First topic message reminder :

"promiň, ale když to bude nutné udělám to .. tvůj život je pro mě cenější než můj, udělám cokoliv pro to abych tě jakkoliv zachránil, když budeš v nebezpečí, nepodaří se ti zastavit mě"

Po dlhom čakaní som sa rozhodla že otvorím oči. Hneď ako som ich otvorila som ich rýchlo musela zavrieť, biele svetlo v miestnosti ma oslepilo. Tá ryba vo mne neprestávala rozprávať. Mala som na tvári dýchaciu masku a bola som pripojená k desiatkam hadičiek. Posadila som sa a mala som neprítomný výraz. Chýbal mi Manzou, Haji, chýbala mi Hitomi...všetci. Aj keď som vedela že sa ešte nemôžem postaviť skúsila som to. Podarilo sa mi to, z ťažkými nohami som šla na chodbu k automatu a spravila som si kávu.
Nepi kávu, je nechutná...
A čo mám piť?
Rybací vývar? Počul som že je dobrý na srdce!
Sakana-sama...to ste počul kedy?
Vypila som ju a šla som spať do izby. Našla som tam svoje veci, boli suché. Obliekla som sa a rozhýbala som sa. Moje telo bolo v kŕči ktorý sa nedal prekonať. Nesmela som prestať. Začala som robiť sklápačky, drepy. Skákala som až kým som neprekonala kŕče. Potom som si sadla na lavičku a zaspala som.

Otvorila som oči a hlasno som si zívla. "Už by som mohla ísť preč...nebaví ma to tu..." poviem nahlas a posadím sa.
Sakana-sama...ako dlho mi bude trvať než si na toto zvyknem?
Dám ti mesiac...ale uvedom si že musíš dávať pozor na ten prívesok v ktorom som, keď ti ho vezmú budem nútený slúžiť iným...aj proti mojej vôli..
A čo takto uzavrieť dohodu o splynutí?
To nepôjde ani keby som chcel.
...
Postavila som sa a šla som k oknu. "Je tu nuda..." poviem si nahlas a pozerám sa von.

Procházela jsem nemocnicí a mířila na pokoj číslo 7. Potichu jsem otevřela dveře a vešla dovnitř. Yuuki seděla na zemi u okna a spala. ZAkroutila jsem hlavou, ta prostě chvilku neposedí, nepoleží. Zvedla jsem ji a uložila do postele. Upravila jsem všechny hadičky a přikryla ji dekou. Pousmála jsem se a dala jí pusu na čelo. Stikla jsem jí ruku a znovu odešla.
Neodešla jsem ale, zamířila jsem do jiného pokoje. Kyoshi už taky spal. Přistoupila jsem k němu a přikryla jsem ho, protože deku skopal na zem. Naklonila jsem se a dala mu pusu na čelo a opustila i jeho pokoj.

Otvorila som oči. Cítila som že tu bola Himi, mala som o ňu strach. Rýchlo som sa postavila a aj napriek bolesti som šla po jej chakre. (presun)

V nemocnici mě hned zastavily sestřičky, které mi Neura uzmuly z rukou. Věděl jsem, že je o něj postaráno, tudíž jsem se vydal pryč.

Ležel jsem na operačním stole a lékaři se snažili se zachránit co se dá z mé tváře a ruky.Popáleniny byli hlavně na pravé straně obličeje.

Po operaci mě dali na pokoj kde jsem ležel a spal.

Došla jsem hodně vrávoravě do nemocnice. Na informacích jsem ujistila mladou sestřičku, že jsem v pořádku a vyžádala si informace pro pacienta, kterého sem před pár hodinami přinesl jeden Anbu. S ustaraným obličejem mě zavedla k jeho pokoji. Děkovně jsem se na ni usmála a co nejtišeji jsem vešla dovnitř...Vypadal zuboženě. Napojen na hadičkách, na přístrojích, všude obvazy. Tohle vidět PiliKKa..Musím jí dát vědět, pomyslela jsem si.

