Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:

Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!

Zabezpečení:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

Ruce jsem měl zandané v kapsách a pomalým krokem jsem došel ke kanceláři. Z kapsičky jsem vytasil Piličiny klíčky od kanceláře s růžovou mašličkou, kterou jsem měl sto chutí roztrhat, ale nechtěl jsem riskovat. Ještě pár let tu chci být..
Ušklíbl jsem se a když jsem dal klíček do zámku, všiml jsem si druhé osoby vedle. He?
Kancelář jsem otevřel a obezřetně se rozhlížel, jestli na mě odněkud nevyletí otrávené senbony. Náhoda je blbec. Odnikud nic nevycházelo, tak jsem se otočil na kluka.
"Hej, potřebuješ za Kazekage? Momentálně vězí mimo vesnici. Nevím, kdy se vrátí, ale se vším se můžeš obrátit na mě. Jsem Daiki Yatoshi, zástupce Kazekage-sama.." Ušklíbl jsem se. Říkám už to tak automaticky. "Pokud chceš misi, svitek nebo něco podobného, klidně pojď dovnitř.." Klíčky jsem schoval zpátky do kapsy a rázně vkročil dovnitř. Vítej nudo..

"Promin....mise přímám jen od PiliKKy...no tak nevadí...příjdu jindy"

"Hmm.. Jak chceš.." Pokrčil jsem rameny a vplul do kanceláře.
Eh?
Ušklíbnul jsem se tomu nepořádku panujícímu kolem a přešel ke svému nynějšímu "milovanému" křeslu. Sedl jsem si na něj a otočil se l oknu. Celkem se setmělo a mě vždycky pohled na noční Sunu nějak hypnotizoval. Zabořil jsem se hlouběji do křesla a nechal se unášet nudou doprovázenou bezmyšlenkovitým civěním do zdi. Opravdu skvělá práce!

Probral jsem se z mírného podřimování.
Zívnul jsem si a vstal. Přecházel jsem po kanceláři sem tam a přeskakoval chudáka květináče, kterého čekal nemilý osud, když byl po mě vržen agresivní PiliKKou.
Měl bych uklidit?
Ta otázka mě překvapila. Já a úklid? Ne.. Jsem tu od ochrany vesnice, ne jako pojízdná uklízečka. Kbelíčkem a hadrem na zem bych si akorát tak přivodil psychickou újmu.
Zašklebil jsem se a opřel se o parapet okna. Vrať se už PiliKKo, nebo tady umřu nudou!

Vešla jsem do kanceláře a znaveně se opřela o futro. "Jak jsem čekala! Kdyby tu spadl strop, ležel by tu ještě te´d!" pousmála jsem se na blonďáčka.

Coural jsem se ulicemi až jsem se zastavil u budovy, jež už pouhou fasádou dávala najevo, že je významná. Mezi těmi ostatními tedy vynikala, jen co je pravda. Snad je to ono a ne nějaký ehmehm.

Vešel jsem dovnitř a za chvilku už stál před dveřmi kanceláře. O jejich futro se opírala jakási žena. S někým hovořila. Nechtěl jsem rušit a tak jsem stál opodál a mlčel. Že by to byla ona?

Pootočila jsem hlavu, protože jsem periferně zaregistrovala pohyb. Usmála jsem se na muže. "Zdravím... mohu vám nějak pomoct?"

Uch. Je milejší než jsem čekal... Bál jsem se, že mě tu sežerou zaživa. Vystoupil jsem ze stínu abych byl více vidět.

"Nezlobte se pokud ruším... Hledám Kazekage." pousmál jsem se a trošku nervózně přešlapoval.

"Těší mě." zazubila jsem se. "Pojď te dál.." vešla jsem do místnosti a zcela "nenápadně" zakopla rozbitý květník pod stůl, aby nebyl vidět. "Ehmmm posaďte se." ukázala jsem na židli, kývla na Daikiho, vystrčila ho ze svého křesla a posadila se. "Takže..?"

Mírně jsem se pousmál.

"Potěšení na mé straně." cosi cinklo na zemi, ale raději jsem tomu nevěnoval pozornost. Mazlík za mým límcem cítil ženskou přítomnost a začal se vrtět. No lepší okamžik na ty svoje bafačky vybrat nemohl... zalez sakra!

"Možná vás to překvapí, faktem je, že mě poslal Sasori s nabídkou spolupráce." pravil jsem a čekal na její reakci.

