Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

Nepřestal, jak jsem mu "vyhrožovala". Místo toho se znovu dal do činu. Na hrudi mohl znovu cítit můj nátlak, jenž naznačoval, že ho chci od sebe odtáhnout. Ten však po nějaké době slábl.
Proč jeden jediný člověk dokáže takové věci? Dokáže nemožné, a pořád si stojí za tím i když ví, že může přijít o život.
Teď mi připadalo, že všechno, co jsem řekla šlo v niveč. Měla jsem pravdu, ale on ji měl také. Každý si chráníme svůj kousek pravdy a skládáme je dohromady.
Nevím, co mě to popadlo, ale jsem ho přestala od sebe odstrkovat a zapojila jsem se. Oplácela jsem mu jeho polibky.

Toshio Ookami

Už cítil smrť ako mu dýcha na krk a tak si chcel naplno užiť posledné chvíle svojho života keď tu zrazu tlak ktorý na neho vyvíjala prestal. Najväčším prekvapením bolo keď mu jeho bozky opätovala. Tu už ani jeho myseľ nenachádzala slov a preto ju ďalej bozkával a rukami ju jemne objal okolo pásu a pritlačil si ju k sebe.

Objal mě kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Uvědomila jsem si, co to dělám. Znovu jsem se zapřela o jeho hruď. Tentokrát o něco silněji. Chtěla jsem ho od sebe dostat. Nepodlehnout mu.

Toshio Ookami

Čím viac sa od neho odtláčali tým pevnejšie ju Toshio objímal rozhodnutý ju od seba nepustiť. Na chvíľu ju prestal bozkávať.,, Už ste urobili prvý krok na novej ceste. Tak načo sa vracať do minulosti." pousmial sa potichu a pomaly ústami zachádzal na jej krk, ktorý jej začal jemne bozkávať.

Jak jsem se ho snažila od sebe dostat, tak jsem skončila testěji u něj.
"Přes..."
Byla jsem přerušena jeho polibky na mém krku.
"Přestaň!"
Řekla jsem poněkud rozřeseným hlasem. Srdce mi tlouklo a připadalo to, jako by mi chtělo vyskočit z těla. Dech se mi zrychlil. Svaly na rukou začaly opět zrtácet sílu. Nemohla jsem vzdorovat.
"Nenávidím tě!"
Šeptla jsem. Nedokázala jsem promluvit hlasitěji.
V tuhle chvíli jsem ho nenáviděla a přitom jsem mu nedokázala vzdorovat. Budu ho takhle nenávidět i po zbytek svého života? Odpověď vysela ve vzduchu a přitom jsem znala odpověď...

Toshio Ookami

Toshio ešte chvíľu pokračoval a potom náhle prestal a pokojne sa jej zadíval do tváre. Pomaličky zodvihol bezpečne ľavú ruku smerom k jej tvári a odhrnul jej odtiaľ vlasy pričom ju jemne pohladil. Jeho oči nespúšťali ani na sekundu pohľad z tých jej.,, Nenávisť od lásky delí len tenučká čiara." pousmial sa potichu a pobozkal ju na pery.

Přestal mě lbat na krku. Už jsem si myslela, že přestane, jak jsem mu řekla. Zvedl ruku a oddělal mi vlasy z tváře.
"Ale rozdíl tam je. Možná někdy nepatrný, ale je tam."
Odpověděla jsem. Znovu mě políbil na rty. Zyvřela jsem oči. Přála jsem si, aby přestal. Měla jsem takový hřejivý pocit jak už dlouho ne. Jelikož jsem na ten pocit byla odvyknutá, tak mi byl nepříjemný. Náznakem jsem se zapřela o jeho hruď.

Toshio Ookami

,,Lenže aj ten kúsok." zašepkal a rukou ktorou jej odhrňal vlasy jej teraz jemne naznačil maličký kúsok.,, Je toho menej než ten obrovský balvan ktorý som musel odstrániť aby somsa vôbec dostal aspoň sem." dodal a rukou jej pomaly zišiel dole k boku pričom pokračoval v bozkávaní.

Tentokrát jsem se do něj zapřela zase o něco víc. Tím jsem ho do sebe odtáhla, abych mohla promluvit.
"A co když je to jen tvá představa, že jsi ho odstranil?"
Už jsem nevěděla jak bych ho donutila k tomu, aby přestal. Kdyby to byl kdokoliv jiný, tak bych se s tím tahle nepárala, ale v tomhle případě.... Proč jsem dopustila to, aby to zašlo až tak daleko?

Toshio Ookami

,, A čo ak je to len a len vaša predstava, že tam vôbec existuje?" spýtal sa a nechal sa len jemne odtiahnuť a stále ju držal v objatí.,, Čo ak len si nechcete pripustiť to, že niekto zašiel za vašu ochrannú bariéru ktorú si držíte aby ste zachovali svoj tvár? " dodal otázku.,, Žiadna ochrana netrvá naveky raz musel prísť niekto kto prejde za tú čiaru lenže tá čiara je len vo vás a len vy ju odstrániť môžte. Pretože ona v skutočnosti neexistuje, len po tých rokoch sa vám zdá reálnejšia než hocičo iné." dopovedal.

Bez přerušení jsem ho poslouchala.
"Ty si nedáš říct, co? Pořád si stojíš za svým stůj co stůj."
Hlas mi zněj klidně.
"Nemůžu si dovolit nezachovat tvář. Ani tady, ani kdekoliv jinde."
Dívala jsem se mu do očí. Ty mé naznačovaly, že je pro dnešek konec. Vyprostila jsem se z jeho objetí.
"Nechala jsem to zajít až příliž daleko. Tohle se nebude opakovat! Je ti to jasné?"

Toshio Ookami

,, Ani v tejto temnote v ktorej takmer svetla niet, nedokážete zložiť tú masku?" pousmial sa Toshio a keď sa vyprostila z jeho objatia už chápal, že je žiaľ koniec.,, Ja vám rozumiem Lady Mizukage." prikývol pokojne Toshio.,, Lenže toto nie je koniec, ale predsa len slabý začiatok." napadlo mu v duchu a pokojne stál nespúšťajúc z nej pohľad.

"Jednou odhodíš svou tvář a pak to budeš muset uděla znova a znova a znova."
Nějak jsme tu strávili více času, než jsem původně chtěla mít na procházku.
Otočila jsem se a odcházela jsem z toho lesa.
-přesun-

Toshio Ookami

,, Tak ja ti raz tú tvár strhnem úplne a potom sa uvidí ako to bude a kým budeš." pomyslel si v duchu keď videl ako odchádza z lesa.,, Ach jaj, ale neľutujem ani sekundu." pousmial sa potichu keď už bola preč a tak pomalým krokom šiel smerom von z lesa.

Prisiel som do lesika tu som zacal skusat suiton : gutomi

Skoncil som trening a odisiel som ( presun )