Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:

Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!

Zabezpečení:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

Důvěrně známý hlas mě vytrhl ze zamyšlení. Otevřela jsem oči dokořán, když jsem spatřila osobu a musela rty roztáhnout do velkého úsměvu. Prohlédla jsem si PiliKKu důkladně. Kromě toho smutného výrazu byla pořád stejná, stejná jako když jsem ji viděla naposledy.
"Tak takovouhle reakci jsem nečekala.." Vypadlo ze mě a odlepila jsem se od stěny. Nedokázala jsem to vydržet a rychle jsem k Pilice doběhla. Pořádně jsem jí objala. Do očí se mi vehnaly slzy a ani jsem nevěděla proč. PiliKKa byla jako má starší sestra, vyrůstali jsem spolu. Znala jsem jí až moc dobře, stejně jako ona znala mě.
"Pili!" Špitla jsem a nezmohla se na nic víc. Konečně jsem po chvilce našla ztracený hlas. "Pili-chii já.. Musela jsem přijít.. Nenechám, nenechám tě tady teď samotnou!" Usmála jsem se a stále jí pevně držela.

Stála jsem s rukama u těla. Cítila jsem její ruce, jak mě objímají, vlasy mě šimraly do tváře... slyšela jsem šeptat slova, která jsem si tak přála slyšet... z očí mi stékali slzy, koukala jsem před sebe a nebyla schopna reakce. Konečně se moje ruce pohnuli a přitáhli si dívku blíž k sobě.
"Yoko... Yo-chii!!" obličejem jsem se zabořila do jejího ramene a po několika dnech se konečně šťastně usmála. Z očí mi stékaly slzy, ale pořád jsme se usmívala. "Jsi tady..? Nezdáš se mi? Jsi tady..." vzlykala jsem dál a tiskla ji k sobě.

Usmála jsem se.
"Hai, jsem tady. A na několik dní tady s tebou zůstanu! Musím přece své Kazekage posvítit na cestu, ne?" Usmála jsem se a snažila se zastavit slzy, které se vehementně snažili prorazit si cestu ven. Byla jsem šťastná, šťastná z toho, že jsem tady a že je tu se mnou. Že se mi aspoń na chvilku podařilo vykouzlit jí na rtech úsměv.
Na chvilku jsem se odtáhla a znovu se usmála. "Stýskalo se mi!"

Uslzenýma očima jsem bloudila po její tváři, na které se taky třpytily slzy. "Nebul ty truhlíku!" napomenula jsem ji, i když sama jsem se dávno rozbrečela. "Jak to, že jsi tady? Co tu děláš? Máš přece trénovat!" držela jsem jí za ruce a zírala na ni, šťastná, jako by na chvilku všechny problémy zmizely.

"Já nebrečím.." Zamumlala jsem a trucovitě dala hlavu na stranu. Ano, některé věci se z děství prostě nezmění. Otřela jsem si uslzenou tvář a usmála jsem se. "Jak to, že jsem tady? Hmm.. Rozhodla jsem se tě jít trošku povzbudit a navštívit! Trénink? Ten počká! Teď mám na práci důležité věci!" Zavrtěla jsem hlavou. "Takže má mise? Přivést tě na jiné myšlenky!" Ušklíbla jsem se a pak jsem se rozesmála. Vážně jsem se cítila uvolněně, radostně.

Vděčně jsme se usmála. "Kdybych věděla, že po tom dopise přijdeš, neposílala bych ti ho! Máš trénovat, akorát tě ruším!" vrtěla jsem vzdorovitě hlavou, ale moje duše křičela štěstím, že je tu. "Poj´d dál, nebudeme stát na chodbě!" odemkla jsem kancelář a zrušila všechna ochranná jutsu. "Posaď se!" kývla jsem k sedací soupravě v jednou rohu a šla do druhého roku ke skříni. Vytáhla jsem oplatky a saké a postavila je na stoleček. "Povídej, honem mi řekni, něco o sobě, jak je v Konoze a tak!"

