First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Obsah druhé lahvičky již vesele šplouchá v mém žaludku a alkohol se potuluje krevním řečištěm.Zaplatím,popadnu tlumok a vydám se koupit konečně zásoby.
Obcházím obchody,sem tam něco koupím..Suchary,sušené maso...a ještě pár trvanlivých potravin které ukládám do tlumoku,poslední útratu udělám v cukrárně kde si koupím pytlík s bonbony...a cumlaje si prohlížím vesnici.

Rozespalý s mírnou kocovinou jsem se vymotal ze zastrčeného hotýlku a pajdám si to ulicí...Chvíli nakukuji do výloh...poté si koupím nějaké sladkosti a bezcílně se toulám ulicemi Kiri.

Prišli sme do ulíc a hľadali sme to dievča alebo presneji reininu kópiu.
"Nawaki bude problém keď ma zbadá Mizukage" povedala som a pozerala som naokolo

"Nebude pretože pojdem za nou iba ja...ale až večer"
Povedal som a obzrel som si Kushinu
"Dnes ti to sluší"

Prosím ta vidíš ma prvý krát v živote... zasmiala som sa.Ale kde by sme sa mali skovať? premýšľala som.

"Poznam jedno miesto"
Chitil som ju za ruku a prešli sme k jazeru
(presun s Kushinou)

Kráčel jsem ulicí s cigaretou a jako vždy lačně vydechl kouř. Nějak mě do kanceláře ta halda povinností netáhla, tak jsem šel značně pomalu. Když jsem zahlédl tu budovu, jen jsem se ušklíbl a zabořil ruce do kapes.

Zahloubaná ve svých myšlenkách jsem kráčela ulicí. Opravdu jsem o Lizzy měla strach. O PiliKKu, o Amayo i Yoko. Každý den je překvapení.. ušklíbla jsem se a podívala se před sebe. Že je Tendashi se mnou, na to jsem úplně zapomněla. Před sebou jsem zahlédla široká ramena, šedé vlasy a neúžasnějšího muže, kterého znám. Pousmála jsem se.
,,Daii!" zavolala jsem na něj.

Otočil jsem se za až příliš známým hlasem a v úžasu se málem zadusil, jak mi cigareta zapadla skoro až do žaludku. Rozkašlala jsem se, ale pak se zase hrdinsky napřímil a usmál se.
"Hitomi?" Ušklíbl jsem se a pohlédl na ní. Stále mi připadala stejná. Stejně krásná. Dlouhými kroky jsem překonal tu vzdálenost, která nás dělila a objal ji. "Víš, že bych ti teď nejspíš měl vynadat?!"

Objetí jsem opětovala. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. ,,Proč vynadat?" usmála jsem se chytila ho za ruku. ,,Musím do kanceláře, pojď se mnou. Cítím, že tam někdo je." znervozněla jsem trochu.

Piřkývl jsem a jen nerad opouštěl její objetí. Vynadám jí později.
Ušklíbl jsem se a společně s ní se vydal ke kanclu.

Šel jsem po ulici viděl jsem tam lavičku tak jsem si tam sedl.

(polární liška to je, aby sis ji nespletl s kočkou xD)
Kitsune běhala mezi domy, v ulicích a hledala Tendashiho čakru, kterou jsem si pamatovala já i ona z pouště. Alespoň slabě ji poznávala. Nakonec doběhla k jedné z laviček, na které Tendashiho viděla spát. Vyskočila k němu na lavičku, vylezla mu na klín a olízla mu obličej.

Vzbudil jsem se a viděl tam lišku.

Jé ahoj řekl jsem a pohladil jí.
Copak mi chceš?

Kitsune z Tendashiho seskočila a pomalu se rozeběhla k sídlu Yamada, čímž mu dala najevo, aby ji následoval.

Aaa ty chceš abych šel za tebou. řekl jsem a běžel jsem za ní.

