"promiň, ale když to bude nutné udělám to .. tvůj život je pro mě cenější než můj, udělám cokoliv pro to abych tě jakkoliv zachránil, když budeš v nebezpečí, nepodaří se ti zastavit mě"

Naštvala som sa.
Ty malej! povedala som ale hneď som sa upokojila.Tak vieš čo?Dokiaľ si nezačneš vážiť svoj život....do tej doby sa maj pekne. postavila som a šla som k dverám

"vážím si svého života, proto bych to udělal, kdyby si zemřela a já jen tupě přihlížel a věděl, že jsem tě mohl zachránit výměnou za můj život, tak by můj život stejně ztratil jakýkoliv smysl, už by to nebyl život, ale pouhé přežívání chodící mrtvoly bez duše"

Vzdychla som si a vrátila som sa za Kyoshim.A vieš ako by bolo mne keby že viem že ja žijem ale ty nie?! no na odpoveď som nečakala a

trochu mě to zarazilo a potom jsem odpověděl "tak to raději nebudeme řešit a budeme se snažit takové situace řešit jinak. Hlavně by jsme si měli odpočinout" jelikož jsem byl ze zranění dost vyčerpaný netrvalo dlouho a usnul jsem

Usmiala som sa,pohladila som ho po tvári a chvíľku som ho sledovala.Potom som odišla preč.(presun)

Prošli jsme skoro celou nemocnicí a zašli do sklepa, ve kterém byla pitevna a márnice. Obcházel mě mráz, když tudy procházeli. Vážně jsem byla ráda, že tu zrovna nejsem sama. Došli jsme k jedněm dveřím, do kterých jsme vešli. Přešli jsme k jednomu lehátku, na které jsem Neurovi rukou pokynula, aby Yuuki položil. Raději jsem se nechtěla rozhlížet. Kolem nás byla mrtvá těla, fakt mi tady nebylo dobře.

Položil jsem tělo mladé slečny na lehátko a objal Himi,protože jsem viděl že jí není dobře.Půjdeme ano?Tohle asi nebude místo pro tebe.

Mlčky a s polknutím jsem přikývla. Naposledy jsem dala Yuuki pusu na čelo.
,,Sayonara.." zašeptala jsem se sevřeným hrdlem a zakryla ji černým pláštěm. Podívala jsem se na Neura.
,,Půjdem?" ruku, sevřenou v pěst jsem si přiložila k místu, kde je srdce a sklonila pohled k zemi.

S bušícím srdcem, div mi nevyskočilo z hrudě, jsem se vydala jako prvních ze dveřích. Kdybych tu byla sama, buď bych se složila, nebo odtud vystřelila obrovskou rychlostí. Tak tak jsem držela slzy. Znovu jsme prošli kolem pitevny až nahoru do vestibulu, kde jsem se zastavila a z automatu si vymáčkla kávu. Rovnou jsem ji vymáčkla i Neurovi a podala mu ji.
,,Je horká, tak pozor." pokusila jsem se o úsměv.

Vzal jsem si kávu a pomalu se jí srkl,abych si nespálil rty."Děkuji za tu kávu něco takového dokáže povzbuďit.Co máš teď v plánu dělat?Nevypadá to že se ti chce zrovna tu trčet heh.Má to takovou smutnou atmosféru."Pokusil jsem se o úsměv,avšak to spíš vypadalo jako bych snědl něco špatnýho.

,,Čekají mě nemilé věci, které musím udělat." vzdychla jsem si a zády se opřela o zeď vedle automatu.
,,O jakém ninjovi sháníš informace?" zeptala jsem se, zatímco jsem hypnotizovala kelímek s hnědou povzbuzující tekutinou.

Jeho jméno je Kuriarare Kaito a vím že je odsuď.Mám s ním menší problém heh."Snažil jsem se aby to nevyznělo tak že ho chci zabít a roztrhat na cucky.

Málem jsem se utopila v kafi. Rozkašlala jsem se, jak jsem se snažila dostat kávu z plic.
,,S Kai...Kaitem? Proč?"

,,Umm.." zamumlala jsem. Kaito, ty baka! Co jsi zas provedl?!
,,Potřebuji vědět, co udělal. Alespoň přibližně, jak je to vážné. Ačkoli ti věřím, nemohu jen tak podávat informace, Neuro. " podívala jsem se mu do očí. Tímhle způsobem se mi Kiri rozpadne před očima..

Zamrazilo mě.
,,On..on unesl Amayo?...Ale to...Proč by to dělal? Přece není takový...Chtěl mě chránit, tak proč by udělal něco takového.." mumlala jsem pro sebe. Nemohla jsem uvěřit, že by to udělal. Sjela jsem zádama po zdi na zem a sedla jsem si. Dopila jsem kávu a pohrávala si s prázdným kelímkem.
,,Tak moc toho o něm nevím. Byl se mnou v týmu na chuuninských zkouškách. V posledním souboji jsem ho porazila. Poté zmizel z vesnice, skoro byl prohlášen za mrtvého. Před záchrannou akcí pro Sasukeho se stal mou osobní ochranou a myslel to vážně, podle jeho činů...Znovu zmizel z vesnice, předtím mi ale řekl, že musí něco zařídit a že zabije každého, kdo se mi pokusí ublížit nebo pro kterýho bych riskovala..Nevím, co to do něj vjelo. Pilice zachránil život, nechápu proč tedy ublížil Amayo!" zatla jsem ruku v pěst, čímž jsem zmuchlala kelímek a ten následně praskl. Několik kapek kávy, které v něm zůstaly se mi rozprskly na obličej.

Vytáhl jsem kapesník a utřel Himi kapky kávy jak miminu (xDDD).Nevím neznám ho ale jedno vím jistě.Dlouho žit nebude.

Tváře mi zrůžověly, ale to jsem přešla. Sklopila jsem oči a na sucho polkla.
,,Do toho se montovat nebudu. Neodpustím mu, že ublížil Amayo a vám, ale...stíhat ho taky nebudu.." vzdychla jsem si a zaklonila hlavu.
,,Jestli se dožiju šťastného stáří dřív, než se zcvoknu, pokloním se klidně tomu největšímu nepříteli." uchichtnu se s ušklíbnutím.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nevím, neřekl mi, kam jde a od té doby, co znovu zmizel, jsem o něm nic neslyšela.." bříškem prstu jsem přejížděla kelímek.
,,Au.." sykla jsem, když jsem se o ostřejší hranu řízla. Z prstu mi steklo pár kapek krve. Prst jsem si přiložila ke rtům a krví namáčela rty. Cítila jsem její kovovou chuť. Začínala jsem se vším užírat.
,,Ještě chvíli, Neuro, a stane se ze mě to, co ze mě chtěli mít v Anbu..." prohodila jsem s pohledem upřeným na stékající krev.

A copak to bylo?"Chytil jsem jí za ten prst a vytáhl kapesníček co předtím a držel ho na prstu aby neztékala krev.

Kapesníček jsem dala dolů, krev nechala volně stékat a s cípem kapesníčku jsem si hrála.
,,Stroj na zabíjení bez emocí...Tak to s námi v Anbu dělají..Tvdrý fyzický i psychický výcvik..Jenže mě jedinou se jim nepodařilo zviklat. Strojem jsem se stala při důležité misi, teprve v tu chvíli jsem zapomněla být člověkem a dokázala bez známky soucitu zabít. Po ukončení mise jsem se vracela do původní podoby. Jediné, co mě naučili-neměla jsem potom výčitky, neměla jsem noční můry. Nevadila mi krev, spíš jsem ji měla ráda." pousmála jsem se a znovu si krví přejela přes rty.