Treningová místnost.

First topic message reminder :

akademie-chuunin.

Zavrtěla jsem hlavou a mírně se na ni pousmála.
"To je dobré, to je dobré..." nadhodila jsem a pokusila se o mírný úsměv. Při té její starostlivosti se mi podařil i upřímný.
"Jen ho nech být a můžeme třeba zase zajít koupit ti nové oblečení. Za ty dva roky jsi vyrostla, nee-chan." teď už jsem se usmála zářivě, tak jak to znala.

Videl som že už sa ako keby dalo všetko do normálu ah jo človek len príde a hned takéto uvýtania.
Zrušil sa klon pred nimi a ja som zoskočil zo stormu a bez nejakých rečí som si dal ruky do vačku a odišiel som preč.
(presun)

Pozerala som sa na Rin takým nevinným a mierne posmutnelím pohľadom.. keď sa však usmiala tak som zrušila techniku a pricupkala som až k nej pri čom som ju objala.. chýbala si mi Onee-chan.. zamumlala som takmer nečujne páč som mala zaborenú hlavu niekde v jej oblečení..

Trochu jsem jí rozcuchala vlasy.
"Musím tě o něco důležitého poprosit, nee-chan." zavrněla jsem a znovu se usmála, i když tohle téma už bylo vážné.

Uuuhm? vyšlo zo mňa po čom som mierne odtiahla hlavu a len som sa jej pozrela do tváre.. čakala som čo odo mňa bude chcieť ale len som s takým rozžiareným úsmevom prikývla..

"Atsu-chan... Víš hodně o Jinchuuriki? O tom, co obnáší jím být?" usmívala jsem se, ale můj hlas byl vážný.

Uhm.. Jinchuuriky sú nositelia démonov Bijuu ktorý do nich bývajú zapečatený a sú chápaný skôr ako zbrane, najsilnejšie zbrane na svete, voľakedy mala každá dedina nejakého Bijuu a bolo len na nej ako s ním naloží, Bijuu sa však nedajú ovládať tak ľahko a človek môže prísť aj o život .. ak to nezvládne.. povedala som pri čom som tieto slová skomolova z rôznych knižiek .. no myslela som si že mám pravdu..

"Ano..." přikývla jsem a propalovala ji pohledem.
"A já potřebuji pomoc... Protože se stanu Nibi no Jinchuuriki."

Len som sa na ňu tak zvláštne pozrela po čom som sa však úplne rozžiarila.. Jeee Nee-chan bude s teba úpne najsilnejší shinobi na planéte !! zasmiala som sa veselo a začala som skackať okolo nej.. a ako ti môžem pomôcť? hmm hmm? pýtala som sa jej nadšene, sem tam som zakopla a spadla na zem no hneď na to som sa postavila a znova som začala skackať okolo nej..

Rozesmála jsem se.
"Ještě není záruka, že Nibi dokážu ovládnout." mírnila jsem její nadšení, ale vzápětí jsem se zářivě usmála.
"Pokud toho po tobě nechci moc... Přála bych si abys hlídala mé tělo než si zvyknu na Nibinu přítomnost. Během zapečetění a rizikový den po něm. Nikomu jinému dostatečně nedůvěřuji."

Haaaai ani Nibi nepretrhne moje genjutsu.. v prípade nutnosti. .zaškerila som sa ešte viac nadšene až som jej nakoniec pristála na chrbte a oboma rukami som sa jej pevne pridržala.. aaa teraz smer obchoďaaaak !! povedala som takým vyškereným spôsobom..

Rozesmála jsem se.
"Hai, hai!" podala jsem jí sáček s penězi.
"Vyber si co chceš. Výhoda Kage je, že si to můžu dovolit."
S tím jsem ji táhla směrem do ulic.

(Přesun)

Po dlhej a strašnej noci v nočnich morách som sa zobudil a šiel som od nemocnicečo najdalej pretože mi to pripadalo ako dom hrozy.
Ked som prišiel na tréningové pole chcel som si hned z rána dať nejaku rozvičku.
Chcel som začať s niečim klasickým ako hádzanie kunai do stormu.
Vytiahol som si z vačku 4 kunaie a hodil som ich do stromu teda aspon sa o to snažil lenže kunaie minuli ciel a leteli preč.
Bolo to jasné a dnešný den bol najhorši,cítil som ako moje oči každou minutou strácaju svetlo a vidím jasne len tmu.

Ležal som na zemi s bolestiami ako som nikdy nemal bol som za ten dlhý čas na to zvyknutý ale teraz to bolo na nevydržanie.
O nejaku chvílu sa predomnou zobrazila jašterka ktorá mala svitok.
Zobral som jej ho a prečítal si.
"Prísne tajné pre Mizukage"postavil som sa a mierne tácajucim pohybom a skro nevydiacim som sa vybral odovzdať správu.
(presun)

Došel jsem k tréninkové hale ."Nevim vlastně proč jsem přišel až tady ,ale
když už tu jsem .Tak zde nebudu zbytečně."Otevřel dveře a vešel do jedné z místnost.Tam stálo hodně vytažených figurín "Asi je někdo zapoměl schovat"řekl jsem si sám k sobě .Vytahl kunai a začal zkoušet hazet jak daleko do hodím
najednou se mi začala motat hlava tak jsem se posadil k stěně a odpočinul se.