Pomalým krokem jsem se procházela po ulicích Kirigakure. Na vesnici se snášel večer. Vzhlédla jsem k nebi a pozorovala hvězdy. Přestalo sněžit...Zda-lipak se díváš na noční oblohu, PiliKKo? Zpráva ze Suny mě dostala víc, než jsem si dokázala přiznat. Hrozně mě to mrzelo, bolelo, že jí nemohu pomoci. Povzdychla jsem si a zase sedívala před sebe.

"Hmm." Spokojeně jsem se usmíval a pozdravoval se s lidmi okolo.
No, není jako Yukigakure. Tam je větší zima. Usmál jsem se a udělal pečeť.
"Hyoton: Fubuki." Najednou z nebe začal padat bílý sníh. Byl všude a bylo ho hodně. Byl hustý a byl opravdu všude. Teď ještě spokojenější, jsem kráčel dál.
Co bych měl koupit mé neteři?

Sníh? Zase? Zarazila jsem se a zastavila se. Natáhla jsem ruce a nechala si ho dopadat do dlaní. Hned roztál. Líbilo se mi to, ale zároveň jsem měla strach. Nechápala jsem, co se děje. Zaklonila jsem hlavu a s otevřenýma očima jsem se dívala na tu bílou krásu, co kolem padala.

Smetl jsem sníh z lavičky, která stála pod osvětlením.
Na chvíli jsem se posadil a sledoval jak krámky mizí pod dávkou sněhu.
Dal bych sem si párek v rohlíku. Snad budou mít něco otevřené.
Na proti měli nějakou restauraci. Vešel jsem dovnitř.
"Zdravím, máte tady párky?"
"Ano Ano, hned vám připravíme." hostinský se usmál a začal grilovat párky. Pak mi předal dvě nožky na tácku, kápl trochu hořčice a dal kousek chleba. Poděkoval jsem a zaplatil, a šel si sednout na tu lavičku.
"Mm..Mňam, ty párky jsou fakt dobré."

Zavrtěla jsem hlavou a všechny nepříjemné myšlenky tam odtud vyhodila. Znovu jsem se pomalým krokem rozešla, vychutnávaje si tu krásu kolem. Na lavičce jsem kohosi zahlédla, nrpti němu nějaká krámek. Mají takhle pozdě otevřeno? podivila jsem se a přišla ke krámku blíž.
,,Přejete si něco, Lady Mizukage?" usmál se na mě muž ve středních letech. S úsměvem jsem zavrtěla hlavou.
,,Ne, děkuji. Jen mě zajímalo, jak to, že máte tak pozdě ještě otevřeno." naklonila jsem hlavu na stranu.
,,To kvůli mlsounům jako například tento moudrý muž." ukázal na staršího muže na lavičce. Hmm... Otočila jsem se k němu a z dálky si hho prohlížela. Je mi povědomý, ale odkud?..

"Mhm!?" pohled mi padl na hnědovlásku. Dal jsem si poslední soustu, utřel si usta a ruce kapesníkem a pořádně se na tu ženu zahleděl.
"Asi vidím duchy, protože bych nikdy nevěřil, že tě ještě uvidím. Hikari."

Hrklo ve mně.
,,Hi-Hikari? Odkud znáte mou matku?" zeptala jsem se koktavě a dost překvapeně. O pár kroků jsem se přiblížila. Kdo to je? Odkud zná matku?...Počkat, to jsem mamce tak podobná? Jestli ano, tak je skvělé!^^

"Tvou matku?" podivil jsem se ještě víc :-o
"Tak v tom případě..ty musíš být její dcera. Hikomi!" nadšeně jsem se postavil.
"Já jsem Pakku, bratr Taro Yamada." mírně jsem se jí uklonil. Tak hodně, jak mi to moje klouby dovolily.

,,Ummm...Jsem Hitomi.." pousmála jsem se.
,,Otec mi říkal, že měl bratry, ale..Netušila jsem, že mám na živu ještě někoho z klanu." rozšířila jsem potěšeně úsměv.