Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

Seděl jsem a měl zavřené oči. Vnímal jsem všechno okolo. Úplně jsem se uvolnil. Potřeboval jsem se odpoutat od tohoto světa. Najednou jsem uviděla jasný záblesk, ale oči jsem měl stále zavřený. Objevil jsem se ve velkém nebeském chrámu a na proti mě velmi starý drak, který byl asi o metr větší než já. Poklekl jsem a sklonil se až na zem.Zdravím....Okori-dono... Drak se otočil a mile se usmál."Ááááá....Akihiro...tebe jsem už dlouho neviděl...co tě sem po dlouhé době přivádí...většinou lidé, které naučím duchovní přenos do Nebeského paláce a pak se tu objeví, něco potřebují..." Došel ke mě blíž."Víte...já..." Zvedl jsem hlavu a posadil se do tureckého sedu."Mám teď nějaké problémy..." Okori došel blíž ke mě a posadil se na proti."Jde o tu Lizz, o které si mi vyprávěl že?" Podíval se na mě takovým pohledem, který značil že zná předem odpověď."Hai...jak to víte?" Znovu se usmál."Už tě nějaký ten pátek znám a ještě k tomu přece můžu lidi sledovat, i když mé tělo je stále na hoře Mizuchi..." Jen jsem přikývl.Ano...na to jsem zapomněl...tady toto to všechno vlastně vůbec neexistuje že?" Rozhlédl jsem se kolem sebe."To už si nepamatuješ, co jsem tě učil? Existuje to v tvé hlavě a to je nejdůležitější. Pokud si budeme udržovat své vzpomínky a fantazii, vždycky se sem v největší nouzi každý potřebný může uchýlit. Stačí jen věřit a najdeš pohodu." Příjemně se na mě podíval."Nezapomněl...akorát teď nejsem ve své kůži...vůbec jsme za ty poslední 2 roky nezesílil a když jsem měl ochránit někoho, kdo mi byl blízký nedokázal jsem to, díky své namyšlenosti a vzteku..." Zase jsem sklopil hlavu."Netrap se tím...každý někdy dělá chyby a nikdo není nepřemožitelný. Musíš dál tvrdě trénovat a věř, že až nastane správný čas, dokážeš pomoci těm, co to budou potřebovat...já ti věřím..." Poprvé za celou dobu jsem se usmál."Děkuji vám Oroki - dono..." Potom jsem se ale trochu narovnal."Ale to není to jediné, proč jsem přišel...potřeboval bych vás požádat, jestli bych mohl svému nýnějšímu senseiovi předat aktivovací svitek, pro uzavření pečeti...zároveň bych vás, ale musel přivolat, a proto se potřebuji zeptat...rád bych se naučil využívat další úroveň své čakry...myslíte, že by to šlo?" Drak se znovu pěkně usmál.Ale jistě...věřím tvému úsudku a taky tomu, že tvůj sensei toho nezneužije a tuto část techniky, vytvořenou námi pro váš klan Kazuki, se kterým už jsme před mnoha staletími uzavřeli smlouvu o přátelství a vzájemné pomoci a důvěry, nevyzradí. Ale dávej na to pozor. JEstli se jednou něco takového stane, bude to jen na tobě a mohlo by to ohrozit i naše staleté soužití." Jen jsem přikývl a znovu se poklonil."Mockrát vám za všechno děkuji a jsem rád, že jsem vás zase viděl a mohl si s vámi popovídat. Hodně mi to pomohlo..." Ještě jednou se usmál, než se začal rozplývat i z nebeským zámkem."Nemáš vůbec zač a stejně se ještě dnes uvidíme....zatím dewamata...Akihiro-kun..." Zase nastal jasný záblesk a já znovu cítil ten jemný vánek na tváři. Pomalu jsem otevřel oči a rozhlédl se po mýtině. Potom jsem jen hluboce vydechl a lehl si do trávy. Pozoroval jsem nádherné azurové nebe.

