Ulice Sunagakure

Lehla jsem si. Viděla jsem, že se PiliKKa klepe a sama jsem na tom nebyla nejlíp. Pokud démona neovládnu je po mě. Všechno ztratím. Ne na tohle se nesmím myslet.
Chytila jsem PiliKKu za ruku a pousmála se.
"Dokážeš to. Ne my to dokážeme. Společně.. Teď už nemůžeme ustoupit. Udělej to.. prosím.. " Pousmála jsem se a setřela neposednou slzu, která se skutálela i po mé tváři. Byla jsem připravená tohle všechno zahodit? Byla jsem schopná to vůbec udělat?
Možná..
Znovu jsem se zašklebila, ale pak jsem posmutněla.
"Vyjde to.. Vím to, ale kdyby ne.. Byla jsi v mém životě jedna z nejdůležitěšjích Pili-chii.." Slzy se mi spustili naplno. Rukávem jsem si je střela. Nesmím brečet. Takhle to ještě zhorším.
Hlavou mi vířili vzpomínky na každý trénink s ní, na naše společné nákupy a hlavně na náš poslečný smích. Tohle všechno jsem si chtěla navždycky uchovat.
"Tak do toho.." Napoelsdy jsme jí stiskla ruku a pokynula jsem jí, aby pokračovala.

"Ku*va! Šéf mě znovu zabije!" Skočil jsem na ptáka a vrhl se nad bariéru. Házel jsem na ně různé bomby a bariéra pořád stála.
"Un."

Prudce jsem ji objala. "Mám tě ráda Yoko! Slibuju ti, že tě přivedu zpět a všichni tě budou ctít jako hrdinu!" zamumlala jsem, protože mi slzy opět smáčeli tvář. Počkala jsem až si znovu lehne. Zhluboka jsem se nadechla. "Odpusť mi..." pak jsem začala skládat pečetě. Přestávala jsem se kontrolovat, vzlyky jsem už dávno nedržela a když jsem dokončila poslední pečeť skoro už jsem přes ně neviděla. "Shishō Fūin!" zamumlala jsem a pohlédla na Shukaku. "Vrať se do pekla zmetku!"

"Naní?! Proklínám vás, jednou jí ovládnu a zabiju vás všechny!" Cítil jsem jak jsem uvězněný a čekal jsem až se probere člověk v kterém jsem .

"Ku*va! Ku*va!!" vyletěl jsem do centru vesnice a vyhodil se do vzduchu.
Půlka vesnice ležela v plamenech. Vytvořil jsem dalšího ptáka a odletěl zpět ke Kabutovi.

Chytila jsme se za srdce a spadla na kolena. Rukou jsem se opřela o zem a zhuboka dýchala. Sebralo mi to skoro všechnu chakru. "Yoko?" zatřásla jsem s ní. Cítila jsem hrozný strach, protože dívka byla v bezvědomí a nijak nereagovala. Znovu jsem s ní zatřásla. "Prosím! Prosím probuď se!" šeptala jsem, nevnímajíc nic kolem sebe.

Bylo to zvláštní. Cítila jsem se zvláštně. Mé tělo bylo tak lehké. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Všude jen tma. Jako kdybych proplouvala nicotou, jako kdybych s ní splývala. Všude bylo takové ticho. Slyšela jsem jen svůj vlastní přerývavý dech.
A pak mě do očí prudce uhodila ostrá bílá záře. Pohltila nicotu a táhla mě k sobě. Ucítila jsem bolest nepatrnou, ale přesto tam byla. Dostávala se až do mého nitra. A pak světlo pominulo a já se ocitla u jakési zamřížované klece. Přišla jsem blíž a pak jsem uviděla jedno velké oko, jak si mě prohlíží skrz temné mříže.
Shukaku?! Uvnitř mě. Takže se to povedlo!
Radovala jsem se v duchu a přistoupila k mříži opět blíž. Zahlédla jsem na ní čerstvou pečeť.
Dokázala to!
Chtěla jsem se znovu na démona podívat, ale pak jsem zaslechla podivné zvuky. Hlas? Někdo mě snad volal?
PiliKKa
Konečně jsem ten hlas rozpoznala. Uviděla jsm další bílé světlo. Sáhla jsem po něm a najednou všechno zmizelo.
Prudce jsem otevřela oči a vymrštila se do sedu. Porozhlédla jsem se. Byla jsem zpátky. Povedlo se to! Byla jsem živá! Vesnice nepadla a Shukaku byl zapečetěn. Ve mě. Musela jsem se pousmát.

