First topic message reminder :

"promiň, ale když to bude nutné udělám to .. tvůj život je pro mě cenější než můj, udělám cokoliv pro to abych tě jakkoliv zachránil, když budeš v nebezpečí, nepodaří se ti zastavit mě"

Pomalým krokem jsem došla do nemocnice. Vkročila jsem do vestibulu a okamžitě zamířila na pokoj 13. Pro jistotu jsem zaklepala a poté vešla. Spal. Usmála jsem se a bílou lilii jsem vložila do vázy. Odťapkala jsem do ní přidat přidat a zase jsem se vrátila.
,,Přestože spíš, máš tu binec, zlato." zamračila jsem se a ustlala rozválenou postel vedle něj. Ta tak zůstala po Daisukem. Otevřela jsem okno, abych do místnosti pustila čerstvý vzduch a také trochu světla. Přešla jsem k jeho posteli a upravila mu přikrývku. Usmála jsem se a přisedl si k němu na kraj postele. Vzala jsem ho za ruku a nepustila ji. Palce jsem ho přes ni hladila a nespustila z jeho spící tváře oči.

,,Nechám tě tedy spát." upravila jsem mu deku a postavila se.
,,Dobrou noc...Zítra zase přijdu." stiskla jsem mu ruku a políbila na rty. Doufala jsem, že o mě ví. Bolelo mě, když jsem h viděla tak bezvládného. Pustila jsem mu ruku a stěžkým srdcem opustila jeho pokoj a následně nemocnici.

Cítil jsem něčí přítomnost, ale vlastě nevím, co se mnou bylo. Cítil jsem se divně a neustále jsem se probouzel a zase usínal. Hitomi..
Prudce jsem otevřel oči. Zdály se mi celkem hnusný sny. Rychleji jsem se posadil a hned jsem sám sobě zanadával, protože ta ostrá bolest v hlavě mě totálně uzemnila. Tady nebudu už ani minutu. Přeci nebudu nějaká troska, co ani nevstane z postele.
Porozhlédl jsem se a rychle se převlékla do oblečení, které jsem měl položené vedle postele. Všiml jsem si bílé lilie ve váze a zase jsem si vzpomněl na Hitomi a na její okouzlující úsměv.
Co jsi při tom souboji zatraceně udělal? Akorát tak ztratil vědomí! Ku*va..!
Už oblečen jsem odešel z nemocničního pokoje a rozhlédl se po chodbě. Nikde nebylo ani živáčka, tak jsem vyšel před nemocnici. Zalovil jsem v kapsičce a s úlevou zjistil, že ta známá krabička tam stále byla. Rychle jsem vyhmátl jednu cigaretu a zapálil si jí. Pak jsem se vydal k domu Hitomi a ignoroval tu bodavou bolest hlavy. Stačí si vzít nějaký prášek a bude to v pohodě.

Doběhla jsem s ní do nemocnice. Okamžitě se jí ujali doktoři. Odnesli ji na pokoj a já mířila za nimi. Sledovala jsem, jak ji připojují na přístroje, které kontrolují její srdeční tep, stejně tak ji připojili na kapačku a píchli injekci proti bolestem, případně, aby jí je utlumili. Ačkoli jsem věděla, že bych ještě nesměla, musela jsem.
,,Později se za tebou přijdu podívat, Yuuki..Prosím tě, hlavně odtud neutíkej. Nebudeš tu na dlouho, jsi tu teď převážně na pozorování...Zatím se měj pěkně." stiskla jsem jí ruku, usmála se a odcházela z nemocnice.