"Jsem ráda, že jsem tady!" Řekla jsem s usmála jsem se. Pak jsem vešla do kanceláře a posadila se na sedačku. Do ruky jsem vzala oplatku a zamyšleně jí držela v ruce. "Umm v Konoze? Mám se tam skvěle. Trénink pokračuje také výborně. Hokage mi vymyslel nový tréninkový plán, zrovna se učím dvě Doton techniky a umm.. budu trénovat přeměnu v Shukaka, což mi připomíná, že.. No.. Shukaku mě zatím nezlobí a doufám, že ani nebude. Já.. Porazila jsem ho.." Ukázala jsem si na čelo. "Tady.." Dopověděla jsem a pak jsem se znovu usmála a zakousla se do sušenky. "Umm.. V Konoze se mi, abych řekla pravdu moc líbí, celkem jsem si i zvykla, ale jakmile jsem sem dnes vešla. Uvědomila jsem si, že mi to všechno chybí!" Řekla jsem a pak se podívala na PiliKKu. "Umm, co Suna? Prosperuje? Slyšela jsi o chuuninských zkouškách v Konoze? Účastní se jich někdo ze Suny? Někdy v blízké době se bude konat druhé kolo chuunninské zkoušky, jsem na to zvědavá. Na ty boje.."

"To je bezvadné Yo, že jsi ho porazila! Jsem na tebe pyšná! Jsem tak ráda, že jsi šťastná, že jsi tady!!" pozorovala jsem ji. "Vypadáš tak.. dospěle... změnila jsi se, řekni, kdo tě změnil Yo?!" naklonila jsem hlavu na stranu. "Suna je.. několikrát na ni byly vedeny útoky, snažila jsem se posílit obranu vesnice, jeden z Akatsuki se dostal ke mě do kanceláře, jiný chtěl nechat vesncii vybouchnout.. je tu rušno!"

(Pardon že to píšu sem ale Pili Skype prosím ;D )

(Ummm...? o.O)

"Změnil? Mě?.. Že by... Čas?" Zasmála jsem se a nervózně si pohrávala s konečky vlasů. Jestli si toho zaváhání PiliKKa všimne, vydoluje ze mě každé slovíčko.
"Hee?! Tolik věcí a já tu nejsem abych pomohla.." Zamumlala jsem a zamračila jsem se. "Akatsuki.. Na Konohu, jak si vzpomínám, byl také jednou veden útok od nich.." Odpověděla jsem zamyšleně, ale pak jsem zavrtěla hlavou. "Umm Pili? To jak jsi psala v dopise.. To s Neurem..Ty jsi.. Ty jsi mu o Sharinganu neřekla, že?" Zeptala jsem se opatrně. Moc dobře jsem věděla, že tohle není zrovna to nejvhodnější téma, ale zeptat jsem se musela.

"Mám na mysli spíš... někoho!" pousmála jsem se a naklonila hlavu s vyzývavým pohledem. Potom jsem si povzdechla. "Za to přece nemůžeš... Já jsem ráda, že jsi tu nebyla... ne! Tvým úkolem je trénovat a zvládnout démona, protože jsi Jinchuuriky! A mým zase ochránit svou vesnici, protože jsem Kazekage!" pousmála jsem se, ale pak opět posmutněla, pohledem jsem uhla do strany. Maličko jsem přikývla. "Neřekla jsem to nikomu, kromě tebe a Kisukeho, protože mě učil Chidori... nemám zájem, aby to věděli jiní... ale jemu jsem to možná.. možná měla říct. Nejspíš na to má právo... jednak proto, že je Uchiha a jednak proto, v jakém jsme vztahu... jenže já jsem no... nejsem pyšná na to, jak jsem ho získala a ráda bych to neřešila..." mumlala jsem rychle a tiše.

"Hai, hai v pořádku.. Je to tvá věc.." Dodala jsem rychle, nechtěla jsem jí zase rozesmutnit. Baka no Yoko!
Pomyslela jsem si a ušklíbla jsem se. Pak jsem se mírně začervenala. "Někoho? No umm.. Etto.. " Zaváhala jsem. "Někdo by tu byl.." Dodala jsem po chvilce. Pili můžu říct cokoliv!