Přece jen... poněkud netypická rodinka...

Otočila jsem se na židli tak prudce, že jsem málem sletěla. "COŽE?" Chytila jsem se hrany stolu. "Myslíte... Sasori, jako Sasori? Jako Akasuna?" vyjeveně jsem na něj zírala. To jako myslí vážně?

Překvapeně jsem zamrkal když jsem si všiml její reakce. Eh... kolik toho ještě nevím probůh. Taky mohl ten Sasori něco kváknout.

"Eh, ano, přesně ten, ale prosím nedělejte tak prudké pohyby... Jsem z toho nervózní." zazubil jsem se a skrýval rozpaky.

"Kdyby Sasori nebyl tak... jak to říct... speciální, prostě bych vám jednoduše řekl, že se na stará kolena stáhl do ústraní a v podstatě si našel koníčka. A navíc prospěšného pro Sunu." vydechl jsem.

Konečně.. Pomyslel jsem si a jen jsem se na PiliKKu nenápadně zašklebil. Prohlédl jsem si mladíka stojícího před stolem a protáhl se kolem něj. Moc pozornosti jsem mu nevěnoval. Kdyby to byl nepřítel, PiliKKa ho zpacifikuje sama.
"Ehm, nechci se míchat do debaty, jen tak rychle. Tady máš klíčky Pili a kdyby jsi mě hledala, budu se prostě někde poflakovat." Pronesl jsem ledabyle, hodil klíčky s růžovou mašličkou na stůl a odešel ke dveřím.
To provokování si nechám na jindy. S tou myšlenkou jsem i odešel.

Vrtěla jsem hlavou. "To není možné vždyť on... měl být mrtví..." zamumlala jsem zmateně. "Jak...?" hlesla jsem a dál přemýšlela. Sasori? Prospěšný? Suně? Dědeček... "Já.. já.. omlouvám se.." vzpamatovala jsem se, vědoma si své skoro schizofrenní reakce. "O co, o co se jedná?"

Povzbudivě jsem se na ni usmál.

"Ach tak, chápu... No nemějte starost, má se čile k světu. A jak tak začal nový život, rozhodl se ho od základu změnit a zasvětit něčemu co ho baví, a co by vás zároveň mohlo potěšit." pousmál jsem se a byl rád, že pavouk zůstává za mým límcem. Ty bys mi tu chyběl krasavče... maškaro chlupatá...

"V podstatě jsme ve skupince lidí založili loutkařskou akademii - Kugutsu Kekkai. Přiznám se, že já s loutkama nemám co do činění, jsem pouhý lékař. Ale i mě někteří talentovaní studenti naprosto okouzlili. Sasori do toho vkládá srdce, nenapadlo by mě, že s prominutím blbé loutky můžou být tak úžasnou zbraní." na tváři jsem měl zasněný pohled.

"Jinými slovy, máme spoustu potenciálních studentů. Až dokončí akademii, byli by pro Sunu velkým přínosem. Ovšem je tu jeden drobný háček." dramaticky jsem se odmlčel.

"Zní to... skvěle vskutku... jaký problém...?" byla jsme zmatená. Nevěděla jsem, zda mám uvěřit, nebo...

Rozhodl jsem se to zbytečně neprotahovat.

"Jak jsem řekl, z malé partičky nadšenců se stala početnější skupinka. Ze skupinky stádo studentů, které vydá na několik tříd. Za poslední úspory Sasori koupil polorozpadlou budovu, ve které jsme vybudovali školu. Netušili jsme, jak velký zájem o loutkařské umění bude. Sasori mě sem vyslal v podstatě požádat o vaši sponzorskou podporu. Opravit tu budovu a zajistit dostatek materiálu pro výrobu loutek, není právě lacinou záležitostí. Na další případné spolupráci byste se měli nejspíš domluvit se Sasorim osobně." pousmál jsem se a upřel jsem na ni pohled. Trpělivě jsem čekal jak tu zprávu vezme.

