First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Rychle jsem si nechal zabalit dango knedlíčky sebou, zaplatil a vyrazil za tou dívkou... (přesun)

Nechal som plášť na Yuuki .
Aj pečať som na nej nechal .
Podišiel som k Roke a zobral som ju za Ruku dal som jej pečať na potlačenie chakry do ruky .
"Ak by Samehada nepomáhala použi na ňu toto .
Ja teraz idem .. nemôžem nechať všetko to čo som povedal len tak ...
Určite ju privediem ."

Podívala jsem se mu do očí a on v nich mohl vidět všechnu tu bolest, kterou jsem za poslední dobu zažila. Sklonila jsem hlavu.
Chápu, dej na sebe pozor, Naruto, vzala jsem si k sobě pečeť a uklidila jí na bezpečné místo.

"Prepáč Roka vážne ma to strašne mrzí , chcel som toho spraviť veľa no nesústredil som sa na to čo je hlavné .
Dám pozor aby sa niečo zlé nestalo a preto ... keby sa tu niečo dialo budem v podstate stále tu ."
Vytvoril som aj klona a ja som odutekal preč .
Klon :
"A takto ... keby sa niečo deje budem to vedieť .... "
Podal som jej ešte svitok .
"Nebudem môcť robiť veľa ale cez ten svitok sa k tebe privolám nič už nenechám na náhodu ."
(Ja presun)

Jen jsem přikývla, utřela si slzy a vzala Yuuki v bezvědomí do náručí. Chvíli jsem přemýšlela, kam s ní půjdu. Živě jsem si dokázala představit její reakci, kdyby se vzbudila v nemocnici a dům klanu Yamada, kde jsem bydlela vyhodila Lizzy včera do povětří. Nakonec jsem se vydala k jezeru.
(přesun)

Po chvíli jsme dorazili do malé hospůdky. Byla zapadlá a bylo v ní úplně prázdno. Posadili jsem se do kouta a obsluha nám přinesla 2 sklenky a láhev Sake. Měl jsem už dost a byl jsem rád, že sedím."Díky Teruyi...sám bych asi už neodešel po svých..." Už jsem nic neskrýval. Neměl jsem důvod a taky ani náladu na to."Takže...velitel ANBU z písečné jo...zajímavý..." Pousmál jsem se. I já mu před Mizukage prozradil svoje pravé jméno a z kama pocházím. To jsem taky nikomu ještě neřekl a bylo toho i víc, ale já Teruyimu věřil.

Nukenin
Podíval jsem se na něj a jen jsem neznatelně kývl.
No, jestli to ta vaše mizukage pustí ven, tak budu mít za chvíli na krku zase púlku Suny. Víš jakou dobu mi trvalo vytvořit si imige někoho, kdo je sice celkem schopný, ale rozhodně není na tolik dobrý, aby někomu stál o to, aby po něm šel? ušklíbl jsem se.
Ale ty, proč si jí to řekl? Já se tu celou dobu držím, aby mi neuklouzlo slovo a ty najednou tohle, zavrtěl jsem hlavou.

Jen jsem přikývl."Ale šlo ti to dobře...za to já už vycházím ze cviku...za chvíli mě dokáže chytit i genin..." Povzdechl jsem si."No...víš...věřím, že se to ten zbohatlík nenechá pro sebe a už toho taky věděla docela dost...myslím, že teď zase nebudu mít klid, protože nevěřím, že si to ten zmetek nechá pro sebe...tu odměnu si přeci nemůže nechat ujít..tss.." Udělal jsem dost naštvaný obličej. Ukázal jsem se zase jednou ta, kde jsem neměl a takhle to dopadlo."Pokud se začne něco dít, musí o tom vědět...stále je Mizukage a myslím, že kdybych potřeboval tak, i když je taková, tak by mi dokázala pomoct...samozřejmě bych do toho nikoho netahal, ale hodilo by se to pro zamaskování mé přítomnosti, že jsem vůbec v Kiri žil...nechci někoho kvůli mě přivádět do potíží...ani tebe...pokud jim řekne o tobě, budou tě hledat a snažit se s tebe cokoliv dostat...měl by sis dávat bacha...a omlouvám se, že jsem tě zase do něčeho namočil...přidělávám jen všem potíže..." Oběma jsem nám nalil a já to hned kopl do sebe. Vše se vrací...a nemělo by...proč minulost nemůže zůstat tam, kde byla...

Nukenin
Zakroutil jsem hlavou.
O mě si starosti nedělej. Zase se pokusím na nějakou dobu zmizet, ikdyž to asi nepůjde lehce, povzdechl jsem si a šáhl po Saké, které jsem do sebe hodil.
Ale měl by jsi si dávat pozor, k něčemu se schyluje, nikdo o tom nemluví nahlas, ale všude je taková napjatá atmosféra.

