Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:

Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!

Zabezpečení:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

"Snažili jsem se použít všechny možné rostliny ze skleníku, ale ani já jsem ten jed nepoznala... nemyslím si, že by měl mít vyloženě jedové účinky... spíš ten dědek chtěl vyzkoušet, jak na to bude její tělo reagovat... nejsem lékařský ninja, poznávám jen jedy a v lehčí formě anatomii člověka... ani doktoři ze Suny nejsou nijak vyjímečně zdatní, řekla bych... Nevím, jak přesně tu látku definovat... přijde mi, že by měla mít nejspíš stimulující učinek, ale Amayo je na tom možná ještě moc malá, nebo to byl jen pokus, co se stane... nevím.." zavrtěla jsem hlavou.

"Hm, rozumím rozumím, na to určitě příjdu, když jsme rozluštili jed Mizukage, tak tohle určitě taky." pousmála jsem se.
"Bude v pořádku, jen by jste měli chytit toho, kdo ji to udělal."

"Je už Hitomi v pořádku? Všechno se to událo tak rychle, nestihla jsem ji ani kontaktovat!" zamumlala jsem rozpačitě. "Toho muže už hledáme... vypadá to, že do toho byl zapleten i jeden ninja z Kiri..." povzdechla jsem si. "Tsunade-sama, jsem moc ráda, že jste tady!" usmála jsem se na ni zářivě.

"Dohlíží na ni mé dvě studentky Sakura a SHizune, aha, ninja z Kiri. Celá Kiri je prosákla Nukeninama."pohlédnu Kazekage přímo do očí.

"Ach.. potom jsem naprosto klidná!" pokývla jsem hlavou. Opětovala jsem jí pohled. "Nukenini jsou všude! Nejde jen o Kiri! Měli bychom se začít zajímat o Akatsuki.. začínají mít velký vliv, sílu a roztahují své informátory skoro všude!"

"Hokage určitě něco vymyslí, teď se nejdřív musí soustředit na chuuninské zkoušky. Můžu vidět tvou dceru?"

"Jistě! Leží v nemocnici, prosím pojďte za mnou." pokývala jsem hlavou a počkala až všichni vyjdou. Zapečetila jsme místnost a vydala se k nemocnici. /Přesun/

Rychle jsem vyšla za PiliKKou a Tsunade, než stačila kancelář zapečetit. Pak jsem vyšla za nimi.
Chtěla jsem Amayo vidět a věřila jsem, že Tsunade přijde na řešení jejího dočasného stavu.
(Přesun)

Odblokovala jsem místmost a vešla dovnitř. Začala jsem se přehrabovat v papírech a hledat nějaké svitky.

Pomalu jsem se doloudal ke kanceláři. Neochotně jsem zaklepal, ale přitom jsem byl zvědavý. Slyšel jsem, že je zde nový Kazekage. Netrpělivě jsem postával a vyčkával.

Vlezla jsem na židli a snažila se sundat svitek až z horní police, když jsem slyšela zaklepání. "Dále.." křikla jsem ke dveřím.

Oteveřel jsem dveře a vešel dovnitř s domněním, že uvidím nějakého nabručeného dědulu, ale opak mě mile překvapil. Pozoroval jsem dívku, která ke mě byla otočená.
"Ehm.." Odkašlal jsem si a pod maskou jsem se usmíval. Když se ke mě dívka otočila, na chvilku jsem zkoprněl. Tak strašně mi někoho připomínala, ale.. To nemůže být ona! Stále jsem dívku pozoroval, naštěstí, že jsem měl masku a nemohla vidět to, jak jsem byl rozhozený.
"Chtěl bych se přidat k vám do vesnice.." Řekl jsem hned narovinu. Je jí tak podobná, ale..

Zářivě jsem se usmála a slezla ze židle dolů. "To mě moc těší... jsem Akasuna no PiliKka, sedmá Kazekage." usmála jsem se a prohlížela si záhadného neznámého.

Akasuna no PiliKKa, sedmá Kazekage?
Byl jsem z matený. Takže jsem se nemýlil. Opakoval jsem si všechna její slova pořád dokola, až pomalu ztrácela smysl. Když jsem konečně přišel zpátky k sobě zvědavě jsem si ji prohlédnul. Od dětství se změnila. Hodně. Vyspěla, ale.. Ten její úsměv je stále stejný..
"Asi bych se Vám měl také představit.." Řekl jsem se značkou dávkou pobavení. "Nejspíš mě budeš znát.. Pili, nemůžu uvěřit tomu, že ty jsi z nás dvou získala tuto pozici.. Pamatuji si ty časy, když jsme se jako malý kvůli tomu pošťuchovali" Mezitím, co jsem mluvil pomalu jsem si sundal masku. Při posledním slově mi maska utkvěla v dlani a já pobaveně pozoroval Piličinu reakci.
Pozná mě, nebo ne? Přeci jen 7 let je dlouhá doba..

