First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

Jemně jsem si stiskla spodní ret a položila mu dlaň na tvář. Palcem jsem ho jemně pohladila.
,,Čas je všeholék.." pousmála jsem se smutně a ruku z jeho tváře ještě dolů nedala. ,,Zní to ošklivě, ale.." opět jsem si jemně skousla ret a povzdychla si.

"čas nevyléčí nic, jedině zabije" chytil jsem jí za ruku a opět se jí podíval do očí
"lituju toho, že jsem ti neřekl dřív, že tě miluju, teď mi nezbývá nic jiného než přihlížet a závidět, ale to je můj osud, který jsem si sám připravil, takže se nemám čemu divit, a omlouvám se za způsobené problémy" uhnul jsem pohledem stranou a ruku jí pustil

Znovu jsem si povzdychla a nic neřekla. Nevěděla jsem, co na to říct, opravdu nevěděla. Pozorovala jsem jeho i jeho gesta a čekala jsem...a vlastně absolutně nevěla na co.

otočil jsem se zády k ní a díval se se sklopenou hlavou do země "víš, nejradši bych teď udělal opět něco .. co bych opravdu dělat neměl .. a raději to ani dělat nebudu, zase bych všechno zkazil, jak už se nejednou stalo" zavřel jsem oči zadržujíc na povrch se drající slzy

Mrzelo mě to. Hodně. Nevěděla jsem ale, jak se chovat, co mám dělat. Chytila jsem ho za ruku.
,,Pojďme dovnitř, jinak prochladneme. Já zvyklá jsem, ale ty ne." postavila jsem se a zatáhla ho, s pohledem upřeným kamsi za něj.

vstal jsem a zamířil dovnitř
"možná by bylo pro všechny lepší kdybych tady umrznul .. už bych nikdy nepůsobil problémy" otevřel jsem dveře a uvnitř si sedl na gauč s pohledem upřeným stále jen na zem a zažrán ve svých myšlenkách

Vešla jsem hned za ním a zavřela dveře.
,,Takhle nemluv...Co se stalo, stalo se..Přejděme to..Nezabývejme se tím.." sedla jsem si do křesla vedle gauče. Jen co jsem se opřela, padla na mě únava. Pomalu se mi zabřely oči a usnula jsem bezesným spánkem.

Podíval jsem se na ní.
spí .. spánek řeší všechny problémy .. neměl jsem se vracet, určitě jsem jí tím jen přitížil .. nejprve jsem chtěl odejít, ale když jsem se podíval z okna do tmy řekl jsem si, že vydržím do zítřka.
Přenesl jsem Hitomi na gauč a přikryl ji dekou.
takhle se vyspí snad líp sedl jsem si do křesla a celou noc strávil beze spánku

Stiskla jsem k sobě víčka a pomalu je otřevřela. Pomalu jsem se posadila a rovnou se rozeběhla na záchod, kde jsem vyklopila obsah žaldku, ve kterém stejně nic nebylo. Opláchla jsem si obličej studenou vodou, vypláchla ústa a vyšla z koupelny. Opřela jsem se o futra a nasávala vzduch nosem, aby žaludek nechtěl dělat gymnastiku. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit zběsilý tep.

Otevřel jsem oči, když jsem zaregistroval pohyb.
To byla rychlost ... skoro jak shunshin
vstal jsem a došel k Himi, kterou jsem následné objal
"dobré ráno Himi-chan, jak ses vyspala ?"
nechtěl bych být těhotná žena oklepal jsem se při té myšlence

Oči jsem otevřela a plně se o Daisukeho opřela. Nohy jsem měla rozklepaná. Jak já tohle nesnáším. Broučku, už mi můžeš dovolit jíst..
,,Až na nepříjemné ráno, docela dobře..Ohayo.." pousmála jsem se.

