jsem se usmála.
"Jo, to máš pravdu. Ale zvykl by sis, kdyby jsi tady několik let žil, popřípadě tady vyrůstal. Ale zezačátku tě sluneční brýle, ani opalovací krém neminou" Ušklíbla jsem se.
"Umm, hodláš tu na té lavičce strávit celý den? Mohu tě tu provést, popřípadě ukázat kde bydlím, i když ten barák by se stejně nedal přehlédnout a ani nevím, nač by ti to bylo, ale stejně.. Ale pokud chceš zůstat tady na té lavičce a pozorovat západ slunce, který je vážně hezký, tak klidně.." Dokončila jsem svůj dlouhý proslov a s úsměvem ho pozorovala. Neusmívám se teď nějak často?

(Menší poznámka - V suně není Ichiraku Ramen. TO je čistě záležitost Konohy. - http://naruto.wikia.com/wiki/Ichiraku )

Poslouchal jsem, co povídá a usmíval se. Bylo mi fajn, supr pokec. Upovídanost je spíš plus.
"Krém, to máš pravdu. Seženu si," zasmál jsem se. Pak jsem se trošku zarazil.
Hmm... jak se teď rozhodnout.
Usmívám se teď nějak často. "Jdeme už někam pryč, západ slunce jsem tu už viděl a sedíme tu už vážně dlouho."
Zvedl jsem se a hlavou kývl. "Tak?"

(Hai, příště si dám na to pozor ^^)

Vstala jsem a protáhla se.
"Umm, nechceš se nejdřív projít po poušti? Pokud ti teda ten písek nebude lézt na nervy" Usmála jsem se a čekala na jeho odpověď.

"Hai, jdeme. Procházka po poušti zní zajímavě," ušklíbl jsem se a byl připraven následovat Yoko.

"Fajn, tak to budeme muset ze Suny.." Podotknu a ukážu někam před sebe. Začíná se celkem stmívat a tak zároveň i ochlazovat. Ve dne vedro, v noci zima.. Ale přesto všechno mám tuhle vesnici ráda.
Pak pomalu vykročí za určeným směrem.
(Přesun)