Chvíli jsem přemýšlela. Chtěla jsem mu důvěřovat, ale léta zkušeností ve mě nejspíš něco zanechala. "Takže, nesmíte si to brát nějak osobně, ale jako Kazekage nemohu jen tak vydat peníze jen tak na něco. Nicméně projekt, který navrhujete se mi velmi líbí a ráda bych jej zhodnotila. Chtěla bych s vámi postal mého zástupce, aby on zhodnotil situaci a po dohodě s ním bych případně přispěla." pousmála jsem se. "Nemyslete si, že vám nevěřím, ale jsem ostražitá... pokud v tom nebude problém, ráda se s vámi i s dědečkem dohodnu na podmínkách." opřela jsem si tvář o dlaně.

Pokýval jsem hlavou na znamení že rozumím. Je ostražitá. To jsem rád.

"Dobře, chápu vaše stanovisko. Dneska musí být každý opatrný. Zatím vám nechám čas si srovnat všechno v hlavě. Vyřídím Sasorimu co jste mi řekla. Bude rád. Poslední dobou pořád vzpomíná na Sunu a na vás." ušklíbnul jsem se. Ten "starej" hračička.

"Zatím nevím jak se Sasori podle mé zprávy zařídí. Každopádně škola potřebuje ještě pár drobných oprav, než si troufneme přizvat někoho na její prohlídku. V nejbližších dnech bych vás tedy kontaktoval." vstal jsem a pousmál se.

"Pokud už nemáte žádné otázky, šel bych tedy zpět za Sasorim vyřídit vše potřebné."

Taky jsem vstala. "Děkuji... bylo milé s vámi jednat!" pousmála jsem se. "Pozdravujte ho... ráda bych ho zase viděla, kdyby měl čas..." dodala jsem s lehkým kývnutím. "Ráda jsem vás poznala, dejte m vědět, jak vše bude."

Mírně jsem se uklonil.

"Ano, řeknu mu to, taky vás rád uvidí, tím jsem si jistý. Přeji hezký den a na brzkou shledanou." pravil jsem a odešel.

Sotva se za mnou zavřely dveře tak jsem si vydechl. Vždycky když mě pošlou někam vyjednávat tak jsem nervní jak babka čekající na důchod. Naštěstí je Kazekage milá.

Nechal jsem pavouka vylézt z límce a dal se na odchod.

přesun.

Zaklepal jsem a když se dlouho nic neozývalo vešel jsem dovnitř kanceláře.
"Pili nesu ti Dan-" Zasekl jsem se uprostřed věty.
Kdyby aspoň spala v posteli..
Ušklíbl jsem se. Chvilku jsem ji pozoroval. Spala jako nemluvně s hlavou na papírech. Je víc v práci než doma..
Balíček s Dangem jsem položil na stůl vedle ní a vzal spící PiliKKu do náruče. Překvapilo mne, že byla tak lehoučká. Ještě jsem rychle zal do rukou balíček s Dangem a klíčky od kanclu.
Za tohle odnášení by mi mohli platit, že já nezůstal u toho povaleče.. Trpce jsem se ušklíbl a nějakým zázrakem se mi podařilo otevřít dveře a dostat se s PiliKKou ven. Fajn a teď spustit pasti. Klíčky jsem napasoval do zámku, pootočil a slyšel to známé cvaknutí. Klíčky jsem zase vyndal, a strčil si je do kapsy.
Skvělé, ještě tak vědět, kde bydlí.. S tím jsem nepočítal..
Ušklíbl jsem se své hlouposti, ale nehodlal jsem se do toho kanclu vracet. Určitě se už dlouho nevyspala a já ji nehodlám probudit.. Hádáte správně, nepotřebuji skončit s květináčem na hlavě.. A to by bylo jen v případě, že bych měl vážně štěstí..
Se svými představami o tom, jaká může být PiliKKa po probuzení jsem se vydal za jasným cílem - najít Piličin byt a nepřijít přitom k úhoně.
(Přesun)

Zastal som pred kanceláriou Kazekage a zaklopal. Nikto mi nedovolil vstúpiť, tak ma napadlo, že Kazekage tam nie je. Posadil som sa pred kanceláriou a čakal na jej príchod.

Vešla jsem po schodech do kanceláře. Všimla jsem si muže před dveřmi a usmála se. "Dobrý den, omlouvám se, že jste musel čekat, byla jsem doma." pousmála jsem se a odblokovala kancelář. Vešla jsem dovnitř a posadila se ke stolu. "Prosím-" ukázala jsem na volnou židli.

Vstúpil som do kancelárie a usadil sa. "Dobrý deň. Moje meno je Midotsuchi a som nový Tsuchikage." Usmieval som sa.