First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

"Csss... koupal se!" odsekl jsem. Ano byl jsem hodně protivný a podrážděný, ale kdo by v mojí situaci nebyl? Kolikrát jste chtěli zabít vlastního bratra, protože vám překazil skoro sex s vaší vysněnou holkou?! Pohodil jsem vlasy a rozešel se za Hitomi. "Baka Daisuke... nemohl ses pro jednou ubytovat pod mostem?!" brblal jsem si pro sebe, ale tak aby to nikdo neslyšel.

"tak pán se koupal ... a to nemohl u sebe doma.." řekl jsem s klidem a usadil se do křesla
vypadá to, že jsem přišel v opravdu vhodnou chvíli pomyslel jsem si a při myšlence se lehce pousmál

,,Tak s těma dvěma si ještě užiju.." zakšlebila jsem se a poté se usmála. ,,Jako za starých časů." krájela jsem zeleninu na obložený talíř. Alespoň něco k večeři. Klukům jsem tam nakrájela salámy a krajíce chleba k tomu. Ještě jsem odťapkala k lednici pro něco k pití, když v tom mnou projela bolest. Přidržela jsem se linky, ale bolest neustala, spíš byla silnější. Místo, kde byla prokletá pečeť, začalo pulzovat bolestí. Pečeť se znovu probudila. Vykřiikla jsem bolestí a padla na kolena. Rukou jsem stihla cosi smét z linky na zem, což udělalo příšerný rámus. Jednou rukou jsem se držela na krku a druhou se přidržovala země.

"To víš, koupelna Mizukage to je něco jiného než ANBU sprchy!" vyplázl jsme na něj jazyk, jenže potom zaslechl rámus z kuchyně. Okamžitě jsem se rozeběhl za hlukem do místnosti. "Hitomi!" přiběhl jsem k ní. "Zase ta pečeť?!" blbá otázka, bylo mi jasný z čeho se tu svíjí v křečích. Sevřel jsem ji v rukách. "Klid, uklidni se!"

došel jsem pomalu k nim "hm .. pečeť se probrala .. co bychom měli dělat ? tvé objímání jí moc nepomůže" klekl jsem si k hitomi a díval se zamyšleně na pečeť

Od bolesti mi tekly slzy. Značky se znovu začaly rozšiřovat po těle. Silou vůle jsem snažila o opak. Byl to boj s mou myslí a tělem, což bylo dost bolestivé. Znovu jsem vyjekla a to už se značky začaly stahovat. Bolesti však neustávaly. Podívala jsem se Daiovi do očí a v ten moment si přála konec, úplný konec. Očima jsem ho přímo prosila, ať to ukončí.

"Tvoje blbý kecy a pohledy taky ne!" zavrčel jsem. Jemně jsem ji pohladil po tváři. "Vydrž, přejde to..!" šeptal jsem. Zvedl jsem ji do náruče. "Musíme sehnat někoho, kdo to zapečetí... nevím jak dlouho tohle vydrží..." zamumlal jsem směrem k Daisukemu a odnesl Hitomi do ložnice.

"nebo by jsme se to mohly naučit ovládnout .. je v tom chakra a vše v čem je chakra jde jistým způsobem ovládat i bez pečeti .. najít někoho kdo to zvládne zapečetit bude dle mého názoru těžší" řekl jsem a pomalu se sebral z podlahy

Díval jsem se na Hitomi. Třásla se. "Nevím, jestli by to vydržela ... přece existuje někdo kdo umí zapečetit něco takového... třeba nějaký Kage! Od čeho by tu sakra jinak byli?!" položil jsem ji do postele a přikryl.

"možná jsou jen k tomu aby nepropukla anarchie .. víš .. možná kdyby jsme mohly využít byakugan, zjistili by jsme jak se to dá bezpolestně zastavit"

Mé tělo se otřásalo pod nápory vzlyků. Celé tělo se mi třáslo.
,,Chci to..skončit..." zašeptala jsem. Vážně to bolelo, neustále jsem se nutila, abych byla klidná a značky se nerozšiřovaly.

"No... nevšiml jsem si, že by po Kiri běhali Hyuugové..." zvedl jsem k němu pohled. "Já mám o ni strach!" chytil jsem ji za ruku. "Snaž se na to nemyslet... nech to zase odejít... Himi zvládneš to!" bylo mi jí líto...

"vím, že máš strach a proto taky přemýšlím nad možnostmi, taky vidím nerad jak trpí"

"Já vím... gomene..." zamumlal jsem nepřítomně.

