Kancelář Kazekage

First topic message reminder :

Kancelář:

Pokud je kancelář prázdná, respektive pokud je Kazekage mimo ni, je tato místnost přísně střežena a zabezpečena. Bez doprovodu Kazekage je zakázáno vstupovat do kanceláře!!
Vstup na vlastní nebezpečí!!

Zabezpečení:
-Chakrová vlákna natažena přes místnost (Včetně oken, dveří a stolu s dokumenty) – slouží ke spuštění skrytých zbraní, ale také k informování Kazekage o přítomnosti nezvaného hosta.
-Schované zbraně
1. U okna a dveří plynové trubice s jedovatou substancí
2. Ve všech rozích místnosti jedovaté jehlice (25 ks v každém rohu, pouští
se všechny čtyři najednou)
3. Výbušné bomby ve stole – nemají nijak velký rozsah, slouží jen
k drobnému poranění nepřítele, ale především ke zničení dokumentů
uložených ve stole. K jejich aktivaci dojde při násilném vstupu do
šuplíku, který je jinak na klíč.

Zacukalo mi v pravém obočí. "DAIKI! Já te zabiju!!! Byl tu bordel, to připouštím, ale tohle?! To je živelná katastrofa!!" vykřikla jsem rozhořčeně a z očí metala blesky. "Měl jsi dělat Kazekageho, ne blbosti!"

"Pili-chan.. Ale to... To nebyla moje chyba! Neměla jsi se sem tak přiřítit a.. A vůbec, nastražíš si tady pasti, vybouchne mi tady šuplík, pak si člověk nemůže dojít pomalu ani na záchod, protože by musel zablokovat kancelář a to já nemám páru jak! A navíc, Kazekageho jsem dělal!" Snažil jsem se vymyslet nějaké rychlé výmluvy. PiliKak vyadala nebezpečně, tohle se mi vůbec nelíbilo.

"Šuplík?!?" cuklo mi znovu v oku a já si prokřupala prsty. "Já-tě-za-bi-ju!" odsekala jsem a vražedným tempem se k němu rozešla.

"No byl zamčenej a já myslel, že ne.. Tak jsem se ho pokusil otevřít a pak to bouchlo a vyvalil sedým a..a.. Já za to nemůžu!" Nějak jsem se do toho zamotal a nasucho jsem polknul. Couval jsem pořád dál a dál, až jsem narazil do stěny.
Daiki ty idiote, to se bojíš nějaký malý holky? A navíc PiliKKy?
Nehodlala jsem si přiznat, že se bojím, ale ten její pohled.
"Stejně by jsi mi nic neudělala.." Vypláznul jsem na ní jazyk, ale hned jsem toho zalitoval. Tohle nepřežiju..

Zabodla jsem prst do dveří, na kterých visela výstražná cedule. "Jsi snad SLEPÝ? Ne... ty jsi akorát blon´dák a notorický povaleč!" hned jak mi došel význam jeho posledních slov vystoupila mi žilka na čele, já popadla první co mi přišlo pod ruku - květináč - a mrskla ho po chlapci.

"Jéé.." Prohlédl jsem si cedulku a podrbal jsem se ve vlasech. Nevinně jsem se usmál, ale pak jsem se při její poznámce zamračil. "Notorický povaleč?! Já nevím, kdo je tady cholerický a trpí výbuchy vzteku!" Oplatil jsem jí to stejnou mincí, ale to už na mě mířil květináč.
"Vždyť to říkám!" Dodal jsem ke své přechozí poznámce a hbitě před květináčem uskočil. Popadl jsem ze stolu jeden svitek a mrštil jím po Pilice. "To máš za toho povaleče, Pili-chan!" Usmál jsem se a byl rád, že jsem si vybral svitek s ročním záznamem sběru brambor než áčkovou techniku.

"No tohle! Víš ty vůbec kdo já jsem?!" vyjekla jsem rozhořčeně a hodila na něj jednu ze svých bačkůrek s oušky, které jsem nosila v kanceláři. "Jsi povaleč-" hodila jsem i druhou. "A lenoch!"

"Ano, samozřejmě.. Velevážená a velectěná Kazekage. Připomínáš mi teď spíš tu nabručenou babičku, která nás tehdy honila tou holí, když jsme jí pokaždý sebrali to prostěradlo, protože sis chtěla hrát na ducha!" Ušklíbl jsem se k ní. "Vidím, že závislost na králíčkách tě neopustila!" Chytil jsem bačkurku do ruky a hodil jí tu bačkurku nazpátek. Vyplázl jsem jazyk a skryl jsem se za stůl. To jsem asi přepísknul. Měl bych si jít připravit hrobeček.

