Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:
Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!
Zbraně:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

He...Kdo to je? Prohlížela jsem si kluka před sebou. Kistune zavrčela a naježila se. ,,Ššš, klid." klidnila jsem ji a vzala si ji do rukou. Zády jsem se opřela o zeď, protože se mi motala hlava. Potřebuji sluneční brýle a čepici! A opalovací krém..

Čekal jsem až někdo otevře,

Uslyšela jsem klepání, které mě vyrušilo z neměnné práce. Na stole zůstalo jen už pár papírů a ten zbytek čekal na roztřídění. Až po chvilce mi došlo, že bych zřejmě měla něco říct, tak jsem tak i posléze udělala.
"Ehm.. Dále!" Broukla jsem. Bylo to nezvyklé a pro mě úplně něco nového.

Přišel jsem s obvazem přes celou hlavu:

Ahoj kde je kazekage sama a co se mi to stalo? zeptal jsem se.

(Umm Tendashi...Za prvé, byla jsem tu dřív a prosím, neignoruj mou přítomnost, opravdu to nemám ráda a je to hrubé porušení kázně!^^ ..To je pro příště, ano?^^)
Ze zvedavosti, protože tohle není PiliKKy hlas a podle hovoru jsem usoudila, že tu PiliKKa není, jsem vešla s liškou na rukou hned za ním. Prohlédla jsem si blondýnku za stolem a ze široka se na ni usmála.

(já jsem hrubej )

(Tak se laskavě kroť!)

Upřela jsem oči na příchozí a překvapeně zamrkala nad Tendashiho otázkou. Nic si snad nepamatuje? Ten otřes mozku..
Povzdechla jsem si a podívala se na druhého příchozího.
"Dobrý den Mizukage-sama.." Pozdravila jsem a pak dodala. "Vydržíte minutku? Jen tu musím něco dořešit.." Sdělila jsem jí a pak se zaměřila zpátky na Tendashiho.
"Utrpěl jsi otřes mozku a zdá se, že jsi na některé věci zapomněl. Já nemám náladu ti všechno opakovat, proto ti ohledně Kazekage-sama řeknu jediné. Kazekage-sama musela z OSOBNÍCH důvodů odejít a já do doby než se vrátí získala její plnou plnou pravomoc a stala se zástupkyní Kazekage. Obracej se na mne s tvými dotazy či s misemi. To je vše, co ti k tomu sdělím" Řekla jsem.

Zamračila jsem se a přikývla. Z osobních důvodů odejít?..Proboha, Pili, kam se zase ženeš?... Střídavě jsem sledovala Tendashiho i Yoko a bloudila ve svých myšlenkách, které bůbec nebyly příjemné.

"V tvém týmu?" Zeptala jsem se a pak jsem si vzpomněla, že se mi PiliKKa o tom někdy zmiňovala. Zřejmě na ulici a mám podezření, že tady někde ty desky jsou.
"Vydrž.." Řekla jsem a vstala. Zašla jsem do rohu místnosti ke knihovně a vytáhla velká lejstra. Vrátila jsem se s nimi ke stolu a hledala volné ninji.
"Dobrá, myslím, že mám dva volné Shinobi, kteří zatím nepatří do žádného týmu, ale.." Nepatrně jsem se zamračila. "Jsou jen dva. Takže prozatím to bude dvojčlenný tým. Tvými studenty budou Akasuna no Ai a Seiji Akichi.. A Akasuna no Ai je už chunnin. Dobrá, oba dva ještě netuší, že budou přiděleni do týmu, později je informuji a dám vědět i tobě.." Dokončím a zaklapnu desky. Pak je odnesu zpátky, abych si na stole udělala aspoň trochu pořádek. Po chvilce se zase vrátím a zase usednu zpátky na křeslo.

Děkuji až je informujete pošlete je na moje cvičiště, (přesun)

Trochu vyjeveně jsem to celé sledovala, ale rozhodla jsem se to nekomentovat, pro jistotu. Přistoupila jsem blíže ke stolu a moddrooké dívce. ,,Takže zpátky v Suně? Jak se ti dařilo v Konoze?" usmála jsem se a položila Kitsune na zem. Přišla k Yoko a olízla jí do nohu. Poté si jí vyskočila na klín. ,,Líbíš se jí." zazubila jsem se.

Vzhlédla jsem k Mizukage a pousmála jsem se.
"Hai, konečně jsem zpátky. V Konoze se mi líbilo a moc. Bylo těžké to tam opustit. Ale naučila jsem se tam spoustu věcí a teď už je trénink jen na mě.." Dodala jsem a pak jsem si všimla malé lištičky.
"Jak pak se ty jmenuješ?" Pousmála jsem se a pohladila lištičku po hlavičce. Pak jsem pohled znovu stočila k Mizukage a volnou rukou jí ukázala na křesla.
"Posaďte se prosím, pokud chcete. Cesta sem musela být jistě zdlouhavá. A jak se daří Vám Mizukage-sama?" Optala jsem se jí na oplátku.
"Ale jak předpokládám nejste tu jen kvůli povídání" Dodala jsem a zvědavě si jí prohlédla.

,,Jistě ti to přijde k užitku a dál se skvěle vytrénuješ i sama." pochválila jsem ji. ,,A tykej mi, zase tak stará ještě nejsem, ne? Jsem Hitomi." zakřenila jsem se a do úsměvu jsem se musela přinutit. Po čele mi stékal studený pot, jak se mi zase dělalo zle. Ksoo, je tu na mě dusno..
,,Liška se jmenuje Kitsune..A máš pravdu, nepřišla jsem si pouze povídat, i když je to příjemnější..Předně se chci ale zeptat na PiliKKu..Co se stalo? Kde je?" upřela jsem pohled do jejích studánkově modrých očí a starostlivě vyčkávala na odpověď.