Už ma nebavilo byť v nemocnici a tak som sa vytrhla z prístrojov a tie začali strašne pípať že mi šla prasknúť hlava.Obliekla som sa a vyšla som von oknom v tej dobre tam unavená prišla Yui ktorá behala sem a tam a hľadala ma.Vzala som ju domov(presun)

DObehol som snou do nemocnice a začal zjapat na celu recepciu
"Rýchlo....je tu zranené dievča"
Doktor:čo sa deje
"Pokusila sa o samovraždu bol som blýzko
Doktor:DAjte ju na lehátko . Sestra pripravte operačku a protijedy
Sestra:ANo pan doktor
"Sadol som si na recepciu a čakal som
Doktor:Oviedol Yuuki na operačku

ANBU
Vtrhneme do sálu, všechny doktory omráčíme plynem. Popadnu mrtvou modrovlásku a řeknu, "Nám nikdo rodinu brát nebude."
Rychle se všichni vypaříme.
(Přesun)

-presun

Vběhl jsem do vestibulu s dívkou v ruce. Nemusel jsem vůbec nic říkat, stačil pohled a byla u mě celá banda doktorů. Vzali Himi na nosítka a odnesli někam pryč. Jakási krátkovlasá sestřička mě chytila za ruku, posadila v čekárně a do ruky mi strčila kafe.
"Uklidněte se, bude v pořádku!" usmála se a odcupitala. Protočil jsem panenkami, odložil kelímek a zapálil si cigaretu s upřeným pohledem na značku Zákaz kouření!!

Probudila jsem se s pohledem na bílý strop. Už jsem ani nemusela přemýšlet, kde jsem, věděla jsem to hned. Zase v nemocnici... Posadila jsem se.
,,Výborně, už jste vzhůru, Lady Mizukage." usmál se na mě mladý doktor. Hned se kolem mě seběhly sestřičky, aby mi nahmatali tep a změřili tlak.
,,Budu...budu v pořádku, že?" zeptala jsem se s přiškrceným hlasem.
Doktor se usmál. ,,Něco jsme ve vás našli."
Hrklo ve mě a nebyla jsem schopná odpovědět.
Sestřička mi stiskla ruku. ,,Blahopřeji." usmála se.
Nechápavě jsem zamrkala a podívala se na doktora, aby mi to vysvětlil. On mi místo toho podával letáčky a knížečky s miminky. Zpytavě jsem se na něj zahleděla a...
,,Jste těhotná, Lady Mizukage. Zatím je to pár dní, ale už je to poznat..Musíte na sebe dávat pozor. Nějaký čas se vám bude dělat nevolno. Tady máte nějaké prášky na zmírnění nevolností a nechutenství k jídlu a pití." podal mi nějaké bílé kulaté tabletky. ,,Hlídejte se a pokud vám bude hodně špatně, okamžitě se dostavte. Hlavně choďte na pravidelné prohlídky."
S pootevřenými ústy a ještě stále v šoku jsem přikyvovala.
,,Mám zavolat vašeho přítele?" optala se mě blonďatá sestřička. Přikývla jsem a sestřička odešla za Daiem.
,,Nechám vás tu o samotě. Kdyby něco, tak hned zavolejte." usmál se doktor a s celým personálem odešel.

Zrovna jsem natahoval kouř, když jsme viděl, jak se ke mě žene blonďatá sestřička. Do ***! Rychle jsem se rozhlížel, co s cigaretou, kam bych jí, co s ní,... strčil jsem ji pohotově do kapsy a otočil se na ni.
"Tak, Mizukage-sama už se probudila... mlžete jít za ní!" usmála se na mě mile.
"Jo dobře.. díky!" přikývl jsem a vešel do pokoje. Díval jsem se na Himi, opřel se o futro a vrazil si ruce do kapes, snažíc se vypadat náramně drsně, nikoli jako hysterka před chvílí, ale když jsem ruce vrazil do kalhot, ucítil jsem šílené pálení. "Kyaaaaaaaaaaaaaaa!" vyjekl jsem a vytáhl rozhořelou cigaretu. "Saaakra... ehmmm, tak.. tak jak?" podíval jsem se na ní a vložil cigáro do pusy.

Docela vylekaně jsem ho pozorovala, potom jsem se zamračila.
,,Dobře ti tak, v nemocnici se nekouří.." vyplázla jsem na něj jazyk.
,,No..." vstala jsem z postele a bosky přišla až k němu a podala mu jeden z letáčků pro budoucí rodiče. Vzala jsem jeho ruku a položila si ji na bříško. Zadívala jsem se mu do očí a usmála se.

