First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

Ruku som jej stisla a pousmiala sa, pozrela som sa na Alliho a usmiala som sa naňho. "Tsukiko Tooya...takže...myslíte si že to nebola ona?" spýtala som sa.

Druhou rukou jsem si na pečeŤ sáhla.
,,Mám ji dva dny a páchá docela dost škod." pousmála jsem se, potom jsem zvážněla. ,,Je silnější a silnější. Včera jsem ji skoro nezvládla. Ani nevím, co se mnou bylo. Pamatuji si jen, že křičela bolestí a pak jsem asi upadla do bezvědomí, netuším. Každopádně, jestli se to nezapečetí, pohltí mě, neumím ji ovládat." nakrčila jsem obočí.
,,Chtěla jsem o Tsukiko informace, protože...Nechápu, proč bych měla být Orochimarův pokus. Tsukiko bude litovat, že mi ji dala. Nenechám se stáhnout až na dno, když toho mám za sebou docela dost." tváří se mi mihl úšklebek.

"Ale Tsukiko..měla být mrtvá. Vlastně, Kabuto, Orochimaru, Itachi a půlka Akatsuki měla být také mrtvá. Není se čemu divit." vydechl jsem a zavřel oči.
"Allii, rozdělíme se, zkontroluješ Neura, a já zastavím působení pečetě...Jak to mohla udělat, jak se mohla něco takového naučit. Já to aplikoval na jednoho člověka, snažil jsem se, aby co nejvíc odezněly vedlejší účinky a nakonec.."

Na tvári sa mi mihol bolestný výraz, ten kameň bol ťažký. Mala by som sa ho naučiť ovládať. Sakana povedal že ak to nezvládnem môžem zomrieť, Himi nesmiem opustiť. Chytila som si hruď a potom som si všimla Himinu pečať. Žeby...dokážem to skopírovať..., pomyslím si a prezriem si ju.

"Hai, rozumím," kývl jsem na Assasina a otočil se na Hitomi. "Tak kudy mám jít?" zeptal jsem se a naposledy sebral sušenku ze stolu.
Chtělo by to recept..

,,Neuro by měl být u Jezera Kiri. Yuuki, doprovodila bys ho, prosím tě?" otočila jsem se na modrovlásku.
,,Stejně to celé nechápu...Tsukiko byla pěkně silná a hlavně rychlá. Ve zlomku sekundy byla u mě a skoro zabila bleskama. Nakonec mi dala pečeŤ a odešla se slovy, že ona bude Bůh a nastolí nový řád." promnula jsem si spánky.

"Samozrejme, poďte za mnou Allii-sama." poviem mu a usmejem sa. Pustím Himinu ruku, a odkráčam k dverám. Tam počkám na Alliiho.

"Rozumím, zatím naschle," usmál jsem se a zamířil ke dveřím.
"Tak jdeme."
Byl jsem připraven následovat Yuuki.

"Bleskama? Bůh...To zní jako Pein. Sakra, to abychom se vrátili co nejrychleji do vesnice. Allii, nemáme moc času." vyhrkl jsem.
"Hitomi...připravím se..." vykasal jsem si rukávy. Na levé ruce se mi vlnil obvaz, který jsem uhladil.

Otočila som sa naňho, ústami som naznačila slovo prepáč a chytila som ho za rukáv. Pomocou Shunshin no jutsu sme sa dostali k jazeru. (https://nsgoon.forumczech.com/t455p820-jezero-kiri)

,,Hai.." přikývla jsem se posadila se na sedačku. Vzala jsem si čaj, který byl skoro studený a dopila ho.

"Měli by jsme se přesunout někam jinam, nechci ti svou krví umazat koberec." uvědomil jsem si.

Mlčky jsem přikývla a rukou mu naznačila, aby šel za mnou. V chodbě byly jedny dveře, které byly na zámek. Otevřela jsem je pomocí klíče a vešli jsme oba dovnitř. Rozsvítila jsem si, zavřela za námi a i zamkla a scházeli jsme schody dolů do sklepa. Sem nemá přístup nikdo, kromě mě. Došli jsme ke dveřím, které byly podobné, jako ty nahoře. Tyhle ale reagovaly pouze na mou čakru, díky které jsem je mohla otevřít. Nechala jsem je pootevřené a vešli jsme dovnitř. Zapálila jsem několik svícnů, aby se utvořilo dostatečné světlo..Stanuli jsme v takové mé malé ,,laboratoři" . Byly tu mé zbraně, Tasuovo i zbraně rodičů a mého klanu. Měla jsem tu nejrůznější věci. (nechce se mi to vypisovat, už tak je to dlouhé xDD)
Otočila jsem se čelem k Assasinovi. ,,Nevím, jak budu reagovat na pečetění, tak tady nechávám klíč, abys je mohl kdytak otevřít. Ty nahoře, tyhle zůstaly pootevřené." klíč jsem položila na stůl.
,,Můžeš začít." kývla jsem.

