Okolí Kirigakure

First topic message reminder :

Louky, lesy, bažiny, mokřiny, potůčky a rybníčky kolem Kirigakure

"Aha,"dívala jsem se do ohně, který založil. Zamračila jsem se.
" A co myslíš, že by se stalo s člověkem, který by si svůj sen splnil a už by neměl žádný další? Ani žádnou vůli svého mistra? "

Ještě víc jsem se zamračila.
" A co myslíš, kdyby ten někdo neměl žádné přátele ani blízké a myslel by si, že žádné ani nepotřebuje? Co by pak dělal?"

"Hmm, snad máš pravdu." Trochu jsem se uvolnila a opřela jsem se o ruce, které jsem dala dozádu.
Tak louka je kousek odsud, jestli pak tam stále ještě leží,dívala jsem se na hvězdy a na tváři měla zamyšlený výraz.

"Nad čím pak rozmýšľaš?"

Trhla jsem sebou.
Říct mu to nemůžu, kdyby se to dozvěděl tak mně zabije.
"Emmm......to... nad jedním zvláštním chlapíkem," na tváři se mi objevil poněkud křečovitý úsměv.

"A čože sa stalo keď nad ním rozmýšľaš ?"

"A mno vidím že mi to asi nechceš povedať tak ťa nechám tak no ... "
Ani som nevedel jak a zatvárali sa mi oči po chvíľi som zaspal.
(gomen už musím )

Ujistila jsem se, že opravdu spí a vydala jsem se na louku, kde jsem se včera naposledy viděla s Hirakem.
Když jsem tam došla rozhlížela jsem se kolem, ale nikde jsem ho neviděla.

''co tady děláš ?'' otázal jsem se jí a stál jsem přímo za ní s pytlíkem jídla které jsem si nesl z kiri

Povyskočila jsem leknutím když na mně promluvil.
"No..... eto........ hledám místo, kde by se mi dobře trénovalo."
Malinko mi zaškubalo v oku.

''teď v noci ? neměla by jsi spíše spát ?''

"No, eee, mě se ještě nechce, po té bitvě jsem spala skoro 36 hodin v kuse.
A taky jsem před chvílí trénovala s Narutem, chápeš adrenalin."
Ježiši, co to mám za blbý kecy, tohle že by mi sežral?
Tvářila jsem se dost napjatě.

''radši začni rychle mluvit pravdu, nemám rád lháře'' obešel jsem jí a posadil jsem se na louce a začal jsem vybalovat jídlo

Cukla jsem sebou a zrudla jsem.
"Hmm, no, říkala jsem si, že se půjdu podívat na tuhle pěknou louku, včera se mi tady docela líbilo," rozpačitě jsem se drbala na hlavě.
"Je tu docela dobrej rozhled a tak. A taky mně napadlo, že, kdyby tady byla pořád ta červená bublina co tu včera byla když jsem odcházela, mohla bych do ní píchnout klacem a zjistit co to udělá," trochu křečovitě jsem se zazubila.
"A když už bych byla v tom, že bych třeba pozdravila toho chlápka, co je uvnitř ní," po očku jsem se dívala co on na to.

''takže plochý prcek se chce kamarádit ?'' okem jsem se na ni podíval a pustil jsem se do jídla

"No nevím, jestli se dá kamarádit s někým, kdo o žádné přátele nestojí a ještě na každém kroku trousí jedovaté poznámky," pokrčila jsem rameny a vytáhla jsem kelímek s brčkem, ze kterého jsem začala upíjet.

''ano, máš pravdu, i kdyby prcek stál já nestojím'' pověděl jsem při jezení klidným hlasem

Pozvedla jsem obočí.
"A co teď vlastně hodláš dělat? Vypadá to, že od plánu celý život proležet s obličejem k obloze jsi nějak upustil."

''je to můj život a proto ti o něm nemusím nic říkat, ani to co budu teď dělat'' pokračoval jsem v jezení jídla

" Nesedíš náhodou v mraveništi?" nahodila jsem zkoumavý výraz.

''ne nesedím'' zamyslel jsem se a dojedl jsem
''pokud ti na mě alespoň trochu záleží tak si vytáhneš nyní katanu a bodneš mi jí do srdce'' lehl jsem si a podložil jsem si hlavu dlaní

"Hmm, jaká škoda," zatvářila jsem se opravdu zkroušeně,"pak bych možná věděla, co tě kouslo do zadku."
Druhou větu jsem úplně odignorovala.