Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

To nevyzerá dobre.
Pokračoval som v uhýbaní, pričom som sa snažil ho zasiahnúť. Moja rýchlosť bola čoraz vyššia a vyššia.
Prišiel čas, ultimátna rýchlosť, z ktorej doposiaľ nikto nevyviazol bez zranenia.
"Tsubaki no mai, maximálna rýchlosť!"
Pokračoval som stále ďalej a ďalej. Nenechal som ho odpočinúť ani si vydýchnuť. Neustále som sa premáhal a útočil až do jeho vyčerpania, kedy by som mu zasadil posledný úder. Nedovoľoval som mu ani uskočiť.

Moje rychlost se také stále zvyšovala pomocí čakry, ale dál už jsem se pak bránil. Pomalu jsem ustupoval a před sebou stále udržoval čakrový štít.

Dost mě to vysilovalo. Mému tělu scházela voda, kterou mi ta ženská sebrala a já začal ztrácet kontrolu nad čakrou.

Zařval jsem a kolem mě čakra doslova vybouchla. Ovládala mě a já přestával mít kontrolu nad vším, co jsem dělal. Musel jsem ji ještě nějak uvolnit a zkusit ho dostat. Natáhl jsem ruku před sebe a vystřelil obrovský paprsek stlačené čakry proti Ryuzakimu.

Všechno se kolem rozzářilo a najednou stichlo a pak jenom zvuk tříštění a tlakové vlny. Díky tomu jsem mohl proudění zastavit. Pečeť zmizela a já dopadl tvrdě na zem a vykašlal krev. Nemohl jsem skoro dýchat. Málem jsem nad tím ztratil kontrolu...

Zdá sa, že vystrelil všetku svoju chakru naraz. V tom prípade to vyzerá, že ťa zasa raz budem musieť vytiahnúť z brlohu.
Tesne pred nárazom sa niečo stalo. Mohutná červená chakra zachvátila okolie a chvosty skutočnej beštie zabránili výbuchu.
Potom bolo už iba vidno, ako sa moje telo zasa vracia do pôvodného stavu a červený plášť mizne z môjho tela.
Zdá sa, že ho to vyčerpalo viac ako mňa.

Nemohl jsem se vůbec zvednout. Pořád jsem tam jen klečel a sípavě dýchal. Zatracená ženská...díky nedostatku vody moje tělo toho tolik nevydrží...když uvolním moc čakry neudržím ji...strácím nad tím kontrolu a bez své vlastní vůle je to na nic... Podíval jsem se směrem, kde byl Ryuzaki."Jak říkám...sám by si to jen tak nedokázal a bez využití Bijuu, taky ne." Nakonec jsem se z velkým napětí sil postavil. Věděl jsem, že už nic nezmůžu. Kdybych teď uvolnil pečeť, nezvládl bych tu čakru udržet."Oba jste jen ubožáci, kteří dokážou druhým jen ubližovat a přitom sami nedokážou nic." Tak divně jsem se usmál a chytil se za hrudník.

seděl jsem na větvi jednoho stromu nedaleko nich, přihlouple jsem se usmíval a byl jsem oblečený jako nějaký bezdomovec, přes hlavu jsem měl přehozenou kápi tudíž byl pouze vidět můj úsměv, avšak já měl dokonalí výhled na boj, po té co mi vyjednávání s Iwou nevyšlo jsem byl neutrální jedinec, který se do bojů nepletl a boje nevyvolával

"Niečo ti poviem. Ja nie som ako Tsukiko-sama, mňa podobnými rečami nevytočíš."
Na tvári sa mi objavil akýsi zvláštny úsmev.
"Neexistuje nič ako dobrá, či zlá strana. V shinobi svete vždycky funguje rovnováha. Zatiaľ čo sa na jednej strane ľudia majú dobre, iným musí byť ubližované, aby tí druhí prežili. Ver mi, viem o čom hovorím, sám som to zažil. Neexistuje nič ako spravodlivosť. Ale..."
V ruke sa mi začala formovať zvláštna kosť.
"Jedného dňa do môjho života vstúpila istá osoba. Správne, bola to práve Tsukiko-sama. Zachránila ma, ako i fyzicky, tak i duševne, jednoducho vo všetkých smeroch. Preto mi neprináleží právo rozhodovať o tom, či je to čo robí správne, alebo nie. Je tou jedinou, koho na svete mám, takže pre ňu budem pokojne aj bojovať, vraždiť, plieniť. Nikdy sa neohliadnem vzad a nech už v shinobi svete budem znamenať čokoľvek, nikdy neoľutujem, že som žil srdcom i dušou pre tohoto človeka. Kto vie, možno to jedného dňa pochopíš."
Rozbehol som sa oproti nemu a vrazil už vytvarovanú kosť s maximálnou prieraznou silou do brucha, čo by malo spôsobiť okamžitú stratu vedomia.
"Tessenka no mai, Hana."

