Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

Toshio Ookami

,,pretože pravidlá shinobi vznikli v dávnych dobách kedy vzorom dokonalosti bol ninja bez citov a zľutovania verný svojej vesnici a ten názor sa zachoval doteraz. A pochybujem, že sa niekedy zmení. Pretože taký je údel Tajných jednotiek. Možno obyčajný ninja si môže dovoliť žiť svojím životom no zmysel tajných jednotiek je podchytiť talent a rozvíjať ho. V každej generácii sa nájde génius nie le nschopnosti ale aj úsudkom ktorý je ochotný obetovať pre vesnicu to najdrahšie. Svoj život. A pri otázke či ho premárni by krútil hlavou. A prečo?" spýtal sa.,, Pretože on dal svoju lásku vesnici, on dal svoju vernosť svojim spolubojovníkom, on dal srdci jej obyvateľom. Preto mohol byť na tomto svete šťastný. A či mala tá osoba právo zmeniť môj život." povzdychla si odmlčal sa a pritom venoval úprimný pohľad do jej očí.,, To sa chcem opýtať ja vás... pretože tá osoba nie je nikto iný, ako vy samotná." dodal s úsmevom.

Už jsem si chystala dlouhou odpověď. Když v tom řekl něco, s čím jsem nikdy v životě nepočítala. Všechno jsem v tu chvíli zapomněla a stála jsem tam jako solný sloup. Prostě mi došli slova. V očích mi mohl uvidět chvílkovou nejistotu. Ale téměř hned jsem to dokázala zahnat.
"Ne neměla."
Mluvila jsem jako by to bylo o někom jinem. Hlas se mi sice trochu zadrhl, ale jinak jsem muvila klidně.
"Neměla právo ti měnit život."

Toshio Ookami

,,Nie?" zaskočil sa na moment.,, Pred chvíľou ste hovorila, že človek bez snov, bez cieľa a emócií, ktorý prežíva deň za deň ani nie je človek. Že to nie je skutočná existencia a zapieranie a opätovanie citov od ostatných je proste premrhaný život." nadýchol sa jemne.,, A keď raz dokázali dať zmysel života človeku ktorý prežíval deňza dňom teraz chcete povedať, že ste na to nemali právo? A mal som sňáď právo ja sa pozrieť do týchto nádherných očí a v nich spoznať to čo som kedysi zavrhol?" spýtal sa.,, Hoc by som sa mal smrti postaviť ešte tisíc ráz ale tento moment by som nikdy nezabudol, nech by sa dialo čokoľvek." dokončil.

Ne, neměla jsem právo měnit někomu život. Ani ho mít nebudu kdykoliv budu nařizovat: Zemři pro svou vesnici! Takové právo si nikdo nemůže přisvojit.
Odpověděla jsem si v duchu, protože i když to byla pravda, skutečnost byla jiná.
"Chceš snad hnout kamenem, jenž je nad tvé síly?"
Nic víc jsem neřekla.

Toshio Ookami

,, Ako shinobi som dosiahol to čo som si predsavzal, ako syn svojich rodičov som prekonal očakávania, ako potomok rodiny som pýchou akou už nikto predtým." prehovoril narovinu Toshio.,, Celý tento život som zasvätil niekomu inému a bojoval zato čo som nikdy nepoznal a teraz keď mi ostáva bojovať za seba a zato čomu verím sa mám vzdať? Nech je prekážka akokoľvek náročná nikdy nie je nezdolná." pokrútil hlavou.,, Cesta bez prekážok nemá zmysel ani koniec. Preto radšej si zvolím tú ťažšiu a ak v nej stojí prekážka so zdvihnutou hlavou ju pokorím, nech to bude trvať koľko len che. Pretože ja sa nevzdám. Už len pre ten jediný pohľad." usmial sa opätovne.

"Jenže některé překážky se nedají zdolat. To by ti mělo už dojít."
Otočila jsem se k němu zády.
"Když nezdoláš překážku nebo spadneš, udělá tě to opravdu silnějším? Většina lidí, když spadne, tak se už nepostaví. Jen málokdo si uvědomí, že spadnout je to nejlepší, co je může potkat..."

Toshio Ookami

,, Nie slávne víťazstvá ani legendy ale prehry a pády tvoria charaktery ľudí." prehovoril pokojne.,, Nech padnem hoc tisíc ráz, ja sa tisíc ráz postavím a zakaždým silnejší a odholanejší bojovať proti prekážke ktorú nedokážem zdolať. To je to čo mi dáva silu..." nadýchol sa a postavil sa tesne za ňu.,, ... pohnúť aj kameňmi ktoré sú nad moje sily a schopnosti. Pretože viem, že to o čo bojujem je správne." dokončil šeptom a po dlhom rozhodovaní jemne objal Mizukage.

