Ulice Kamenné

First topic message reminder :

Sem pište veškeré okolní dění...

(presun)

Tak jsem se koukal jak najednou všichni odešli.... zrušil jsem klona a šel jsem teda taky : ->Konoha...

Inubarashi Shite

Stála jsem uprostřed ulice a koukala, jak všichni odcházejí. Chvíli jsem přemýšlela, jestli mám jít taky, když jdou úplně všichni, ale nakonec jsem tedy šla. Doběhla jsem ostatní a šla s nimi, abych se někde neztratila. (směr Konoha [doufám] xD)

Procházel jsem se ulicemi... a říkal si kde bych měl asi pomoct... pak mě napadla knihovna... je to přece jen jedno ze základních míst a pro mě hlavně důležité...
tak jsem šel do knihovny...

Vyšla jsem ze svého domova a zastavila se na jednom můstku. Byl odtud hezký výhled na Iwagakure. I když jsem měla ještě živě v paměti všechny hrůzy co se během války odehrály, usmívala jsem se. Iwa vždycky byla a bude silná vesnice. A doufám, že i já sama tomu velkou měrou přispěju.

jdu ulicí a směřuji k tréninkovému plácku...

Zvědavě jsem pozorovala jednoho z kolemjdoucích. Vypadá to, že má namířeno na cvičiště. Proč ne. To je dobrý nápad. Kde jinde si užiju víc legrace než právě tam? Trochu jsem se protáhla a když byl skoro mimo dohled, vydala jsem se stejným směrem.
přesun

Procházela jsem se ulicemi s jediným jasným cílem, ačkoliv bylo pozdě, doufala jsem, že nebudu tolik rušit. S pohledem upřeným kolem sebe jsem se poptala vesničanů a ti mi ukázali budovu, kde by se měl Tsuchikage nacházet. Slušně jsem poděkovala a vydala se daným směrem.
(Přesun)

Po cestě ulicí jsem přemýšlel o hodně věcech''Hm ta holka byl fakt kus'' byla jedna z mých myšlenek,''jestli tu večer ještě bude určitě za ní zajdu''.

Prechádzal som severnou časťou Iwy a hľadal chrám Zeme.
,,Určite to bude honosná stavba."
Zamyslel som sa a zastal pred veľkou bránou jedného z chrámov.
,,Takže chrám už som našiel. Teraz dvesto metrov touto ulicou..."
Prezeral som si domy a hľadal v oknách kvetinkové závesy.
,,...ale podľa závesov ten dom nenájdem. Kvetinková záclona je v každom druhom okne." Povzdychol som si.

Nechcel som klopať na každé dvere, aby som zistil, ktoré sú tie správne. Prechádzal som okolo domov a dúfal, že niekoho uvidím. Už som ani nedúfal, že to nájdem, keď ma zastavil jeden z vnukov babičky.
Povedal mi, že už som dom prešiel, ale ak chcem zavedie ma tam. Prešli sme pred prvý dom s kvetinkovým závesom na ulici.
Zaklopal som na dvere a dúfal, že je babička doma.

Vnuk
"Ona jehluchá,ona tě neuslyší..." řekl jsem a pak prostě jsem vzal klíč, odemkl a šel za babičkou... a stou jsem začal rozmlouvat znakovou řečí... ta se pak podívala na něho...
Babička
šla jsem do kuchině a tam jsem vzala koláčky a donesla jsem mu je...
Vnuk
"tady vidíš jak to tady vypadá... potřebujeme,aby jsi vyplenil záhonky a opravil střechu a kdyžtak ještě nalakoval skřínky..." řekl jsem " Nebo tu nejsi od toho?"

"Áno, som. A rozumiem. Hneď sa pustím do práce. Teda tie záhonky spravím ako posledné."
Ak tam narazím na pavúka asi sa zbláznim.
Zašiel som do kôlne a zobral rebrík. Vyšplhal som na strechu a hodnotil situáciu. Materiál už bol pripravený, takže zostávalo zaplátať diery. Zobral som do ruky kladivo, pričom som sa hneď niekoľkokrát buchol po prste.
Keď bolo všetko hotové zliezol som dole. Rebrík som uložil a vrátil sa k vnukovi.
"Kde nájdem tie skrine? A prípadne aj nejaké obväzy?" Pokúsil som sa o úsmev.