"A asi jsem musel usnout .Tolik času a jenom na spánek???"postavil jsem se
Zamyslel se:
"Tak budu pokračovat .Zajímalo by mě na jakou vzdálenost trefím terč.No uvidíme."
Posunul jsem se 10 kroku od panáka a začal hazet kunai.
Pokažde jak jsem se strefil o jeden krok jsem se posunul do zadu.

"Už mě to nebaví.Co tak ted skusit něco jiného"poskladal jsem pečetě Doton: Moguragakure no Jutsu hlína pode mnou začala být něco jako tekutý písek ,ale pořad to byla hlína.Ja se pomalu zanuřil do hliny uplně že mě nebylo ani vidět a vydal se směrm k raikageho kanceláři.
(presun)

Prišel sem na cvicčiste co najskr akos a dalo pretože potrebujem posilit svou obranu do chuniských skúšok. Nasiel soms i zvytok z Raiton: Kaminari shibari (blesk: elektricke sputanie) a pomali zacal studovat. Po chvilke som pochopil ako na to ist a zacal som hned z treningom ale vobnec mi to neislo moje sily pomaly upadali až som padol dp bezvedomia a spla celu noc .... (spanok)

rano som sa prebral z veklymi bolestami hlavy a odkracal som pomaly do svojho domu pre medicinu .. (presun)

O hodinu som sa sem vrati a plany energie , a pokracoval v treningu Raiton: Kaminari shibari (blesk: elektricke sputanie)
vyšiel som na strop a bol otočeny dolu hlavov a rozmyslal ako najlepšioe to zvladnut nakoniec som an to prišiel a zacal trenovat nababke ktora tu bola .... prvy krat s anič nestalo ani druhy ani treti ale na 4x som babku uveznil ale nemhol somt o ovladat vydrťžalo to len 3 sc

druhý den treningu za namy este 3 dni a mohol bych to zvladnut (presun do mov )

prišiel som s ana cvicitse a jako obycajne nikdo tu nebol. Zamyslel som sa "co sa deje v tejto zemi " odplivnul som si a pusitil se treningu

Prišli sme sem vona tréningu a všetko na okolo mi pripomenula staré časi ako som tu trénoval ja a teraz som mal byť ten kdo bude skušať.
Oprel som sa o nejaký kamen a prehovoril som sa Ikaros.
"Tak niečom mi o sbe povec čo máš rada čo nie aké su tvoje ciele tvoje sny a podobne".
Oprel som sa o kamen mohol som to o nej zistiť aj sám no chcel som aby mi to povedala ona sama zvrtol som hlavu na bok aby som nevidel do jej očé a počuval čo z nej víde.

Nelíbilo se mi, jak upřeně se na mě dívá. Nerada jsem byla vidět.
Nicméně tentokrát jsem neměla ruce za zády ani jsem nesklápěla pohled. Jestli měl být můj sensei, musela jsem v něj vložit alespoň trochu důvěry, kterou obvykle nedávám nikomu kromě svého bratra.
"Mám ráda... Modrou a černou barvu, miluji výšky a černý blesk." poznámku o tom, že modrou mám ráda zejména kvůli matčiným vlasům jsem si raději nechala pro sebe.
"Nesnáším lidi." druhá odpověď byla jednoduchá.
"Mnohým nelze důvěřovat."
Pak jsem se na chvíli odmlčela a přemýšlela, co dál říct.
"Můj sen je být stejně silnou kunoichi jako byla má matka a silou se vyrovnat mému bratrovi. Spolu s ním vzkřísit techniky Černého blesku, které náš klan opatruje, a rozvíjet další."

Hm je zaujatá voči svojmu klanu dohvie čo sa stalo a nemienim to teraz riešiť nemá rada ludí asi v jej živote sa stalo vela vecí no nič bude to zaujmavé ako vždy.
Postavil som sa s kamena"takže moje meno je Isas Michio Isas a tunak sa rozhodne o tom či sa staneš mojou žiačkou alebo nie nemam v umysle ťa šetriť ani noč pretože si dievča alebo kvoli tvojím snom no ked ma presvečiš tak ver že žibot sa pre teba zmení no na druhu stranu ked nie vrátiš sa opať na Akadémiu a budeš opať študovať všetko od začiatku,takže je to teraz na tebe máš ešte možnosť sa rozhodnuť či do toho ideš alebo odstupiš".
Vobec som nemal tušenia čo odpovie bolo to 50 na 50 stať sa shinobi a získavať silu alebo zlihať a vrátiť sa spať na akadémiu.