Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

nic jsem jí už neříkala díval jsem se do nebe

Povzdechla jsem si.
"Tak jo, jestli to opravdu chceš," vytáhla jsem meč a přiblížila se k němu.

''no.. tak na co čekáš'' pověděl jsem neutrálním chladným hlasem

Třásla jsem se.
Bylo by to mnohem jednoduší, kdyby se bránil, nebo se snažil někoho zabít, ale takhle?
Potilo se mi čelo.
No tak, mysli, je přece členem Akatsuki, určitě napáchal spoustu zla. Vzpomeň si na Kiri.
Před očima se mi objevila moje rodná vesnice do slova a do písmene srovnaná se zemí. Popadl mně vztek.
Teď nebo nikdy.
Přiskočila jsem k němu a bodla mu ten meč do srdce.

usmíval jsem se a z pusy mě vytekl pramínek krve
''pozdravuj Mizukage, řekni jí že jí pozdravuje muž který zachránil její kamarádku''
s úsměvem jsem se zhroutil k zemi a byl jsem mrtví

Zděšeně jsem se na něj koukala.
To nemůže být špatné,on to přeci chtěl a navíc, byl to člen akatsuki.[i]
Snažila jsem se sama zoorientovat v tom co právě cítím.
[i]Určitě by se nechal zabít někým jiným, kdybych to neudělala já a jen čest mu bránila vzít si svůj život sám.
Přesvědčovala jsem se v duchu, zatím co jsem vzala jeho tělo a snažila se ho nějak dostat do míst, kde spal Naruto.

''nemám ti semnou pomoct ?'' otázal jsem se a nechal jsem se nést

Poskočila jsem a pustila jsem ho.
Zůžili se mi oči.
"To byl zase nějakej tvuj debilní vtip?"
Tentokrát jsem byla vážně naštvaná.

''jistě, chtěl jsem vědět jestli by jsi mi to chtěla rozmluvit a nebo mne zabít'' postavil jsem se

"Hmm, tak teď už to víš." Podrbala jsem se rozpačitě na hlavě.
Doprčic, nebýt toho, že je z Akatsuki tak bych to neudělala a teď tady vypadám jako vrahoun.

''jinak kdyby ti to vrtalo hlavou to s tou mizukage je pravda, unesl jsem vám z kiri jednu dívku a po té jsem ji vrátil''

" Hmm, zní to opravdu šlechetně, ale řekla bych že v tom případě "zachránil" nebude úplně to správné slovo," ušklíbla jsem se.

otočil jsem se a bez jakéhokoli dalšího slova jsem odcházel

Smutně jsem se za ním dívala.
Pak jsem ho doběhla a položila mu ruku na rameno.
"Promiň."

na chvíli jsem se zastavil ale po té jsem se opět rozešel a nic jsem neříkal

Pustila jsem mu rameno. Po chvíli jsem si sedla na zem, schoulila se do klubíčka a začala jsem brečet. Teď jsem chtěla umřít já.

zaslechl jsem jak brečí a otočil jsem se hluboce jsem si vzdychl a přišel jsem k ní a klekl jsem si u ní ''co je ?''

Podívala jsem se na něj. " Co by bylo? Pokusila jsem se tě zabít, jen tak, protože jsi byl v Akatsuky a protože jsi to chtěl a vůbec jsem na tebe nemyslela jako na člověka. Jsem prostě blbec, to je celé, nehorázný blbec."
Znovu jsem se rozbrečela.

vzdychl jsem si
''ale no tak'' vzal jsem jí do náruče ale trochu jinak, tak že jsem jí držel jako miminko a ona měla hlavu položenou na mém rameni a zadek jsem ji podepíral jednou rukou a druhou jsem ji držel na zádech

On mě objímá? Nikdy to ještě nikdo neudělal.
Popotáhla jsem.
"Ty," v tu chvíly jsem si uvědomila, že ani neznám jeho jméno," ty, proč to děláš?"

''jelikož potřebuješ utěšit'' mrkl jsem na ní

Svraštila jsem obočí.
"Ale, já jsem se tě pokusila zabít," šeptla jsem a zase sem se tiše rozplakala.

přitiskl jsem si ji blíže ke mě a objal jsem jí ''ššš... no tak'' pověděl jsem milým hlasem

Znovu jsem popotáhla.
"Já, vůbec to nechápu."
Zavřela jsem oči.

pohladil jsem jí po vlasech a po té jsem i s ní po stromech vyskákal na nejvyšší větev v lese kde jsem se posadil a ji jsem stále objímal, mohla vidět úplněk a celou kiri jako by byla pod našima nohama
'' vždycky když jsem brečel tak mě maminka obejmula, ale... po té co je zabily jsem brečel... a brečel a nikdo mě neobjímal brečel jsem týdny'' pohladil jsem jí opět po vlasech