Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

Podívala jsem se mu do očí. Moc dobře jsem chápala, co myslí.
"Myslela jsem, že tím ochráním Kiri a všechny ty lidi v ní, protože ono je můj domov, ikdyž mě tam nikdy nikdo neobejmul. Ona je prostě jediným místem, kam se můžu vrátit."
Stále jsem brečela.

''už neplač, každý děláme chyby, je to lidské, vidím že té tvé chyby opravdu lituješ a proto mi nevadí že jsi jí udělala, jsi hodná holka'' pověděl jsem opět mile a nadále jsem ji objímal

Snažila jsem se přestat brečet. Popotahovala jsem, seděla jsem tam a dívala se na noční Kiri ozářenou měsícem.
"Děkuju," zašeptala jsem.

jen jsem ji nadále objímal a nic jsem neříkal

Pak už jsem jen tiše seděla a dívala se dolů.Za chvíli se mi podařilo přestat i brečet.

přestal jsem ji pomalu objímat a chtěl jsem ji posadit na větev vedle mě

Posadila jsem se vedle něj na větev.

''už je dobře ?'' otázal jsem se a díval jsem se na ní

Od pláče jsem byla celá flekatá.
"Rozhodně líp," pokusila jsem se o úsměv.

vytáhl jsem si z kapsy kapesník a tím jsem ji otřel tvář od slz a po té jsem jí jej přiložil k nosu a ten jsem lehce zmáčkl ''vysmrkat''

Zasmála jsem se a vysmrkala se.
Tohle jsem taky často viděla.
Při smrkání mi pohled zabloudil k jeho zkrvavené hrudi.
"Nebolí to moc?"

''nebolí mě to vůbec'' usmál jsem se a kapesník jsem si uklidil

Zavřela jsem oči a oddechla jsem si.
"To jsem moc ráda."

podíval jsem se na vesnici
''líbí se ti tady ?''

Podívala jsem se na něj. " Myslím, že docela ano, je to moje vesnice, narodila jsem se v ní. Ikdyž se na mně lidé dřív dost často dívali skrz prsty, protože nikdo neví, kdo je můj otec. Ale nějak se pořád nemůžu zbavit dojmu, že lidé z ostatních vesnic jsou na mně přívětivější, nežli lidé v mé vlastní vesnici."

''dám ti jednu radu'' položil jsem jí prst na špičku nosánku
''každý jsme jiný, nikdo z nás není stejný a všichni se v něčem lišíme, ať už to jsou maličkosti či velké odchylky, nemůžeš soudit dav, musíš soudit toho danného člověka, například, kdybych nebyl z akatsuki nikdy by jsi mě nebodla do srdce''

Zarazila jsem se. " To je pravda, opravdu bych to nikdy neudělala. Myslím, že teď už vím, že i mezi takovými organizacemi jako je akatsuki nemusí být jen zlý lidé."

položil jsem jí ruku na vlasy a po té jsem jí je lehce rozcuhal a zasmál jsem se

Podíval jsem se na něj a usmála se. Byl tak strašně milý a lidský, teď bych ho nebodla do srdce ani omylem.

nastavil jsem před ní dlaň a v té se mi objevila fialová plazmová kulička která byla měkká jako míček ''vezmi si ji''

Opatrně jsem si jí vzala a zkusila jí zmáčknout.
"Co to je?" Zvědavě jsem se na něj podívala.

''plazmoví míček'' odpověděl jsem ''když se budeš nudit můžeš si sním hrát''

Usmála jsem se.Líbilo se mi jak vypadá.
"Moc děkuju."
Zkusmo jsem do něj cvrnkla.

''nemáš za co'' odvětil jsem
''pověz... kolik ti je ?''

"Třináct a půl," usmála jsem se na něj. "To je celkem dost, nemyslíš?"
Dál jsem žmoulala míček.