S Yuusukem jsem pak bloudili vesnicí. Došli jsem sem. ´´Páni... bezva co?´´
řeknu a podívám se na vlka. *Dneska se mi chce už spát..*
´´Oyasumi Yuusuke!´´ zaševelí mi ústy a políbím ho na nos. Lehl si ke stromu a za nedlouho usnul. Já seděla vedle něho a nahlížela mu do snů. Přitom se usmívala a dívala se do dálky. Byl to bezva pohled a byli jsem ještě na kopci.
Brzy na to jsem také usnula.

Chuunin

Už jsem hledal všude, kde by se schinobi mohli zdržovat. Poslední místo, které jsem neprohledal je okolí Kiri. Chodil jsem hlasitě. Už mě to nebavilo.
"Kde může být někdo ze Suny?!"
Zasténal jsem hlasitě.

Trošku jsem sebou trhla. Slyšela jsem nějaký hlas. Zamžourám očima. Yuusuke ihned vyskočil na všechny čtyři a díval se kolem sebe. ´´Ohayo..´´ vydám źe sebe a dám ruku před pusu. Zívnu si a podívám se na dotyčného shinobi.

Chuunin

Zastavil jsem se. Omluvně jsem se začal šrábat na hlavě. Zavřel jsem oči a usmál se.
"Omlouvám se."
Pořád jsem se škrábal. Poté jsem svěsil ruku podél těla.
"Jen se snažím najít nějakého shinobi ze Suny a nejlepší by bylo rovnou Kazekageho-sama."
Zamžoural jsem očima. Až teď jsem si všiml její čelenky.

´´No.. jsem ze Suny..ale s Kazekagem mám sráz až za chvilku.´´ řeknu mu a vstanu.
Zasměji se na něho (ni) a mířím zpět někam do centra Kiri. ´´Jsi odtud?´´ zeptám se ho (jí). Nebylo by dobré kdybych zabloudila...

Chuunin

"A nevíš, kde by mohl být? Prohledal jsem celou vesnici a snažím se ho najít. Potřebuji mu něco vyřídit. Ano jsem z Kiri."

(píšu bez a na konci, tak kluk )

(jasně xD)
´´Teďka jdu na sráz potřebuješ od něho něco?´´ zeptám se a pomalu se vydávám na určené místo.

Chuunin

"Půjdu s tebou, pokud ti to nebude vadit."
Usmál jsem se. Opatrně jsem se vydal za ní.

´´Jak chceš!´´ řeknu a vydám se konečně za kazekagem.
(presun)

Chuunin

Následoval jsem ji.
-přesun-

Prechádza sa po lese. S pohľadom upriamením do zeme.

Nakoniec som sa rozhodol si troška precvičiť svoje Sairento Kiringu a tak som teda začal vytvárať hmlu
GIFSoup keď hmla bol úplná začal som cvičiť.

Po docvičení sa premiestnil inam. Hmla sa sa rozptýli za chvíľu. (Presun)

Už se mi nechtělo vysedávat v kanceláři. Potřebovala jsem se jít projít. Mé plíce už mne netrápily při každém nádechu. Sice mi zranění budou připomínat dvě jizvy, jenž spočívaly na mé hrudi. Obvazy jsem už dávno odložila. Nechtěla jsem si hrát na zraněnou chudinku.
Přišla jsem k lesu. Hodně dlouhou dobu jsem tu nebyla. Vlasně od dob, co jsem se stala Mizukage, tak jsem se nějak moc neprocházela. To bylo pořád jen nějaká práce v kanceláři a další problémy ohledně shinobi vesnice.
Byla jsem ráda, za takové ticho. Bylo slyšet jen zpěv zvířat a mé kroky, které zanechávaly stopy v listí a v mokré půdě.
Chvíli jsem zůstala stát před lesem. Vzpomněla jsem si na tu ošklivou vzpomínku. Nechtěla jsem na ni myslet... Už nikdy jsem nechtěla, aby se mi vynořila na mysli... Jenže to nešlo. Pořád a neustále jsem ji měla před očima. A bude mě doprovázet až do konce života, jako kdyby to byl můj jedinný přítel.
Objala jsem se rukama a vstoupila jsem do lesa. Bylo v něm chladno a vlhko. Šla jsem hlouběji. Neměla jsem určitý cíl, jen jsem prostě šla.

