Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

Tak toto je Tsukiko, ktorú poznám.
Chystal som sa odísť, ale novo príchodiaci návštevník ma malinko zarazil.
"Zdá sa, že máme spoločnosť, madam."

Otočila jsem na něj pohled a jedovatě se ušklíbla. "Dali jsme si čaj a sušenky, pokecali o počasí a vyměnili si oblečení... co bys tak řekl?!" otočila jsem se naštvaně. "Upřímně, kdyby to přímo neohrožovalo její život, naprala bych do ní ještě aspoń sto ampérů, ale... nejsem sadista!" usmála jsem se sladce. "Vezmi ji domů, potřebuje doktora!" odbila jsem ho jednou rukou a otočila se, že zase půjdu.

Iba fakt samotný, že ovládate krv a vyžívate sa v cudzej bolesti, z vás robí sadistku!
Chystal som sa ju nasledovať, ale stále bol v strehu kvôli Kazukimu.

Tento krát som už nič nevnímala.. bolesť prerástla na takú úroveň že sa mi zatemnilo pred očami a ja som upadla do takého nepríjemného bezvedomia.. mala som hrozne vysokú horúčku.. a to len po pár minútach od toho ako na mňa pečať použila..zrýchlene som dýchala a nijak k tomu nepomáhaly zranenia od toho Kaguyi.. stále som v sebe mala zabodnuté niektoré kostené projektily..

Zaskřípal jsem zuby. Moje zlost dosahovala meze a brzo ji měla překročit. Rychle jsem se přemístil k Lizzy. Vytvořil jsem vodní klon, který ji okamžitě zvedl a v obláčku dýmu zmizel. Je jsem si nechtěl nechat utéct. Museli za to zaplatit.

Zastavila jsem se. "Odporuješ Bohu?!" kolem mě se začalo doslova jiskřit. V mžiku jsem se objevila za ním. "Nezahrávej si, nemám odpouštěcí náladu!" zasyčela jsem mu do ucha a zase se probleskla zpět. "Poslední varování... odejdi!"

"Madam, prečo si neoddýchnete a nenecháte tentokrát vyniesť smeti mňa?"
Sám neviem, z akého dôvodu som jej to navrhol. Aj tak som vedel, že buď škaredo odmietne, alebo budem mať zasa viac práce. Pravdou asi bude, že som ju nechcel vidieť znova v stave, do ktorého ju na malý okamih dostala technika Lizzy, akurát som si to nechcel priznať.

Zastavila jsem se a zcela bez pohybu jen chvilku stála. "Máš snad ponětí, že potřebuji oddych?!" mluvila jsem pomalu a zcela klidně, což asi v tu chvíli, kdy jsem se doslova otřásala vztekem muselo vypadat... přinejmenším zvláštně!

Můj klon se přemístil kousek od místa, kde probíhal boj. Položil ji na zem a dal ji ruky na hruď. Kolem ní se s formovala voda a celé její tělo obalila. Mělo to zbrzdit krvácení a uzavřít ji jakoby do takové schránky. Zároveň ji to udržovalo v teple. Věděl jsem, že to ale moc dlouho nevydrží. Bohužel originál byl na tom teď psychicky dost blbě, lépe řečeno.
Mezitím jsem tam jen stál a probodával je vražedným pohledem."Bohovi? Pche....ty si jen obyčejná mrcha, která dokáže jen každému ubližovat! Ty se za boha nikdy nebudeš moct považovat!!!" Natáhl jsem ruky a ty obalila čakra a, která se s formovala do čepelí, které se dál prodlužovaly. Moje tělo se modře rozzářilo. Pomocí čakry jsem zvýšil svou rychlost, že normálně dosahoval bez techniky problesknutí, mistrů taijutsu. Smysli se také mnohokrát zlepšili a čakra kolem těla mi složila jako štít. Zatím jsem, ale nic nedělal.

Moja povesť najrýchlejšieho ninju z Oto ani tentokrát nesklamala. Zastavil som Kazukiho svojimi päsťami stvrnutými kosťou.
"Tsukiko-sama, tento chlapec nie je niekto, kým by si boh nového sveta mal špiniť svoje ruky," bolo to jediné odôvodnenie môjho konania, ktoré ma napadlo.

"Co jsi to řekl?!" pomalu jsem se otočila. Dívala jsem se na něj přivřenýma, jasně zářícíma očima a pomalu dýchala. "Kaguyo, jdi dál..." zavrčela jsem a zvedla ruku. "Mrcha? Že nebudu... bůh nového světa... mám pro tebe novinku... už jím jsem!!" zvedla jsem ruce nad sebe. Zvedl se prudký vítr, ze země začala vytryskávat voda a z kolem mě to jiskřilo. "Chtěl jsi vidět můj hněv, máš ho mít!" zmizela jsem. Nebylo ani vidět, že jsme se probleskla, prostě jsme najednou byla pryč. Objevila jsem se před ním a přiložila ruku na jeho hruď. Modře se mi rozzářila. "Tvé tělo je tvořeno ze sedmdesáti procent z vody... jak mu bude když ho té vody zbavím?!" začala jsem vodu z jeho těla doslova vysávat.