"Dětská rubeola..." přečetl jsem na letáčku. "Máš dětskou rubeolu?" vyvalil jsem na ni oči. Sakra... není to nějaký divný?! Nechápavě jsem zíral na svou ruku na jejím bříšku.

Nakočila mi kapka u hlavy, hned potom mi načele vyskočila žíla. Třískla jsem ho po hlavě a pustila jeho ruku. Trochu jsem se od něj odtáhla a nakrčila obočí. ,,Baka! Nosím v sobě výplod naší lásky!"

"Výplod naší lásky?!" zazubil jsem se a potáhl z cigarety, ale v tu chvíli mi došel význam toho spojení. Málem jsem cigaretu spolkl, začal jsem se dusit a kašlat. "Což-co-že?" chrčel jsem a zíral na ni,

Nadechla jsem se, abych mu řekla něco ostrého, ale zarazila jsem se. Nemělo by to cenu, to pako se stejně nezmění.. Zakroutila jsem hlavou. ,,Zkrátka a jednoduše..Jsem těhotná."

Chvíli jsem se na ni jen díval, snažil se vstřebat co právě řekla. "Sakra, na tohle mi moje zásoby chlastu ani trávy stačit nebudou!" odvětil jsem vykolejeně. "To jako... jako že my dva, že... dítě? Já nemůžu být otec, tohle nezvládnu, to dítě bude chudák, vždyť já neumím vychovávat dítě!" začal jsem hysterčit jako patnáctka při uhru.

Zásoby čeho?! Chytila jsem ho za ruce. ,,No tak, klid, zlato." usmála jsem se na něj vroucně. ,,Jsme na dítě mladí, ale zvládneme to...Pokud..pokud ho tedy nechceš dát pryč. Je na to ještě čas..." zvážněla jsem a hypnotizovala jeho oči.

Zhroutil jsem se na postel, jako bych ten nemocný byl já, nikoli má skoro manželka. "Já já..." koktal jsem. "To dítě je... já... jeho... my.... jak pryč?! Byla by jsi schopná dát pryč náš ,Výplod lásky,?" pozvedl jsem obočí.

Přišla jsem k němu a přiklekla si. Opřela jsem se o jeho nohy, abych vyrovnala rovnováhu. ,,Nebyla a neudělala bych to...Jen jsem chtěla znát tvůj názor..Neměla jsem sourozence, jenom tebe a Daisukeho a později Yuuki. Moc jsem si dítě přála, i když přišlo brzy. Nedokázala bych se ho teď vzdát." pousmála jsem se mírně.

"Pak.. co tu řešíme?" pohladil jsem ji po tváři. "Já no... dítě jsem neplánoval vůbec ale... přece jen... nemohla to být úplná náhoda a když už je... živé, tak ho přece nenecháme zabít... musím se přece jako správný otec o svou holčičku postarat!" pousmál jsem se.

Stoupla jsem si a sedla si jemu na klín. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a ruce mu ovinula kolem krku. ,,Holčičku? Ty chceš holčičku?" usmála jsem se.

Rukama jsem ji ukotvil, aby nespadla a zabořil hlavu do jejího ramene. "Hm... chci! Bude to moje princezna, moje malá sladká holčička!" pousmál jsem se. "Roztomilá, hezoučká a děsivá po tobě!" vyplázl jsem na ni jazyk.

,,Hele!" ohnala jsem se po něm se smíchem. ,,Jsi jeden z mála otců, který by chtěl dceru, víš to?" přitiskla jsem se k němu a položila si ruku na bříško.

"Kluka... csss.. víš jak moc bych musel být aktivní? o.O" zatvářil jsem se zděšeně. "Kdepak, chci holčičku! Budu jí rozmazlovat, naučím jí ujíždět na lízátkách, jako já, budu ji chránit před klukama a zakazovat krátká trička!" zazubil jsem se.