Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

V hmle som sa pousmiala, musela som.. sama som nevedela prečo.. už som to dlho nezažila.. tento pocit.. tento adrenalín..chýbalo mi to. Vedela som však aj o svojich povinnostiach a na tohto týpka som nemohla vyvaliť všetko.. páč ma po tom čakal boj ešte aj s Tsukiko a iba od vyprávania Himi som vedela čoho je schopná.. hmlou sa začal ozývať intenzívny piskot.. stále sa stupňoval a stupňoval až ani Tsukiko a ani ten Kaguya nevnímali iný zvuk než ten.. dokonca nepočuli ani svoj vlastný dych.. všetok zvuk sa v tejto mojej technike strácal.. v tom som jednu kibu zabodla do zeme a hodila som po ňom dva shurikeny.. nevydávali však žiaden zvuk a vďaka hmle ani neboli vidieť..

Zbytočná námaha.
Shurikeny ma zasiahli, ale nezabodli sa do mňa. Naopak, odrazili sa a spadli na zem.
Pre stvrdené masky vytvorené pod mojou kožou ma na diaľku nedostaneš. Musíš prísť bližšie. Čo mi ale robí väčšiu starosť, je ten neznesiteľný zvuk.

Kolem uší jsem si vytvořila bybliny, ze kterých jsem vysála vzduch. Vytvořila jsme tak vzduchoprázdno, kde se zvuk vytrácí, zavřela oči a jen vnímala pomocí větru co se kolem mě děje.

Mám nutkanie.. použiť Kurokami.. ale to si musím šetriť na Tsukiko.. navyše by ma zastavila a počas jeho používania sa nemôžem brániť.. prebehlo mi hlavou no len som mierne pohodila vlasmi.. schytila som Kiby do rúk a nadvihla som ich k oblohe odkiaľ priamo do mňa vrazil blesk.. zvuk čo vydával však stále nebol vôbec počuť.. Kiby sa však nabili čistou živelnou bleskovou energiou a ja som s nimi švihla po tom Kaguyovi oproti ktorému vyšli dve ohromné bleskové vlny... aj tým však zvuk úplne zanikol, proste sa zvukové vibrácie týchto vĺn úplne strácali v mojej predošlej technike..

Využil som svoju rýchlosť a technike sa jednoducho vyhol.
Ako som si myslel. Tá technika so zvukom, snaží sa, aby som nepočul jej pohyby a jutsu. Je však zvláštne, že si neuvedomuje, že tak obrovské svetlo je možné včas spozorovať aj cez hmlu.

V momente keď sa uhol tak som ho už čakala.. síce som mohla zakryť zvuk no poryv vetra ktorý som pri pohybe spôsobila nie, každopádne som stála od neho na dosah katany.. Kiby boli stále nabité bleskom a ja som mu s jednou z nich sekla po pravom ramene..

Ako náhle som ucítil bolesť na rameni, pousmial som sa.
"Karamatsu no Mai."
Kosti boli dostatočne dlhé, aby ma pred útokom ubránili a čiastočne zasiahli Lizzy.
"Toto je prosím pekne moja kekkei genkai. Vďaka svetlu, ktoré som videl pred chvíľou, mi došlo, že používaš raiton. Za normálnych okolností by som dostal zásah, ale toto nie sú obyčajné kosti. Ich okostica je spevnená a hrubá, navyše neobsahuje vodu, nie je vodivá, takže napriek tvojej prieraznej sile raitonu mi zásah neublíži."

Pfee.. ale mne stačí len jeden zásah.. povedala som mierne zákerne a do ruky som chytila jednu z kostí ktoré by ma mohli zasiahnúť.. chcela som ju tak zbrzdiť no nijak som to neriskovala a len som ju pomocou extrémnych vybrácií doslova rozprášila na prášok.. Kan.. Šepla som a v momente som podobné vibrácie prehnala celým jeho telom.. bola to paralizujúca technika ktorá ho mala paralizovať na minimálne dve minúty.. sama som bola trocha zranená, ale nebolo to nič vážne a ani nič čo by ma nejak ohrozilo na živote či znemožnilo pohyb.. zopár škrabancov, niekoľko hlbších rán no nevyzeralo to na to že by som z nich vykrvácala.. ani moc neboleli a tú bolesť ktorú vydávali som úspešne ignorovala, hmla zatiaľ ustúpila.. považovala som ju za zbytočnú páč som len chcela vedieť ako je na tom zo svojimi zmyslami.. Kibu som od neho odtiahla a uskočila som kúsok stranou.. jednu z rúk som nastavila jeho smerom a v momente začalo z miesta pred ňou vychádzať hrozne ostrý zvuk.. zvukové vlny sa pred mojou rukou stali doslova viditeľné.. mohol vidieť ako sa začínajú extrémne rýchlo točiť a vytvárať niečo ako kruh pred mojou rukou.. odozva techniky bola natoľko silná že začala demolovať zem podo mnou.. no stále som ju nevypúšťala.. vlastne som ju stále tvorila.. až vtedy som si uvedomila aký rozsah majú zranenia ktoré mi spôsobil, na bruchu som mala nepríjemne vyzerajúcu reznú ranu z ktorej tieklo dosť krvi.. ako aj na nohe čo mi trocha zabraňovalo v pohybe.. bolo mi jasné že to musím týmto úderom pre neho ukončiť ..aby som mala proti Tsukiko aspoň nejakú šancu.. mohla som sa hýbať.. no tento krát sa stávali moje vlastné techniky pre mňa rizikovými..