Vrátil jsem se dovnitř a když jsem zahlédl chudinky opuštěné sušenky tak jsem šťasten a s jiskrou v oku se k nim rozeběhl a ihned je začal spokojeně pojídat s úsměvem na tváři.

"Dobře...Vypadá to tady..zajímavě." prohlédl jsem si ohromeně místnost. Zbraně..laboratoř..hmmm..co ještě skrývá?
Hokage klobouk jsem položil na schod a odkryl sharingan.

"Ta pečeť reaguje na toho, kdo ji nosí. Je stejně silná jako nositel. Pokud zaváháš, pečeť se probudí...Dokud nebudeš mít vlastnosti, kterých si cenil Orochimaru, tak to bude v pořádku, ale jakmile se dostaneš na rozhraní, může to mít fatální následky. Kousl jsem se do prstu a položil ruce na zem. Z pod dlaní se objevily různé znaky, které se seskupily do kruhu.
"Postav se ke mě zády a poklekni uprostřed kruhu. Tohle je náročná pečeť, vyžaduje dlouhou přípravu."

Klekla jsem si zády k němu. Vlasy jsem si hodila dopředu a mírně sklonila hlavu.
,,Myslíš, že Tsukiko bude stejná jako Orochimaru?" zeptala jsem se a zavřela. oči. Jaksi se ze mě opadl veškerý stres a strach. Byla jsem klidná jako nerozvířená hladina vody.

"Osobně doufám, že ne." zavřel jsem své normální oko a sharingan jsem upnul na pečeť.
Vytáhl jsem kunai, pořezal jsem se doprostřed pravé dlaně a dlaň položil na pečeť. Krev začala Hitomi stékat po a tvořila další a další značky po celém jejím těle. Značky se pak spojily s kruhem na zemi.
"Jsi připravená!?" vyhrkl jsem a levou rukou udělal pečeť tygra. Pravou ruku jsem si začal léčit.

Povzdychla jsem si. ,,Taky doufám.." Trochu mi naskočila husí kůže, když jsem cítila po těle stékat teplou rudou tekutinu. Zavřela jsem oči a přikývla.
,,Hai.." šeptla jsem.

"Hm!" zabručel jsem a pustil se do ručních znameních.

Byla jich fakt hodně. "Fuuja Houin!!!"
Pravou dlaň jsem položil na pečeť, veškeré značky se stáhly a vytvořily okolo pečetě kruh.
"Kanryou.." (Hotovo)

Prostoupila mnou maximální bolest. Snažila jsem se zatínat zuby a kousat se do rtu, ale stejně jsem bolestí vykřikla, spíš jsem přímo křičela. Poté už mi vyhrkly slzy, rukama jsem se opřela o zem a čekala, než bolest odezní. Modlila jsem se, ať je to co nejdřív.

Zakryl jsem si sharingan čelenkou a nasadil klobouk Hokageho.
"Měla bys odpočívat.."

Klečela jsem opřená o zem a křečovitě jsem k sobě tiskla víčka.
Přikývla jsem. Kousla jsem se do rtu a přestože bolest neodezněla úplně, postavila jsem se. Zavrávorala jsem a nebýt stolu, o který jsem se nejdřív bouchla a poté se ho přidržela, skončila bych znovu na zemi. Zrychleně jsem dýchala a chytila klíč, kterým si nahoře odemkneme.
,,Mů...můžem jít.." vyhekla jsem ze sebe.

"Dobře." úzkostlivě jsem si ji prohlédl a vyprovodil nahoru. Držel jsem ji za rameno jako starou dámu. xD

Opírala jsem se o něj, protože bych jinak znovu spadla. Dveře od laboratoře jsem zavřela s opužitím mé čakry, čímž se zamkly a teď je nikdo neotevře. Vystoupali jsme schody nahoru, zhasla jsem a zamkla horní dveře. Poté jsme došli do obýváku, kde jsem se zhroutila do křesla. Prohlížela jsem si ruce, které byly sem tam špinavé od krve, stejně tak oblečení. Bolest ještě stále neodeznělo, ale rozhodně to bylo lepší než dole. Opřela jsem si hlavu o opěradlo křesla a ušklíbla se.

Vešla jsem do domu, bez klepání, nějak jsem nepřemýšlela, že je to pěkně neslušné a zase za sebou zavřela. "Hitomi?" nečekala jsem na odpověď, vešla jsem do obýváku. "Kde je?!" pak jsem si jí teprve všimla. "Proboha, co se ti stalo?!"