First topic message reminder :

"promiň, ale když to bude nutné udělám to .. tvůj život je pro mě cenější než můj, udělám cokoliv pro to abych tě jakkoliv zachránil, když budeš v nebezpečí, nepodaří se ti zastavit mě"

Jo ale je to moc sexy tak to nedělej jo?"Pousmál jsem se a vypadalo to jako bych na Himi mířil pistolí z ruky.

Potutelně jsem se usmála. ,,Vážně?" naklonila jsem hlavu na stranu. Trochu jsem se nadzvedla a na nohy si klekla. Špičku prstu jsem si přiložila ke rtům, takže krev mi stékala od rtu po bradě dolů. Znovu jsem se provokativně usmála.

Jo vážně"Celej jsem zrudl a pomyslel si Ona mě balí nebo co?Ale vždyť je s Assasinem a já s Pili o velký Dalajlamo pomoc!.Víš že to nebude moc pěkně ale vytahovat když budeš pobryndaná jak dítě ? Pokusil jsem se o úsměv ale bylo to strašně sexy.

Postavila jsem se a prst dala pryč. Od úst až dolů se mi táhl pramínek krve. Usmála jsem se.
,,Je to krev, ta mi nevadí. Když jsem od ní já a ne mí blízcí, tak mi nevadí..." přistoupila jsem o krok dopředu. ,,Navíc..." pookřála jsem a sundala si kapucu a porozepla si plášť...Vzdychla jsem si.
,,Už ze všeho akorát blbnu.." Znovu se mi do očí nahrnuli slzy. ,,Já už fakt nemůžu, Neuro." sklonila jsem hlavu a zavřela oči.

Objal jsem Himi a červenal se Bože proč já musím tady držet krásnou ženskou co brečí.

,,Já...Od doby, co umřel sensei, to je v Kiri naruby a můžu za to já. Ztratila jsem Shinobi, ztratila dalšího člena rodiny. Nevím jak to řeknu jejímu bratrovi. Můj bratr se toulá bůh ví kde a já trnu strachy, jestli je v pořádku.. Momentálně mám vesnici zdevastovanou a celkově je můj život na zhroucení. Dostanu se z jednoho, přijde další a větší problém..Kdybych zůstala v Anbu, udělala bych líp a vesnici bych pomohla více.." vylívala jsem si srdíčko a brečela jako malá holka.

Chytil jsem Himi a kousek jí od sebe odstčil."Himi je asi načase ti něco říct.Ten kdo zabil Yahikiho jsem byl já.Dokážu ovládat ocasé démony a poslal jsem je na něj.Já-Je mi to líto."

,,T-Ty?..to ale znamená....Byl..Byl s ním i můj otec..To..To." kroutila jsem hlavou. Otočila jsem se vrazila pěstí do automatu. Přední část jsem promáčkla a vnitřek automatu zmrznul. Ruku jsem měla sedřenou, pulzovala mi v ní bolest. Plast mě pořezal. Sklonila jsem hlavu a dál brečela. Jdeme do války...Ale nevrátíme se z ní živí..Hitomi, ty, jakožto Anbu velitelka a hlavní dědic klanu Yamada, se staneš 7. Mizukage...Oznámí ti to Hokage z Listové až přijde čas..Jsem si jistý, že to zvládneš.. Ruku, kterou jsem měla vraženou v automatu jsem povolila. Jsem oddaný Mizukagemu, jdu do boje s ním...Postarej se o Tasua a o klan, nejen o Yamada, ale i Botan..Mám tě rád. Tebe i Tasua..Maminka by na tebe byla pyšná.. Ruku jsem vytáhla. Zůstala jsem ve strnulé pozici otočená Neurovi zády.
,,Teď už je to jedno. Je to pryč..Jsou to už více než 4 roky..Nemění to nic na tom, že ti věřím a to jen díky Pilice. Vím, že ji bys nezradil."

Na tváři se mi objevil malý úsměv a objal jsem Hitomi a lehce jí do ucha zašeptal"Děkuji".

,,Neděkuj mi...Mou důvěru sis získal přes ni, děkuj jí.." odpověděla jsem polohlasně a čelo jsem si opřela jemu někam pod klíční kost, protože je vyšší než já. Už jsem fakt nevěděla, jak dál.

Objal jsem jí a zakoukal se jí do očí.

Zvedla jsem k němu hlavu.

,,Nani?"

Pousmál jsem se.



Nezapomeň že tu jsem pro tebe.

,,Arigatou..."

Mlčky jsem přikývla. ,,Počkej, jen něco musím udělat." požádala jsem ho o chvilku strpení.

Jo jasně."Opřel jsem se o stěnu a čekal na Hitomi.

