Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:
Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!
Zbraně:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

Vběhla jsem do budovy a hned zamířila na schodiště, které mě dovedlo ke kanceláři. Nahoře mě síly opustily. Žaludek jsem tak tak držela na místě, v hlavě mi hučelo a sotva jsem se držela na nohou. Obličej jsem měla zelenobílý, sem tam průhledný. Aniž bych zaklepala, vpadla jsem do kanceláře jako velká voda. Očima v místnosti vyhledala Yoko a padla jí kolem krku. Samovolně se mi spustily slzy. ,,Omlouvám se...Jsem strašně sobecká..Neměla jsem..Bylo to...Omlouvám se.." mlela jsem páté přes deváté a nebyla schopná říct kloudnou větu.

Tady už byl někdo předemnou řekl jsem ruku jsem měl v obvaze abych s ní nehýbal.Podival jsem se na Mizukage Takže jste to zvládli superřekl jsem jí.

Odtáhla jsem se od Yo, abych jí přestala drtit, ale nehrnula jsem se od ní. Slzy jsem neutírala a prohlédla si Tendashiho.
,,Hai, arigatou..." pousmála jsem se. ,,Ty jsi to také zvládl." opáčila jsem.

O mě nejde jak jste na tom vy dva? zeptal jsem se.

,,Já budu v pořádku...Lizzy je na tom hůř." sklopila jsem pohled.

Jakmile jsem to slyšel hned jsem si vzpoměl na Inameho a běžel do nemocnice protože nechci aby zemřel další který byl mím přítelem.

,,Yare?" zamrkala jsem překvapeně. Setřela si slzy a podívala se na Yoko. Skenovala jsem ji pohledem, ale nic jsem neřekla.

Koukala jsem překvapeně a nechala se obejmout.
"V pořádku.." Řekla jsem a poslední papíry, co jsem třímala v ruce se rozletěli po podlaze, přitom, jak mě vyděsili. Skvělé..
Neměla jsem na další myšlenky čas.
"HITOMI?! Co tady, co se stalo?" Zeptala jsem se nechápavě a sledovala oba dva.

,,Nezvládla jsem to...Chovala jsem se jako sobec, přitom...Přitom ji znáš lépe než já. Rukiho a Amayo taky..Je to má nejlepší přítelkyně, za ta léta jsem si přátele udělat nestihla. Pouze Daisukeho a dříve Daie, tak to pro mě dost znamenalo..Pro tebe to musí být.." zarazila jsem se. ,,Jsi skvělá, že to zatím zvládáš nebo se alespoň snažíš..Gomene.." zavřela jsem oči.

Opět jsem přišel s rukou v obvaze a pustim ptáčka dovnitř a sedne si mě na rameno které nemam zraněné.Jestli chcete Mizukage sama já vás pak dopravim do kirigakure. řekl jsem.

Podívala jsem se na Tendashiho. ,,To je v pořádku. Myslím, že potom už to zvládneme." pousmála jsem se.

Ne pak vás dovezuřekl jsem a trval jsem na tom.

,,Opravdu si s námi nemusíš dělat starosti.." trvala jsem na svém.

Jak chcete řekl jsem a pak v duchu jsem si říkal:
Jakto,že ten ninja hodil jen výbušný kunai ten mě jen trochu škrábnul a zmizel proč?

Až mě budete potřebovat řekněte mi.Šel jsem do nemocnice.

