Senju čtvrť

Jen jsem kývl a mlčky začal s celým ,,obřadem." Jak jsem si naposledy stěžoval, že je tu nuda... teď toho je až moc, až moc špatného.

"Vážím si vaší důvěry." pousmála jsem se, i když mi z toho dvakrát do smíchu nebylo. Znovu jsem aktivovala byakugan a kontrolovala tok čakry v Assasinově těle. Pečetění začalo. Zatím se nedělo nic podezřelého a ta jiná čakra se nevymykala kontrole. Přesto to bylo zvláštní pozorovat... Jako kdyby mu někdo přišil ruku jiného člověka... tak rozdílná byla od zbytku těla. Ten Orochimaru je sám o sobě jako jed. Otřásla jsem se. Fakt nesnáším tyhle hady...

"Áááááá!" neovládl jsem se a zakřičel. Pečeť doslova hořela na levé ruce. Chvíli ten pocit zůstal, pak jsem se sesul na zem. Ztěžka jsem dýchal a sbíral síly na to, abych se mohl postavit. Doufám, že zastavil, nebo alespoň zpomalil.. průběh "Nemoci" Co jsem to provedl...

Protřepal jsem si ruce. Mám toho do prdele dost.
"Hokage-sama, bolest za pár chvilek ustoupí, pokud se mi to podařilo, měla by tahle pečeť průběh degenerace zastavit."
Podíval jsem se na Mikomi a zakýval hlavou, stylem, že to nevypadá vůbec dobře.

Vrhla jsem na Alliiho opět ten zkoumavý pohled. Sadista v bílém plášti. Já to říkám furt! Všichni lékaři jsou stejní. Přesto jsem však sledovala Assasinovu čakru. Ta ruka jako kdyby usnula. Přestala tak agresivně pronikat dál do jeho těla. Podle Alliiho výrazu mi došlo, že to nejspíš bude jen dočasné řešení. Bude třeba neustálá kontrola.

(Dnes už mizím, takže klidně piště za mě co bude třeba xD )

Postavil jsem se.
"A-ano, vím, co je to za pečeť...Mikomi, kolik bys řekla, že mi zbývá času teď?"

"Děkuji vám, půjdu si lehnout." vzal jsem si tričko a šel nahoru do pokoje. Padl jsem do postele a usnul jako dřevo.

"Hai, Hokage-sama," dlouze jsem zívl, "my bychom měli jít taky." Zamrkal jsem na Mikomi a společně jsme opustili sklep, následně i dům.
"Dobrou," Mikomi odešla do sídla spát a já si šel lehnout do domu.
Tahle situace je... na ho**o.

Líza
stále v kočičí formě jsem přišla k domu Hokage-sama azakleepala....nikdo neotevíral tak jsem vylezla po stromech a uiděla ho jak spí vkradla jsem se tedy k němu do domu a vešla k němu do pokoje a chtěla ho zvbudit nutně jsem totiž potřebovala jeho pomoc

"Ne!" Svalil jsem se na zem. "Co to!?"

Líza
"potřebuju pomoct hokage-sama" mluvila na něj černá kočka

"Jasně." vzal jsem si tmavě modré tričko a oblékl si ho.
"No..tak..s čím potřebuješ pomoct?"

přeměnila jsem se do lidské pdoby no bez oblečení "s tímhle....nějak sjem nedomyslela že když se změním do své podoby zpadne mi oblečení...no a ono je v nemocnici....já tam nemůžu takle být..je tam mocc lidí"

Když se proměnila tak jsem rychle hlavu otočil.
"Um...Vezmi si tenhle plášť!" přešel jsem ke skříni a hodil ji Konoha plášť. "Budeš si muset brát sebou oblečení." pokrčiil jsem rameny.
Ještě že mi neteče ta krev...

Líza
vzala jsem si plášť "no jo no...ale batohy pro kočky ještě nevynalezly"

"Ne, ale můžeš si vzít menší, pro malé děti geniny." ušklíbl jsem se a podíval se na ni.

Líza
škrábla jsem ho přez obličej "pche !" urovnala jsem si plášť "jak vypadám ?---a dpstanu taky čelenku ?!

"Jo, dostaneš." pousmál jsem se a zalezl do koupelny. Umyl jsem se, upravil vlasy, vzal si čisté oblečení a šel do svého pokoje.
"Lízo, teď mám dost práce, musím vyřídit několik záležitostí. Tak pokračuj v trénincích, večer jsem zpátky." pousmál jsem se a čekal, až odejde.

"jenže...já nevím kde jsou ty svitky"

"Tam kdes je nechala, v Kanceláři. Pojď." zakroutil jsem hlavou a šel.

Líza
"Ještě že tě mám" šla jsem s ním

Objevili jsme se společně doma. Seito šel do svého pokoje, já do svého. Svlékl jsem se, šel se vysprchovat. Po Sprše jsem šel ke zrcadlu. Díval jsem se na sebe a najednou jsem v zrcadle uviděl odraz. Odraz tváře. Tvář byla děsivě bílá! Oči, byly zelené, zorničky úzké, téměř hadí. Tvář se na mě děsivě šklebila a v uších se mi rozezněl smích.
Chytil jsem se za uši, abych je zacpal, a neposlouchal ho.
"DOST!" zařval jsem a pohlédl do zrcadla. Obličej byl pryč.
už blázním..v trenkách a v tričku jsem se vypotácel z koupelny a padl na postel. Okamžitě jsem usnul.

Prišiel som do Senju štvrťe.
Zaklopal som na Assasinov dom.

NEotváral tak som šiel preč.
(presun Tsuki)

Probudil jsem se z děsivé noční můry. Rychle jsem se umyl, oblékl a vyrazil do své kanceláře.