"Taky myslíš, že je to špatné?" zvedla jsem k ní ztrápené oči, ale hned je zase sklopila. "To nevadí..." dodala jsem ovšem po chvíli a pousmála se. "Neříkej mi, že jsi zadaná a já o tom nevím?!" mrkla jsem nadšeně. "Někdo tu je!" přimhouřila jsem oči. Soustředila jsem se a snažila se rozeznat o koho jde. Dvě chakry!

"Špatné? Nemyslím si to.. Pili je to tvůj život, tvá rozhodnutí. Nikdo nemůže vrátit čas, ani ty ne. Ten Sharingan teď patří tobě a nikomu jinému. Neuro se s tím vyrovná. Vím to.." Povzbudivě jsem jí stiskla dlaň. Všechno, co jsem říkala, jsem myslela zcela upřímně. Při jejích dalších slovech jsem se na chvilku zarazila.
"Já.. Už to tak vypadá.. Chtěla jsem ti to říct, ale nebyl čas a.. moc lidí o tom stejně neví. My, shodli jsme se na tom, že nepotřebujeme, aby to věděla celá vesnice.." Usmála jsem se.
Pak jsme se zamračila. "Někdo? Tady v Suně? bez povolení?"

"Zapomínáš, že já nejsem z Konohy! Tady to celá vesnice vědět může!" vyplázla jsem na jí jazyk. "Tak kdo to je? Nenapínej mě už!" Zatím co jsem mluvila jsem vytvořila větrné jutsu - Suna no Kaze a poslala zprávu do Anbu velitelství.

"Ani v Suně to nikdo vědět nebude, kromě mé zlaté Kazekage, že?" Oplatila jsem jí zašklebení.
"Umm, tak fajn.. Nevím jestli ho znáš, ale jmenuje se.. Futoshi. Hyuuga Futoshi.." Vychrlila jsem ze sebe prudce a hned na to se začervenala.
"Říkala jsi, že někdo přišel do Suny.. Mají silnou chakru?" Zeptala jsem se, hlavně i kvůlli tomu, abych nějak odvedla téma.

Vešli jsme do budovy Kazekage. Za chvíli jsme se dostravili před kancelář. Zaklepala jsem a čekala.

Byl jsem hned za Tsunade.

"Futoshi?!" vykulila jsem oči a zírala jak péro z gauče. "No tohle!!!" rozesmála jsem se. "Yo, ty se nezdáš!!" vstala jsem. Justu dorazilo se zaklepáním na dveře. "Přišla nás navštívit Tsunade." informovala jsem Yo a otevřela dveře. "Zdravím!" usmála jsem se a mírně pokývala hlavou. "Poj´dte prosím dál!"

Zasmála jsem se a chtěla něco dodat, ale zmlkla jsem, když vešly dovnitř osoby. Všimla jsem si Tsunade a chlapce.
"Dobrý den.." Vstala jsem a hned nato jsem se pousmála. Dál jsem radši mlčela.

"Zdravím zdravím, jaktože jsi o nás tak rychle věděla?" překvapeně jsem pohlédla na obě.
"Kazekage, Hokage, nás poslal jako pomoc. Máte tu těžké časy, ale musíte říct, s číím máme pomoct."

Jakmile jsem vešel dovnitř, také jsem pozdravil a usmál se.
Potom jsem se na chvíli zamyslel a podíval se na Yoko. Není to.. ta, co je neustále někde s tím vysokým Hyuugou?
Začal jsem si prohlížet interier kanceláře a také Kazekage.

"Od té doby, co mi tu Akatsuki hostují v kanceláři a vybuchují uprostřed vesnice nechala jsem zpřísnit ostrahu." Pousmála jsem se. "Já no... nechtěla jsem s tím Konohu obtěžovat a ani vás ne... doufala jsem, že si pomůžu sama... ale asi ne. Moje dcera byla nedávno unesena a ten parchant jí píchl nějakou drogu.. snažili jsme se ji analyzovat, vytvořit protijed, ale nic nepomáhá.. Amayo se mi ztrácí před očima..." zamumlala jsem tiše.

"Aha, takhle to je." promnula jsem si bradu a pohodila vlasy.
"Drogu říkáš? Zkoušela jsi Kozinec Blanitý nebo Estozin? To jsou protijedy, působící proti drogám."