Sídlo Kazekage

Ta maska mi pomohla trocha z toho stresu z odhalenia. Po malej prechádzke po Sune a zastavení sa v obchode pre fľašku saké som prišiel kam ma ľudia nasmerovali. Pri prvom pohľade na sídlo Kazekage som len nemo otvoril ústa a kráčal ďalej. "Fúuu Kazekage sa má v takomto domčeku bývať" hoci som nebol moc zvyknutý na nejaký nad nadštandard ale veľké sídla ma fascinovali.
Pomaly som dokráčal pred sídlo a sadol si lebo som vedel že to bude chvíľu trvať.

Sonozaki Ayu

Dorazili jsme před sídlo a má předtucha se potvrdila a já si všimla nějaké osoby sedící před vchodem. Za normálních okolností bych se rozplývala nad obřím sídlem, ale teď jsem se soustředila hlavně na tu osobu. Kdo to sakra je...? Bylo první, co mě napadlo. Na druhý pohled jsem si uvědomila, že asi nebude nějak nebezpečný, když se neskrývá ani nic podobného, ale přeci jen jsem se měla na pozoru. Nakonec jsem zamířila ke vchodu a zastavila jsem se kousek před ním. Určitě tu jsme dobře... Ujistila jsem se, než jsem promluvila.
"Kdo jste a co tu chcete? " Zamračila jsem se na neznámou osobu. Kazekage neříkala nic o tom, že tu bydlí ještě někdo další... Zamyslela jsem se a čekala jsem, jestli odpoví.

"Hm kto to sem ide" Čakal kým prišli ku mne a potom na mňa spustili.
"Čo teraz á však maska a.." a začal hovoriť ,,Snáď viete kto sú ANBU jednotky, takže žiadne otázky a šup šup dnu alebo von, a moje meno je Dosu ,,

Aiko Naihi

Po dlhej ceste sa opäť vrátila domov.,, Ahoj Ayu." pozdravila ju a zbadala, že je trochu mimo.,, Tohto tu kolegu si nevšímaj, poslala som ho tu pracovne nech dá pozor a hlaidkuje. Mali sme v Sune menšie problémy tak sme zvýšili ostražitosť." ubezpečila ju.,, Tak šup do postele Ayu a ty." ukázala na Tasaia.,, Pôjdeš so mnou." doplnila.

Kývol hlavou a a bol pripravení ísť za Kazekage. "Ešte že som si vypýtal tu masku" a čakal čo bude ďalej, fľasku zo sake mal schovanú pod plášťom.

Aiko Naihi

,,Tak ráno Ayu." pozdravila Aiko a kývla opäť na Tasaia.,, No poď poď na čo čakáš." popohnala ho trochu a už aj odchádzala smerom späť do centra vesnice.

Tasai išiel celý čas vedľa nej. (Presun)

Sabaku no Riko (Hiashi)

Z toho chození po venku jsem byla dosti unavená. No a jelikož jsme od Kazekage dostali nabídku k tomu se k ní nastěhovat zašla jsem přímo do jejího sídla. Chvíli jsem po něm chodila a pak našla svůj pokoj. Lehce jsem za sebou zavřela dveře a koukla se po pokoji. Hmmm velice pěkné. Podotkla jsem si pro sebe a praštila s sebou o postel. Jen tak jsem tupě zírala před sebe na strop na kterém jsem rozeznávala jednotlivé detaily. Domů se mi nechtělo. Komu by se také chtělo vracet k nepřístupnému otci který nikdy nic nepochválí?
Zavřela jsem na chvíli oči. To co jsem před nimi viděla jsem jaksi nechápala. Před očima se mi totiž objevila samotná Kazekage. Snad všechny chvíle kdy jsem se s ní viděla. Její klasický usměv který měla snad pokaždé. Když jsem si na ni vzpoměla uvědomila jsem si že jsem trochu neklidná. ,,Ksooo,co se to děje?" posadila jsem se a zadívala se na stěnu. Jako kdyby se pro mě něco změnilo. Tak nějak jsem ji nemohla dostat z hlavy.Neklidně jsem se postavyla a chodila nervźně po pokoji. ,,No tak koukej se uklidnit. To co se děje musí mít nějaké vysvětlení!" Okřikla jsem se. Nakonec jsem se zavřela do koupelny a pustila na sebe vodu. Když jsem se osprchovala posadila jsem se ke stolu a začala si kreslit. K mému udivu jsem zjistila že jsem nakreslila právě ji.,,Dost!" s velkýma nervama jsem papír zmačkala a hodila do koše. Pak jsem se jen chytla za hlavu a přemýšlela.