Pokúsil som sa vyhnúť, ale nešlo to.
Neanalyzoval som jej pohyby dostatočne dlho na to, aby som si to všimol. Takže stačí jeden zásah, tá m*cha. Zdá sa, že nebudem mať na výber.
Moje telo začínal pokrývať plášť. Z chrbta sa mi vysúvali kosti a časti mojej kože na prstoch pomaly mizli.

Zvedla jsem se z kamene na kterém jsme doposud seděla. "To by stačilo..." zamumlala jsem. "Kaguyo, bojoval jsi skvěle, nechej to už na mě!" usmála jsem se na něj přívětivě a otočila se na Lizzy. "Tvůj protivník jsem já!"

Pozorne som si Tsukiko premerala a ultrazvukový vír sa spred mojej ruky vytratil.. len som znova schytila obe Kiby a pomocou shohasou shunshin som sa prebleskla tesne pred ňu.. vedlaší účinok techniky? zdemolovaná zem na mieste kde som sa odrazila a na mieste kde som kvázi "pristála".. zároveň som cítila cukanie v nohe.. nebolo príjemné a ja som vedela že pri dlhšom používaní sa mi začnú rany od techniky toho týpka rozširovať.. jednou z kíb som jej chcela preraziť žalúdok..

Probleskla jsem se kousíček vedle a odhodila si vlasy z obličeje. "Tvoje rychlost je opravdu vyjímečná!" pousmála jsem se. "Řekni.. chtěla bys být jednou z vyvolených?!" pousmála jsem se a kousla se do prstu.

To je tak nefér, náš boj nezabral viac ako desať minút, pritom Tsuyu dostala možnosť sa poriadne vyblázniť.
Sledoval som výraz v tvári Tsukiko.
Aj keď, mám pocit, že tu nejde o mňa. Očividne sa baví. Keď s ňou chcela tak strašne bojovať, mohla to povedať hneď.

Snáď ti to ako odpoveď postačí.. pousmiala som sa kyslo a len som mávla rukou.. v momente som pri nej vytvorila silné zvukové vibrácie ktoré boli v podstate také isté ako pri technike Kyōmeisen.

Pousmála jsem se a doslova zmizela. Objevila jsem se kousek od ní. "Rychlost zvuku? Kolem 0,33 kilometru za sekundu, zatím co blesku?!" zmizela jsem na druhou stranu. "10 000 až 100 000 kilometrů za sekundu!" zasmála jsem se a zmizela potřetí. Objevila jsem se za ní, dotkla se jejích zad a pustila do ní elektřinu. Jen trochu, nic moc abych jí ublížila a zase zmizela. "Kdo z nás dvou bude rychlejší?"

M..musím to použiť.. zamumlala som si pre seba.. rukou som si v momente chytila miesto kde do mňa pustila elektrinu.. bola to celkom bolesť.. snažila som sa však ukľudniť. zavrela som oči a zamerala som jej polohu podľa ultrazvukových odoziev.. Kurokami.. šepla som a v momente som na ňu použila "tú" techniku.. je to dosť nepríjemná technika ktorá slúži k tomu aby nepriateľovi "uškvarila" mozog vďaka vibráciám.. teraz by nemala byť schopná pohybu.. malo by sa jej začať zatemňovať pred očami a pomaly no dosť bolestivo umierať.. dúfala som že ju to dostane.. bola to moja najsilnejšia technika no úplne by stačilo aby mi teraz ten Kaguya vrazil a ja by som ju neudržala..

Prudce jsem se chytila za hlavu a klesla na kolena. Křečovitě jsem si chytila hlavu do dlaní a vykřikla hlasitě, bolest jsem nemohla nijak odventilovat, vidla jsme rozzostřeně...
Tsu-kik-o!!

