First topic message reminder :

"promiň, ale když to bude nutné udělám to .. tvůj život je pro mě cenější než můj, udělám cokoliv pro to abych tě jakkoliv zachránil, když budeš v nebezpečí, nepodaří se ti zastavit mě"

,,Neuro!" natáhla jsem se k němu. ,,Baka! Lež a nenamáhej se! Nejsi ještě v pořádku! Před chvílí jsi prodělal operaci, chovej se podle toho!" vynadala jsem mu, ale zároveňjsem se uklidnila, když to bylo jen chvilkové.
,,A ta tvoje malá Tsu byla žačkou Orochimara. Prý tato pečeť byla poslední práce pro něj, od teď je ona Bůh a ona nastolí nový řád ve světě Shinobi." ušklíbla jsem se, poté jsem se zarazila. ,,Počkat, odkud ji znáš?"

Tsu je moje kamarádka byli jsme spolu v týmu?Mizukage asi berete drogy.Tsu a Orochimaru?Ten je už dávno mrtvý a navíc Tsu nebyla nikdy moc silná.

,,Ona není silná?! Zabila mě málem bleskama!" utrhla jsem se na něj. ,,Orochimaru byl ještě do nedávna živý, zabila ho Tsunade, která byla oživena Hokagem pomocí Edo tensei. A Orochimaru byl oživen Kabutem, který, bůh ví jak, žil tolika let." povzdychla jsem si. Nedodala jsem však, že Kabuto ovládal jak Neura, tak Assasina.
,,Takže Tsukiko byla s tebou a Assasinem v týmu. Zajímavý." skousla jsem si spodní ret.

Nijak jsem nereagoval a dál ležel.

Seděla jsem na kraji postele a přemýšlela. Poté jsem si povzdychla. Vstala jsem a otevřela noční stolek vedle Neurovy postele. Jako v každém stolku bývá tužka a papír, pro jistotu. Napsala jsem dva vzkazy. Složila jsem pár pečetí a vyvolala dvě malé sněžné lišky. Oběma jsem připevnila na krk vzkazy, pohladila jsem je a ony se vydaly splnit rokzakz, který dostaly. Narovnala jsem se a podívala na Neura. Nikdy bych si nepomyslela, že ho uvidím v takovém stavu. Pokud si nevzpomene, bude tohle pro PiliKKu horší než jeho smrt před třemi lety..Zavrtěla jsem hlavou, abych zahnala pryč všechny ty vzpomínky, které mi živě běží před očima. Přešla jsem k oknu a otevřela ho, abych vpustila do místnosti trochu čerstvého vzduchu.
,,Stále mi nevěříš, že?" prohodila jsem s pohledem upřeným ven.

Pousmála jsem se. ,,Jsi oddaný práci Anbu..Ne vždy bys měl svou prací žít, jinak tě pohltí. Strojem se stát při misi, splnit ji na výbornou bez emocí a soucitu, to je úděl Anbu, nebo alespoň jeden z nich.." maličko jsem si stáhla rukáv z pravého ramene, na kterém se mi skvělo tetování Anbu. ,,Být dobrým Anbu neznamená být stroj stále. Víra v lidi je důležitá. Že mi ublížila Tsukiko jsi mi, zdá se, uvěřil a já doufám, že mi budeš věřit dál. Nevymýšlela bych si. Nemám důvod a nemám to v povaze." šla jsem k jeho posteli. ,,Popřemýšlej o tom všem. Něco z tvého života znám, to protože se známe osobně už několik let. Byl jsi ochotný mě chránit a už víckrát jsi mi pomohl, teď chci pomoci já tobě a udělám cokoli, abych to dosáhla, i kdyby se ti to nelíbilo. Své přátele ve štychu nenechám." s upřímným pohledem jsem se mu zadívala do očí a otočila se k odchodu.

Chcete mě využít pouze proti Konoze."Po těchto slovech jsem zavřel oči a nic neříkal ani nereagoval.

U dveří jsem se zastavila. ,,Nikdy bych Konoze neublížila...Před třemi lety Hokage zemřel a já z toho byla...no hodně vedle, protože jsem ho milovala..Je zpátky a já k Assasinovi stále ještě něco cítím. Jak je na tom s city on, to netuším, v mém srdci ale stále místo má..Už to je důvod, pro bych Konoze nedokázala ublížit!" s tím jsem z jeho pokoje odešla. Leskly se mi oči, nemusel vidět, že že brečím. S rukou na pečeti jsem vešla do vestibulu v nemocnici, kde jsem se na chvíli musela posadit na lavičku.