Díky kostem jsem se chvíli nemohl hýbat a když se ke mě pak tak ženská dostala a položila mě ruku na hruď ucítil jsem, jak mi voda pomalu mizí z těla. Nemohl jsem nic jiného dělat, než to uvolnit. Není jiná šance, jinak je po mě.... Na pravém rameni se mi objevil nějaký znak. Modře zářil a nešlo poznat, co to je. Zem kolem mě začala praskat. Zařval jsem a do nebe vytrsknul paprsek mé čakry. Nastal výbuch a modré světlo se rozzářilo do vzdálenosti 10 metrů a začalo vířit. Kosi kolem mě praskly a rozletěli se na kusy. Roztáhl jsem ruky a nastala čakrová vlna, která ode mě všechno odhodila.Áárrghhhh!!!"

Toto nevyzerá dobre.
Uskočil som dozadu.
"Tsukiko-sama! Toto nebolo v pláne, spomeňte si."
Sám som najlepšie vedel, že takto prilákame i ďalších shinobi z kiri, čo by mohlo znamenať dokonca aj pre Tsukiko problémy.
"Nechajte ma vykonať, čo je nutné. Ctené ruky urodzenej bohyne predsa nie sú určené na vynášanie odpadkov. Za svoje slová zaplatí, to vám garantujem. Na mňa sa predsa môžete vždycky spoľahnúť."

Vlna mě odhodila, ale bezpečně jsem dopadla na zem. Podívala jsem se na Kaguyu. "Fajn.... ale udělej to rychle a čistě!" zamračila jsem se a podívala jsem se na něj. "Vysála jsem toho poměrně dost, za chvilku odpadne..."

Konečne sa mi ju podarilo presvedčiť, ale dalo to zabrať.
Postavil som sa pred Kazukiho aj napriek jeho mocnej chakre.
"O chvíľu vás dobehnem."

"Nezabij ho... chci aby žil... jednou přijdu a utrhnu mu ruce!" zavrčela jsem. "A nech ho při vědomí, ať zavolá pomoc a zachrání Lizzy..." pohodila jsem hlavou a rozešla se pryč.

Vše okolo mě zářilo. Už jsem to dlouho nevyužíval...vysála ze mě dost vody...neudržím tu čakru moc dlouho pod kontrolou... Mezitím to zaregistrovali lidé v Kiri. Na místo, kde probíhal boj dorazilo pár ninju a zdravotníků. Můj klon se na ně podíval."Nemíchejte se teď do toho nebo bude po vás..." Zdravotníci došli k Lizz a začali ji na rychlo provizorně ošetřovat. Museli ji, ale rychle dostat do nemocnice.

Obávam sa, že to inak nepôjde.
Začal som uvoľňovať chakru minimálne na jeho úrovni. Presnejšie to nebola moja chakra, ale chakra gobiho.

Bedlivě jsem ho sledoval. Sakra Jinchuriki...nevím, jestli dokážu uvolnit celou čakru, abych se mu pak vyrovnal...na teto úrovni ovládání ještě nejsem... Dal jsem ruky k sobě a čakra začal v proudech se točit kolem mě

Podíval jsem se na něj zlostným pohledem.

Zapomoci "červenej" chakry som sa mu bol schopný vyrovnať.
Žeby šlo o jinchuurikiho? Nie, to by som istotne poznal. Všetká tá chakra patrí jemu. Môže byť dokonca nebezpečnejší ako tá pred ním.

Narovnal jsem se a zahleděl jsem se mu do očí. Celé mé tělo bylo pokryté čakrou a modře zářilo. Do nebe stále proudil modrý paprsek.

"Tak co...dva na jednoho to bylo fakt ubohost. Ale co jeden na jednoho?" Můj hlas byl chladný a opovržlivý.

"Ty si jeden z tých, ktorí nemajú čo hovoriť. Tváriš sa, ako len nemiluješ tú svoju Elizabeth, no napriek tomu tu strácaš čas pre niekoho, koho ani nepoznáš namiesto toho, aby si mohol byť s ňou a držať ju za ruku."
Tasil som svoju najúčinnejšiu zbraň, svoju vlastnú kosť.
"Tvoj hnev je neopodstatnený, záleží ti viac na sebe a na svojej pomste ako na tom dievčati. Chceš vedieť, prečo prehraješ? Pretože pre mňa Tsukiko-sama znamená viac, ako kedy pre teba znamenala tá žena!"

Ušklíbl jsem se."Právě teď ji zdravotníci ošetřují a starají se o to, aby s ní nic nebylo. Můj klon u ní pořád je a informuje mě o všem, co se děje." Čakra kolem mě z intenzivněla.

Paprsek mohli lidé vidět na velkou vzdálenost. Protínal nebe jako blesk.

Potom jsem se zamračil."Nikdy vám neodpustím, co jste ji udělali. Nikdy!"
Došlápl jsem a modré světlo všechno oslnilo. Objevil jsem se za ním a silně udeřil pěstí. Nastal obrovský modrý výbuch.

Rozostúpený dym odhalil, vďaka čomu ešte stojím. Pomohli mi k tomu kosti posilnené chakrou gobiho v plnom nasadení.
"Impozantné, ale v porovnaní s ostrou ranou Tsukiko-sama stále iba detská hra."
Jeho útok som mu pomocou druhej ruky vrátil.

Jen jsem se ušklíbl a natáhl jednu ruku před sebe.

Přede mnou se vytvořil modrý štít, který jeho útoky udržel a potom udělal tlakovou vlnu, která ho měla na chvíli ochromit.
Hned na to se mi v druhé ruce vytvořil čakrový měč, který mi jakoby vylézal z ruky. Sekl jsem s ním přímo proti Ryuzakimu.