Sonozaki Ayu

Pozdravila jsem Kazekage, která zrovna přišla a zároveň jsem se rozloučila narychlo i se Shirem. Zamířila jsem rychle ke vchodu a změřila jsem si člena ANBU pohledem. Hmm, tak ANBU... Napadlo mě. Těsně před dveřmi jsem se ještě otočila na Shira, s úsměvem jsem mu zamávala a rychle jsem vplula dovnitř domu. Zavřela jsem zas ebou dveře a rozhodla jsem se, že hlavně musím v tomhle bludišti najít svůj pokoj, koupelnu a něco, co funguje jako kuchyň. Zevnitř mi připadalo sídlo ještě větší, než z venku a nejednou jsem skoro zabloudila v té směti chodeb a místností. Nakonec jsem našla všechno, co jsem zatím potřebovala a šla jsem se nejdřív osprchovat. Potom jsem zamířila do kuchyně, vzala jsem si něco k jídlu a odešla jsem do svého pokoje. Pořád jsem si nemohla zvyknout, že tu budu bydlet...Připadala jsem si tu spíš jako na návštěvě. No nakonec jsem se rozhodla, že si rovnou půjdu lehnout ať se pořádně vyspím. Zalezla jsem do postele a přemýšlela jsem o všem, co s eza poslední dobu událo...Bylo toho tolik, že mě spíš bolela hlava, ale stejně jsem si to nemohla odpustit. S těmito myšlenkami jsem nakonec usnula...

Po tom čo som ju teda odprevadil odletel som preč .
Netrvalo dlho a počas cesty ma napadlo čo by som mohol spraviť .
/presun

Sabaku no Riko (Hiashi)

Po velice dlouhém přemýšlení nad sebou samotnou jsem se konečně zvedla od stolku a lehla si do postele. Pokoj osvicovalo jen světlo z malé lampičky sídlící na nočním stolku hned u postele. Chvíli jsem jen tak zírala do onoho světla. Co se to se mnou děje? Proč? Proč ji nemohu dostat z hlavy? ozývalo se mi v hlavě ale nebyla jsem schopná přijít na jakoukoliv odpověď. Tak jsem po nějaké době zhasla světlo a pokusila se usnout i když to samo osobě bylo trochu obtížné. Nemohla jsem přestat přemýšlet a to mi ztěžovalo tu snahu usnout. Trvalo to přeci jen dlouho ale nakonec mi ztěžkli oči a já konečně usnula jako malé dítě.

Sonozaki Ayu

Vzbudilo mě až světlo, které pronikalo oknem do mého pokoje a svítilo mi do obličeje. Rozespale jsem zamžourala ale nehodlala jsem vstát. Otočila jsem se nadruhou stranu, pryč od toho otravného světla a snažila jsem se zase usnout. Najednou jsem dostala divný pocit a otevřela jsem oči. Chvíli jsem byla zmatená, než jsem si uvědomila, že vlastně nejsem doma, ale v sídle Kazekage, které jsem od včerejšího večera nejspíš mohla nazývat novým domovem. Tohle mě docela probralo, takže se mi spát už nechtělo. Můj pohled padl na hodiny a jakmile jsem si uvědomila kolik je hodin, vyskočila jsem z postele. To jsem spala ták dlouho? Podivila jsem se, ale nakonec po včerejší únavě jsem se tomu zase až tak nedivila. Protáhla jsem se z táhlým zívnutím, popadla jsem věci a zamířila jsem do koupelny, kterou jsem včera úspěšně našla. Vyčistila jsem si zuby, umyla jsem si obličej, převlékla jsem se do každodeního oblečení a zamířila jsem do kuchyně. Sice jsem si nlhávala, že nemám hlad, ale můj žaludek tvrdil něco jiného. Vzala jsem si to, co se dalo sníst rychle a za pochodu, napila jsem se vody a vyrazila jsem ven. Netušila jsem, jestli tu někdo je, ale hledat někoho v tomhle paláci bylo nad mé síly. (přesun)

Sabaku no Riko (Hiashi)

Když jsem se tak nějak probrala zalezla jsem do kuchyně kde jsem si vzala něco malého k jídlu. Pak jsem zašla do pokoje a oblékla si svůj plášť a na záda si dala svoji tykev s pískem. Hned na to jsem vyrazila do vesnice.

Aiko Naihi

Po dlhej ceste a ich ťahaní sa konečne dostavila do sídla. V rýchlosti prechádzala izbu za izbou, chodbu za chodbou. nakoniec dorazili až k obrovskej miestnosti s rozsiahlim mäkkučkým, zeleným trávnikom. Uprostred neho bol stredne väčší bazén, ale trávniku tam bolo dosť.,, Moja menšia záhradka." usmiala sa a strčila ich pred seba.,, Takže zahráme sa niečo za niečo?" usmiala sa.

Chvíli to trvalo, než se dostali do sídla. Bylo to asi také tím, že je musela celou cestu vláčet za sebou, protože šlo vidět, že jsou z toho všeho dost zaražení...
Když se tam nakonec dostali... museli projít ještě spousty chodeb a místností, než se se zastavili u velmi pěkně zařízené soukromé zahrádky... Aiko je strčila dovnitř a zdálo se, že má asi něco v plánu..."Ehm... něco za něco??" Zeptal se nechápavě Fu a podíval se na Heikiho a pak zpátky na ni... Co to má být??