"Tak a dost, teď tě vážně zabiju!" vyjekla jsem rozlíceně a jako sedmihlavá sań se rozeběhla ke stolu. Než se stačil vzpamatovat ležel na zádech, já mu držela ruce a vraždila ho pohledem. "Tu bábu odvoláš!! A na králíčcích není vůbec nic špatného, jsou malý a roztomilý!"

Válel jsem se na zemi a ona na mě. Musel jsem se pousmát.
"A co když to neodovolám?" Provokoval jsem ji dále. Bavilo mě to a věděl jsem, že mi nic neudělá. Na to jsem ji znal až příliš dobře.
"Králíčci jsou malý a roztomilý? Perfektně se k sobě hodíte, až na to, že u tebe vynecháme slovíčko roztomilý, to bych ty králíčky mohl ještě urazit.." Rebelsky jsem se usmál. I když to byla naprostá lež. Za těch několik let se hodně změnila. Kdyby nebyla zasnoubená a neměla děti, kdo ví, co bych teď udělal.
"Pili-chan ve vyhrožování máš velké mezery! Stále totiž na něco zapomínáš.." Pobaveně mi zajiskřilo v očích. Ten pohled musela znát. "Zapomínáš na mou schopnost. Satetsu použiji i bez rukou na tvoje spoutání.." Ušklíbnul jsem se a vypláznul jazyk. Ha a kdo má tady eso v rukávu!

Roztáhla jsem úsměv do širokého úsměvu. "Z doby, kdy jsi mě jako malou házel ve vzduchu pomocí Satetsu jsem vyrostla! Víš broučku já už si s písečkem nehraju! Mám tohle!" vyplázla jsem jazyk a zvedla klapku. Přimhouřila jsem oko se Sharinganem. "Jsem na jiném levelu! Ale k tomu abych tě porazila nepotřebuju zvláštní oko..." zase jsme oko zakryla. "K tomu mi stačí prsty!" než se stačil vzpamatovat začala jsem ho lochtat. Jediná věc, která na něj za mlada zabírala!

"To abych se asi začal bát, co?" Pozvedl jsem tázavě obočí a fascinovaně
sledoval sharingan. Takhle zblízka jsem ho viděl poprvé. Když ho
skryla, čekal jsem, co bude dál.
"Co to ja-.." Už jsem to nedopověděl. Snažil jsem se udržet si kamennou a vážnou tvář. Nešlo to. Našla mé slabé místo! Začali mi cukat koutky, už jsem to nevydržel a musel jsem se neustále smát. Svírali mě křeče, začal jsem sebou házet.
"Pi-Pili, tohle si odskáčeš!" Procedil jsem skrz zatnuté zuby. Do očí se mi od smíchu hnali slzy. "Pusť-pu-pusť mě za-zatraceně!" Znovu jsem ze sebe vydal. Proč musí být tak šíleně paličatá?

"Odvolej to!!" smála jsem se vítězoslavně.

"Dobře, f-fajn.." Vydal jsem ze sebe. "O-dvolávám. Ne-nejsi nabručená babička, ty-ty jsi totiž ještě ho-horší!" Vypláznul jsem na ní jazyk.
Do háje Daiki, jestli za tohle nedostaneš minimálně facku jsi dítě štěstěny.
Proč mě tak baví jí rozčilovat?
Pokoušel jsem se nějak vymanit z jejího sevření.
Je o hlavu menší než já! Tohle by přece měla být hračka!

Zasekla jsem se uprostřed pohybu. Tváří mi přelétl stín. Přimhouřila jsem oči. "Tak to jsi přehnal Daiki-chan! Te´d tě ulochtám k smrti!" oznámila jsem nekompromisně.

"To se ještě uv-" Nedořekl jsem to a zase jsem se začal smát. Prostě tomu nešlo odolat. Po několika úmorných minutách, kdy jsem se marně pokoušel dostat z jejího sevření a sám sebe jsem musel přemlouvat jsem se nakonec rozhodl.
"Pili-chan, pře-přestaň pro-prosím. Od-volávám všechno!" Vykřikl jsem a doufal, že přestane.
Tak takhle hluboko jsem se ještě nesnížil..Naposledy jako malý, když mi ty dvě dělaly přesně tohle!
Ušklíbl jsem se sám nad sebou a pozoroval ji.