Toshio Ookami

,,Kam to len ide?" zaskočil sa keď pomalým krokom kráčal v bezpečnej vzdialenosti od nej.,, Žeby spomínať na staré časy a na spomienky minulosti?" zamyslel sa a rozhodol sa, že je zbytočný držať sa ďaleko od nej. Ak ho má poslať do pekla tak rovno teraz. Preto pridal do kroku a o chvíľu už bol tesne za ňou.,, Zvláštne miesto na prechádzku. Vo vašom prípade som tipoval niečo viac na nejakú tropickú záhradu než tento temný les." prehovoril pokojne Toshio.

"To tě nemusí zajímat."
Odsekla jsem mu na první otázku. Cítila jsem, jak je přímo za mnou. Bylo mi to trochu neříjemné. Neměla jsem ráda, když mi někdo chodí za zády. Proto jsem se zastavila.
"V temném lese se skrývá mnohé, ale také nic."
Řekla jsem v hádance.

Toshio Ookami

,,Lenže vaša bezpečnosť mi je prednejšia než moja vlastná." odpovedal jej na prvú vetu a zastal až vedľa nej aby boli na rovnako.,, Ale v duši človeka sa zato skrýva poklad nevýdaných rozmerov len ho treba nájsť." nadýchol sa Toshio a jemne rozhliadol naokolo.,, Ak chcete hľadať zmysel temnoty v lese záhadnejšom než duša samotná potom istotne viete, že tam kde končí ľudské chápanie začína intuícia." usmial sa.

"Proč bych měla hledat smysl v temnotě, když jsem do ní nevkročila?"
Dívala jsem se neustála před sebe.
"A ten, kdo vkročí do temnoty, by si měl uvědomit, že ztratí své světlo, jenž potřebuje, aby našel lidi kolem sebe. Jednou někoho přejde a už se k němu nemůže vrátit.... Co je důležitější? Hledat smysl v temnotě, nebo si ponechat světlo a vnímat lidi kolem sebe?"

Toshio Ookami

,,Pretože poznanie nepoznaného je to čo trápi ľudstvo samotné nie? Čo vás zaujme? Niečo čo poznáte alebo to čo nepoznáte?" bezcieľne sa opýtal nečakajúc ani odpoveď na tieto otázky.,, Lenže zabúdate, že aj v tej nahlbšej tme, aj v tom najväčšom zabudnutí a dokonca aj temnote duši sa nájde maličké svetlo nádeje ktoré každý z nás v sebe nosí." prehovoril pokojne po chvíli.,, Nech sa vydáte cestou ktoroukoľvek je dôležitý úmysel cesty ale hlavne, to najdôležitejšie je... prvý krok." zdôraznil.,, Ako shinobi sme urobili krok do temnoty a boli sme uvrhnutý do hlbokej nenávisti. Hoc niektorí popierame, že máme v sebe hociaké pocity a snažíme sa zabiť to svetielko nádeje stále ho v sebe nosíme. Preto vás môžem ubezpečiť, že nikdy tu nebudete sama. Stále tu bude svetielko ktoré vás privedie späť. Späť k priateľom." usmial sa.

"O tom malém světle, co májí všichni v sobě... Kdo z nich si to uvědomuje? Každý se žene za svým cílem a nepřestane, dokud ho nedosáhne. A co se stane, jakmile dosáhne svého cíle?"
Na chvíli jsem se odmlčela. Otočila jsem hlavu a podívala jsem se na něj. I když tu byla tma, bylo dobře vidět.
"Jakmile dosáhneš svého cíle, už nemáš pro co bys bojoval. Je potom obtížné najít si další cíl a pak další. Je to pořád dokola..."

