Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

Jen jsem na chvíli zavřel oči a nechal se unášet.
(přesun)

Konečně jsem doběhla na louku. Míček jsem položila naproti sobě a začala jsem skládat pečetě. Po chvíli mě vyrušila Chikako.
'Jsi si jistá, že to chceš udělat?'
Doskládala jsem pečetě a nechápavě jsem se na ní podívala.
'Samozřejmě, udělala bych to tak jako tak, abych se ujistila, že je v pořádku, to co se stalo na tom zas tolik nemění. Stejně mi to řekne, jen, když bude chtít.'
Nedala jsem jí čas na odpověď. Kousla jsem se do prstu a praštila s ním o zem. Nějak mi nedošlo, že jsem se změnila tak, že mě Hirak nemusí poznat.

kolem ni se začala tvořit divná plazmová atmosféra a já se zde z míčku začal objevovat

Pozorovala jsem co se děje.
Hmm, přesně tak nějak jsem si to představovala.
Chikako se to očividně moc nelíbilo. Tiskla se ke mě co to šlo a já jsem se jí snažila utišit hlazením.
Ehm, doufám, že nevolám nevhod.
Oh bože, to je ale vážně geniální začátek rozhovoru s někým, koho jsem neviděla dva roky.

V ruce se mi ihned začal tvořit plazmoví meč
''a ty jsi ?'' podíval jsem se na neznámou atraktivní slečnu stojící předemnou

Ehé... značně jsem znervózněla, když jsem vyděla co dělá s plazmou a začala jsem trochu mávat rukama.
Nó, Roka, Roka Hoozuki, pamatuješ né? Byla jsem asi takhle, takhle vysoká... ukazovala jsem si někam do výšky ramen.
... a vlasy... naznačovala jsem rukou svůj dřívější sestřih.

přišel jsem k ní blíže a od hlavy k patě jsem si ji prohlédl, na tváři jsem měl zamyšlený pohled

Nervózně jsem se na něj dívala.
' Já vím, ty oči a taky vlasy, ale prý to souvisý s hormony, které aktivovali nějaké geny, či co, zeptej se mediků,' nervózně jsem se podrbala na hlavě. ' A taky... a taky... přemýšlela jsem jak mu dokázat kdo jsem. Pak jsem vítězně vztyčila prst. '... zkus mě praštit a uvidíš.'

natáhl jsem k ní špičku meče
''nechám tě žít, pokud mi řekneš kvůli čemu jsi tenkrát brečela''

Zadívala jsem se do země a sevřela pěsti. I po dvou letech se mi kvůli tomu chtělo brečet.
' Pro - probodla jsem ti srdce,' zašeptala jsem 'A jenom kvůli předsudkům.'
Zavrtěla jsem hlavou a snažila se zahnat slzy.

položil jsem jí ruku na vlasy a následně jsem jí je rozcuchal ''áno''

Podívala jsem se na něj.
' Jak se zdá jsi stále v pořádku, ' špitla jsem a pousmála jsem se.

''ano, zrovna jsem měl namířeno za jedním děvčetem, když jsi mě najednou zavolala'' mile jsem se usmíval ''a jak se daří tobě ? a co že mne přivoláváš ?'' meč v ruce mě zmizel a vsákl se do mé ruky

'Zjistila jsem, že jsi tu včera byl a chtěla jsem se ujistit, že jsi v pořádku.'
Usmála jsem se, byla to pravda pravdoucí a kdybych se nebála, že ho ohrozím zavolala jsem ho mnohem dřív.
' A taky, taky jsem tě chtěla poprosit.'
Připadala jsem si hloupě. To já jsem byla ten, kdo něco dluží a ještě jsem tu prosila.

jelikož jsme byli poblíž kiri natáhl jsem si kapucu tak že mi byl vidět pouze úsměv
''já věděl že mu nemám pomáhat'' nadále jsem se usmíval a po té jsem zpozorněl ''a s čím že by jsi chtěla pomoci ?''

'No, vlastně jsem se tě chtěla zeptat, jestli nevíš, kdo byly ti dva včera, co způsobili Lizzy tu ránu na krku, co vypadá trochu, jako pečeť,' podívala jsem se na něj s prosbou v očích.

''pokud myslíš tu holku a muže, tak vím'' zamumlal jsem ''kdysi dávno jsem byl u nich doma''

Zarazila jsem se a svraštila obočí.
' Doma? '

''ano, doma, v dobách kdy žila ještě Reina, jsem jí byl informovat o dokonání mé pomsty a ona se nacházela právě v jejich domě, mají abnormální sílu, hlavně ta žena''

Začínala jsem z toho mít čím dál tím víc horší pocit.
Akihiro říkal, že umí ovládat vítr a vodu, vzpoměla jsem si. ' A taky říkal, že ten muž je jinchuriki se zvláštní Kekkei genkai. Kdo to proboha je?Někdo z Akatsuki?'

''hrají sami za sebe nejsou v žádné organizaci, oní mnoho informací není spíše téměř žádné a on je její sluha, který je klíčem k informacím''

Zhluboka jsem se nadechla a zdrceně si sedla.
' Neznáš jména? Nebo aspoň netušíš, co udělali Lizzy?'
Už se to zase komplikuje. Člověk si říká, že se v klidu připraví na chuninské zkoušky a pak tohle.

''žena Tsukiko, a muže neznám, ale pokud chceš více informací budeš muset zajmout toho muže''

Podívala jsem se na něj a pak jsem zamyšleně zavrtěla hlavou.
'Pochybuji, že bych proti němu něco zmohla,' vzpoměla jsem si, jak vypadal Akihiro.
Pak jsem vstala a objala ho.
' Pomohl jsi mi, dlužím ti ještě víc, než před tím, opravdu moc díky.'

trochu překvapeně jsem se na ní podíval a po té jsem se uchechtl ''co, že mne objímáš ?'' otázal jsem se překvapeným tónem