Vítězoslavně jsem se usmála a narovnala se. Obkročmo jsem na něm seděla, tyčila se nad ním a tvářila se jako Bůh zkázy. Upravila jsem si vlasy. Cítila jsem se skvěle, chyběl mi kontakt s někým bezprostředním, potřebovala jsem se zase chvilku odreagovat. Dívala jsem se mu do tváře. Pořád se usmíval. Musela jsem se pousmát taky. Byl pořád stejný, stejný pohodář, stejný povaleč a stejný kamarád! Jeho tvář se změnila, zmužněla... ale on samotný zůstal stejný. "Stýskalo se mi..."

Upřímně jsem si oddechl, když přestala. Když si mě tak zkoumavě prohlížela v hlavě se mi rodil ďábelský plán.
Využil jsem momentu překvapení a vzal jsem jí za obě zápěstí. Během mžiku jsem si s ní vyměnil pozice. Válela se teď ona pode mnou a já se nad ní tyčil. Neměl jsem, ale v úmyslu nic udělat. Pokoušel jsem se jen nějak sám sebe osvobodit.
Ležet na té zemi nebylo zrovna moc pohodlné. Vstal jsem.
"Taky mi tohle chybělo. u ANBU se člověk moc nezasměje. To jsou samé mise a tréninky. Každý se kolem tebe tváří jako kus ledovce.." Ušklíbl jsem se znovu. Sám jsem nechápal, jak to, že jsem dokázal zůstat normální..
"Tak pojďte Kazekage-sama, ještě si na té zemi zadřete třísku!" Pobaveně jsem se rádoby uklonil a znovu jsem na ní vypláznul jazyk. Pak jsem jí podal ruku, aby se mohla zvednout.

S výrazem ala ale já pomoc nepotřebuju, jsem chytila jeho ruku a vstala. Pousmála jsem se. "No... co teď zajít na ten ramen co jsi mě chtěl pozvat?" usmála jsem se provokativně.

"A já si myslel, že to bylo úplně naopak.." Ušklíbl jsem se. "Fajn, můžeme jít. Konečně potřebuju odtud vypadnout. Netušil jsem, že sedět v kanclu bude taková nuda.. Což mi připomíná.. Na ramenu tě zahrnu jednou zprávou, protože mi to dost vrtá hlavou, ale teď tě s tím nebudu zatěžovat" Usmál jsem se, dal si ruce do kapes a otevřel Pilice dveře.

"Galantnost? Nemáš horečku zlato?!" ušklíbla jsem se a zapečetila místnost. "Tak jdeme pane bývalý Kazekage!"vyplázla jsme na něj jazyk a rozeběhla se do ulice.

"A ty spíš sklerózu, Pili! Už stárneš, je to znát.. Já byl galatní vždycky.." Provokativně jsem se zasmál. Pak jsem se ohlédl na kancelář a šel za ní. (Přesun)

Sněžná lištička konečně doběhla do Suny. Nepozorovaně se dostala přes bránu a doběhla až ke kanceláři. Tam si sedla a počkala, než Kazekage objeví její vzkaz. Ví, kdo je Kazekage a nikoho jiného k sobě nepustí.

Pro Kazekage:

Vyšlapala jsem schody a otevřela dveře. Nic?! Pak se mi o nohu otřelo cosi, čehož jsem se šíleně lekla, vyjekla a odskočila na druhou stranu chodby. "Liška?" pohlédla jsem na malé stvoření, upírající na mě očka. Zamračila jsem se. Bylo mi jasné, od koho je poslaná! "Copak mi neseš...?" pousmála jsem se a pohladila ji po hlavu. Zavrněla a já sebrala dopis z jejího krku. "Tak copak nám Himi píše..?" rozevřela jsem dopis a začetla se do jeho obsahu. Četla jsem ho snad tisíckrát, ale pořád jsem neveřila tomu, co v něm stálo. Spadla jsem na kolena a hleděla před sebe. Nevěřila jsem... nemohla jsem! Cítila jsem... nedokázala jsem to určit, bolest, možná strach, nejspíš prázdnotu... těžko říct. Třásli se mi ruce a po tvářích stékali slzy. "Neuro... cos to zase dělal?!" mumlala jsem mezi vzlyky. Ještě chvíli jsem se třásla na podlaze, ale pak jsem zavrtěla hlavou. "Seber se!" zatnula jsem ruce v pěst a narychlo si otřela slzy. Prudce jsem vstala. Vyvolala jsem písečnou holubici, napsala vzkaz a poslala ji do ulic najít Daikiho. Sama jsem se sebrala a bezmyšlenkovitě se rozeběhla z vesnice. /Přesun/

přišel jsem ke kanceláři zaklepal jsem na dveře a čekal