Toshio Ookami

,,Každý z nás potrebuje cieľ alebo sen pretože splnenie toho sna ho robí silnejším a pomáha mu prekonať aj tie najhoršie situácie v živote. Neznamená predsa byť shinobi dosiahnuť dokonalosti a prekročiť hranice známeho?" spýtal sa pokojne a díval sa jej do očí keď sa k nemu otočila.,, Lepšie dať si cieľ ktorý sa dá splniť a hnať sa za ním ako predsavzať si niečo nereálne za čo sa neoplatí bojovať. " pokrútil hlavou.,, Človek je tvor snívajúci. Hneď ako krvopotne docieli niečo čo celý život chce sníva o niečo novom pretože každý chce mať dokonalý život. Prekonávať prekážky, dosiahnuť nedosiahnuteľné, stať sa výnimočným. To je to po čom človek túži a ženie sa za tým. Nemať cieľ je byť ako stratený a byť stratený znamená nežiť. Nežiť znamená nebyť človekom. Preto shinobi nemajú sny ani ciele." dopovedal.

"Žádný shinobi či člověk nemůže dosáhnout dokonalosti. Musel by na to mít víc času než je jeho krátký život. Člověk bez cílů jen přežívá z dne na den. Čemu se tedy říká život? Hnaní se za sny nebo pouhé přežívání?"
Byla to spíše řecnická otázka.
"A ty? Jaký je tvůj cíl?"
Zeptala jsem se ho.

Toshio Ookami

,, A práve ten pocit... ten pocit, že nedokáže dosiahnuť dokonalosti pričom sa mu život kráti ho ženie vopred takou rýchlosťou ako nič iné. A čo vy považujete za život? Pre stelesnenie shinobi prežívanie zo dňa na deň len s vedomím, že každý okamih a každá misia môže byť jeho posledná. To je pre neho pravý život, obetovať svoje schopnosti, život, pocity a talent pre vesnicu a dobre jej samotnej." povzdychol si.,, Čo sa týka ľudí tak tí sa ženú za snom ale po ceste životom zistia, že ich pravý zmysel života je vlastne rovno pod ich nosom. A čo sa týka mňa a mojej stratenej existencie." nadýchol sa a na chvíľu sa odmlčal.,, Zasvätil som život pamiatke svojho brata a hnaný pýchou som sa hnal vpred viac než ktokoľvek iný až kým ma smrť samotná nezobudila zo sna ktorý som žil dlhé roky ba celý život. Zobudila ma zo sna a ukázala mi čo zmyslom môjho života." prikývol.,, Zasvätiť život ochrane osoby ktorá ma ani nepozná no zato ja poznám ju. Osobe ktorej sa ani nedokážem porzieť do očí bez toho aby sa mi podlomili kolená. Osobe, ktorá je mne a môjmu srdcu najbližšie." zašepkal.,, Áno, aj ja ten ktorý si celé tie roky vravel shinobi som podľahol jedinej osobe, ktorá dokázal zmeniť môj život jediným pohľadom do očí. Do tých očí stelesňujúce dokonalosť." usmial sa.

"Být obklopen milovanými lidmi, kteří nevyužívají vaší lásky a snaží se vám ji nevzít. Život by měl každý mít podle svých prefériích. Pokud ti někdo říká jak máš žít je to špatně. Pokud ses na akademii učil, že máš obětovat život vesnici, je to taky špatně. Je to tvůj život. Neměl bys ho jen tak lehce prodat. Neměl bys ho zasvětit někomu, kdo nerozumí podstatě bytí. Jenže tohle všichni dělají, dělali to do teď a budou dělat. Proč? Protože je to tak naučili. Prostě se řeklo, že shinobi musí obětovat svůj život bez ohledu na to, zda-li chce nebo nechce."
Nadechla jsem se.
"A ten, kdo ti změnil život... Je to osoba, která měla právo ti ho změnit? Chci jen říct. Ne každý člověk, jenž ti vstoupí do života má právo v něm cokoliv měnit."