First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

seděl jsem stále na gauči, stále vzhůru, podíval jsem se na Himi a usmál se
"ohayo Himi-chan, jak ti je ?"

Pousmála jsem se. ,,Ohayo..Popravdě, cítím se, jako bych spala v míchačce na beton." přiznala jsem upřímně. Všimla jsem si jeho očí.
,,Tys zase celou noc nespal, že?"

"předtím jsem prospal dvakrát skoro celý den, myslím, že mám naspáno až až" usmál jsem se "Yuuki je v pořádku ?"

,,Přesto je spánek přes noc důležitý!" napomenula jsem ho starostlivě.
,,Asi ano. Ještě spí, nechtěla jsem ji budit." pousmála jsem se koutky úst.

"hm, já vím" řekl jsem otráveným tónem "doufejme, že bude v pořádku, zajímavé je, že je to už druhý člen akatsuki, který nám pomohl" usmál jsem se

Přikývla jsem a zamyslela se nad tím. Opravdu už to byl několikátý člen Akatsuki. Odcupitala jsem do kuchyně, natočila si vodu do skleničky a z jednoho regálu vytáhla krabičku, kde jsem měla léky. Vzala jsem si dva prášky na zklidnění bolesti hlavy a těla a i s nimi a skleničkou v ruce jsem odešla zpátky do obýváku. Sedla jsem si do křesla, prášky vložila do úst a zapila je vodou.

Hneď ako som sa prebrala som si uvedomila kde som,ešte ma stále bolelo pri hrudi a skoro som sa nemohla hýbať ale vedela som že chcem isť tam za človekom na ktorom mi záleží a tak som sa postavila ale neudržala som sa a zhodila som čo som mohla a že to bola rana,dostala som sa k oknu a otvorila som ho pomaly som vyšla na strechu a stále som sa držala steny pretože mi nebolo príliš dobre.

Zaslechla jsem ránu, jako když něco spadlo.
,,Yuuki!" křikla jsem. Skleničku jsem položila na stůl a vyběhla schody do pokoje po dvou. Ve dveřích jsem se zarazila. Po pokoji byly popadané věci, postel prázdná a otevřené okno dokořán. Zaměřila jsem se na její čakru. Díky Rokubimu je cítit dobře a zamířila jsem za ní. Vylezla jsem na střechu a už po pár krocích jsem ji uviděla, jak se přidržuje stěny střechy. Doběhla jsem k ní a chytila ji kolem ramen, až jsem ji strhla k sobě do náruče.
,,Můžeš mi říct, kam jsi chtěla jít?" obořila jsem se na ni přísně, ale hlavně starostlivě.

J...já ....nikam len nechcem aby ste ma potrestali za to čo som urobila... povedala som a pokúsila som sa vymaniť z jej náručia.

vyběhl jsem za nimi na střechu poté co jsem je slyšel "myslím, že se pro yuuki ještě někdo vrátí, měli by jsme být připraveni na obranu, přeci jen je jinchuuriki" podíval jsem se na ní

Sevřela jsem ji v náruči pevněji a přitiskla si ji více k tělu.
,,Proč bych tě měla trestat?..Jsem ráda, že jsi v pořádku! Ale už to nikdy nedělej!" Otočila jsem se na Daisukeho a přikývla. ,,Hai.."

Nechápala som o čo ide a chytila som si miesto kde mám srdce.Sakra to bolí ako čert! trocha som sa skrčila

Pohladila jsem ji po vlasech a zvedla ji na ruce. Seskočila jsem i s ní ze střechy a zaklonila hlavu.
,,Musí hned do nemocnice." zavolala jsem na Daisukeho. Nečekala jsem na odpověď a rovnou jsem se s ní do nemocnice rozběhla.

"dobře" vydal jsem se pomalím krokem za nimi

MIZUKAGE-SAMA! naštvane som vrieskla.Viete že je to trápne!