Poslouchal jsem jak vykládá a jen z těží se držel na nohou. Když potom zaútočil, nezmohl jsem se ani na úhyb. Jen jsem tam stál a on mě plnou silou zasáhl. Odletěl jsem několik metrů dozadu a tvrdě dopadl na zem, kde se vytvořil menší kráter. Díky zbytkové čakře, kterou jsem koncetroval ještě na místo zasáhu jsem byl stále při vědomý a živý, ale i tak jsem tam měl ošklivou ránu. Z pusy mi tekl pramínek krve a já pohledem jenom zabloudil k Ryuzakimu."M-moc dobře tě chápu. B-byl jsem nukenin, který bezdůvodně v-vraždil lidi a v-vyžíval se v tom. L-lizz mě z toho v-vytáhla d-díky ní jsem j-ještě tady. T-taky bych pro ni u-udělal cokoliv a to, c-co jste ji provedli vy je pro mě něco n-neodpustitelného. Já...jednou vám to v-vrátím a j-jestli se ještě s-setkáme, b-bude to váš k-konec... Chytil jsem se za břicho a jen bolestivě sykl. Cítil jsem jak mi skrz prsty protéká krev. Klon, který byl stále u Lizz se rozpadl na vodu.

Pousmial som sa znova.
"Niečo podobné som chcel počuť. V tom prípade si túto bolesť zapamätaj. Napriek tvojmu odhodlaniu a pevnej vôli si nebol schopný prekročiť hranice medzi našimi silami. Tentokrát dostávaš druhú šancu. Vzchop sa, potrénuj a vráť, nie však s úmyslom pomsty, ale ochrany toho, čo je ti drahé. Nepochybne tak zájdeš ďalej ako dnes."
Otočil som sa a odišiel svojou cestou za Tsukiko.
(presun)

seděl jsem nadále na větvi a usmíval jsem se, můj pohled byl zaměřený na Kazukim, zajímalo mne zad se ještě zvedne a nebo zda zemře

Naposled jsem na něj pohlédl, než zmizel. Zapamatuju...to se neboj...naše příští setkání se stane posledním... Bezvládně jsem tam ležel a díval se do nebe. Život ze mě pomalu vyprchal. Malinko jsem se pohnul a převalil se na bok a pak na břicho. Jednou rukou jsem si stále držel břicho a druhou jsem se snažil postavit. Byl jsem na pokraji sil a zvednout se byl pro mě nadlidský výkon. Jediné, co mě pohánělo, byla myšlenka na Lizz a že je na tom mnohem hůř. Jednou nohou jsem se trochu zapřel a trochu povytáhl. Teď jsem se jednou nohou zapíral a druhou klečel. Jednou rukou jsem se stále opíral o zem a rychle dýchal. Dělej ještě kousek...

seskočil jsem z větve a začal jsem tleskat, při tom jsem šel pomalým krokem k němu
''smekám, ty ještě žiješ po střetu s někým jako on'' úsměv z mé tváře nemizel

Otočil jsem se na toho nově příchozího."Heh...z někým jako on? M-mohl jsem to d-dotáhnout dál, k-kdybych se p-předtím nenechal tak l-lacino chytit a v-vysát si vodu z t-těla. M-můj vztek mě ovládl a já jsem akorát dokázal, že nic nedovedu...tsss..." Byl jsem naštvaný. Nebyl jsem vůbec spokojený s tím, co jsem udělal. Zapřel jsem si i druhou nohou a konečně se postavil. Motal se se mnou celý svět. Rána na břichu silně krvácela a z pusy mě pořád vytékal pramínek krve. Jen tak tak jsem dýchal. Sakra...

''máš pravdu, jsi absolutně neschopný a měl bych tě raději teď zabít abych udělal svět lepší'' v ruce se mi vytvořil plazmoví meč, kterým bych jej přesekl jak nic

Podíval jsem se na ten meč."Odrovnala mě první úroveň pečetě..." Zašeptal jsem. Potom jsem se jen usmál."Pokud já jsem teda neschopný, tak co si pak ty. Vylezeš si jen tak po boji a dorazíš někoho, co se ti teď už nemůže bránit. Jak ubohé. Tak jestli chceš, udělej si to, aby to uspokojilo tvoje ego." Zakašlal jsem a zas zpátky spadl na kolena. Dech jsem měl rychlý a nepravidelný. Znova jsem se zapřel a velmi pomalu vstal. Otočil jsem se k němu zády a snažil se jít tím směrem, kde měla být Lizz. Samozřejmě, že mi to vůbec nešlo a taky jsem nevěděl, že ji už dávno odnesli do nemocnice. Na tu cestu jsem už opravdu neměl sílu.