Moja pohyblivosť ešte nebola úplne v poriadku. Za žiadnu cenu som neriskoval, že sa k nej nestihnem dostať včas. Z prstov mi začali vyliezať vrtáčiky z kostí.
"Teshi Sendan!"
Boli rýchle a silné asi ako náboje zo strelnej zbrane.
Toto ti nedarujem.

Len som pootočila hlavou a rozšírili sa mi zorničky.. na zrušenie Kurokami však bolo neskoro, všetky sa do mňa pozabodávali a spôsobili mi dosť nepekné zranenia.. bolesť ma doslova vytrhla z Kurokami a Tsukiko tiež.. dokonca ma aj odhodili do strany a ja som sa len bezvládne skácala k zemi.. vykašlala som dosť krvi a rukou som si chytila hlavu.. aj cez zranenia ktoré mi spôsobil Kaguya ma práve tá hlava bolela najviac.. kvôli Kurokami.. sotva som vedela rozmýšľať..

Okamžite som pribehol k Tsukiko a pre istotu ju podoprel.
"V poriadku?"

Ostře jsem se nadechla. Na tváři jsem cítila krev, svou vlastní... pomalu, trochu dramaticky jsem se vstala. Ledově jsem se na svého společníka podívala. "Děkuji Kaguyo..." znělo to spíš... nevděčně? Otočila jsem se od něj, rána ve rtu, který jsem si prokousla se začala zvetšovat a krev mi stékala po bradě, odkapávala na zem. "Víš milá zlatá... nejraději bych tě zabila..." pomalým krokem jsem šla k ní. "Utrhla si ruce v kloubech, probodla hlavu, vypíchala oči, nevím možná rozřízla břicho a vytrhala střeva vlastníma rukama ale..." zastavila jsem se. "Tvůj potenciál je mnohem větší než má nenávist!" zvedla jsem k ní pohled a usmála se. Krev se sformulovala do jakéhosi provazce a jako živý had se vznášela kolem mě.

Poslala jsem ji na dívku a zvedla do vzduchu. Udělala jsem několik znamení rukou a probleskla se za ní. "Doufám, že tě to bude hodně, hodně, hodně, hodně, hodně bolet!" usmála jsem se líbezně a upíří zuby, které mi narostli zaryla do jejího krku.

Z jej pohľadu sa mi urobilo nevoľno.
Áno, nepochybne. Je v poriadku. Nie, je dokonca viac než v poriadku. Ona je v úplne maximálnom stopercentnom poriadku, kdežto ja by som si mohol ísť začať pokojne kopať svoj vlastný hrob.

Trocha vydesene som sa na ňu pozerala.. cez bolesť hlavy som si ani neuvedomila čo sa chystá robiť no aj keď ma zodvihla do vzduchu tak som znova nejakú krv vykašlala.. po tom som ju však stratila z pohľadu.. na krku som pocítila ostrú bolesť no nebolo to nič v porovnaní s tým čo nastávalo po tom.. začala som doslova kričať od bolesti.. metať sa čím som len stratila ďalšiu krv a spôsobila si ešte väčšiu bolesť..

Krev zmizela a ona dopadla z celkem slušné výšky na zem. Dívala jsem se, jak křeč pohlcuje její tělo. "Bolí to? Hodně?... To jsem ráda!" otočila jsem se. "Kaguyo, odcházíme!" zavrčela jsem ledově a vykročila. "Modli se k Bohu, ať tě někdo najde!" zasyčela jsem a udělala další krok. "A jestli přežiješ... přij´d za mnou, budu na tebe čekat!" další krok vpřed. "A ten bůh... jsem já!" otočila jsem na ni pohled. "Vryj si jméno Tsukiko Tooya do mozku, protože jsi měla čest s Bohem nového světa!" potom už jsem se nadobro otočila a rozešla se pryč.

Nemohl jsem Lizz-chan nikde najít, a proto jsem si vydal porozhlédnout mimo Kitagawu. Když jsem procházel nějakým lesem uslyšel jsem nějaký hlasitý křik a z toho místa se vznesla hromada ptáků. Hrklo ve mě a vyděšeně jsem se podíval tím směrem, protože jsem si uvědomil, kdo to křičí. To ne... Vydal jsem se tím směrem a skákal jsem, co nejrychleji jsem mohl. Nakonec jsem dopadl na zem a uviděl dvě osoby. Muž a ženu a ta...pohlédl jsem na ležící Lizz."Co jste ji udělali!!!" Zařval jsem a kolem mě začala vířit čakra. Byl jsem zlostí bez sebe a při pohledu na zničenou Lizz se můj vztek ještě zvyšoval.