Došla jsem domů, kde panovalo neobvyklé ticho. Částečně mi lezlo na nervy, částečně mi vyhovovalo. Odnesla jsem si dokumenty do pokoje a potom zamířila jen v županu do sprchy. Uvolnilo se mi tím celé tělo, teplá voda je opravdu příjemná. Po asi 15 minutách, kdy moje kůže byla rozmočená, jsem vylezla a osušila se. Namazala jsem si tělo pleTovým krémem, navlékla na sebe župan a odťapkala do kuchyně, kde jsem si udělala čaj a i s ním jsem se přesunula do pokoje. Převlékla jsem se do noční košilky a sedla si s čajem na okenní parapet a pročítatala dokumenty.

Vešel jsem do domu a tiše zavřel dveře. V puse jsem žužlal párátko. Svlékl jsem si mikinu a hodil ji na sedačku. V kuchyni jsem popadl housku a jen tak suchou jí začal kousat, zatím co jsem se vydal nahoru prozkoumat, kolik členů domácnosti tu je. Nahlédl jsem k Daisukemu, ale nebyl tam. Popošel jsem dál a nahlédl k Himi. Seděla na okenním parapetu, popíjela čaj, vůbec mě nezaregistrovala. Opřel jsem se o futro a pozoroval ji.

Těch papírů v jedné složce bylo více. Měla jsem v ruce čaj, takže mi některé popadaly na zem.
,,Ummm." odfrkla jsem si otráveně. Slezla jsem z parapetu, abych je posbírala. Když jsem se narovnala, zbystřila jsem Daie, jenže se opíral o futro u dveří. Automaticky se mi rty zvlnily v úsměv.
,,Ahoj..Jak se vede? Vůbec ses mi neukázal na očích!.." vyčetla jsem mu, ale s úsměvem.

přišel jsem ke dveřím a po jejich otevření a mém vstupu dovnitř jsem s nimi mírně praštil "jsem doma !" posadil jsem se na gauč a vytáhl si malý zápisníček, do kterého jsem cosi připsal

"Nechtěl jsme kazit ten výhled!" pousmál jsem se. Slyšel jsem zespodu Daisukeho a protočil panenky. "Proč on musí vždycky přijít v tak vhodnou dobu?!" zamumlal jsem otráveně a bez dovolení se rozvalil na její posteli.

Zavrtěla jsem nad tím hlavou. ,,Vhodnou dobu." povytáhla jsem pravé obočí. Poskládala papíry zpátky do složky, kterou jsem si uklidila do stolu. Napila jsem se čaje. ,,Nechceš něco jíst?" optala jsem se a prošla s úsměvem kolem postele, abych rovnou zamířila do kuchyně.

Chytil jsem ji za ruku a trhnul k sobě. Spadla do peřiny vedle mě. "Ale jo.. něco bych ochutnal..." zamumlal jsem a přitáhl si její tvář pro polibek. "Hmmm.... překvapivě sladké..." zazubil jsem se.

Než jsem si to stačila uvedomit, ležela jsem na měkkém podkladu, vedle Daie, od kterého jsem inkasovala polibek. Zčervenala jsem, ale nebylo to takové, jako když jsme se políbili poprvé. Pousmála jsem se a prsty mu vpletla do vlasů. Upřene jsem se mu dívala do očí a hrála si s jeho vlasy, mezitím co mi srdce bolestivě tlouklo a naráželo do žeber.

Prsty jsem přejížděl po její tváři, sledoval její oči... "Jsi krásná, víš to?.. ale jo, určitě jo! To ti muselo říkat chlapů..." zachmuřil jsem se. Znovu jsem ji políbil. "Ale teď jsi moje!"

Mírně jsem přivřela oči. Bříškama prstů jsem mu jemně přejížděla po krku, sotva jsem se se jeho kůže dotýkala. Přiblížila jsem se celým tělem k němu blíž. Druhou ruku jsem mu položila na hruď. Cítila jsem jeho vypracované břišní svaly. Pomalu jsem mu po břiše hladila, přičemž jsem své oči upírala do těch jeho blankytně modrých.