Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

''krásný věk'' pověděl jsem upřímně s úsměvem

"Hmm a kolik je tobě? " podívala jsem se na něj.

''20'' odvětil jsem s mírným úsměvem

"Páni, to jsi docela starý, " usmála jsem se na něj, " rozhodně o dost starší než já."

''ano, to jsem, ale ne zas tak o moc'' zasmál jsem se a znovu jsem jí rukou rozcuchal vlasy

"No, určitě existuje hodně starších lidí," usmála jsem se na něj. " Zajímalo by mně, kolik je na světě lidí," zamyslela jsem se.

''nedá se určit správné číslo, jelikož každou chvíli se narodí nové miminko'' usmál jsem se a podíval jsem se na ní ''tobě se taky jednou narodí a budeš ho mít s chlapcem kterého budeš milovat''

Hrála jsem si s plazmovým míčkem. "Doufám, že to bude šťastné miminko a bude vědět, kdo je jeho maminka i tatínek," usmála jsem se, "ale to je ještě daleko."

trochu jsem se zarazil ''ty své rodiče neznáš ?''

"Máma umřela potom, co jsem se narodila," povzdechla jsem si ,"a o otci nikdo nic neví, nejspíš ani on neví, že má nějakou dceru."
To už je podruhé co to dnes někomu vyprávím, achjo.

chudák malá, musela to mít těžké
prohlížel jsem si jí ale po té jsem ji obejmul
''museli to být skvělí rodiče, pokud mají tak skvělou dceru''

Usmála jsem se na něj.
"Věřím tomu, že byli," podívala jsem se na noční Kiri, " stále věřím, že jednou zjistím, kdo je můj táta."

''jednou to zjistíš'' pověděl jsem s úsměvem a opět jsem si normálně sedl ''myslím že bych už měl jít''

Trochu smutně jsem se na něj podívala. "Myslíš, že se ještě někdy potkáme?"

''upřímně... nevím, ani já sám nevím co semnou bude, ale zde už zůstávat nemůžu ANBU kiri si mě již všimly a myslím že kdybych zde zůstal do večera bych už nebyl živí''

Přikývla jsem. "Dobře, rozhodně nechci, aby se ti něco stalo."
Usmála jsem se na něj. "Budu prostě doufat, že se jednou znova potkáme."

naklonil jsem se k ní a zašeptal jsem jí do ucha
''ten míček funguje jako přivolávací technika, jenom musíš najít někoho kdo ji umí, třeba se jí časem taky naučíš, pověz tomu kdo ji bude provádět ať myslí na ten míček''
usmál jsem se

Zaraženě jsem se na něj podívala a pak jsem příkývla.
"Dobře, zapamatuju si to."

vzal jsem ji opět do náruče jako před tím a seskočil jsem i s ní ze stromu, položil jsem jí na zem ''mimochodem, jmenuji se Hiraku''

" Já jsem Roka," usmála jsem se na něj. "Roka Hoozuki."

''sbohem Roka-chan'' naklonil jsem se k ní a políbil jsem jí na čelo a poté jsem odskákal lesem pryč
- přesun

"Sbohem." Dívala jsem se za ním, dokud mi nezmizel z dohledu a pak jsem si šla lehnout k již dávno vyhaslému ohništi za Narutem.

Zobudil som sa a všimol som si že sa asi zasa schyľovalo k večeru .
Preto keď som sa zobudil som vstal a Roka ešte spala .
Nevedel som presne kedy zaspala ona .
Preto som zobral môj už suchý plášť a prikryl som ju .
Potom som si dal svoju oranžovú mikinu a poslal som pár klonov niekam sa pozrieť .
Ja som si sadol k nej a čakal som kým sa zobudí .

Probudilo mně, jak klony odbíhali. Zavrtěla jsem sebou a pomalu otevřela oči.
Byla jsem něčím přikrytá, teprve za chvíli mi došlo, že je to Narutův plášť, ospale jsem na něj zamžourala.

Ako som sa otáčal k nej že si sadnem všimol som si že už je hore .
"Ehm prepáč zobudil som ťa ?
No a dobré ráno ,
Aj keď je trochu už neskoro no nevadí ."
Usmial som sa .