''hm'' zamručel jsem a po té jsem došel k němu a dotkl jsem se špičkou meče jeho nohy, kterou jsem mu do ní částečně zaryl, následně se meč rozpadl na tekutou plazmu a on vzlétl do metrové výšky, následně se kolem něj vytvořila plazmová fialová koule ve které byl i on zavřený, jelikož toto nebyla útočná koule tak jej nijak neparalizovala a ani mu nebrala chakru, došel jsem ke kouli ''tak kam tě mám odnýst co ? ty náš chudáčku'' mohl se v této kopuli hýbat, tedy spíše plavat, ale nemohl se s ní nijak pohybovat, jelikož jsem nevěděl jak špatně na tom je tak jsem vytvořil tuto kouli, které jsem říkal koule záchrany, když je vyvolávána je za potřebí aby dotyčný krvácel a proto jsem mu rozřízl nohu, tělo dotyčného je následně díky kopuli udržováno naživu dokud se nevzpamatuje, nevýhodou je také fakt že tělo dotyčného se stane na kouli po dobu 12 hodin závislé a zrušení by znamenalo jistou smrt

Trochu se mi noha podlomila, když by do ní zaryl meč, ale než jsem dopadl na zem, tak mě něco obalilo a uzavřelo do nějaké fialové koule. Trochu nechápavě jsem se díval kolem sebe, ale nehýbal. Podíval jsem se na něj a zahleděl se mu do očí."Tam tím směrem k lesu..." Řekl jsem tiše a ukázal rukou směr. Potom jsem jen na chvilinku zavřel oči a hned je zase otevřel."Proč mi pomáháš?" Zeptal jsem se tichým hlasem a díval se tím směrem, kterým jsem mu ukázal.

rozešel jsem se směrem kterým ukázal a kopule se rozjela zamnou, avšak to on ani nepociťoval, mohl se cítit jako ve vakuu, jelikož koule byla plná plazmy on nemusel ani dýchat, jelikož o to se starala plazma, mohl se díky tomu cítit trochu divně ''pokud bych ti nepomáhal, nemohl by jsem se při vašem dalším souboji tak pobavit jako teď, to by byla škodá'' otočil jsem se na něj a na tváři jsem měl pořád úsměv, avšak do obličeje mi vidět nebylo

Jen jsem se pousmál. V kouli jsem se cítil trochu divně. Bylo to...neuměl jsem to popsat...prostě divné. Nechal jsem se unášet a přitom jsem myslel na Lizzy.
Když jsme pak dorazili na místo, kde by měla být, uviděl jsem tam jen louži krve a vody a hodně stop. Trochu jsem se zamračil, ale hned jsem si trochu oddychl, protože jsem věděl, že ji zdravotníci určitě odnesli už do nemocnice. Otočil jsem se na Hiraka."Takže do nemocnice..." Na chvíli jsem se pak zapřemýšlel."Ty si Higukade Hiraku, bývalý člen Akutsuki a uživatel plazmy že?" Zeptal jsem se ho nakonec.

pod kápí jsem měl zamračený pohled ale úsměv nezmizel ''netušil jsem že jsem tak populární že mě zná i ninja jako ty'' v kiri jsem již jednou byl tudíž jsem se rozešel směrem do vesnice, avšak byl to ještě pěkný kus cesty

Jen jsem se usmál."Jak se to řekne...jak už jsem říkal. Jsem bývalý nukenin a nějaký čas jsem dělal pro Reinu nějakou prácičku a samozřejmě, že jsme si o vás taky něco zjistil, ale to je jedno." Rozhlížel jsem se kolem sebe. Napáchaly jsem tady dost velikou spoušť.

''pak jistě víš, že díky plazmě patřím mezi nejsilnější shinobi v tomto světě, avšak zatím není doložený důkaz o tom že bych skutečně s někým bojoval'' nadále jsem se usmíval ''to doroste'' hlesl jsem jako odpověď na zdemolovanou krajinu

"Ano vím...je to zvláštní kolik toho člověk dokáže zjisti ze krátký čas, když se s podobnýma lidmi stýká." Trochu jsem se na něj natočil."Ano doroste. Ale něco ti povím...i napříč tomu, kdo si, se tě nebojím." Usmál jsem se na něj takovým přidrzlým výrazem.

''a co kdybych tě tu nechal a zašel do nemocnice hledat osobu, která tu ležela na zemi a zabil bych ji ?'' reagoval jsem na stopy krve

Povzdychl jsem si a zadíval se někam do dáli."Tak bych tu zůstal a snažil se, co nejdřív se dostat za Lizz-chan. A i když už do organizace nepatříš, myslím, že by tě Shinobi z Kiri jen tak nenechali projít. Přeci je ve vesnici stále vyhlášený poplach."

''vypadám snad jako někdo kdo by měl problém s tím zabít pár shinobi ? stačil by jediný dotek a už by bylo rozhodnuto o jejich smrt'' vstoupil jsem i s kutálející se kopulí do kiri
- přesun