Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:

Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!

Zabezpečení:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

Opřel jsem se o zeď a usnul.

Ráno jsem se probudil a nikoho kolem sebe neviděl.

"Ne..Kde jsi byla ?"

"Jenom tak.."
Řekl jsem nervozně.

"Neeee..."
Snažil jsem se zalhat.

Iba som sa trochu zasmiala
"Buď si nervozny z niečoho iného alebo vôbec nevieš klamať "
sadla som si k nemu
"Tak čo teraz? Ešte nikto neprišiel nejdeme sa pozrieť niekam inam?"

"No....Jak chce-chceš."

"Ano..."

"Na mě ? Já ale nevím kam..."

"Tak musíme ísť niekam kde je zvyčajne veľa ninjou nie ? tak sa zamysli ako to je v našej dedine a skús to využiť aj tu "

"No hodně lidí se potlouká po ulici,nebo v různých obchodech a často i v onsenu."

"Dobře,tam mě veď."
Usmál jsem se.

"Dobře."
(Přesun)

Došla jsem před kancelář Kazekage a zastavila jsem se u dveří. Poodešla jsem kousek stranou a opřela se o zeď. V chodbičce u kanceláře bylo chladno na to, jaké bylo venku vedro. Přivřela jsem oči a čekala.
Pokud byla PiliKKa v kanceláři, je tady hned, ale.. Určitě tam nebude.. Je zajisté v nemocnici. Zvlášť teď když je na tom Amayo tak špatně..

S rukama v kapsách jsem stoupala po schodech, pohled zavrtaný do země, nevnímajíc okolí. Hlavou se mi honilo tisíce myšlenek, které jsem ani za dlouhodobé sezení v nemocnici nedokázala zařadit a uspořádat. Dlouze jsem vzdychla a začala hrabat v kapse klíče od kanceláře, když jsem zvedla pohled a... zůstala jsem stát jako opařená. Zírala jsem na blondýnku před sebou, ruku pořád zvedlou s klíčemi v dlani, nohou napřaženou ke kroku. Blesklo mi hlavou, že jsem byla dlouho na sluníčku a mám halucinace. Zavrtěla jsem hlavou, jenže dívka tam stála pořád.
"Yo-Yo-" kníkla jsem dvakrát. Ona se mi snad vážně nezdá?!