"A co když ti to nepůjde ať se budeš snažit sebevíc? Můžeš to zkoušet pořád dokola a nikdy s ním nepohneš?"
Udělala jsem několik kroků dopředu. Tohle nebyla zrovna dobrá situace mu začít nadávat a vyhrožovat smrtí.

Toshio Ookami

,, Stál som zo oči do očí smrti, díval som sa vrahovi svojho brata do tváre a prekonal som jeho pamiatku. To boli moje sny o ktorých som veril, že ostanú snami a nikdy sa nenaplnia no oni sa naplnili a teraz stojím tu." prehovoril a videl ako urobil pár krokov a vyprostila sa ľahko z jeho objatia.,, A teraz stojím tu vidím ďalšiu prekážku. Ak je treba obetovať ďalších 27 rokov života tak budiš nech ich budú hoc aj stovky no mňa to neodradí. Nie pri tomto sne, nie pri sne ktorý ma napĺňa celou dušou aj telom. Nie tu a teraz a už nikdy sa tohto sna nevzdám hoc by som nepohol ani kúskom pretože nepotrebuje na to silu aby som ním pomohol. Len vieru a pocitmi... to je tá silou ktorou ním raz istotne pohnem." dodal a urobil neistý krok vopred.

Otočila jsem se k němu a ten malý prostor mezi námi už nebyl žádný. Stála jsem u něj. Dívala jsem se mu do očí. Byla chladné jako ostří čepele katany. Výraz v obličeji jsem měla neutrální.
"Myslíš si, že jen to ti bude stačit? Víra a pocity?! Jsou to jen slova, která používají lidé, aby zakryli svou neschopnost! Opravdu si myslíš, že je něco takového možné?!"
Mluvila jsem šeptem. Na mém hlase bylo poznat, že se nehodlám smířit s jednoduchou odpovědí.

Toshio Ookami

Opať sa k nemu otočila a jej pohľad ho doslova prebodával no on nebol ochotný ustúpiť z tohto boja, musel a chcel pokračovať.,, Či viera a pocity stačia?" spýtal sa no na odpoveď nečakal.,, Viera je to čo posúva nás všetkých dopredu. To viera dala zrod najväčším hrdinom, to viera dala zrod najväčším legendám, to viera dáva silu ľuďom aby prekonali možnosti. Nestačí mať len odhodlanie niečo dokázať, no viera v rukách každého je tá najmocnejšia zbraň. Pretože keď verím potvrdzujem svoju existenciu a vkladám doslova všetko do rúk niekoho s tým, že viem, že u neho je to v bezpečí." zdôraznil.,, Preto ja, prostý shonobi a jeden z davu, človek ktorý sa snažil celé tie roky stať sa výnimočným vkladá vieru a odhodlanie do vašich rúk. Tu a teraz dívam sa vám do očí hovoriac čistú pravdu. Vierou sa dá pohnúť celým národom, celou zemou ba celým vesmírom. No ja chcem pohnúť len jedným kameňom ktorý ke´d ra zustúpi a to verte, že ustúpi. Dá priechod citom, ktoré už dávno skrývam a ktré ste vo mne dokázala prebudiť len vy."dokončil.

"Tvrdíš mi tu, že mi důvěra stačí jen k tomu, abych dokázala nemožné?"
Odstoupila jsem do bezpečné vzdálenosti.
Věř si! Pohni kamenem, který už dlouhá léta zůstává nehnutě stát na svém místě. Že by opravdu byla naděje? Naděje k tomu, že si všichni uvědomí, co se po nich chce a že mají na výběr?

Toshio Ookami

,,Áno presne tak." prikývol.,, Ak chce človek pohnúť svetom, musí najprv pohnúť sám sebou." odrecitoval jej pokojne.,, To je narážka na to, že spojením odhodlania a viery človek dokáže zmeniť nie len svet ale seba samotného. Aj ten ktorý celý život strávil v zatratení dokáže len vierou obrátiť seba a svoj život iným smerom. Už len treba urobiť to najdôležitejšie." podotkol, urobil krok vpred a natiahol ruky.,, Už len treba urobiť to najťažšie v živote a to je prvý krok na tejto ceste." pousmial sa.

"Aby ti tvá víra nezpůsobila to, že tvrdě narazíš."
Otočila jsem se a odešla jsem hlouběji do lesa. Byla tam taková tma, že se už nedalo viděť na krok před sebe.