Yoko Ayme napsal:Bylo to zvláštní. Cítila jsem se zvláštně. Mé tělo bylo tak lehké. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Všude jen tma. Jako kdybych proplouvala nicotou, jako kdybych s ní splývala. Všude bylo takové ticho. Slyšela jsem jen svůj vlastní přerývavý dech.
A pak mě do očí prudce uhodila ostrá bílá záře. Pohltila nicotu a táhla mě k sobě. Ucítila jsem bolest nepatrnou, ale přesto tam byla. Dostávala se až do mého nitra. A pak světlo pominulo a já se ocitla u jakési zamřížované klece. Přišla jsem blíž a pak jsem uviděla jedno velké oko, jak si mě prohlíží skrz temné mříže.
Shukaku?! Uvnitř mě. Takže se to povedlo!
Radovala jsem se v duchu a přistoupila k mříži opět blíž. Zahlédla jsem na ní čerstvou pečeť.
Dokázala to!
Chtěla jsem se znovu na démona podívat, ale pak jsem zaslechla podivné zvuky. Hlas? Někdo mě snad volal?
PiliKKa
Konečně jsem ten hlas rozpoznala. Uviděla jsm další bílé světlo. Sáhla jsem po něm a najednou všechno zmizelo.
Prudce jsem otevřela oči a vymrštila se do sedu. Porozhlédla jsem se. Byla jsem zpátky. Povedlo se to! Byla jsem živá! Vesnice nepadla a Shukaku byl zapečetěn. Ve mě. Musela jsem se pousmát.

"Yoko?" zírala jsem na ni. Pak jsem přes slzy zářivě usmála. "Yoko!!" vykřikla jsem a prudce jí objala. "Jsem na tebe hrdá.. jsem na tebe tolik hrdá, pyšná, že jsi to zvládla... mám tě ráda, tolik ráda... děkuju... děkuju ti, Suna ti děkuje... omlouvám se... tolik se omlouvám!" dál jsem jí tiskla k sobě a tělo otřásající vzlyky.

Také jsem PiliKKu prudce objala. Měli jsme to za sebou. Všechno jsme to zvládli..
Všechny pocity na mě dolehly a já jsem je musela dostat na povrch. Hlasitě jsem se smála a přitom se mi po tvářích kouleli slzy. Slzy štěstí. Jak moc jsem byla ráda, že jsem naživu. Tak moc ráda.
Pomalu jsem se od PiliKky odtáhla a pomalu jsem vstala. Připadala jsem si zkoprnělá a trvalo než jsem se vpamatovala a rozchodila to. PiliKka na tom nebyla o nic lépe jak jsem si všimla. Ta technika jí vysála veškerou chakru co jí ještě zbývala. Vzájemně jsme se podpírali a přitom se hlasitě smály i brečely.
"Asi bychom tady měli zjednat pořádek a říct lidem, že je nebezpečí zažehnáno co? Nebo asi by si to měla říct ty Kazekage.." Ušklíbla jsem se.

Yoko Ayme napsal:Také jsem PiliKKu prudce objala. Měli jsme to za sebou. Všechno jsme to zvládli..
Všechny pocity na mě dolehly a já jsem je musela dostat na povrch. Hlasitě jsem se smála a přitom se mi po tvářích kouleli slzy. Slzy štěstí. Jak moc jsem byla ráda, že jsem naživu. Tak moc ráda.
Pomalu jsem se od PiliKky odtáhla a pomalu jsem vstala. Připadala jsem si zkoprnělá a trvalo než jsem se vpamatovala a rozchodila to. PiliKka na tom nebyla o nic lépe jak jsem si všimla. Ta technika jí vysála veškerou chakru co jí ještě zbývala. Vzájemně jsme se podpírali a přitom se hlasitě smály i brečely.
"Asi bychom tady měli zjednat pořádek a říct lidem, že je nebezpečí zažehnáno co? Nebo asi by si to měla říct ty Kazekage.." Ušklíbla jsem se.

