Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:
Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!
Zbraně:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

Došla jsem před kancelář a odemkla. Vpadla jsem do ztemnělé kanceláře a ani se neobtěžovala s rozsvicováním. Odemkla jsem šuplík s důležitými dokumenty a vložila obálku dovnitř. Pak jsem šuplík zase zamkla a zamířila zpátky, kde jsem dveře k velkému překvapení opět zamkla.
"Tak hotovo. Umm, teď mě tak napadá. Máš kde spát? Kdyžtak máme tu obytnou oblast Suny a nebo klidně můžeš jít k nám, na ulici tě nenechám. Ale je to na tobě.." Pousmála jsem se a strčila si klček do kapsy.

"no mě je to celkem jedno vyspím se kdekoliv, kde řekneš" usmál jsem se a ani nad tím moc nepřemýšlel
"já stejně moc nespím" přitom jsem si vzpoměl jak jsem prospal celý den a zasmál jsem se "teda někdy si trochu přispím"

Usmála jsem se. Nějak se do toho zamotal..
"Dobrá, tak.. Dokud si něco nenajdeš, na gauči je vždycky místa dost.." Dodala jsem a pak zase zamířila pryč.
(Přesun)

"dobře, tak já tedy beru radši ten gauč, nehodlám se tu teď v noci ztratit někde v ulicích" chvíli jsem se díval kolem sebe a pak šel pomalu za ní

Vešla jsem ke kanceláře a odemkla. Dveře jsem za sebou automaticky zavřela a jala se aspoň otevřít okno, čímž do kanceláře vniklo slunce.
Kupa papírů ze stolu za ty dva dny zmizela a zbývalo jen roztřídit těch pár zbývajích listů. Položila jsem klíčky na stůl a jala se do práce.
Pousmála jsem se a pobrukovala si přitom nějakou melodii, aby mi to snad utíkalo rychleji.
"Tak to bychom měli.." Pousmála jsem se a zandala poslední orazítkovaný list do desek. Pak jsem se porozhlédla.
"Něco jsem chtěla, ale.." Mumlala jsem si sama pro sebe, zřejmě abych zahnala to ticho panující kolem. Zamířila jsem ke skříňce se svitky na techniky a hledala.
"Suiton, Katon.." Přejížděla jsem názvy jednotlivých svitků a stačilo mi zahlédnout živel. Pak jsem to konečně našla. "Doton!" Zajásala jsem a procházela svitek za svitkem.
"Takže to je.. A mám tě!" Vytáhla jsem svitek s technikou Doton: Doryuso a šla s ním ke stolku. Posadila jsem se do křesla a posléze jsem se do svitku začetla.

Došel jsem ke dveřím kanceláře a zadíval se zamyšleně na dveře.
doufám, že je tady .. ale .. asi bych jí neměl otravovat, asi bych si měl najít jinou činnost..
stále jsem se díval na dveře s rukou připravenou zaklepat, které se do činnosti přesto moc nechtělo.

Jestřáb doletěl až k oknu se vzkazem připevněným k nožičce. Zobáčkem zaťkal na okno a vyčkal.

Pro Yo:

Z učení mě vytrhlo až ťukání na okno. Přešla jsem k němu a vpustila jestřába dovnitř. Převzala jsem si vzkaz a nechala ho zase odletět. Přečetla jsem si zprávu a s úsměvem ji dala do šuplíku. Napsala jsem oznámení a po holubících ho rozeslala po Suně. Pak jsem vstala s tím, že bych mohla jít trénovat a nebo jít domů a sebrala jsem klíčky ze stolu. Šla jsem ke dveřím a otevřela je, když v tom do někoho narazili. Okamžitě jsem se podívala na osobu.
"Daisuke? Gomene, nevěděla jsem, že stojíš za dveřmi!" Řekla jsem a prohlédla si ho.

