First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

Posadil jsem se na sedačku a vyčkával.
Má to tu docela hezké.
"Allii, připomeň mi, ať předělám kancelář." mrknul jsem na něj.

Už si zase chce předělat kancelář ?!
"Dobře, připomenu," mrkl jsem na Assasina a sledoval odcházející Hitomi.

V kuchyni jsem uvařila čaj a nasypala do mističky nějaké sušenky, které jsem i s čajem donesla do obýváku na stůl. Posadila jsem se naproti nim.
,,Tak...Jako první byl na řadě Neuro..Co na tu situaci říkáš?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"Díky Allii." podezřele jsem si prohlédl tác, který přinesla.
"Děkujeme. Hmm Neuro..Co na to říkám? Abych pravdu řekl, je to celé podivné, ale v ninja světe je ztráta paměti malý problém. Jsme schopny ten problém vyřešit, a to rychle, ale je otázka, jestli vůbec pacient chce. Co se mu to proboha stalo?"

Hrábl jsem po sušenkách a po čaji. Se zájmem jsem sledoval jejich rozhovor.

Vzala jsem si do rukou jeden ze tří čajů, každý byl jiný a každý si vzal náhodně. ,,Pokud je to technikou, tak to bude problém, když nevěří ani mě.." opatrně jsem se napila.
,,Co se mu přesně stalo, to nevím. Sháněl ode mě informace jednoho z mých, teď už bývalých, ninjů a přátel, který se podílel na únosu jeho dcery Amayo..Zřejmě se pak musel něco dozvědět, protože odtud zmizel. Našel ho až jeden z mých Anbu a donesl do nemocnice. Je popáln na několika částech těla, nejhůř dopadl opbličej. Pravou půlku má zrasovanou úplně. No a ztratil paměť...Víc z něj nedostanu, vůbec si to nepamatuje. Tohle jsou jen informace, které mám podložené." povzdychla jsem si a znovu se opatrně napila.

"Tak nemusí důvěřovat technice, nebudu se ho ptát, jestli důvěřuje Konoze, klíčové je, aby neudělal něco, co by znamenalo, jakoukoliv spojitost s temnou stranou. Pořád je to nukenin z Konohy. Jednám jenom v zájmu vesnice." Významně jsem se podíval na Alliiho.
"A Krále." dodal jsem. Sice nebude chápat o co jde, ale hlavně, že vím, o co jde, já sám.
"Hmm..zajímavé, má dokonce i rozsáhlé popáleniny..Hmm." svraštil jsem obočí.

,,Nehodláš ho zatknout nebo něco, že ne?" nakrčila jsem obočí.

"Zatím nemám proč, ale rozhodně by se měl rozhodnout, jestli chce vrátit paměť. Jako Uchiha je lehce zmanipulovatelný, a teď když ztratil paměť, tak bych řekl, že ještě víc. Může ublížit nejenom sobě, ale i ostatním." řekl jsem tónem, jako kdybych mluvil o počasí.

Zbystřil jsem při zmínce o vážnějších zraněních a popáleninách.
"Mohl bych se na něj podívat, pokud je na tom opravdu špatně, bylo by to nejspíš moudré řešení," zvážněl jsem a položil skoro vypitý šálek čaje na stůl.
Mrkl jsem na Assasina a zamyslel se nad léčbou popálenin.
Uchiha?! Tse..

Takže čaj není otrávený, ale co když je jenom ten můj? okem jsem zabloudil na hladinu čaje.
V jedech se moc nevyznám, to je pravda.
"Jo, možná bys mohl." přitakal jsem Alliiimu.

,,Nevím, jestli se s ním dá lehce manipulovat. Nepřesvědčila jsem ho. Na tebe si pamatoval. Vím to. Třeba si vzpomene, když tě uidí a když si promluvíte..Sami." podívala jsem se mu do očí. Slíbila jsem Pilice, že pro to udělám vše!!
,,Co se týče popálenin..Ano, potom by ses na něj mohl podívat...Jen už není v nemocnici." pousmála jsem se.