Došla jsem na záchod k umyvadlu. Pustila jsem vodu a ruku dala pod proud. Sykla jsem bolestí. Pálelo to a příšerně. Do umyvadla kapala krev. Trochu jsem to přehnala, ušklíbla jsem se. Natrhla jsem si plášť a látku jsem si omotala jako provizorní obvaz. Nechtěla jsem jít za doktorkama, tohle vydržím a doma si to převážu. Dvě hodiny to vydrží, než to nasákne krví. Opláchla jsem si obličej, ale oči jsem měla zarudlé i tak. Vzdychla jsem si a vyšla ze záchodů. Došla jsem k Neurovi.
,,Tak můžeme.."

,,Půjdeme do hostince..." navrhla jsem. Otočila jsem pohled směrem k automatu a luskla prsty. Led se roztříštil.

Jasně ! (přesun)

Strecha nemocnice.
Na tej streche som sa objavil,(Jikuukan Idou) bol som skrčený za plechom, otvor na šachtu. Takže toto je tá dedina... ktorá rada poskytuje útočisko nukeninom? Zvláštne... Narovnal som sa, mal som masku a plášť, ako obyčajne, avšak nemal som pri sebe nič, čo by naznačovalo môj pôvod, či už to, že som z Uchiha klanu alebo z Konohy. Dverami, ktoré sú na streche som vošiel do nemocnice. Už keď som tu... Zašiel som do skladu liekov, boli tam však ľudia, tak som odtiaľ odišiel než si ma všimli. Ako som šiel preč, išiel som okolo márnice. Vošiel som dnu... na stole bolo telo.

Prešiel som k tomu telu. Telu Yuuki Botan. Zahľadel som sa naň. Mladá... vážne mladá. Otočil som sa od nej a šiel som preč. Keď som zasa vyšiel na strechu budovy, obzrel som sa, nikoho nikde nebolo. Premiestnil som sa preč technikou Jikuukan Idou.
(Presun.)

Doběhla jsem do nemocnice. Snažila jsem se jít co nejtišeji a zároveň co nejrychleji. Prošla jsem znovu tou chodbou, kudy jsem šla včera s Neurem. Teď jsem tudy šla sama a necítila se zrovna nejlépe. Prosvištěla jsem chobdou jako kulový blesk a stanula před dveřmi, které vedly do márnice. Zhluboka jsem se nadechla, vzala za kliku a vešla dovnitř. Přišla jsem k tělu Yuuki a černý plášť, kterým byla přikrytá, jsem shodila na zem. Vyndala jsem krabičku a otevřela ji. Tak uvidíme, jestli mě kámen přijme.. Opatrně jsem sáhla do krabičky a vytáhla z něj nádherný modrý kamínek, který byl vsazen so zvláštního šperku, který teď vypadá jako přívešek. Krabičku jsem odložila a kámen si v rukou prohlížela. Byl fakt krásný. Ani jsem si pořádně neuvědomila, že mě kámen přijmul a nasadila jsem ho Yuuki kolem krku. Okamžitě začal reagovat na její tělo. Poamlu se mu vracela živá barva, červenaly jí líce, zrůžověly rty...a tělo se zhroutilo do křečí. Vrhla jsem se k ní a snažila se jí udržet na lehátku. Z očí mi tekly slzy a prosila jsem boha, aby už měla klid, ale mezi živými.
,,Yuuki, ššš.." mluvila jsem na ni jako na malou, i když jsem věděla, že mě ještě neslyší. Kámen začal svít a hned na to zhasl a Yuukiino tělo se zklidnilo. Zvedal se jí hrudník a slyšela jsem, jak oddychuje. Sice měla tep pomalý, ale dýchala. Pousmála jsem se, rychle jsem na sebe hodila pláš, krabičku ikryla do kapes a vzala Yuuki a běžela s ní za lékaři..
O půl hodinu později Yuuki ležela na pokoji číslo 7, napojená na dýchacích přístrojích a kardiografu. Přišla jsem k ní a stiskla jí ruku.
,,Už tě nikam nepustím, baka moje.." utřela jsem si slzy a dala jí pusu na čelo a odešla z nemocnice.

Haji? Haji kde si? Nepočujem ťa...Si tu? Prečo sa so mnou nerozprávaš?
Možeš už držať zobák? Ten tvoj Haji alebo čo to je tu nie je, JA som ho nahradil...
A TY si kto? A ako to že si v mojom tele?! Som už dávno mŕtva!?
To si sa asi pomýlila, od včerajška žiješ...Yuuki Botan, Dieťa toho prekliateho vedľajšieho klanu....
...
Snažila som sa pohnúť no nešlo, cítila som na sebe veľa prístrojov. Nevedela som otvoriť oči, hromadili sa pod nimi slzy. Avšak Haji mi niečo nechal, nechal mi jeho schopnosti ktoré sa stali aj mojimi. Zrazu som v srdci pocítila prázdno, v duši som mala obrovskú dieru.
Ty....ako sa voláš?
Nemám meno...
A čo takto...Sakana-san? Si muž či nie?
Ty ma nazývaš RYBOU!? Ale...si prvá čo mi dala meno...ale chcel by som niečo viac cool!? Čo takto silák? Alebo krásavec?
...
Povzdychla som si v mysli a pousmiala sa. Posledný úsmev čo som mala.