"etto .. já se omlouvám, měl jsem zaklepat nebo odejít" pousmál jsem se
"jestli bych mohl dělal bych ti společnost, alespoň lépe poznám spojence a jejich území" stále jsem se usmíval mírně v rozpacích

Pousmála jsem se. "Dobře. Nepůjdu teď trénovat. Zvu tě na ramen, co ty na to? Aspoň mi něco povíš o Kri, ať zase já na oplátku zjistím něco o tvé vesnici. Nikdy jsem tam totiž nebyla" Pokrčila jsem rameny a usmála se. Pak jsem za sebou zamkla kancelář. "Tak souhlasíš? Přátelské posezení neuškodí, ne?" Podotkla jsem ke své předchozí poznámce, protože žaludek se začal hlasitě ozývat. No, od rána by do něj asi něco přijít mělo. Zemřít hlady nehodlá. Zatočila jsem klíčky na prstě a pak je hodila do kapsy.

"dobře, dobrý rámen nikdy neodmítnu, stejně tak jako pozvání od milé dívky" usmál jsem se
"ale myslím, že o Kiri není nic co zajímavého říct, ale to až potom"
podíval jsem se z okna na chodbě
"zase ta krásná obloha, posezení s rámenem venku bude krásné"

Pousmála jsem se a přikývla. "Dobře, tak jdeme.." Zavelela jsem a pomalu odcházela.
(Přesun)

Ihned jsem jí následoval, bez jakéhokoliv odporu.
(přesun)

Příjdu a zaklepu na dveře.

Vešla jsem do budovy s kanceláří, vystoupala pár schodů nahoru a zahlédla Tendashisho.
"Zdravím, Tendashi. Jak bylo v Kiri?" Zeptala jsem se s úsměvem a mezitím odemkla kancelář. Vplula jsem dovnitř. "Doufám, že Mizukage-sama se má dobře." Dodala jsem směrem k němu a šla roztáhnout závěsy, aby do kanceláře vniklo světlo.

Ano má se dobře byla tam zima. usmál jsem se.
Chtěl bych jen kdy budu moci mít ten svůj tým? zeptal jsem se.

došel jsem do kanceláře a raději zůstal před dveřma
nebudu je raději rušit .. řekl jsem si a na chodbě se posadil na lavičku

Pousmála jsem se. "To jsem ráda." Pak jsem dodala.
"Omlouvám se Tendashi, ale na svůj tým si budeš muset ještě počkat. Roznesla jsem jim dopisy, ale zatím mi nepřišla žádná odpověď. Takže ti teď nemůžu říct, kdy svůj tým na starost dostaneš.."

Haizmizel jsem do svého baráku.

Přikývla jsem a pak otevřela dveře.
"Tendashi odešel, tak pokud chceš, řekni mi jakou techniku potřebuješ, Daisuke.." Pousmála jsem se a pozvala ho dále do kanceláře.

vstoupil jsem dovnitř
"no kdo ví, ani nevím s čím se v lékařství začíná, takže něco hodně lehkého, nějaké ošetřování menších ran"

"Umm, no v lékařství zběhlá moc nejsem, leda tak v jedech, ale počkej.." Zamyslela jsem se a přešla ke skříni. Vyhledala jsem svitky s lékařskými technikami a do jednoho nahlédla.
"Jo, tenhle by to mohl být, je to technika Shosen no jutsu a na začátek postačí" Pousmála jsem se a svitek mu předala.

"děkuju, snad to zvládnu, jsem na učení trochu levej .. teda spíš línej" zasmál jsem se a svitek schoval do kapsy.
"to co si včera trénovala .. to byl rasengan ?" optal jsem se zvědavě

"Zvládneš.." Usmála jsem se a podívala se na něj. Pak přikývla.
"Rasengan.. Rasengan již umím, momentálně se učím Rasen Shuriken, ale jak jsi sám viděl.. Zatím bez úspěchu" Podotkla jsem a pokrčila rameny.
Ale musím to zkoušet, jednou se to určitě naučím.. Vím, to..
"Ale teď, půjdeme?" Zeptala jsem se a zkontrolovala brašničku se svitky, než jsem zamkla kancelář. Pak mě něco napadlo.
"Pokud budeš chtít.. Můžeme si dát cvičný souboj.." Usmála jsem se a pak se znovu zeptala. "Dal by jsi přednost poušti, nebo tréninkové hale?"

"aha, rasen shuriken hm .. mno jestli ho na mě nebudeš testovat tak můžem" zasmál jsem se a přikývl
"a místo .. to je na tobě, kde ti to vyhovuje víc" přemýšlel jsem o možnostech boje v poušti