Ulice Sunagakure

vyrazil jsem se podivat do jiné vesnice a vzal jsem to přes jezero (přesun)

Pomohla jsme jí s nákupem a vydala se za ní. /Přesun/

Kde je? řekl jsem musím to oznámit ANBU

a šel jsem (přesun)

Objevila jsem se na ulici a rozhlížela se. Ksoo, na jaké straně ten stánek byl?
Rozhodla jsem se to vzít středem a rozhlížet se po krámcích, dokud nenarazím na onen hledaný a žádaný rámen! Když jsem ho konečně zbystřila, otočila jsem se, ale.. "He?" Zastavila jsem se a hleděla na prázdné místo za sebou. Kde je Kisuke a PiliKKa? Myslela jsem, že šli se mnou.

šel jsem za Yoko "PiliKKa musela do kanceláře"

"Do kanceláře? Aha.. tak ona určitě dorazí.. Půjdeme na ten ramen?" Zeptala jsem se a zastavila se před stánkem s ramenem.

Doběhla jsem k nim, udýchaně se opřela o kolena. "Gomene... objednejte mi extra porci, než to se mnou sekne!" vypustila jsem ze sebe vyčerpaně a zhroutila se na židli vedle nich.

nenápadně jsem se otočil a zkontroloval si peněženku bylo tam dost tak jsem jí zase schoval "jo jo jasně" usmál jsem se a otevřel jsem dveře a pomalu vešel ale jen o pár kroků tak abych ty dveře mohl podržet i Yoko (jsou tu snad dveře xD...ani PIli-chan neví jestly to je restaurace jako taková nebo to co maj v konoze ´-.-)

Usmála jsem se vděčně na Kisukeho a vešla do "krámku". Jakmile k nám přišel usměvavý děda prodavač, požádala jsem ho o 3 extra velké porce. Děda nám je všem za chvilku podal a já si sedla vedle PiliKKy. "Arigato!" Zašeptala jsem a chtěla jsem se pustit do jídla, ale něco mě zarazilo. "Umm, v kanceláři špatné zprávy?" Zeptala jsem se PiliKky a všimla si i jejího zdrceného výrazu.

"Ále!" přitáhla jsem si misku a rozlomila hůlky. "Byl u mě Seito Senju... Assasin, tedy hokage je v komatu, napadl ho nějaký ninja a poškodil mu chakrový oběh,... nový hokage, Danzou, zrušil spojenectví mezi Sunou, Kiri a Konohou, do toho ti dva v nemocnici, Neuro... jsem už unavená, stýská se mi po dětech, jsem podrážděná a mrzutá, hernajs!" odstrčila jsem naštvaně misku, ale po chvíli jí zase přitáhla a začala pomalu jíst.

sedl jsem si ke stolu "děkuji" uklonil jsem se a vzal si hůlky "itadakimasu"

"Hokage-sama?" Byla jsem překvapená, a tak jsem zadumaně hleděla do plné misky ramenu. Pak jsem jen zakrourtila hlavou a s chutí se pomocí hůlek pustila do jídla. "Itadakimasu.." Řekla jsem těsně předtím, než jsem do úst vnesla první sousto. "Mmm! Ramen v Suně bude vždycky výtěčný!" Usmála jsem se a spokojeně jedla dál.

Pousmála jsem se. Snad bude alespoň chváli klid! "Itasakimasu!" popřála jsem i já a pak se už konečně pořádně pustila do jídla.

Spokojeně jsem se usmála a odložila prázdnou misku s hůlkami vedle sebe. Žaludek jsem měla nacpaný, takže šance k přidání byla jedna ku deseti, a tak jsem ten plán radši hodila za hlavu.
"Umm, kam půjdeme teď?" Zeptala jsem se a na židli se trošku protáhla. Pravděpodobně jsem měla přesezený zadek, nebo alespoň ztuhlé svalstvo, které si přálo nějaký pohyb. Netušila jsem, která z možností sedí víc a nad svými myšlenkami jsem jen protočila panenkami. Opravdu se někdy nepochopím.. Ušklíbla jsem se a sledovala prázdnou misku ramenu.

