First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

Vstala som z postele, zívla som si. Bolo mi divne. Odišla som do kuchyne a začala som pripravovať raňajky. Samozrejme, nič sa nevyrovná starému dobrému rámenu tak som ho urobila. Povzdychnem si, sadnem si na terasu a začnem jesť rámen.

Prudce jsem se posadila a zrychleně dýchala. Měla jsem spocené čelo a...plakala jsem. Skousla jsem si spodní ret a podívala se na Daie, který hezky v klidu spal. Nechtěla jsem ho probudit. Opatrně jsem přes něj přelezla, abych vstala, políbila jsem ho jemně na rty a odťapkala do kuchyně. Postavila jsem si vodu na kávu, připravila skleničku a jednu lžičku kávy do ní vhodila. Lžičku jsem v ní nechala a zalila vroucí vodou. Přidala dvě kostky cukru a zamíchala. Potřebuji se probudit. Setřela jsem si zaschlé slzy a promnula oteklé oči. Otevřela jsem na sebe okno a zahlédla venku Yuuki. Mírně jsem se pousmála, vzala kávu a bosky vyšla za ní na terasu.
,,Ohayo, Yuuki." usmála jsem se a sedla si vedle ní do jednoho z přistavěných křesílek. To, že jsem byla jen noční košilce, mi nijak nevadilo a že byla dneska celkem zima, taky ne. Vítr mi chladil rozpálené tváře, ošklivý pocit ze snu ještě nezmizel.

"Bré ráno Himi-chii...plakala si?" spýtam sa jej a lepšie sa na ňu pozriem, sedím opretá o stenu. "Bude pršať ... ale, Himi-chii, prečo je tu sneh?" spýtam sa Himi a pousmejem sa. "Dai-sama ešte spí?" spýtam sa ďalej.

Kitsune doběhla až ke mně a vyskočila mi na klín, aby mě olízla. Málem jsem kvůli ní vylila kávu a opařila se.
,,Počkej, Kitsune...Kde je Tendashi? Našla jsi ho?" pohladila jsem ji a ona zavrtěla ocáskem na souhlas. Usmála jsem se a počkala, až ji Tendashi doběhne.

Přiběhl jsem co nejrychleji to šlo.

A ta je asi vaše mizukage sama.Potřebujete něco?

,,Ano, plakala...Něco se mi zdálo.." pousmála jsem se. ,,Jak ses vyspala ty?" optala jsem se a opatrně jsem se napila černé povzbuzující tekutiny. ,,Sníh? Taky ho cítíš?" podívala jsem se na ocelově šedé nebe a podívala se na blonďáčka, který právě přiběhl. Usmála jsem se.
,,Ne, Tendashi. Jen jsem chtěla vědět, že jsi v pořádku, tak jsem pro tebe nechala poslat Kitsune." pohladila jsem ji.

Zrazu prišla polárna líška a za ňou, tuším nejaký ninja...zo Suny. Pousmiala som sa a zamávala som Himi, odkráčala som dovnútra. Nejako mi prišlo zle.

Dobře jsem v pořádku a vyspal jsem se dobře. Vyděl jsem ptáčka a přistál mi na rameně (Ptáci jsou moji přátelé)

Tu máte až se vám narodí tak ho dejte dítěti jako dárek ode mě. řekl jsem a dal jí ho.

Postupem času ho budete moci využívat na přepravu zpráv,ale to bude až vyroste usmál jsem se a podal ho mizukage sama.

Rozpačitě jsem se usmála a to už se snášely první vločky sněhu. V Kiri sněží? Ale proč?...Vždyť je to jen při smrti někoho z klanu... Natáhla jsem ruku a ptáček mi usedl na prst.
,,Děkuji, Tendashi." pousmála jsem se.

Není zač,ale teď vás musim opustit zatim zbohem.Udělal jsem velkého orla skočil na něj a letěl zpět do Suny.(přesun 12:36 v suně jsem)

Pousmála jsem se a zamávala mu. Poté mi vrtal v hlavě sníh. Postavila jsem se a bosky vyšla do trávy, která místo rosy obsahovala roztopené vločky sněhu.
,,Nande? Co se děje?" sáhla jsem si na na bříško. Je to proto, že se máš narodit ty, broučku?...Nebo se děje v klanu něco jiného?..

Vybehla som hore do kúpelne, rozbehla som sa k záchodu a vyzvracala som sa. Bola som slabá, plakala som. Všetko to čo sa dialo šlo akoby mimo mňa. Čo sa to so mnou deje?!

