First topic message reminder :

Hmm...Konec? To je podezřelé... Vystoupil jsem ze stínu a přišel k Yuuki. Náhle ke mě přistoupil ANBU a začil ji léčit.
"Zrušila pečeť.."

Rozšířila jsem úsměv a pohladila ho po vlasech.
,,Vidíš, že to jde." pochválila jsem ho. ,,Samozřejmě, že můžeš. A nejen dneska." narovnala jsem se.

,,Co bys řekl ty?" nakonila jsem hlavu na stranu a usmála se.

To u vás budu delší dobu? zeptal jsem se.

S úsměvem jsem přikývla. Sundala jsem si vestu, kterou jsem měla na sobě a přehodila ji přes Toshihira.
,,Nejprve s námi půjdeš do nemocnice. Něco si tam musím zařídit a potom půjdeme domů." vzala jsem ho koplem ramen a počkala na Daisukeho, jestli se rozhodne jít s námi či zůstane přimrzlý na místě.

Dobře půjdu s váma řekl jsem a čekal až půjdeme

"promiň trochu jsem přemýšlel nad tou rukou"
následoval jsem je

Ruce jsem nechala kole Toshihirových ramen a s oběma jsem se vydala do nemocnice,

Šel jsem vedle mizukage sama.

jdu po ulici a hledám mizukage začala mi být zima a jak jsem měla na sobě bavlněný plášť vločky se na něm zachytávali a po další půlhodině sem jen stála na místě a postupně zapadávala že jsem vypadala jak sněhulák

Vyšli jsme do ulic a směřovali domů. Prohlédla jsem si Daisukeho a zazubila se.
,,S dítětem ti to sluší, víš to?" pochválila jsem ho zvesela a dál si to štrádovala po ulici.

"hm, to je dost možné, tak si užij pohled, protože už se ti možná znova nenaskytne" podotkl jsem

Otočila jsem se čelem k němu a šla pozpátku.
,,Škoda..Myslím, že by ti to jako otci slušelo." pousmála jsem se mírně a zase se otočila, jak měla. V tu chvíli se mi zatmělo před očima. Sletěla jsem na zem a kolem hlavy mi lítaly vločky sněhu.
,,Yaree..." mnula jsem si nos a otevřela oči.

"slušet může, ale otec nemůže být bez manželky" podotkl jsem a potom se udiveně koukal
"co blázníš ?! jsi v pořádku ?" přiklekl jsem si k ní

Přikývla jsem, ale bolela mě hlava díky nárazu ještě více. Ale zajímalo mě, s čím jsem se to srazila. Hromádka, která přede mnou z ničeho nic vyrostla, se díky mému nárazu zhroutila na zem. Po čtyřech jsem k tomu dolezla a zkoumala to. Otřela jsem z toho sníh a zděšeně zjistila, že je to mladá dívka, která je úplně promrzlá.
,,Proboha.." vykřikla jsem a sebrala ji do náruče.
,,Musíme rychle domů a do tepla." otočila jsem se na Daisukeho a nedbajíc na bolavou hlavu a že nemohu pořádně utíkat, jsem se rozeběhla domů.

"jak myslíš" celé jsem to s údivem pozoroval a pak se svým tempem vydal domu.

Procházim se po ulici.

Půjdu domů. (přesun)

Na ulici jsem se zastavila a zavřela oči. Soustředila jsem čakru a...během chvíle vedle mě stáli dva Anbu. Poklonili se mi.
,,Děje se něco, Lady Mizukage?" zeptal se mě jeden.
,,Potřebuji vás jako doprovod do Uzushiogakure." pousmála jsem se.
,,Hai." přikývli oba a rozešli jsme se k bráně.

Chodim po ulici.

Kdy se asi Mizukage vrátí?

Daisuke

Probudil jsem se,muselo být odpoledne.Hlava mne bolela jako střep.Asi jsem si dal moc toho saké...,vstal jsem a porozhlédl jsem se.Ulice byla plná lidí.Etoo,asi dnes umřu.Chytl jsem se za hlavu a opřel se o dům vedle mé levice.Dnes má přijet ta Mizukage?No asi se na ni zajdu podívat.Vytáhl jsem z kapsy čokoládu a čtvereček jsem zvolna položil na jazyk...

Jdu se podivat do kanceláře.Co když tu už je rychle jsem běžel do kanceláře.

Se stále zrychleným tepem jsem procházela zalidněnou ulicí a mířila do kanceláře. Usmívala jsem se na všechny okolo a jednu ruku jsem si držela na břiše. To mi nedělej, broučku, ne na ulici.. V hlavě jsem měla tolik myšlenek. Prolínaly se všechny, byla jsem zmatená, naštvaná i zklamaná. Povzdychla jsem si a krok jsem zvolnila ještě víc.

Daisuke

Achjo...To je hrozná nuda.Vyšel jsem rychlým krokem do ulice a narazil do nějaké holky,která si držela jednou rukou břicho.Rychle jsem jí chytl aby nespadla a omluvil se jí.''Moc se omlouvám'',zašklebil jsem se tak nějak to připomínalo úsměv.Nad něčím přemýšlela...''No,mé jméno je Daisuke''Podal jsem ji ruku a snažil se tvářit trochu přívětivě,ačkoli mi to moc nešlo...

Cítila jsem náraz a než jsem si to uvědomila, držel mě nějaký kluk. Podívala jsem se mu do očí a usmála se.
,,V pořádku..Já se omlouvám, měla jsem se dívat na cestu." pousmála jsem se. Další Daisuke? Teda..^^ ..Hele, počkat, on neví, že jsem Mizukage? Skvělé, aspoň si popovídám normálně^^
,,Hitomi." přijala jsem jeho ruku s úsměvem.

Daisuke

''Hitomi,to je hezké jméno'',díval jsem se jí do očí a pousmál se.Achjo,dnes se usmívám víc než za celý život.''No,nemohl bych tě na něco pozvat třeba na rámen''Chjo,zase se usmívám to snad není možné...