First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Můj klon rychle našel Toshihira.
"Ach tady jsi." Jak jsem na něj mohl zapomenout.
přehodil jsem si ho přes rameno a utíkal k domu Yamada.

(Kdyby neco, tak si už tady https://nsgoon.forumczech.com/t640p920-dm-klanu-yamada#58475 )

Dala jsem si ruce za záda a šla pomalým krokem, aby se žaludek tak nehoupal.
,,Tolik toho není..Yuuki je zase živá, Kirigakure přišla o vodní elementární kámen, našla jsem dalšího člena rodiny.." sehla jsem se pro hrstku sněhu, abych z ní uplácala kuličku.

"Yuuki je živá ? tak to je výborná zpráva" usmál jsem se
škoda toho kamene ..
sehl jsem se pro hrstku sněhu
tak si testnem jak jsi na zimu zvyklá Himi ! ušklíbl jsem se a při naznačení obětí jsem jí nasypal sníh za tričko

S úsměvem jsem přikývla. Už už jsem si s ní chtěla pohazovat, když jsem pocítila chlad na nahé kůži.
,,Ty obludo!" ohnala jsem se po něm a chrstla mu mou hranatou kuličku na hlavu. Poté jsem se snažil dostat sníh z pod trička.
,,Máš štěstí, že jsem na sníh zvyklá." vyplázla jsem na něj jazyk a znovu se sehla pro další sníh, abych z toho znovu splácala sněhovou kouli a mohla ji po něm hodit.

Když mě kulička trefila, dostal jsem takovou ránu až mě schodila na zem
"baka Himi ! ty si to zmrazila !" zakřičel jsem s obtisklou koulí na tváři
"to si nemůžeš dávat trochu pozor ?" zvedl jsem se pomalu ze země

Polekaně jsem odhodila sníh, který jsem měla v ruce a přiběhla k němu.
,,Proboha...Nestalo se ti nic?..Omlouvám se, neuvědomila jsem si to." prohlížela jsem si ho provinile a hledala, jestli má nějaké zranění.

"to je dobrý nic mi není" usmál jsem se "jsi starostlivá jako vždy, to se mi na tobě líbí, nikdy si nenechala nikoho ani s nejmenší modřinou" stále jsem se usmíval
"tvá dobrosrdečnost dává lidem naději, sice mě spíše tu falešnou, kterou si namlouvám, ale nikdy nevím co se může stát, a co bych mohl zrovna udělat"
řekl jsem tiše a mírně se k ní naklonil přičemž jsem jí chytil za boky

Ztěžka jsem polkla a se zrychleným dechem jsem se mu upřeně dívala očí. Věděla jsem co přijde, ale.
,,Daisuke, já..ne-nemůžu.." šeptala jsem. Uhnula jsem očima přivřela je.

"já vím ... a proto ti pomůžu" zajel jsem jí rukou na záda pod tričko a vyndal jí sníh, poté jsem dal ruku pryč a odtáhl se
"a ani to nebolelo" usmál jsem se

Usmála jsem se a zase jsem se mu podívala do očí.
,,Arigatou." šeptla jsem a pomalounkým krokem jsem se dala znovu na cestu.

Pomalu jsem jí následoval "copak si čekala ? co sis myslela, že udělám .. hm ?" řekl jsem zvýdavě ikdyž jsem to tušil.
Dai by mě po tomhle odepsal určitě na dobro a jí taky .. to nemůžu dopustit .. ne teď, když je těhotná..

,,Myslím, že víš.." pousmála jsem se a opřela se o něj, protože se mi motala hlava. Tohle mě zabije..
,,Cos to doma dělal s tou čakrou?" zajímala jsem se.

"učím se lékařské techniky, abych mohl být užitečný" pousmál jsem se a podival se na svou ruku
"ale zatím to moc nevychází, ale udělal jsem velký pokrok, ještě chvíli a zvládnu to" pousmál jsem se

Jdu po ulici a koukám za sebe a omylem narazim do jednoho mistra (Daisukeho)

Omlouvám se mistře. omluvime se.

,,To je skvělé, Daisuke." usmála jsem se a zarazila se.
,,Myslíš si, že nejsi užitečný?" optala jsem se. V tu chvíli jsem cítila, jak sebou Daisuke cukl.
,,Co se..." nedořekla jsem, neb jsem uviděla Toshihira. Usmála jsem se.

"ale, ale, koukej na cestu, nebo dopadneš jako já, a jednou místo člověka trefíš sloup" usmál jsem se a rozcuchal mu vlasy

Usmál jsem se.

Mizukage sama mohl bych vás o něco poprosit? Jestli bych nemohl no jestli. začal jsem mluvit trochu divně protože jsem se bál,že jí budu akorát otravovat.

Usmála jsem se a od Daisukeho se trochu odtáhla.
,,Na co se chceš zeptat?" dělala jsem hloupou, ale věděla jsem, oč mě chce požádat.

Ale nic na to se ptát nebudu. řekl jsem.

Předklonila jsem se, abych k němu byla blíž.
,,Copak jsi chtěl?" zeptala jsem se s úsměvem znovu.

Nic nic. řeknu a pomalinku se chystám jít pryč.

Chytila jsem ho za ruku a přitáhla ho zpět.
,,Zeptej se, Toshihiro. Neschovávej se do ulity a trochu se projev." nařídila jsem mu jemně a jeho ruku nepouštěla.

Podival jsem se na Mizukage sama.
Nemohl bych u vás dnes jenom dnes spát klidně na zemi,ale v teple prosím?