Senju čtvrť

Tady jsem doma.. Posadil jsem se u břehu jezírka a seděl. Přemýšlel jsem o všem možným, ale pak jsem si lehl a sledoval mraky.

nejistě jsem vstoupila do čtvrti kde jsem ještě jako v jediné nebyla. Chakra mě táhla nustále dál tak jsem postupovala pomaleji až přišla k nádhernému domu "No...tak do toho." řekla jsem si a zazvonila jestli bude tam teda měl být když jsem ho tma cítila

Uslyšel jsem nějaký zvonek. Tak jsem se otráveně postavil a zamířil přes zahradu ke dveřím. OTevřel jsem je.
"Zdravím."

"Já taky, nebyla jste v kanceláři tak jsem vás hledala a chakra mě dovedla až jsem." usmála jsem se na něj

"Jojo, nebyl jsem tam. Chtěl jsem si dát chvíli pohov.." mírně jsem se pousmál.

"Jo tak, že já vždycky přijdu v ten nesprávný čas že?" pousměju se

Usmál jsem se. "Radši půjdeme." dal jsem si na hlavu klobouk Hokage.

"P-půjdeme? Teď večer?" podivila jsem se

"Bojíte se?" usmál jsem se a oblékl jsem si Hokageho plášť.
"Jdeme?"

"No dobře." Bát se to je slabí slovo. pomyslím si, ale šla jsem s ním snad se nic nestane

"Za chvíli jsme zpět." dal jsem si ruce za zády a vyrazil.

šla jsem tedy mlčky za ním

"Já myslela žeto byde nějak daleko."

doprovodila jsem ho k jeho domu

"Ráno si dejte ten čaj na kocovinu je taky dobrý. Dobrou noc." usmála jsem se n aněj a odcházela s hřejivým pocitem u srdce /přesun/

"Ittaaai." Vstal jsem a chytl se za hlavu. Docela mě v ní třeštilo.
"Kso kso, zatracené tělo. Po-pohni se." pevně jsem se chytil zdi a pomalu se sunul až do koupelny. Ze všech sil jsem se opláchl studenou vodou a nějak se oblékl.
"Teď začne trénink techniky, Shiki fuujin." sevřel jsem ruce v pěst a vzal si svitek, který mi tu zanechal Sasuke Sarutobi.
Odešel jsem na zahradu.

Tse, tohle je nejtěžší technika se kterou jsem se kdy setkal. Když to zvládnu, překonám Sandaimeho i Yondaimeho. Ale tahle technika!? A co všechno dokáže...
zamračeně jsem pročítal obsáhlý svitek.

Svitek jsem zabalil a šel do své nové kanceláře.

Oba jsme se objevili v mé staré kanceláři u nás doma.
"Děkuji." nalezené vzorky jsem položil na stůl a zápisky z experimentů taky.

,,Jo, není zač." Pořádně jsem zívl. ,,Hele, dneska už je asi konečná, tak já jdu spát. Měj se." Sotva jsem to dořekl, vylezl jsem nahoru a zamířil do svého pokoje. Lehl jsem si na postel a okamžitě usnul.

"Dobrou noc." zašeptal jsem, vzal jsem přinesený materiál a zmizel.

Vstal jsem z postele a zamířil rovnou na ulici před domem. Sedl jsem si na lavičku a pozoroval okolí. Je tu nějaký větší klid. Rozevřel jsem si jeden svitek a začetl se do něho.

Odložil jsem svitek a zadíval se na oblohu. Možná, že je ještě něco na práci. Vstal jsem a pomalu odešel pryč.(přesun)

Rychlým krokem jsem přišel k baráku, otevřel dveře a šel do svého pokoje.
Tam jsem se umyl, převlékl, vzal potřebné věci a pak šel po schodech do předsíně. V předsíni byli ještě jedny dveře, vedoucí do sklepení. Otevřel jsem je starým klíčem a rozsvítil si lucernu. Po schodech jsem šel pomalu dolů a pak se zastavil uprostřed rozsáhlého sklepení.
Vytáhl jsem svíčky a ty rozestavil a zapálil do potřebné pozice. Pomocí pečetí jsem vytvořil okolo nich pečetící kruh a čekal.

Došli jsme k domu Assasina, potichu jsem otevřel odemčené dveře a pak vstoupil.
"Tak pojď," otočil jsem se na Mikomi a hned zase zpět. Na první pohled mě bily do očí otevřené dveře, scházel jsem po světle dolů až k místu, kde stál Assasin. Vše už bylo připravené a mohlo se začít.
"Hokage-sama, jste připraven?" prokřupal jsem si za jeho zády klouby.

Nic jsem neříkala, akorát jsem sledovala to, nač se chystají. Nikdy jsem nic podobného nedělala, nechápala jsem, co se tu po mě vlastně chce.

Vytáhl jsem kunaie a hodil je do kruhu. Pak jsem si sundal tričko a skousl se do prstu. Snažil jsem se vepsat pečetě na celou bílou ruku. Pak jsem přestal, protože dorazili.
"Ano, můžeme začít. Mikomi, budeš to prosím pořádně snímat? požádal bych jiné, abych vás neotravoval, ale vám důvěřuju nejvíc. Nesmí se to rozkřiknout, mohli by toho využít okolní země a napadnout Konohu."