Cesta sem bola dlhá asi som chcel príliš aby to trvalo večne. Keď sme dorazili som zistil že Kazekage si žije na vysokej nohe. Potom čo nás priviedla do veľkej záhrady a navrhla zábavu som bo zmetený. Nevedel som kým tým mieri pozrel som sa na Fujina ale zrejme nechápal tak isto ako ja, keď sa opýtal čakal som čo od nás Kazekage bude chcieť.

Aiko Naihi

,,Takže hra spočíva v úlohách." usmiala sa s úškrnom.,, Najprv zadám úlohu vám dvom a vy ju musíte splniť a na oplátku potom splním želanie ja vám." informovala ich a jemne zavrtela bokmi.,, Fantázii sa medze nekladú a neberte na ohľad postavenie lebo ja vás šetriť nebudem." vyplazila jazyk.,, Hranice táto súťaž nemá a každý musí splniť úlohu, kto odmietne splniť zomrie." ubezpečila ich.,, Ale ak úlohu splníte tak každý z vás má právo na želanie takže to bude dvaja proti jednej no nejako to prežijem." pokrčil ramenami.
,, Takže začnem ja." usmiala sa.,, Naoki ty budeš tancovať brušné tance a ty Fu ho pritom budeš búchať po zadku." zasmiala sa.

*V poste urobte činnosť a na konci napíšte prianie*

Fu pořádně poslouchal a děsil se víc a víc.... argumenty však hráli proti nim a on v tuto chvíli nemohl nic dělat... Snad to nebude tak hrozný... Pomyslel si Fujin a čekal, co je bude teď čekat...
Když slyšel zadání úkolu, mále mu spadla čelist, až na zem..."C-cože? K-kazekage, ale... to... to... to... to myslíte vážně??" Nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel... Z výrazem, který značil úplně vše od překvapení, až po vyděšení, se podíval na Heikiho a čekal, jak na to bude reagovat on....

Otváral som ústa odkedy začala vysvetľovať, ústa sami otvárali vaic a viac až na konci by boli až pozem. Pozrel som sa na kolegu ,, Aj by som si vybral smrť ale nato aby som zomrel takto mladý som sa moc nadrel,, povedal z vážnym výrazom tváre ,, Ona bude mať jednu úlohu a mi na ňu dve, pokiaľ sa nám podarí vybrať jej ,,unavujúce,, úlohy tak by sme to mohli mať z krku,, i keď potom som si uvedomil akú úlohu nám dala a iba som na sucho prehltol

Jen si kapitulačně povzdechl a přikývl. Byl z toho pořád mimo, ale.... Heiki měl pravdu..."Tak jdeme teda na to... ať to máme z krku..." Řekl z dalším povzdechnutím Fujin a čekal na kolegu, až začne....

Hoci nerád musel to urobiť. Zavrel som oči a začal som tancovať brušné tance nevedel či to robí presne tak ale tanečník nebol takže to bolo ako tak.

Jen se zhluboka nadechl a trochu přiblížil. Připadal si dost trapně.. vlastně.. ono to bylo dost ponižující... raději také zavřel oči a následné ho začal pleskat po zadku... opravdu to bylo dost divný a kdyby neměl asi zavřené oči.. hanbou by se propadl do země... rozhodně musel být celý rudý...
Po chvíli s tím skončil a oddychl si, že to má za sebou....Tak... a co teď... nedržet se zkrátka... ale... já to neumím... Zoufale a očividně bez nápadu se podíval zase na Heikiho..."Ehm... nemohl by si Kazekage-sama zadat oba úkoly? Já jaksi teď... nic nemám...." Řekl a sklonil hlavu k zemi, aby se nemusel dívat Aiko do tváře a teď raději ani jeho týmovému kolegovi.... To je zase den...

Červený som bol ako keby som mal vybuchnúť no naštastie to bolo rýchle. Dúfam že táto spomienka zmizne hneď ako prišla. Pozrel som sa na Fu ,,Ona nás tu potupí a ty sa nevieš odplatiť ?,, pokrútil hlavou, je pravda že aj mňa napadlo paŕ vecí ale stále tam bol rešpekt pred tým že je Kazekage ,,Kazekage spomínala predtým niečo o samote a potrebách nie? Toto by mohla byť správna cesta,, "Chce to niečo rafinované čo ju natoľko vyčerpá aby sme mali už pokoj, hm ale čo?Hlavne si nebrať servítku pred ústa"

Jen jsem na jeho otázku pokrčil rameny, ale dál ho poslouchal... Potřeby?? Samota?? Tak dobře... zkusím to... říkala, že nemáme šetřit..."Tak dobře tedy... ehm... můj úkol je, že vy Kazekage-sama, můžete pokračovat v tom, co jste dělali, než jsem vás vyrušil... ehm... další úkol je na tobě..." Řekl a mírně s červenal.. nevěřil tomu, že to vůbec vypustil z pusy... ale aspoň tímhle mohl svému kolegovy zase trochu zlepšit náladu, protože mu nepřipadalo, že by se mu to předtím nelíbilo... i on sám to věděl ze své vlastní zkušenosti z předchozího dne...