"Hai Hitomi, já jsem Yoko, ale to už zřejmě víš.." Pousmála jsem se, ale při zmíňce o Pilice jsem zrak sklopila na Kitsune na mých nohou.
"PiliKKa odešla. Nevím kam, chce.." Zmlkla jsem, protože se mi oči zase zalily slzami. Pevně jsem stiskla víčka k sobě a snažila se samu sebe uklidnit. Zhluboka jsem se nadechla, zahnala slzy a donutila se pokračovat.
"Neuro je mrtvý, zabila ho Reina a posléze unesla i Rukiho. Dozvěděla jsem se to dnes ráno. PiliKKa odešla, vše mi v dopise dala na starost, proto jsem i dnes zde. Nechce, aby kdokoliv z nás šel za ní. Chce si jít pro Rukiho sama.. Nemohu.. Nemohu jí nijak pomoct i kdybych chtěla. Musím se postarat o to, co mi svěřila.. O vesnici, o Amayo.." Sevřela jsem ruku v pěst, abych třas zastavila. Kitsune se mi zavrtěla na nohou a já jí pohladila po kožíšku, abych se uklidnila. Nebylo příjemné o tom mluvit.
"Nevím, nevím kam teď šla. Šla zesílit.." Dodala jsem tiše a pak se na Hitomi podívala.
Nebreč! Musíš být teď silná.. Musíš..
Stále jsem si dokola opakovala, až jsem tomu po chvilce začala věřit.

Celé jsem to poslouchala bez dechu. Nemohla jsem se nadechnout. Ruce se mi třásly, žáludek jsem měla v krku a přetahoval se o místo se srdcem, které tam bylo taky. Oči se mi samovolně zalily slzy, které jsem nechala stékat po tváři, aniž bych usilovala o jejich zastavení.
,,Neuro je...Ruki...PiliKKa tu...To ne...To NE!" nedokázala jsem říct souvislou větu. V hlavě mi proběhly úplně VŠECHNY vzpomínky na všechny tři a poté i na Amayo. Na ni moc vzpomínek nemám, ale na Rukiho..Ze zelené barvy v obličeji jsem přesla na mrtvolně bílou, skoro průhlednou. Udělalo se mi znovu zle, musela jsem si dát ruku před ústa a vše spolknout. Že maminy mají být v klidu, na to jsem přestala myslet, že se může probudit pečeť, taky ne, jen jsem vzpomínala a přemýšlela. Nesplnila jsem ten slib..Nedokázala jsem to!!

"Mizu-.. Hitomi, prosím uklidni se.. Já.. Já cítila jsem se úplně stejně, ale musíme jí věřit" Vstala jsem od stolu a položila Kitsune na zem. I když bych se teď tak moc chtěla zhroutit věděla jsem, že si to nemůžu dovolit.
Povzdechla jsem si a pomalu k Hitomi došla. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo bylo jí objat. Pevně jsem jí držela, setřela si slzy, které mi stekly po tvářích a zadusila tak v sobě veškerou bolest, kterou jsem si přála vykřičet do světa.
"Pojď, čerstvý vzduch ti jen prospěje.." Řekla jsem a vzala Hitomi lehce za zápěstí. Věděla jsem, že pokud upadla do šoku musím na ní opatrně. Pomalu jsem otevřela dveře, vzala klíčky ze stolu a čekala, jestli půjde se mnou.

Odevzdaně jsem se zvedla, plakat jsem ale nepřestala. Dívala jsem se před sebe a mechanicky následovala Yo..Nemohla jsem tomu uvěřit. Nemohla a nechtěla. Moje nejlepší přítelkyně...její syn...Neuro...Proboha a co Amayo?! Chtělo se mi křičet, brečet a křičet. Kousala jsem se do rtu a žaludeční šťávy, které se mi rvaly přes jícen do pusy, polknutím posílala zpět.

Zavřela jsem dveře, jakmile Hitomi vyšla ven a zase zamkla.
Kéž bych jí dokázala pomoct.. Dokázala pomoct jim všem..
Pomyslela jsem si a pak ji zase pomalu vedla ven. Kitsune běžela za námi a hlavně byla u Hitomi, jako kdyby vycítila její smutek.
Vyšly jsme ven a slunce už tolik nepražilo. Taky už se schylovalo k večeru.
Pak jsme společně s Hitomi vykročily do ulic Suny.
Snad jí pobyt venku udělá lépe, než v kanceláři, kde mi jí všechno tak připomíná.
Když jsem tam chodila připadala jsem si jako cizinec a toho pocitu jsem se snažila co nejdřív zbavit. Ta kancelář mi k ní prostě patřila a mě svíral zvláštní pocit spojený s neskutečnou zodpovědností. Zavrtěla jsem hlavou, ale stejně nezmizel..
(Přesun)

Došel jsem do kanceláře a čekal před dveřmi na Yoko.
Přitom jsem myslel na to kde je Hitomi
doufám, že jí našla

Došla jsem ke kanceláři a rychle odemkla, abych tak odblokovala všechny připravené pasti. Pak jsem vešla dovnitř a porozhlédla se.
Jako kdyby tady snad mohla být, jsem moc bláhová..
Pomyslela jsem si a s jakýmsi zvláštním pocitem usedala na křeslo.
"Dobrá, pustím se do toho chvilku vydrž."
Zalovila jsem v šuplíku a vytáhla bílý papír. Perem jsem pak začala psát.

Vzkaz:

Spoiler:

Dokument:

Spoiler: