First topic message reminder :

"promiň, ale když to bude nutné udělám to .. tvůj život je pro mě cenější než můj, udělám cokoliv pro to abych tě jakkoliv zachránil, když budeš v nebezpečí, nepodaří se ti zastavit mě"

,,Umm.." zčervenala jsem, protože jsem slyšela. Nesmíš sedět tak blízko..
Stiskla jsem mu ruku. ,,Děkuji, Daisuke...Za všechno.." natáhla jsem se k němu a vtiskla mu na tvář pusu.

lehce mě to rozhodilo a uhnul jsem pohledem "jak říkám, nemusíš děkovat, dělám to pro tebe rád"

,,Mám tě ráda...Oniichan." usmála jsem se. ,,Jsem ráda, že vás tu mám oba." naklonila jsem hlavu na stranu a usmála se.

"no co my by jsme dělali bez tebe" zasmál jsem se "nedokážu si to představit" usmál jsem se a opět se na ní podíval

,,Nedokážeš?...Co jste dělali ty tři roky, kdy jsme se neviděli?" pousmála jsem se.

"nejspíš jen čekali na to až tě uvidíme a bloudili ve svých vlastních myšlenkách jako v nejhlubším labyrintu" pousmál jsem se

Kousla jsem se do rtu. ,,Až tak?" zkusila jsem to zlehčit, ale...Tohle zrovna není lehká situace.

podíval jsem se jí do tváře "brzo si ty rty celý sníš, necheš něco k jídlu či k pití ať se tady nenusíš živit sama na sobě ?" zasmál jsem se

,,Nechci nic k jídlu, myslím, že rty mi stačí." pousmála jsem se.

"no asi si budeš chtít odpočinout, mám tu zůstat či odejít, nebo odejít a poslat sem Daie ?" optal jsem se

,,Ani jedno...Nechci odpočívat. Nechci tu zůstat! Chci jít domů!" shodila jsem ze sebe deku a vstala pomalu z postele.

"eh, no dobře, tak já si tě vezmu do domácí péče, ale musíme rychle zmizet" opatrně jsem jí vzal do náruče a oknem s ní vyskočil ven a běžel k sídlu Yamadů

,,Hai.." přikývla jsem a chytila se ho kolem krku.

Z drakom som sa dostal skrz bránu a došiel som až pred nemocnicu Tam som zoskočil a zložil najprv Mizukage a potom ostatných tak odtiaľto to už dúfam zvládnete ja už s dovolením pôjdem teda ak nemáte k tomu nejaké výhrady. povedal som a naskočil som na draka

"zmiz, než sem dojdou Anbu !" řekl jsem a plazíc se po zemi jsem si to namířil od nemocnice pryč

Daie jsem si položila do klína a seděla při Daisukem.
,,Arigato." šeptla jsem, ale do očí jsem se mu nedívala. Zřejmě si nás všiml někdo z doktorů, protože se kolem nás sbíhali doktoři.
,,Já jsem v pořádku. Ošetřete Daie." ukázala jsem našedovláska, který mi ležel na kolenou. Doktoři přikývli a položili jeho tělo na nosítka. Stejně tak naložili i Daisukeho, nedbaje na jeho prostesty.
,,Aspoň vám pomůžu." nabídl se jeden z doktorů. Podepřel mě a díky jeho pomoci jsem vstala.
,,Děkuji." pousmála jsem se a došla do nemocnice.

"neee !!! zrada !!" koukal jsem se naštvaně na doktory
zrada ve vlastnich liniích a pomoc nepřitele .. suuper

Tak Zbohom alebo dovidenia ? Možno sa ešte uvidíme a ďakujem. povedal som a nasmeroval draka preč z dediny
(presun sídlo Aka)

Potichu jsem se zasmála a následovala ho za pomoci mladého doktora až do pokoje číslo 13. Tam mu ošetřili a ovázali rameno a půlku hrudě. Na tentýž pokoj přivezli i Daie. Ten bude v pořádku, bylo mi sděleno a já jsem se uklidnila. Sledovala jsem lékaře, jak odvádějí svou práci a stejně tak jsem pozorovala dvojčata. Pousmála jsem se.

eeh .. můj odpor je marný, nemám na to sílu vzdychl jsem si a podíval se na Hitomi
hlavně, že je v pořádku ona usmál jsem se a poté jsem už jen čekal na konec ošetření

Přešla jsem k Daiově posteli a pohladila ho na bledých tvářích. Pousmála jsem se a více ho přikryla. Mezitím Daisukeho lékaři ošetřili a ostal na výběr. Buď tu zůstane na pozorování nebo může domů. Záleží na něm a je to na jeho vlastní bezpečí. Tušila jsem, co odpoví. Zasmála jsem se.
,,Tak co si vybereš?" optala jsem se ho s úsměvem.

vstal jsem z postele "na co tu ještě čekáme ?" řekl jsem bez zaváhání

,,Počkej, počkej, nebuď tak hrr." usmála jsem se. Lékaři pochopili, usmáli se a odešli.
,,Dávejte na sebe pozor, Lady Mizukage." upozornil mě ještě ten doktor, který mi pomáhal. Usmál se na mě a odešel za svými kolegy a kolegyněmi. Zrůžověly mi tváře a přikývla jsem.
Otočila jsem se k Daisukemu. ,,Tak pojďme." usmála jsem se.

přikývl jsem a šťastně zamířil do Hitomiina domu (přesun)

Pobaveně jsem zakroutila hlavou. Došla jsem k Daiovi a políbila ho na čelo.
,,Zítra přijdu. Odpočiň si." pohladila jsem ho po tváři a vrávoravou chůzí jsem se vydala za Daisukem.