First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

"Jé, tak jsem správně." mé rty se pohly v úšklebek.
"Kdo je tento šarmantní mladý muž?" spiklenecky jsem mrkl na svou neteř.

Zrůžověla jsem a odstoupila ode dveří, aby mohl vejít.
,,Umm...To je bratr mého snoubence. Daisuke Utsushi." přidstavila jsem černovláska a ukázala na strýce.
,,Daisuke, to je můj strýc, Pakku Yamada. Vůbec jsem netušila, že nejsem sama z klanu." usmála jsem se

"aha .. dobrý den, těší mě" uklonil jsem se
"něco mi říká, že to díky vám zde sněží, že ?" pousmál jsem se

"Těší mě." uklonil jsem se tomu černovlasému chlapci.
"Gratuluji, netušil jsem." usmál jsem se na Hitomi.
"Nedivím se, že jsi nic nevěděla. Já s Torunem jsme utekli od rodiny už dáávno. Jojo, jsem z Yukigakure, tam je sníh na denním pořádku. Pokud vám to vadí, tak techniku zruším." uchechtl jsem se.

"ne je to v pořádku, alespoň je tu něco vidět, ne jako, když prší" usmál jsem se
a raději se od nich vzdálil do obýváku

"Kde máte.." naklonil jsem se blíž k Hitomi.
"Toaletu? Musím si odskočit."

Usmála jsem se.
,,Po schodech nahoru a doleva. Dveře by měly být otevřené, takže je nemineš." odpověděla jsem polohlasně.

poděkoval jsem kývnutím a šel na určené místo.

"Jé, časopisy o pletení." sedl jsem si a četl.
Hmm, docela hezké vzory. Vážně hezké, třeba si upletu nový kožich.

Došla jsem k Daisukemu a dřepla si na gauč.
,,No...Zajímalo by mě, jaká překvapení mě jetě čekají."

"to by zajímalo asi každého, ale pak by se nebylo na co těšit a čeho se obávat" podotkl jsem a díval se na ní
"a já bych nikdy nezaváhal"

Pousmála jsem se a podívala se mu do očí. ,,Někdy mysl zradí.."

"a někdy mysl zatemní jiné city, převyšující ty ostatní" řekl jsem s poklydem
"kam pak se uklidil stařík ?" podotkl jsem, když jsem ho nikde neviděl

"Ach moje hlava děravá." Seděl jsem na wc mise, četl časopisy o pletení, a nejednou jsem vyjekl.
"Zapomněl jsem na Toshihira. Kori bunshin no jutsu!" namířil jsem na kohoutek, ze kterého vyletěla voda, zformovala se do mé osoby a přeměnila se v led.
Klon vyskočil z okna a běžel pro Toshihira.

Ukázala jsem nahoru a usmála se. Na gauč jsem si klekla a na nohy se posadila. Potřebovala jsem mít skrčené nohy, bolel mě žaludek.
,,Život si s námi neustále pohrává..jako Šachovnice..Tah vrátit nemůžeš.." řekla jsem s mírně přivřenýma očima a maličkým úsměvem.
,,Mnohdy se z toho ale poučíš.." podívala jsem se mu do očí s tím samým malým poloúsměvem.

Utíkal jsem s Toshirem, vstoupil do dveří a položil ho.
"Tohle je Toshihiro, našel jsem ho na ulici." řekl klon a rozpustil se.

Vystrašeně jsem koukal okolo sebe a řekl jsem.

T t to je mizukageho dům tady já nemůžu být tohle je na mě moc moderní a jsou tu moc hodní lidé sem se ani nehodim. A snažil jsem se dostat ke dveřím.

,,He?" mrkala jsem nechápavě na malého chlapce u mě doma. Natáhla jsem ruku a dveře zamrzly.
,,Kampak, Toshihiro?" opatrně jsem se zvedla a šla pomalým krokem k němu.

"poučení je mi k ničemu, nikdy mi nevrátí co jsem ztratil, ale jak říkám, to je jen moje chyba" řekl jsem sklamaně a podíval se na chlapce "nevěděl jsem, že už jedno dítě máš"

Otočil jsem se:

Mizukage sama omlouvám se já tu nemůžu být vždyť vy jste moc hodní a prostě tu nemůžu být. řekl jsem.

Zastavila jsem se kus od Daisukeho a kousek před Toshihirem.
,Nemám ještě dítě, Daisuke. To víš." pousmála jsem se a otočila se k Toshihirovi. ,,Patříš snad k nepřátelům?" pozvedla jsem obočí.

Nepřátelům? Ani kdybych za to dostal bohatství a slávu tak bych k nim nepatřil.Vždy jsem byl s kirigakure a chtěl jsem se stát pravym ninjou.Když moji rodiče zemřeli přišel jsem o dům o vše.Pusť te mě a nechte mě osudu.řekl jsem.

,,V tom případě nevidím důvod, proč bys tu nemohl zůstat. Samotného tě nikam nepustím, i kdybys chtěl." přišla jsem k němu o pár kroků blíž.

Já u vás,ale nemůžu zůstat! řekl jsem.

Spláchl jsem a umyl si ruce. (Nebudu psát, co všechno jsem udělal xD)
Seběhl jsem dolů.
"Promiňte, ten časopis o pletení, mají tam hezké vzory." pak jsem se otočil na Toshihira.
"Už jednou, jsem ti přece řekl, že ti pomůžu, ale ty evidentně nechceš. Takže, buď tě budu mučit, nebo sám svolíš a podobrém." S úsměvem jsem pohlédl na kluka.

,,Proč bys nemohl?" nechápala jsem a přiblížila se ještě o kousek. Klekla jsem si před něj, abych byla na jeho výškové úrovni a trochu se pootočila na Pakkua.