"když člověk spí, tok chakry se spomaluje a ve chvíli kdy je uspán technikou je tok jeho chakry na moment přerušen .. možná by tu byla možnost toho, že když jí uspíš, chakra z pečetě se nebude moc pohybovat a šířit, bolesti ustanou, a ona usne v klidu" zamyšleně jsem se díval "měl bys to zkusit, víš jak nás to v ANBU učili, byl jsi v uspání nepřítele vždy lepší než já"

Vyjekla jsem bolestí a nadzvedla se. Prouila kolem mě fialová čakra a já ji pomalu přestávala ovládat.

Pohlédl jsem na něj. "Nepropustím tím víc chakry z pečetě do jejího těla?" nicméně v tu chvíli se pečeť aktivovala. Neměl jsem čas... vytáhl jsem z pouzdra jehlici a rukou podržel Himiino tělo, aby se nehýbala. Hrot jehlice jsem zapíchl do její kůže a pod určeným úhlem jej zatlačil. Spadla mi bezvládně do rukou. "Tak..." zamumlal jsem a uložil ji do polštářů. Značky se začali pomalu vytrácet.

"jak jsem si myslel, chakra z pečetě se nemůže šířit volně bez přirozené charky" dodal jsem " zůstaň přes noc s ní" odešel jsem si lehnout do obýváku

Probudila jsem se. Bolelo mě úplně všechno, spala jsem, jak kdybych byla mrtvá. Nic moc si nepamatuji, jen jak se probudila pečeť, pak jsem byla mimo. Opatrně jsem vstala, abych Daie neprobudila. Lípla jsem ho na tvář, zamrvil se a spal dál. Nechala jsem ho, jen jsem ho přikryla dekou. Potichu jsem sešla dolů a uviděla Daisukeho. Ten usnul na gauči. Přinesla jsem mu z jednoho pokoje deku a i jeho jsem přikryla. Hned na to jsem opustila dům. Potřebovala jsem si provětrat hlavu.

Když jsem došla domů, okamžitě jsem zamířila do sprchy. Neprodlužovala jsem to, během chvilky jsem byla venku. Mokré oblečení z jezera jsem rozvěsila v koupelně. Omotala jsem si kolem těla ručník. Do pokoje jsem šla potichu, abych nevzbudila Daie. Snažila jsem se dělat co nejmenší rachot. Shodila jsem ze sebe ručník a oblékla se. Dnes jen do mini legín, na které jsem natáhla krátkou sukni. Na pravdou nohu jsem připevnila brašničku s kunaii a dalšími věcmi. Jako vršek jsem si vzala modré tričko bez rukávů, zato s hlubokým výstřihem. Na ruce jsem si nasadila si návleky, které byly rozšířené. Měla jsem holá ramena, tudíž byl vidět Anbu znak. Na nohy mé obvyklé kozačky, které sahaly do půli stehen. Vlasy jsem si pročesala a nechala jako obvykle rozpuštěné.
Podívala jsem se na Daie. Bylo toho na něj včera trochu. Trochu jsem zčervenala a přišla k němu. Přiklekla jsem si, abych byla na jeho výškové úrovni. Usmála jsem se a prsty ho pohladila po tváři. Políbila jsem ho načelo a s mírným úsměvem opustila pokoj a po následném zkontrolování, jestli je v pořádku i Daisuke, i dům.

Pomalu jsem se probudil a promnul si oči. poté jsem se rozhlédl a na hodinách visících na stěně jsem si všiml, že je odpoledne
sakra, asi jsem trochu přetáhl ráno zamyslel jsem se a zasmál se.
potí jsem po sobě ustlal a odešel ven před dům, kde jsem obsadil lavičku a pozoroval okolní dění.

Nakonec jsem je zavedla před dům.
,,Umm..Tak tohle není budova Kage, ale můj domeček. Bude tu větší pohodlí a teplo." zazubila jsem se na prokřehlého Aliiho. Otočila jsem se a mávla Daisukemu, co si hověl na lavičce před domem a zavedla jsem ty dva dovnitř.

"Hai, arigato," odpověděl jsem s milým úsměvem a vešel dovnitř.
Vážně se začínám zajímat, o co půjde.
Při vstupu jsem se podíval na Assasina a zase na Hitomi.

Letmo jsem si prohlédl dům a vešel. Ruce jsem měl stále za zády.

ZAvedla jsem do do obývací místnosti a pokynula jim, aby se posadili. Požádala jsem je o chvilku strpení a odběhla jsem do kuchyně.