Pohledem jsem propalovala zem pod sebou a poslouchala ji. Pak jsem vzhlédla, do očí mi už zase vrhkly ty nenáviděné hořké slzy.
"Hitomi, to je v pořádku. Také toho na tebe musí být velký tlak, a já.. Pili-chii je.. Je pro mě něco jako sestra, kterou jsem nikdy neměla. Bolelo to a moc, když jsem se dozvěděla, čím vším si musela projít, ale.." Odmlčela jsem se a na tváři vykouzlila jakýsi poloúsměv.
"Nejsem skvělá, nejsem ani ničím výjimečná. Nejradši bych se tady teď složila nebo utekla daleko, daleko pryč. Ale vím, že to by nechtěla. Chci jí pomoct a to dokážu jen tím, že se postarám o to, co tak moc milovala.." Dodala jsem a ignorovala ten pocit, který mi svíral hrdlo a nutil mě vykřičet všechno do světa. "Rozhodla jsem se jí nezklamat a to hodlám splnit.." S tímto slovem jsem jí znovu objala. "Víš Hitomi.. Teď to bolí. Bolí to mě i tebe, ale uvědomila jsem si, že musím být silná" Pousmála jsem se a pevně stiskla víčka k sobě.
"Poslala jsem Daisukeho do Kiri se smlouvou. Kdyby tak věděl, že jsi tady.." Usmála jsem se nad myšlenkou, že se teď nejspíš žene do Kiri a my tady mezitím..
Odtáhla jsem se a otřela si oči. Přesně tak.. věřit v ní a v její sny.

Lékařský ninja 1

,,Neviděli jste tu někde Tendashiho?''Zeptal jsem se vyděšeně.

Pláč jsem spustila nanovo. Tak to bodalo, když jsem věděla, že nemůžu nijak pomoci.
,,Kdybys cokoli potřebovala, s čímkoliv pomoci, s Amayo, opravdu s čímkoliv, hned mi dej vědět. Strašně ráda pomůžu a možná tím trochu uklidním svědomí.." kousla jsem se do rtu a utřela si slzy. ,,Daisuke už šel do Kiri? Dobře.." pousmála jsem se. ,,Ještě musím za jednou mou kunoichi, která skončila v nemocnici v Suně. Bůh ví, jestli ji doktoři pustí domů. Prodělala operaci.." přivřela jsem oči.

Lékařský ninja 1
,,Mizukage sama neviděla jste někde Tendashiho? Jde mu o život'' řekl jsem

Vyděšeně jsem se dívala na Shinobi před sebou. ,,Co? ...Před chvílí byl tu, říkal, že jde do nemocnice. Co se stalo?"

Lékařský ninja 1

Vypadá to,že ten kunai co vybuchl a pak to hned zmizelo bylo naschvál ten kunai byl jedovatý a doktoři to nezjistili! rychle jsem vystartoval do nemocnice.

Pousmála jsem se a setřela jí slzy.
"Amayo je teď u babičky, děkuji. Pokusím se to nějak zvládnout.." Dodala jsem a pak přikývla. "Hai šel. Ano, s tím bych mohla pomoci. Napíšu na ANBU velistelství a doprovodí vás tříčlenná jednotka do Kiri. Vezmu sebou i jednoho medika pro případ. Myslím, že v Kiri jí bude lépe. Bude i doma a tohle dusno kolem není zrovna příjemné, pro cizí.." Pak jsem se otočila na Shinobiho ve dveřích a přikývla k Hitominině odpovědi.

,,Přesto dej kdykoliv vědět." pousmála jsem se a v mylšenkách zabloudila na Tendashiho. Jedovatý kunai? Proč to ale bouchlo? Divné.. Opět jsem se vrátila k Yo.
,,Děkuji, Yo." usmála jsem se na ni. ,,Já, asi jsem se půjdu podívat, jak jí je." pousmála jsem se.

"Hai, půjdu s tebou.." Dodala jsem a sehnula se ke stolu. Vyštrachala jsem jako už po několikáté volný list papíru a rychle na něj naškrábala vzkaz. Vyvolala jsem písečnou holubici, připevnila jí vzkaz na nožičku a vypustila jí z okna.
"Tak, můžeme jít.." Pousmála jsem se a i s Hitomi vyšla na chodbu. Zamkla jsem a pak se vydala pryč.
(Přesun)

Usmála jsem se a přikývla. Položila jsem si ruku na bříško a následovala Yoko. Vypadá to, že jsme to zvládli, broučku..