Uklíbla jsem se. "Kazekage by šla nejraději spát!" zasmála jsem, ale pak jsme zvážněla. "Půjdeš do nemocnice! A zůstaneš tam minimálně týden ležet jasné?! A nechci slyšet žádné námitky, ani jako Kazekage, ani jako Sensei a už vůbec ne jako přítel! Tak.. jdeme!" vykročila jsem i když ne zrovna rychlím krokem ke kanceláři.. ta zůstala naštěstí nedotčená!

Bože....ten Deidara sa nevie byť....a to si hovorí muž.. ozvala som sa keď tie dve už chceli odísť.Stále som bola v Henge a tvárila som sa ako keby som ho videla po prvý raz.

Dorazil jsem do vesnice a šel jsem k kazekage.

S rukama v kapsách a se skrytým nadšením procházím vesnicí, je přesně taková, jak mi o ní vyprávěl děda. Prostě úžasná. Instinktivně si to mířím k hlavní budově, kde má sídlit Kazekage.

Kopala som do všetkého a zlostila sa že nemôžem nájsť Kazekage.

Konečně jsme prošli bránou. Vdechla jsem dobře známí suchý vzduch a ušklíbla se. Doma je doma! "Yoko? Nechceš jít ke mě do kanceláře? Potřebovalal bych ti něco dát!" usmála jsme se na svou společnici.

"Nikdy jsem si nemyslela, že mi ten písek a celá Suna bude tak scházet!" Pousmála jsem se a pak jsem se podívala na černovlásku. "Určitě, ráda půjdu s tebou"

Yoko Ayme napsal:"Nikdy jsem si nemyslela, že mi ten písek a celá Suna bude tak scházet!" Pousmála jsem se a pak jsem se podívala na černovlásku. "Určitě, ráda půjdu s tebou"

"Jo... přesně jsi to vystihla!" ušklíbla jsem se. "Tak jdeme.. mám tam sušenky!" usmála jsme se a rozešla se ke kanceláři.

(já chci taky, doufám, že mi nabídneš jako )

Dom Hirokan napsal:(já chci taky, doufám, že mi nabídneš jako )

(Že jsi to ty.. tak jo! xDDD ale musíš udělat transparent s mím jménem! xDDD)

(později.....to bude trapas xD běž už do kanceláře já si udržuji štíhlou linii xD)

Jen jsem se tak z bůhdarma poflakoval. Za každým rohem na mě mávaly nějaký holky. Rozhodně je to lepší než předtím. Tady mě nezvou na rande hned jakmile mě viděli. Prohlídnul jsem si Konohu a usoudil¨, že je na čase něco dělat. Zašel jsem tedy zpět ke Kaze¨kage ať už pro misi nebo nějaké nové jutsu.

Vešla jsem do ulice a vydala se do krámu s loutkovými potřebami. Podle mého plánu budu potřebovat hodně materiálu, abych uskutečnila svůj plán! Začala jsem tedy hned. Z dlouhého seznamu jsem nadiktovala důležité položky, počkala až mi je prodavač dá, zamlatila, pobrala to a vydala se do kanceláře.

"hm v suně jsem dlouho nebyl" chodil jsem po ulici a koukal kolem sebe

"Áh.....musím zas ven ....tam je takové vedro" šel jsem k bráně mezi tím jsem si sundal triko a uvázal kolem pasu

Kisuke Uchiha napsal:"Áh.....musím zas ven ....tam je takové vedro" šel jsem k bráně mezi tím jsem si sundal triko a uvázal kolem pasu

zo záujmom som pozerala na chlapca čo šiel okolo.Koľko Uchihov tu ešte je? pomyslela som si a sledovala som ho.