Kancelář Kazekage

Kancelář:

Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!

Zabezpečení:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

Zaklepal jsem na dveře a vstoupil.
Ahoj promiň že otravuju ale pomalu půjdu už to tu není bezpečné.

"Stalo se něco?" odložila jsem papíry a kývla na něj a´t se posadí.

Ne jenom budu muset říct šéfovi že moje mise selhala,ale on to už stejnak ví a mám pod sebou pár mužů,kteří mě asi hledají,tak jsem se chtěl jen rozloučit.

"A-aha no já...popřeji ti tedy štěstí!" usmála jsem se a vstala.

M jo a abych ti poděkoval tam jsem ti aspoň přinesl menší dar.
Dal jsem jí čokoládu.

Na tváři se mi rozlil úsměv. "Děkuji!" zazubila jsem se ještě jednou. "Kdyby ses chtěl vrátit, v Suně jsi vítán!" podala jsem mu ruku. "Tak se tady rozloučíme."

Ruku jsem opětoval.
Děkuji,ale asi to nebude možné jsem rád že jsem tě potkal možná se ještě uvidíme.

"Snad ano! Mějte se dobře a buďte opatrní!" kývla jsem na něj a pohladila Sumi po hlavě.

Z ničeho nic jsem zmizel a za mnou pouze padla temná hmota a za sumi červená.

"Klop" "Klop"

Zvědavě jsem zvedla oči od papírů. "Dále?"

Zdravím Kazekage-sama Volám sa Mounth a prichádzam z daleka...
Chcel by som sa stať členom sunagakure no satto...

"Ráda tě poznávám! Jsi tedy přijat!"

Kedže tu nikoho iného okrem vás ešťe nepoznám dúfam že by vám nevadilo keby som sa tu chvíľu zdržal...

"Rozhodně ne!" usmála jsem se. "Kolik ti je vlastně let?"

Je mi 17...
Viem že sa to nepatrí pýtať(ženy)ale koľko je vám...?

Zazubila jsem se. "V mém věku to neslušné ještě není! Je mi 16."

Nuž myslím že pôjdem niekam von...onedlho som späť.

Zaklepu,vezmu za kliku a nakouknu do kanceláře.Mám štěstí někdo tu je,ukloním se a spustím Ehm,Dobrý den,rád bych zažádal o přijetí do Vaší vesnice.a sundám si kulicha

Zdá sa že tu niesom jediný podivný človek...

"Dneska je tu nějaký frmol, když tu jinak není ani noha!" odfrknu si, ale usměju se. "Vítám tě v Suně! Dobře, tvé přijetí beru.. smím znát tvé jméno?"

Usměju se,narovnám se a řeknu: Tokutaro Kaba,k Vaším službám
Povolím si šálu,kulicha nacpu do kapsy kalhot.Po chvilce přešlápnu,otřepu se jakoby mnou projel mráz.Jaksi mimovolně řeknu:Pořád zima

Podívám se nejdřív na Mountha a pak zpět na Tokutara. "Ehm... zdálo se mi to, nebo jsme na poušti?" nakloním hlavu na stranu a pořád ho pozoruji. "Já tu padám vedrem a tobě je ZIMA?"

Uprene som sa pozeral dopredu...a nepovedal ani slovo.