Natáhla jsem dlaň a do ruky mi jedna vločka spadla. Neroztála, zůstala celá. Usmála jsem se. Ty budeš princezničkou možná princem klanu, zlato.. V tom momentu mi zabublalo v žaludku a dralo se to nahoru. Dala jsem si ruku před ústa a okamžitě běžela domů. Nahoru bych to už nestihla, tudíž jsem musela do koupelny dole. Naklonila jsem se nad záchodovou mísu a ta trocha kávy, kterou jsem vypila, šla ven. Vyhrkly mi slzy. Jak já tohle nemám ráda.. Opět jsem měla mrtvolnou barvu, oči oteklé, spocené čelo. Úžasný pohled, ušklíbla jsem, když jsem se zahlédla v zrcadle. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a zůstala opřená o umyvadlo. Chtěla jsem počkat, než se mi přestane tak motat hlava. Ty dáváš mamince zabrat, třešničko..

Znovu jsem si opláchla obličej a vypláchla ústa vodou a vydala jsem se nahoru. Převlékla jsem se, napsala Daiovi vzkaz o tom, kde jsem a zamířila do kanceláře.

Daiovi:

Došel jsem k domu a tiše otevřel dveře, nečež jsem vstoupil donitř a následně tiše zavřel.
Poté jsem se v tichosti a tmě doplížil na své oblíbené křeslo kam jsem si sedl.
Snad je doma alespoň Hitomi .. nedivil bych se kdyby Dai nebyl u nějaký jiný ušklíbl jsem se.

Při své procházce jsem zamířila domů. Dovnitř jsem však nešla, zůstala jsem před domem klečet ve sněhu. Se zakloněnou hlavou jsem se dívala na oblohu, ze které se snášely drobné vločky. Tak zvláštní to vidět.. mírně jsem se pousmála.

Zamyslel jsem se nad nečekaným počasím.
Musí to mít nějaký důvod, to není normální aby tu snežilo takhle hodně
V tichosti jsem opět opustil dům a před ním spatřil známou tvář
Hitomi !!! zakřičelo ve mě, ale já se shunshinem přenesl za onu dívku a rychle jí překryl oči rukama.
jsem tak rád, že jsem zase doma pousmál jsem se a mlčel

V první chvíli jsem se lekla, ale..Věděla jsem, kdo to je. Poznala jsem ho podle vůně.
,,Přišel ses podívat?" zeptala jsem se jemně a jeho ruce pomalu stáhla z očí. Zůstala jsem k němu otočená zády a usmívala se, stále pozorujíc padající sníh.

"někdo vás hlídat musí" pousmál jsem se "navíc .. se mi po tobě stýskalo" klekl jsem si za ní a zezadu jí objal "jsem rád, že jsi v pořádku" pohladil jsem jí na bříšku "tedy, že jste v pořádku" zašeptal jsem jí do ucha

Tváře mi zčervenaly. ,,Hai..Zatím to zvládáme celkem obstojně." prstem jsem jezdila ve sněhu a kreslila různé kliky háky.
,,Jak je na tom Yoko?" zeptala jsem se s nehraným zájmem. Ještě jsem zůstávala k němu zády. Jeho ruku, kterou měl položenou na mém bříšku, jsem chytila do své. Cítila jsem se hodně nejistě.

"to jsem rád .. a Yoko .. často myslí na PiliKKu, ale mluvili jsme spolu o jejím návratu a myslím, že jí to snad uklidnilo" pousmál jsem se
Přiložil jsem i druhou ruku na tu její "máš studené ruce .. nechceš zahřát ?" přisunul jsem se blíž k ní abych jí zahříval záda celým tělem "nebylo by dobré kdybys prochladla"

,,Dobře, alespoň se trochu uklidnila." pousmála jsem se a znovu mírně zaklonila hlavu. ,,Nezapomeň, odkud můj klan pochází. Jsem zvyklá." pootočila jsem s úsměvem hlavu k němu.

"ty možná ano, ale nezapomínej, že něco ve tvém těle třeba ne" podíval jsem se do jejích očí
"tenhle pohled mi v suně scházel ze všeho nejvíc .. stejně jako tvůj úsměv" usmál jsem se při hlubokém pohledu ztraceném v jejich očích

Položila jsem si ruku na bříško. ,,Zvládneme to...že, broučku?" promluvila jsem s úsměvem k děťátku a znovu se podívala na Daisukeho.
,,Chybělo?" pousmála jsem se. ,,Všimla jsem si, jak jsi se na Yo dval. Líbí se ti, že?" rozšířila jsem úsměv.

"a jakému chlapci by se nelíbila půvabná dívka, že ? ale podle toho co si myslím je to stejně jedno, myslím, že má vztah s jedním chlapcem z konohy, takže líbit se mi může, ale to nemění nic na tom, že jsi tu ty a moje city k tobě" mírně jsem zčervenal
"prostě se mím očím může líbit pohled na Yoko, ale mé srdce stále říká Hitomi" trochu jsem zesmutněj
škoda, že mé srdce neporučilo mozku dřív než bylo pozdě ...