Jen jsem se mu podíval do očí."Dělám si starosti...víš, že na tebe se problémy jen lepí, i když většinu jich vždycky vyvolám já..." Znovu jsem si povzdechl a oběma nalil."Nechtěl bych, aby se i tobě něco stalo..." Nikdy jsme s ním takhle nemluvil. Šlo vidět, že jsem za tu dobu změkl, ale to mě teď vůbec nenervovalo."A díky za varování...taky už dlouho mám takové tušení...už ostatní nešpehuji a nerad bych s tím začínal, ale asi nebudu mít na výběr..." Nic jsem neskrýval. Prostě jsem by úplně otevřený.

Změřil jsem si ho pohledem.
Změnil ses, Liško. A tím nemyslím jenom to, že jsi vyrostl, uchechtl jsem se. Hodil jsem do sebe další Saké.
Vlastně ti tak trochu závidím, stále máš pro co žít, zatím co já žiju tak nějak pro život, nebyl jsem zrovna nejodolnější proti alkoholu a navíc jsem měl dneska sdílnou náladu.

Jen jsem se na něj znovu podíval a hodil do sebe další sklenku."To nepopírám...lidé se mění...taky si jiný...Teruyi...ale takový jsem byl trochu i předtím...jen jsem to vše skrýval...musel jsem...víš sám, co jsem dělal, ale musel jsem...bylo to pro mou rodinu..." Znovu jsem nalil."A ano..možná jsem trochu povyrostl...zajímavý, jak lidi dokázali vůbec z dítětem jako já vycházet a chovat se tak jak chovali..." Uchcechtl jsem se. Potom jsem mu jen položil ruku na rameno."Taky to není peříčko. Má to své pro i proti a teď spíš vidím jen ty zápory. Sám víš, co se v poslední době stalo a věř, že to není to jediné. Vaš si svého života. Je to to nejcennější, co máme a jestli nemáš pro co žít, žij aspoň pro mě...jsem rád, že mě někdo dokáže pochopit a konečně si o tom můžu z někým promluvit..." Když jsem si vzpomněl na nedálé události jen jsem si prohrábl rukou vlasy. Už to zase na mě šlo. Ta úzkost, smutek, zatracení...

Nukenin
Chvíli jsem přemýšlel, ale nakonec jsem jen krátce kývl.
Rád bych ti víc pomohl, ale nejlepší pro nás oba bude, když se odsud pěkně rychle vzdálím. Přece jenom, i tahle hlava je docela drahá, poklepal jsem si na hlavu a opatrně vstal.

Jen jsem přikývl."V pohodě...zase jsem tě rád viděl...doufám, že na sebe dáš bacha a nebudeš dělat blbosti...opravdu se raději na chvíli někam odkliď...a...a kdyby tě náhodou chytili...řekni jim všechno...pak ti dají pokoj...neriskuj svůj život kvůli mě, ano?" Taky jsem se se postavil, ale trochu kolísavě. Musel jsem se zapřít a i tak to nebylo nejlepší. Chtělo by to odpočinek...

Nukenin
Poslouchal jsem tu jeho řeč a ke konci se ušklíbl.
Nečekáš ode mě, že bych ti odpověděl kladně, že ne? Pokud vím, tak ti stále něco dlužím, takže nečekej, že bych tě jen tak napráskal.
Protáhl jsem se a pohlédl směrem ke dveřím.
No nic, čas, který jsem tady strávil se pomalu chílí ke konci. Řekli jsme si, co jsme chtěli, takže ... probleskl jsem ke dveřím ... adie a dej na sebe pozor! Mávl jsem mu rukou na rozloučenou a vyšel ze dveří.

Jen jsem se taky ušklíbl."Zase stejný jako předtím...doufám, že se ještě uvidíme..." Potom se objevil u dveří."Měj se a taky dej na sebe pozor!" Zakřičel jsem za ním ještě. Potom jsem se jen sesunul zpátky do lavice. Dnešní den byl až moc zase náročný. Chtělo by to klid... Jen jsem vzal láhev a začal ji do sebe jen tak lít, samozřejmě, že z přestávkami. Aspoň teď jsem mohl všechno na chvíli vypustit z hlavy.