Seděla jsem tam docela dlouho. Přemýšlela jsem a stejně jsem na nic nepřišla. Ruku jsem z pečetě stáhla a postavila se a pomalým krokem jsem se vydala domů.

Probal jsem se a stále jsem měl na sobě obvazy a kapačky.Kapačky jsem vytrhl a vzal si plášť.Vstal jsem a odešel z pokoje.Venku nebyly žádní Anbu,tak mi to bylo divné.
(přesun)

Po dlouhém pobytu v nemocnici jsem se již úplně zdráv vydal domů.
(přesun)

D´Vešla jsem do nemocnice a automaticky si to namířila do Neurova pokoje. Doufala jsem, že když se Assasin za nm dostaví, aspoň trochu to pomůže. Když jsem však došla do jeho pokoje, čekal mě šok. Hadičky se válely napůl po zemi a postel byla prázdná.
To snad ne! Baka! PiliKKa mě uškrtí, že jsem jí ztratila snoubence! Ohlídat chlapa je horší než hlídat zvířátko nebo dítě! Počkej, až tě najdu, Neuro! Nezájem, že jsi zraněný a že si nic nepamatuješ. Pár facek tě probudí!..Kyaaaah! Co teď?!
Posadila jsem se na lůžko a snažil se uklidnit. Rozčilovat jsem se nemohla skrz pečeť, teď by mě asi nikdo nezstavil. Klid, přemýšlej, Himi..Předpokládejme, že neodešel z vesnice, v tom případě bude...Kam by šel?..
,,Jezero!" svitlo mi. Okamžitě jsem se rozeběhla k jezeru.

Jikuukan Idou, technika vďaka ktorej som sa dostal na strechu nemocnice. Ako obyčajne maska a plášť na mne odetá je. Kiri... Prešiel som k vchodu na streche a vošiel do nemocnice. Mieril som priamo do márnice. Telo, ktoré som chcel vidieť ako už podľa očakávania na mieste kde malo byť... nebolo. Skryť prítomnosť a vypariť sa... Nemocnicu som v tichosti opustil.
(Presun.)

Doběhl jsem s Himi v náruči do nemocnice, kde se jí ihned ujal doktor, nechal ji převést na pokoj, kde ji stabilizovali a ošetřovali její rány, já byl s dovolením přitom a díval se na ní

Pomaličku jsem se začala probouzet. Neotevřela jsem oči, ale poslouchala jsem vše kolem sebe. Bylo tu ale moc hlasů, nepoznala jsem je, tak oči otevřela. Bílý strop a bílé stěny. Opět v nemocnici... Bolelo mě celé tělo. Kimono jsem měla roztrhané nadoraz. Roztrhané a krvavé. Pomalu jsem se posadila a pousmála se na doktory, kteří mě ošetřovali.

přišel jsem k posteli "odpočívej, takhle nikam nepůjdeš, to je ti doufám jasné ?" řekl jsem přísně a přitáhl si k posteli židli na kterou jsem si sedl, doktoři po jejím ošetření odešli

Mlčky jsem přikývla. Stále jsem před sebou viděla Sasukeho, Tsukiko a sebe jako stvůru. Bylo mi z toho na nic.
,,Kde je PiliKKa? A kde je Dai?" zeptala jsem se skoro neslyšitelně.

"PiliKKa šla hledat štěstí .. a Dai, kdo ví, asi doma spí" chytil jsem jí za ruku "dneska si měla těžkej den .. sledoval jsem tě od toho boje, měla by sis odpočinout"

Trochu jsem se uklidnila, když vím, že jsou v pořádku..Alespoň doufám..Stiskla jsem mu ruku. ,,Je ze mě stvůra..."

"ale není, to nejsi ty .. dělá to pečeť ne ty, nemá s tebou nic společného až na to, že ti ničí život, ale mi přijdeme na to jak tě jí zbavit, aby si mohla žít zase o trochu líp" usmál jsem se upřímě

,,Možná...já nevím...Zase jsem tak omezená..Viděl jsi to. Nemůžu bojovat, aniž by se pečeť probudila. Tímhle způsobem vesnici neochráním..." kousla jsem se do rtu a dál mu tiskla ruku.

"a proto máš nás, aby jsme ti s tímhle pomohli, nemůžeš jako kage brát všechno na sebe, vím, že to myslíš dobře, ale my jsme tu taky, aby jsme ti pomáhali nést tohle těžké břímě" stále jsem se usmíval

,,Arigatou.." šeptla jsem. Volnou rukou jsem si sáhla na místo pečetě.

"nemáš za co děkovat, dělám to pro tebe rád" podíval jsem se bokem a povzdychl si "proč mě vždycky předběhne" řekl jsem potichu