First topic message reminder :

"Kterou možnost bys chtěla ty?!" potutelně jsem se usmíval.

,,Něco roztrhnout?" zamrkala jsem nechápavě.

"No kdybys zůstala jen v ručníku, bylo by to zajímavější!" zašeptal jsem jí do ucha a tiše se zasmál.

,,Myslíš?" usmála jsem se provokativně kousla ho do ucha.

Nasucho jsem polkl. "Hitomi, Hitomi... možná že bych to bral i bez toho ručníku..." zamumlal jsem tiše.

,,Ale to by bylo nefér. Ty bys měl alespoň ten ručník.." zamumlala jsem polohlasně a sklousla jsem mu ušní lalůček.

"Máš vyšší post... to se k tomu taky počítá.." mumlal jsem skoro nesmyslně, protože už jsem moc logicky uvažovat nedokázal. Hitomi? Co mi to sakra děláš?

,,Vyšší post?" bříškem ukazováčku jsem ho hladila po zádech.

"Mizukage...?" zašeptal jsem a jemně se rty dotkl jejího ucha. "Vyšší post, méně věcí... to je spravedlivé ne? Musím si nějak vykompenzovat, že jsi to místo dostala ty a ne já.." pousmál jsem se a palce ji něžně hladil po tváři.

Zryhleně jsem dýchala. ,,Přece jsem si ho nevybrala schválně...nechtěla jsem ho..." namítla jsem. ,,To bys taky mohl brát v potaz, ne?" zajela jem mu rukama so vlasů a vískala jsem.

přišel jsem ke dveřím Hitomiina bytu a zaklepal na dveře, přitom jsem koukal na měsíc a uspořádával své rozpolcené myšlenky.

"To bych mohl.." ruku jsem přesunul na její zadeček. "Ale v téhle situaci je výhodnější přiklánět se k zamítnutí tvého návrhu!" chtěl jsem ji políbit, ale uslyšel jsme zaklepání. "Tak a teď někoho zabiju!"

Probudila jsem se z tranzu, když se ozvalo zaklepání.
,,Klid.." pousmála jsem se a políbila ho na tvář. Vymanila jsem se z jeho sevření a odběhla otevřít. Nejdřív jsem ale počítala do pěti, protože jsem celá hořela.
,,Daisuke...?" zamračila jsem se.

Protočil jsem oči a zapadl do koupelny i s kalhotami dát si dlouho a pěkně ledovou sprchu!

svůj pohled upřený na měsíc jsem obrátil na Hitomi "Taky tě zdravim .." ušklíbl jsem se "nevypadáš dvakrát nadšeně, že mě vidíš nepletu-li se, že ?" řekl jsem s mírně uraženým tónem

,,Etto...To ne, jen...Jen jsem zrovna byla..umm zaneprázdněná.." zakoktávala jsem se čím dál víc a červenala se u toho jako rajče.

"nejsi poněkud .. jak bych to jen řekl ... rozrušená ?" zvědavě jsem na ní pohleděl "dělala si snad něco na mizukage nekalého a nepatřičného ?" pousmál jsem se

,,Já ti jednu plesknu, fakt.." prskla jsem a ustoupila ode dveří, aby mohl vejít.

"jak ušlechtilé, od mizukage, takhle přivítat hosta" pousmál jsem se a vešel "měla by ses naučit lépe mluvit s lidmi, kazíš si reputaci Hitomi" zasmál jsem se

,,Jednat s ostatními umím...Jen jsi měl pravdu, že jsem rozrušená, tudíž trochu protivná." zakřenila jsem se.

Už plně oblečen jsem vešel do místnosti s pohledem teroristy mířícího na Dvojčata. "Nii-chan?!" vyjekl jsem labilním hlasem. Daisuke... ZABIJU TĚ!!! "Co tu děláš.. bráško?!" hodně jsem se držel, abych vypadal... přijatelně xD.

Podívala jsem se na Daie. Ummm tak...z toho bude mela..

"už ani nevím jestli u tebe vlastně plánuju přespat ... jo já ti to vlastně ani neřekl." zasmál jsem se "při útoku akatsuki zničili můj byt, a tak jsem tě chtěl požádat, jestli bych tu nemohl chvíli zůstat" poté jsem se otočil k Daiovi "já ani sám nevím, bloudím světem s momentálně jediným cílem .. spát v teplé posteli" ušklíbl jsem se provokativně

Protočil jsem oči. Vidina mého bratra v jednou době mě dost zchladila! "Aha... to je mi líto..." pronesl jsem rádoby uvěřitelně.

,,Ummm...Jasně.." zamrkala jsem řasama a povzdychla jsem si.
,,Jdu udělat něco k jídlu." nabídla jsem se rychle a zaplula do kuchyně.

"ano očividně se mnou soucitiš bráško, cítím to" přiblble jsem se zachechtal "to kvůli tobě je taková .. rozrušená, že ? .. bůh ví co si zase prováděl" falešně jsem se usmál