Pootevřel jsem oči a podíval se po pokoji"Co to ?Kde to sem?"

Přišla jsem k němu blíž. ,,Jsi v nemocnici v Kirigakure, Neuro. Prodělal jsi vážnou operaci." promluvila jsem tišším hlasem.

Co?Kde?Kdo jste?"Podíval jsem se zmateně.

Co? On ztratil paměť?! To snad ne..!
Přešla jsem až k jeho posteli. ,,Ty si vážně nic nepamatuješ?" svraštila jsem čelo a kousla jsem do rtu.

Tak tohle bude těžké..., povzdychla jsem si.
,,Já nevím, třeba, že máš snoubenku a dvě malé děti. Tvá dcera byla před časem unesena a otrávena a ty jsi našel jejího únosce, díky kterému jsi prvě teď v nemocnici.." zkusila jsem opatrně.

Snoubenka?Děti?Je mi líto asi si mě s někým pletete.Já jsem jen ninja z Konohy."Snažil jsem se postavit ale nešlo to.

Vrátil se do doby, kdy byl v Konoze..
Zavrtěla jsem hlavou. Posadila jsem se na kraj jeho postele.
,,Lež, jinak se ti přitíží." nakázala jsem mu. ,,A nespletla jsem si tě. Jmenuješ se Neuro Uchiha, pocházíš z Konohy. Tvým týmovým parťákem byl Assasin Senju, nynější Hokage.." vyjmenovávala jsem, aby mi uvěřil.

Je mi líto ale asi si mě pletete.Jsem Anbu.Nemám žádné parťáky pracuji sám."Podíval jsem se na ženu a nechápal o co se snaží.

Docházela mi trpělivost. Nikdy jsem jí neoplývala moc. Kdyby nebyl po operaci, asi bych mu vrazila, aby se vzpamatoval.
,,Nespletla jsem se.." trvala jsem na svém. ,,Když jsi Anbu, jak to, že znám tvé jméno?!" Nenapadalo mě, jak jinak ho přesvědčit. ,,Přece bych si nevymýšlela. Na to nemám čas, svých starostí mám dost." odfrkla jsem si.

,,Anbu přezdívkou nežiješ. Jméno máš, tak jako každý!" na čele mi vyskočila žíla a pečeť se ozvala. Musela jsem se uklidnit.
,,Jak tě mám přesvědčit?!" kníkla jsem skoro zoufale.

Neuro, ty idiote! Přistoupila jsem tedy na jeho taktiku.
,,Jak myslíš. Do Konohy se můžeš vrátit, až se uzdravíš, v takovémhle stavu tě nikam nepustím a než začneš protestovat, máš to nařízené od Mizukage." upozornila jsem ho. Předem ale musím Assasina i PiliKKu upozornit..

V očích se mi zjevil sharingan v momentě kdy jsem slyšel jméno Assasin"Vím že Konoha a Kiri mezi sebou nemaj dobré vztahy ale jestli mě tu budete dlouho věznit vypukne z toho nepochybně válka lady Mizukage.

,,Omyl..Konoha a Kiri jsou ve spojenectví, jestli nevěříš, nevěř, ale mám to podložené." pousmála jsem se. ,,Věznit tě nebudu, řekla jsem, dokud se neuzdravíš, pak si dělej, co uznáš za vhodné." Pokrčila jsem rameny a znovu jsem pocítila bolest skrz pečeť. Levá ruka mi automaticky vystřelila ke krku. Za tohle mi zaplatíš, Tsukiko, přísahám! Podívala jsem se na Neura a čekala, co odpovíd. Pomalu mě totiž přestávalo se s ním hádat. Je neuvěřitelné, jak jsou Uchihové tvrdohlaví.

Tsukiko?Tohle vám udělala Tsu?Malá Tsu?A to jsem očekával že Kiri má silné ninji"Začal jsem se smát ale začalo mě bolet tělo a vykašlal jsem krev.