"no jo zvykej si, chtěla si dítě, tak musíš přežít všechny okolnosti" usmál jsem se
"potřeboval bych aby si poslala něco do suny, jestli tedy chceš abych tu byl déle" vytáhl jsem z kapsy klíče
"asi jsem někoho uvěznil v jeho vlastním domě" díval jsem se na klíče
doufám, že se nezlobí

Překvapeně jsem se podívala na klíče a vzala si je od něj.
,,Chudinka.." pousmála jsem se a upřímně ji litovala. Trochu jsem se z jeho objetí odtáhla, abych použila Kuchiyose no Jutsu a vyvolala Kitsune. Přidřepla jsem si k ní a na obojek jsem jí připevila klíčky, zmrazila je a naaranžovala tak, aby je nikdo nenašel a nevzal.
,,Dávej pozor." pohladila jsem ji. Vzala na ruce a došla ke dveřím. Otevřela jsem je a Kitsune pustila, aby mohla běžet do Suny za Yo.

"nojo, čekal jsem, že tu nezůstanu přes noc, že odejdu ještě večer, ale nějak jsi tomu zabránila" díval jsem se na ní
"máš na dnešek nějaké plány ?" optal jsem se

Pozvedla jsem obočí. ,,Já tomu zabránila?" pousmála jsem se a zamyslela se.
,,Krom toho, že půjdu navštívit Lizzy do nemocnice, tak zatím nevím." naklonila jsem hlavu na stranu.

"aha, tak to je ta co tě hledala v suně .." zamyslel jsem se.
"asi bych měl zase jít, abych tě nerušil, určitě máte i nějaké plány s Daiem" šel jsem ke dveřím a vzal za kliku

Chytila jsem ho za zápěstí.
,,Tím, že říkáš tyto věci, tak to horšuješ. To, že jsi tu s námi, přece není problém. Pro nás ne, Daisuke. Ty to víš, řekla jsem ti to už mockrát." prohodila jsem klidně.
,,Jestli chceš, můžeš jít do nemocnice se mnou. Je to na tobě." pustila jsem mu ruku.

"dobře, tak já teda půjdu s tebou, počkám potom na chodbě .." řekl jsem s mírně rozechvěným hlasem
"a nemyslím si, že Dai mě touží vidět, vždyť víš jak jsme se rozloučili naposled .."

Nějak jsem se objevil před domem Mizukage.
Nesměle jsem zaklepal, a doufal, že jsem na správném místě.

,,Rozhodli jsme se s Daiem na to..zapomenout..tož to asi nepůjde, ale aspoň to odsunout. Platí to i o tobě." mírně jsem se pousmála a otevřela dveře, na něž někdo klepal.
,,Stýčku." usmála jsem se na staršího muže, jednoho z posledních přeživších z klanu Yamada.

"Jé, tak jsem správně." mé rty se pohly v úšklebek.
"Kdo je tento šarmantní mladý muž?" spiklenecky jsem mrkl na svou neteř.

Zrůžověla jsem a odstoupila ode dveří, aby mohl vejít.
,,Umm...To je bratr mého snoubence. Daisuke Utsushi." přidstavila jsem černovláska a ukázala na strýce.
,,Daisuke, to je můj strýc, Pakku Yamada. Vůbec jsem netušila, že nejsem sama z klanu." usmála jsem se

"aha .. dobrý den, těší mě" uklonil jsem se
"něco mi říká, že to díky vám zde sněží, že ?" pousmál jsem se

"Těší mě." uklonil jsem se tomu černovlasému chlapci.
"Gratuluji, netušil jsem." usmál jsem se na Hitomi.
"Nedivím se, že jsi nic nevěděla. Já s Torunem jsme utekli od rodiny už dáávno. Jojo, jsem z Yukigakure, tam je sníh na denním pořádku. Pokud vám to vadí, tak techniku zruším." uchechtl jsem se.

"ne je to v pořádku, alespoň je tu něco vidět, ne jako, když prší" usmál jsem se
a raději se od nich vzdálil do obýváku