"Hmm..Mluvit...Mě to příjde zbytečné, měl by se nechat podrobit technice a všechny ostatní starosti, by se vyřešily rychle a pokud možno, bezbolestně."

"Dobře, tak se potom uvidí. Kde teda je? Nebudeme otálet, nemám pravdu, Hokage-sama?"
Rád bych se dnes dal zase do učení nové techniky, ale tohle je prozatím přednější.
Oči se mi zaměřily na tácek se sušenkami, ani nevím proč.

Čaj jsem položila na stůl. ,,Nebudu ti to vymlouvat, uvidíme, jestli se podrobí sám.." Teď jsem se hodlala zaměřit na druhou věc.
,,A teď proč jsem s tebou chtěla mluvit..Řekni mi, prosím, něco blíž o tvé týmové partnerce...Tsukiko Tooya." zahleděla jsem se na něj a Aliimu psunula blíže tácek se sušenkami.

"Dobře Alliii, hned vyrazíme. Tsukiko Tooya? Moje bývalá týmová partnerka, měl jsem ji celkem rád, byla věrná své vesnici, ale rok před svou smrtí se začala chovat podivně, víc a víc se uzavírala a trénovala své krevní techniky. Pocházela z klanu Tooya, jako malou ji někdo položil před bránu Konohy." pokrčil jsem rameny.
"Zemřela už dávno, proč se na ni ptáš?"

Sedela som na streche a započúvala som sa do rozhovoru, síce som veľa nepočula ale zapamätala som si meno, Tsukiko Tooya. Zoskočila som dolu a pomaly som kráčala k dverám, jemne som zaklopala a čakala až mi niekto otvorí. Som tu nevhod ale potrebujem vedieť jednu vec.

Takže ji senbony nezranily!
,,Byla Orochimarovo žačkou.." odpověděla jsem nepřímo a odešla ke dveřím, na které někdo klepal. Otevřela jsem je a padla dotyčné kolem krku. Samovolně se mi spustily slzy.
,,Ráda tě znovu vidím, Yuuki." šeptla jsem a usmála jsem se na ni. Vzala jsem za ruku a táhla dovnitř, abych Assasina s Aliim nenechala dlouho čekat.

"Byla Orochimarovou žačkou!?" ohromeně jsem vykulil oko.
"To..to není možné. Orochimaru se objevil mnohem mnohem později, ona se Orochimara nedožila.."

"Aj ja teba Himi-chii...." pošepkám jej a objímem ju. Nejak sa mi podarí nadviazať myšlienkové spojenie cez Sakanu, poviem Hitomi,"Himi-chii, už nemám emócie..."
"Prajem pekný deň Lord Hokage, Uzumaki Alli-sama." pozdravím sa slušne a spýtam sa. "Nevadí ak sa pridám k rozhovoru?"

,,Střetla jsem se s ní osobně a takto mi to řekla..Nevím, proč přišla a nevím proč rovna za mnou..Ale vykonávala poslední práci pro Orochimara."Hodila jsem si vlasy, abych tím odkryla prokletou pečeť, kterou jsem schovávala vlasama.

Znova som si prezrela pečať na jej krku. Má iný štýl než tá Orochimarova. Pozrela som sa a Hitomi a sklonila som hlavu. Sklamala som....

Chytila jsem Yuuki za ruku a usmála se na ni.

Co tím přistrčením myslela, to si snad nedokážu sám vzít sušenku, když chci..?
Předklonil jsem se a vzal si sušenku.
Ale jsou dobrý.
Udiveně jsem se koukal na Yuuki a dojedl sušenku. "Zdravím," pověděl jsem s úsměvem.

"Dobré odpoledne." pozdravím modrovlásku. Ta čakra!? Dostal jsem křeč do levé ruky, nepatrně jsem ji sevřel v pěst a nedal však nic znát.
"Cože...To je..Prokletá pečeť země...Musím..musím to zapečetit." ohromeně jsem sledoval značku.
"To není možné.." kýval jsem hlavou.