Zmateně jsem poslouchala jeho slova. Já ho znám? Zírala jsem jak si pomalu sundal masku. Hleděla jsem na velmi hezkého blonďáčka s rebelujícím úsměvem. Že bych znala takovýho frajera a nepamatovala bych si to? Pak jsem utkvěla na jeho průzračně modrých očích. Pootevřela jsem ústa v němém úžasu. "D-Daiki?"

"To ti to, ale trvalo.. " Zašklebil jsem se na ní. "Je to už dlouho, co? Ale přišel jsem zpátky, silnější než kdy předtím..." Optimismem ke zdravý..
"Tak, co.. Přijmeš mě do Suny? Kazekage-sama?" Schválně jsem poslední slovo zdůraznil. Skvěle jsem se na výrazu jejího obličeje bavil.

Zírala jsem na něj jako opařená. "Ty jeden... TRUHLÍKU PITOMÁ!!" vykřikla jsem a skočila mu okolo krku. "Neviděla jsem tě tisíc let a ty se ptáš na takové hlouposti!! Suna byla přece vždy tvůj domov!!... Daiki jsme tak ráda, že tě vidím!!" pořád jsem ho držela v pevném objetí a skoro brečela dojetím. Tolik let... tolik nedořešených otázek, tolik ztraceného času!

Překvapeně jsem sebou trhnul, když mi skočila kolem krku.
"Moc často se mi nestává, že by mi holky viseli kolem krku.." Ušklíbnul jsem se.
"Nápodobně Pili. Ani nevíš, jak mi to všechno tady scházelo. Dokonce i ten věčně stoletej protivnej písek mi chyběl!" Ušklíbnul jsen se při vzpomínce na to, jak jsem písek jako malí kluk nesnášel, protože věčně zalézal pod oblečení.
"Tak fajn, máš něco na práci.. nebo.. Hodláš mě jako Kazekage provést vesnicí?" Pozvedl jsem tázavě obočí. "Ale platíš, pokud mě chceš někam vzít.." Dodal jsem rychle, aby se nemohla vymluvit.

Pleskla jsem ho po hlavě. "Chtěla jsem ti říct, jak jsi dospěl a nabral rozum.. ale vidím, že jsi stejný pako jako tenkrát!" ušklíbla jsem se a vyplázla na něj jazyk. Poznámku o tom, že se dost divím, že někomu s jeho vzhledem holky nevisí kolem krku jsem si radši nechala! Jsem vážená, skoro vdaná Kazekage a matka a nemůžu se chovat jako puberťačka před svým popstarem! "Bohužel, zrovna odcházím z vesnice a... Jééé hele Daiki nemohl bys pro mě něco udělat? Pro milovanou kamarádku?" uculila jsem se, jak nejsladčeji jsem mohla.. brrr toho cukru xDD.

"Pako? No dovol, tohle si vyprošuju.." Názorně jsem dal hlavu uraženě na stranu a potlačil tendenci dupnout si nožičkou (xD). Stejně jsem se tak dlouho tvářit nedokázal. Nechápu lidi, co se tváří jako kusy ledovce. Udělali by se mi z toho mračení akorát tak vrásky na čele.
"Až po omluvě.." Stejně jako ona předtím jsem na ní vypláznul jazyk. Ale pak jsem jen sám nad sebou zakroutil hlavou. Společnost mi vážně chyběla.
"Ano, tak povídej. Udělám cokoliv, jen se tak přestaň culit, rozbolí mi z toho zuby.." Ušklíbnul jsem se, protože jsem očekával její uraženou reakci. Ale byl jsem zvědavý, co po mě asi tak může chtít.

"Dobře!" nasadila jsem výraz ala velevážená drsná Kazekage, co zabíjí pohledem. "Daiki Yatoshi mám pro tebe misi!"

"Přecházíš na roli Kazekage? Fajn, mise je mise.." A rozkaz je rozkaz. Zasměju se. "Copak to bude? Vytrhávat plevel ze záhonků?" Zaironizuju a přemýšlím, co by mě mohla teď svěřit.

Došla jsem ke křeslu, ometla ze židle smetí a slavnostně na ní ukázala. "Tradááá!" zazpívala jsem a zářivě se usmála.

"He?" Vypadlo ze mě nechápavě. "Fajn, tak teď vůbec nechápu, co po mě chceš. Jestli mi to křeslo chceš dát, protože si kupuješ nové.." Vážně jsem teď usilovně přemýšlel a až později mi to došlo. Překvapeně jsem se na PiliKKu podíval.

Začala jsem se nehorázně smát při jeho výrazu.. přemýšlení k němu vážně nesedělo!! "Nabízím ti post Kazekage... na určitou dobu samozřejmě!" zazubila jsem se.