Toshio Ookami

,, Ako keby som ti už nepovedal, že pády ma nezastavia. Tých som si v mladosti užil viac než dostatok." pousmial sa a razom zmizol no jeho pohyby smerovali hlbšie do lesa.
,,Skrývate sa v hlbinách temnoty?" spýtal sa zo zvedavosti keď sa pred ňou objavil.,, Nehrajte skrývačku na mieste ktoré nepoznáte lebo nikdy neviete ako dobre ten druhý takéto miesto pozná." dodal pokojne.

"Nepamatuji se, že bych ti dovolila mi tykat!"
Řekla jsem chladně.
"A ty zase nezahrávej s někým, o kom nevím vůbec nic!"
Otočila jsem se v pravo a znovu jsem se rozešla.

Toshio Ookami

Toshio sa len pousmial a zhlboka sa nadýchol. Nerád takto skákal z miesta na miesto ale skutočne nemal na výber a tak znova muse stáť tesne pred Mizukage.,, Ak si chcete zachovať tvár tak pokojne Lady Mizukage. Len verte, že viem toho viac než si myslíte. Už len z pohľadu do vašich očí." zdôraznil.,, Lebo tie sú oknami do duše." pousmial sa.

"Vážně?"
Ustoupila jsem.
"To mi chceš říct, že mě máš zcela přečtenou? Tak jen do toho, poslouchám."
Vybídla jsem ho a při těch slovech jsem couvala.

Toshio Ookami

,, Prirodzene." prikývol a pomaly kráčal k nej a keďže za ňo už bol strom nemala viac kam cúvnuť a dostal ju do pasce. Takže sa mohol psotaviť tesne pred ňu.,, Lenže ja slová nepotrebujem." pousmial sa.,, To čo vo vašich očiach vidím sa slovami vyjadriť nedá. Všetky tie pocity každý jeden kúsok vašej duše je nepopísateľný a ľudskou rečou nevyjadriteľný. Azda jedine tak jediným slovom." nadýchol sa.,, Dokonalosť." zašepkal.

Zády jsem narazila o strom. Myslela jsem si, že tam mám ještě hodně místa.
"To jsou jen kecy. Nevíš nic."
Řekla jsem jistým hlasem.

Toshio Ookami

,,Kecy, kecy, kecy, kecy." zopakoval potichu Toshio keď jeho tvár bola len pár centimetrov od tej jej.,, Pred chvíľou ste tvrdil niečo úplne iné , čo zrazu tá náhla zmena názoru a postoja?" spýtal sa.,, Ja viem, že keď človek narazí na citlivé miesto ktoré si každý chránime tak sa snažíme ho obrániť. Ale raz ten kameň z cesty musí preč Lady Mizukage. Raz sa cesta otvorí a ten prvý krok budete musieť urobiť nehľadiac na moje kecy." zašepkal potichu.

"Kdyby jsi jen měl tušení, nestál bys tu takhle a nikdy by ses v životě nepokusil, o to oč se snažíš."
Už mě unavovalo se s ním přít. Byla to rozhodně výborná konverzace, to nepopírám. Konečně někdo, kdo si stojí za svým stůj co stůj.
Najednou zavládlo naprosté ticho. Zvířara už spala a vítr jen celé dopoledne panoval ztichl.

Toshio Ookami

,, Tak radšej budem za nevediaceho idiota, ale stále budem šťastnejší." pousmial sa.,, Teraz alebo nikdy, ak zomrieť pre vec tak teraz." napadlo mu v duchu.,, Ak už teda nemáte slov." zašepkal a bez váhania ju začal bozkávať na pery, pripravený za to niesť následky.

Neviděla jsem v té tmě vůbec nic. Kdybych jen tušila, což jsem měla, co udělá. Zarazila bych ho ještě dřív, než by o tom začal uvažovat. Díky té tmě jsem nebyla schopna vyčíst z jeho tváře na co myslí. Pak jsem ucítila na svých rtech ty jeho.
Mluvil o tom celou dobu a já jsem nebyla schopná jakkoliv to rozeznat. Byla jsem hloupá.
Dlaně jsem mu položila na hruď a zapřela jsem se. Odtáhla jsem ho do sebe.
"Jestli je ti život milý, přestaneš a už se o to nepokusíš!"

Toshio Ookami

Na tých pár sekúnd keď spojil svoje pery s tými jejimu tak sa cítil úžasne, ba až prestal na všetko myslieť keď v tom ho rázne odločila s jasným rozkazom buď prestane alebo zomrie.,, Ak prestať, znamená prísť o to jediné čo v živote mám a to je láska k vám tak povolím radšej zomrieť v šťastí ako postupne umierať v beznádeji." pokrútil hlavou rozhodne a pokračoval ďalej v bozkávaní, užívajúc si asi jeho posledné sekundy života.