Nechtěl jsem vypít celou láhev. Už se mi trochu motala hlava. Chtěl jsem si odpočinout, ale nemohl jsem. Musel jsem ještě něco zařídit a bylo mě jedno, jak na tom jsem. Zdálo se, že i to vypuštění čakry si vzalo svou daň. Láhev jsem uzavřel a strčil si ji za pás. Na stole jsem nechal pár Ryo a dýžko. Z obtížemi jsem se postavil. Asi jsem fakt toho trochu víc vypil... Sice to nebylo tak hrozný, ale stále jsem byl dost unavený a vysílený. Jen stěží jsem se vypotácel ven na ulic. Nebyl jsem na tom tak hrozně, že bych byl napitý, ale to ostatní. Kousl jsem se do prstu a udělal pečetě.
"Kuchiyose no Jutsu!"

Objevil se tam středně velký modrý drak. Byla to zase Teruki."Proč mě vo...Aki?! Kurňa ty vypadáš! Co se zase dělal?! Ty jsi pil..!" Cítila z něj trochu alkoholu, ale nebylo to tak hrozné."Jen trochu Teruki a jsem docela grogy....potřebuji, ale aby si mě zanesla za Reinou..." Šlo vidět, že jí to potěšilo, že by zase měla vidět Daga, ale hned se vzpamatovala a zamračila se na něj."To chceš někam takhle letět?! Měl by sis odpočinout a to hned..." Jen se o ní trochu opřel, protože se mu podlamovali kolena."Teruki..já...já musím..opravdu teď nemám sílu to řešit nebo něco vysvětlovat...prosím udělej to, o co tě žádám..." Trochu zoufale se na ni podíval a ona poznala, že to myslí vážně a že musel něco hrozného prožít. Takhle jsme ho nikdy neviděla...dokázal své pocity tak skrývat... Opatrně ho zvedl a pomohla mu na hřbet."Dobře tedy...ale pak už si musíš odpočinout..." Malinko jsem přikývl. Dračice si ještě trochu povzdechla a pomalu, aby ho neshodila, se pár máchnutími dostala do vzduchu a zamířila pryč.
(přesun)

Vyšla jsem z kanceláře. Měla jsem v úmyslu si projít celou vesnici. Vydala jsem se vstříc ulicím ponořené do jemné mlhy. Bylo sice vidět tak na pár metrů před sebe, ale nebylo to nijak zvlášť husté.
Na ulicích se pohyboval všechny typy lidí. Od bohatých až po ty chudé. Občas se vynořila nějaká ta hádka, ale byla okamžitě vyřešena. Nebylo zapotřebí žádné pomoci, i když se občas zdálo, že to dopadne blbě.
Poměry ve vesnici jsou tak rozdílné. Ale s tím se nejspíš nic dělat nedá. Dáš výhodu jedné straně a ta druhá bude mít námitky. A nejsem tu proto, abych řešila tyto problémy.
Než jsem se nadála, byla jsem na konci vesnice. Ani jsem nevnímala čas, jak plyne. Otočila jsem se a kousek se vrátila. Tam jsem zahnula do vedlejší uličky a zamířila jsem si to zpátky na druhou stranu. Opět jsem pozorovala lidi.
Uprostřed své cesty jsem ucítila cizí čakru. Vydala jsem se tedy do kanceláře.
Tu bariéru vymyslela předchozí Mizukage dobře.
-Přesun-

pomalu jsem došel rozhledl jsem se všiml jsem si jednoho mista ktere se mi jaksi zalíbilo byla to stříška většího baračku asi 3patra vyskočil jsem nahoru sedl jsem si asi patnáct minut jsem seděl potom jsem si lehl dal jsem si ruce za hlavu a dival jsem se na nebe "nádhera" už sem pomalu usínal "na tohle není čas spat mužu v hrobě" zaťal jsem pěst vstal jsem a odešel jsem -přesun-

Teruki Tetsuo

Dorazili jsme do ulic Kiri a já zalezl do první restaurace, co jsem viděl. Čekal jsem na ty dva, až přijdou také a posadí se.

Prisiel som k restauracii a sadol si ku Terukovi a cakal co sa bude diat.

Posadila jsem se naproti němu a nejistě se rozhlížela plachýma očima po lidech okolo.

Teruki Tetsuo

Oba jsem si je prohlédl a pak se opřel o stůl jednou rukou."Tak co? Co si dáte? Dneska je to vyjímečně na mě..." Usměji se a čekám, co si teda objednají.

Usmial som sa a povedal som : Dam si jeden ramen.

(Akaime už musí jít, takže napíšu, že už si také objednala...)
Teruki Tetsuo

Když si oba vybrali, nechal jsem zavolat obsluhu a vše jí nadiktoval. Já si nedával nic a jen je pak sledoval, jak jí, když jim jídlo chvilku na to hned donesli. Nad něčím sjem přemýšlel.