Strčila jsem do pusy poslední sousto. "Něco jsem měli rozdělané, pamatuje?" ušklíbla jsem se a zlomila dřevo.

Překvapeně jsem se na ni otočila. Po tom všem, to dokončíme?
Zajiskřilo mi v očích. PiliKKa je prostě skvělá!
"Hai!" Přikývla jsem nadšeně a vstala. Zaplatila jsem dobrosrdečnému dědovi peníze za ramen a v duchu si ten boj představovala.
I když to dopadne, jak chce. Dám do toho všechno! Chci ukázat, že tentokrát už nebudu jen ta neschopná holka. Aspoň v to doufám!
Usmála jsem se a vykročila ze stánku.
"Umm, jdeme, jdeme do tréninkových místností, nebo na poušť?" Zeptala jsem se a vybavila se mi vzpomínka na úplně první trénink s PiliKKou. Tehdy jsem byla genin a moc technik jsem neuměla. Popravdě tenkrát jsem se začala zabývat jedovatými senbony. Nebyla jsem ani jinchuuriky.. je to už dávno..
Ruka mi automaticky zamířila k brašničce. Stále tam byli.. Ty, které mi tehdy dala!
Znovu jsem se usmála a zakroutila hlavou. Tolik vzpomínek!

Šel jsem pomalu po ulici a viděl jsem pouze Yoko a Kazekage sama byla asi někde vedle Yoko si mě možná všimla jak se na ní dívám a pak jsem šel dál si něco koupit k jídlu.

Během čekání jsem si všimla toho kluka.
He? Neměl být v nemocnici? Že by se tak rychle uzdravil?
Bylo mi to podezřelé, ale radši jsem ještě stále čekala na PiliKKu.

Pousmála se a zaplatila. Jemně jsem hlavou kývla na staříka, který se na mě potutelně zubil. "Kisu, běž domů... odpočiň si a pak se stav u mě, hlavně si jdi lehnout ano? Několik dní si určitě nespal, nechtěj, abych o tebe měla strach!" položila jsem mu ruku na rameno. "Zatím se měj!" kývla jsem a vyšla ven. Hned mi do tváře udeřilo odpolední slunce. Přivřela jsem oči, které si nemohli zvyknout. "Myslím, že bychom mohli na poušť a pak - Tendashi! Máš být v nemocnici a hlavně V KLIDU!" Zahromovala jsem jako Bůh Zkázy.

Po chvilce jsem se objevil za Yoko a Kazekage sama.



Ahoj můžu jít ven jen na 3 minuty.řekl jsem jim

Šel jsem si něco koupit ke svačině. koupil jsem si vedle jablko a chleba dal to do tašky a koukal na Yoko a Kazekage sama.

Přeměřila jsem si ho pohledem. "Doktoři tě pustili?" naklonila jsem nedůvěřivě hlavu na stranu.

Jo na chvíli.Ale už bych se měl pomalu vracet.Ukázal jsem obálku s potvrzením od doktorů,že můžu nachvíli ven.

Přikývla jsem k Piličiným slovům a pak se otočila na Tendashiho a chystala se něco říct, ale vlastně mi na mou otázku odpověděl dřív. Tak jsem vymyslela další.
"Ahoj, Tendashi, takže tvůj stav se zlepšuje?" Zeptala jsem se ho.

Ano docela ano jen mě pořád bolí to břicho trochu.Tak ahoj já musim. a šel jsem spátky do nemocnice.Přitom jsem šel naschvál pryč někam před bránu protože jsem už do tý nemocnice nechtěl.

"Jo...buď rád že jsem si tě nevzal do parády já" zamumlal jsem si pod nos "A nejdu spát ani ležet....něco jsem už řekl a toho se budu držet....PiliKKo prosím řekni mi co výš o Neurově minulosti"