First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

Otočil jsem se na mistra Pakkua a řekl jsem mu.

Dobře rozhodněte to vy.

"Půjdeme ven." prokřupl jsem si krk a prsty.

Šel jsem za nim.

"Ještě něco." zastavil jsem se před Hitomi.
"Tohle jsem vyrobil k sňatku moji milé, v den svatby ji zabili. Myslím, že se ti to teď bude hodit, a doufám, že se ti nestane to samé." podal jsem Hitomi přívěšek, který jsem vylovil z kapsy.

Čekal jsem na mistra.

(Až odpoví Hitomi, tak půjdem k jezeru, já musím někam jít, za chvíli jsem tu.)

Překvapeně jsem si prohlédla přívěšek. S pootevřenými rty jsem se dívala strýčkovi do očí.
,,Dómo arigatou gozaimasu, Ojiki-san." poděkovala jsem nakonec. Dojalo mě to, opravdu moc.

Prohlédl jsem situaci a abych nerušil a nenudil se, dal jsem se do tréninku.
Snažil jsem se soustředit chakru do celé ruky, ale stále se nedařilo, ale pokrok tu byl, chakra už byla vidět u tří prstů a lehce na dlani.
Otevřel jsem oči abych si to prohlédl
výborně Daisuke zlepšuješ se !

Otočila jsem se k Daisukemu, v ruce stále třímajíc přívěšek, který mi dal strýc. Posadila jsem se do křesla a pozorovala ho, jak si hraje s čakrou.

Po chvíli pozorování z ruky chakra zmizela
"já se to snad nenaučim !" vzdychl jsem si a podíval se na Himi
"co se stalo nového, když jsem tu nebyl ? stráže mi toho moc neřekli .."

Postavila jsem se a usmála se.
,,Pojďme do té nemocnice. Vypovíme si vše cestou." pobídla jsem ho a rovnou šla ke dveřím a vyšla ven. Tam jsem počkala na Daisukeho.

Následoval jsem jí ven ze dveří a poté zamířil bez otálení do nemocnice.

Do pokoje vletěl inkoustový sokol, rozplácl se na stole v obývacím pokoji a inkoust se utvořil ve vzkaz. (po přečtení zmizí)

Spoiler:

Rozrazila jsem dveře a vběhla dovnitř. Položila jsem ji na gauč a přikryla dekoou. Odběhla jsem do kuchyně a postavila vodu na čaj a vrátila do obýváku a odběhla do jednoho z pokojů a přinesla další deku, do které jsem ji zabalila. Poté jsem se vrátila do kuchyně, zalila čaj, do kterého jsem kápla trochu rumu, který by ji měl zahřát. Vzala jsem lžičku a odešla s ním do obýváku.

Došel jsem v klidu s malým okolo krku do pokoje v patře a uložil ho ke spánku.
Potom jsem sešel schody a podívl se na Himi
"ale no tak, ber to v klidu, z toho se dostane" usmál jsem se

,,Já vím." pousmála jsem se na něj. ,,Ale takovéhle promrznutí je nebezpečné pro ty, co nejsou na zimu zvyklí. A bůh ví, jak dlouho tam byla. Typla bych to tak na hodinu a půl a to už je dost." povzdychla jsem si. Na lžičku jsem nalila trochu čaje a opatrně jí ho nalila do úst. Takhle jsem to zopakovala ještě několikrát, než jí mírně zčervenaly tváře a nezačala se jí vrace zdravější barva kůže.

pomalu jsemotevírala oči tělem mi zaplavila trošku horkost ale necítila jsem tělo jaká mi byla zima

"vždyť sis ani nestačila zjistit jestli je to přítel či nepřítel, třeba jí to tvůj strýc udělal schválně" řekl jsem a usadil se do křesla
"všechno má svůj důvod, i sněhem obalený ninja"

,,V tomto stavu mi neudělá nic. Měla bych nad ní převahu." pousmála jsem se. ,,Nebyla zamrzlá, jen zapadaná sněhem. Tuhly jí svaly, tak se zastavila a sníh ji zasypal. Podle toho tedy, jak vypadala. Kdyby byla nepřítel, strýc by ji rovnou zabil." prohlížela jsem si ji. Všimla jsem si, že otevírá oči a pod dekou se třásla.
,,Buď v klidu, za chvíli ti bude tepleji." pousmála jsem se a pomohla jí posadit se. Vzala jsem čaj a přiložila jí ho k puse, aby se napila.
,,Opatrně a po douškách, je to horké a silné." pousmála jsem se znovu.

poslechla jsem jí a dál jsem se dožadovala teplé tekutiny a očkem se dívala jsem se to dostala

"když myslíš" otočil jsem se i s křeslem o oknu a koukal na padající sníh
co teď asi dělá Yoko ? doufám, že klíče už jí dorazili ..

udělalo se PUF a henge zmizelo v posteli teĎ seděla Reina a sledovala Mizukage

,,Na-nani?!" zkorpněla jsem, když jsem seděla vedle vůdkyně Akatsuki. Prudce jsem od ní odskočila, až jsem se bouchla o roh stolu a držela jsem si od ní bezpečný odstup. To snad ne?! Proč jsem ji do hajzlu nepoznala?!
,,Co tu chceš?!" vyštěkla jsem naštvaně.

otočil jsem se k ní
"vidíš, já to řikal !" vykřikl jsem
"zatáhlas sis jí do baráku jak trojskýho koně ! ale néé Daisukeho nikdo neposlouchá"

,,Myslím, že nás hádky teď není čas. Omlouvám se, jasné?!" zamračila jsem se a zaměřila se na Reinu.
,,Nejsi skutečná, že? Jsi jen kopie, jako tehdy." ušklíbla jsem se a ještě od ní kus odskočila.