Vnuk
"Ježiž,jen to neukazuj babičce,nebo ti na to dá hrozně pálivou dezinfekci... no radši dělej zatím, že nic ... a jinak,nábytek je támhle v kůlně..."

Vrátil som sa do kôlne, kde boli aj skrine, ktoré som mal nalakovať. Boli na opčanej strane od rebríka.
Zobral som do rúk lak a pustil sa do práce. Po chvíľke bola cítiť celá kvôlňa, takže som radšej vyniesol skrine na dvor. Dalo mi to dosť práce so zranenou rukou, ale aspoň som sa neudusil. Keď už bola práca hotová, zaniesol som zasa nábytok dnu.
Vrátil som sa zasa k vnukovi. "Aj táto práce je už hotová. Zostáva iba zahrádka. Ale...nie su tam pavúky?" Nesmelo som sa spýtal.

Vnuk
"Co já vím... možná jo,možná ne... tu zahradu nikdo neudržoval dobrý 7 let... takhle dobře vypadá jen díky tomu útoku..."
řekl a pohodil několikrát okem po babičce a pak po zahradě a nakonec po kůlně...

Opatrne som vstúpil do záhrady a začal s plenením. Robil som to veľmi pomaly, pretože som sledoval okolie, aby som nenarazil na pavúka. Ak sa nejaký objavil rýchlo som uskočil. Toto sa opakovalo hneď niekoľkokrát. Aj keď to bola najlahšia práca dnešného dňa trvala mi najdlhšie. Rozstrasený som sa vrátil pred dom.
"V-všetko je ho-hotové. Máte ešte nejaké p-prianie?"

Vnuk
"Přání by byla.. ale tohle je vše co mlžeš zařídt..." řekl usmál se a dal Rokkovi potvrzení o vykonání práce....

Zobral som si potvrdenie a poďakoval. Úplne som zabudol, že babička je hluchá.
O pavúkoch sa mi dnes bude snívať!
Kráčal som ulicou zasa do hlavnej budovy.

(Presun.)

poté co jsem se najedl jsem si řekl ,že zase půjdu do kanceláře a tak jsem odešel do kanceláře...

Po tom čo som navštívil miesto, kde bola uložená Rima, som len prišiel späť do ulíc Iwagakure no sato. Náladu som mal znova, pod psa. Ruky som mal vo vreckách a tvár som mal sklopenú k zemi. Pár krát som do niekoho omylom vrazil no len som zamumlal niečo ako tiché ospravedlnenie a prechádzal som sa ďalej.

Prechádzal som ulicou a snažil sa nájsť Ogu, jeho meno som často zabúdal, takže som sa nemohol ani spýtať ľudí. Posadil som sa na lavičku, ktorá bola v strede dediny a dúfal, že prejde okolo mňa.

Po nejakom čase som si všimol Rokkuho ako sedí na lavičke. Vyzeralo to že niekoho hľadal. Necítil som nejakú extrémnu túžbu rozprávať sa s ním.. vlastne by som bol najradšej sám, nebolo v tom však nič osobného, proste som bol od tej udalosti dosť mĺkvy a nie zrovna priateľský. Nakoniec som však pristúpil bližšie, hľadáš niekoho? spýtal som sa takým tichším hlasom.

"Nie, už som ho našiel." Usmial som sa. "Tsuchikage-sama nám pridelil misiu. Máme pomôcť kamenárom zo Zeme Zeme. Ale neviem, kde máme začať." Nechcel som sa ho pýtať, prečo má zlú náladu, aby som mu ju náhodou nezhoršil.

/gomen vyšiel Skyrim xDD

Hm.. misia?.. prebehlo mi hlavou a len som sa trocha zamračil. Tsuchikage ti nedal zvitok s popisom? spýtal som sa a ruky som založil do vreciek na bunde. Následne sa mi na tvári usadil až taký ľadovo ľahostajný výraz. Proste by ma teraz nevedelo rozosmiať, v podstate absolútne nič.