Kancelář Mizukage

First topic message reminder :

Shichidaime Mizukage - Hitomi Yamada

NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN!

• Při mém odchodu z kanceláře je místnost pohlcená mlhou, prosycenou z chladným vzduchem, ve kterém je má čakra, která mě upozorní, že do kanceláře někdo vstoupil.

• V každém rohu a po místnosti jsou rozmístěny otrávené ty nejslabší, tudíž špatně viditelné jehlice, které jsou propojené slabounkým drátem, který není skoro vidět. Když nepovolaný vstoupí, drát se napne a jehlice se na nepovolaného vymrští, přičemž ho zraní nejen jehlice, ale i drát.

• Okno je zajištěné stejným způsobem.

• Zásuvky a poličky též, navíc jsou zapečetěné mou čakrou, kterou dokáži odblokovat pouze já, tudíž se dovnitř nikdo nedostane.

Pasti jsou deaktivovány pouze mým příchodem, který zaregistruje mlha a po mém příchodu se rozplyne!

Hem? o.. okej. povedala som trocha neisto a len som podišla k stoličke kde sedáva Mizukage, pokračovala som však ďalej až k oknu, tam som si sadla na parapetu a zvedavo som sa na ňu pozrela. čo tá posmutnelá tvár? trocha sa usmej a povedz čo si videla.. zaškerila som sa veselým spôsobom.. stále som bola smutná z odchodu Himi no riadila som sa jej radou!!

Polkla jsem a na její rady o smíchu jsem opravdu nereagovala. Začala jsem.
Předevčírem jsem byla u jezera a viděla jsem Akihira, v divném oblečení, bez čelenky. Byl tam s nějakou ženou, měla blonďato-růžové vlasy. Ptala jsem se ho, co se děje, ale vůbec na mě nereagoval, pak mu ta žena pokynula a rychle odletěli na drakovi ještě s jednou, které jsem si ze začátku nevšimla.
Sklonila jsem hlavu.
Čekala jsem, ale do teď se nevrátili.
O tom, že ta žena tvrdila, že spolu chodí jí radši říkat nebudu.

Len som sa na ňu dosť .. vykoľajene pozrela.. nevedela som čo si mám myslieť. S..si si istá, že to bol Aki-kun? spýtala som sa tichým hlasom a mierne mnou striaslo, vedela som že by ho Roka spoznala páč ho už nejaký ten čas pozná. a to ma ubíjalo najviac, s akou ženou? preboha akou ženou? mlelo sa v mojej hlave stále dookola no zatiaľ som sa tomu pokúsila.. "neuveriť".. proste som to odmietala.

Zavrtěla jsem hlavou.
Neřekla mi jak se jmenuje, jen, tomu drakovi říkala Dag. Ale, že to byl Akihiro vím na sto procent, viděla jsem mu do obličeje.
Povzdechla jsem si a zavřela oči.
Prokletá, dozajista jsem prokletá.

Keď spomenula draka tak som sebou znova trhla.. Reina.. šepla som potichu po čom som len sklonila hlavu k zemi, vlasy mi zahalili tvár takže mi vôbec nebolo vidieť do očí, bola som úplne ticho, rukou som si zašla ku krku kde som mala pečať, ústa som skrivila do takého uboleného a nešťastného výrazu.. bolo to na mňa trocha moc no, nemienila som plakať, nie teraz. Nakoniec som to v sebe všetko udusila a snáď prvý krát v živote som nasadila úplne dokonalú chladnú masku, všetci ťa raz opustia.. nikomu never, už viem ako to Himi myslela.. pomyslela som si po čom som zodvihla pohľad znova na Roku, vyhovuje ti viac boj, s veľkými alebo s menšími mečmi? spýtala som sa potichu pri čom som mala taký čisto profesionálny hlas ^^.

Podívala jsem se na ní a zmateně zamrkala.
Ehm... S většími... ale... Lizzy... jsi v pořádku?
Ten její výraz mě děsil. Nikdy jsem u ní takový neviděla.

Len som sa postavila a na jej otázku som len prikývla. Nemám.. čas .. nejak citovo sa zrútiť.. povedala som potichu po čom som len prešla k poličke kde bol obrovský zvitok.. ten som rozvinula pred Roku na zem a ona si mohla všimnúť mená všetkých legendárnych mečov z mlžnej, pod každým bola taká divná "značka", táto značka chýbala len pod Kubiriki a Kibami. Myslím že je zbytočné odkladať to, Kirigakure potrebuje.. silných shinobi, šepla som potichu a len som prstom ďobla do jedného zo znakov.. čo vravíš na .. Samehadu? spýtala som sa po chvíľke premýšľania a spýtavo som sa na ňu pozrela.

Otevřela jsem pusu.
Ona chce teď řešit meče? Teď?
Samehada, samehada, šeptala jsem si pro sebe. Ještě chvíli jsem přemýšlela, ale pak jsem prostě jen přikývla.

Povzdychla som si.. rukou som sa kvázi ponorila do zvitku a v momente som Samehadu vyvolala, no stále som jej ju nepodávala, momentálne bola Samehada zvyknutá na moju chakru, za posledné dva roky som si totiž splnila môj sen.. teda chýbal už iba Kubiriki ale aj tak, ovládla som všetky meče šermiarov a naučila som sa s nimi narábať no Samehada sa stále kvázi odo mňa neodvikla a mne prišlo na um že to bude pre Roku možno dosť nepríjemný a bolestný "tréning". Zvitok som po tom zrolovala a len som Roke pokynula aby išla za mnou.. išli sme až na strechu budovu Mizukage, nikto tu nebol a nikto sa tu ani nemal ako dostať.. po tom som len Samehadu položila na zem. Roka, Toto je Samehada, je považovaná ako najsilnejší meč zo všetkých siedmych aj keď.. o tom by sa dalo polemizovať, je tu však jeden problém ktorý budeš musieť prekonať.. a tým je udržať ju v rukách až kým si na teba nenavykne.. Prehovorila som a len som sa na ňu spýtavo pozrela.. pripravená? spýtala som sa a v duchu som bola stále uzavretejšia a uzavretejšia.. proste som neprejavovala žiadne city a sama som si neuvedomovala že ma to z vnútra dosť.. ničí.

Zvedla jsem obočí.
Udržet v rukou, dokud si na mě nezvykne? Co to má jako být?
Hai, přikývla jsem, ikdyž jsem si tou připraveností nebyla ani trochu jistá.

Nebudem ti klamať.. možno to bude dosť.. bolestivé. Povedala som ešte po čom som ho len rukou pokynula aby ho chytila za rúčku, ale musíš to pretrpieť.. všetci ktorý ho získali týmto, "nebojovým" alebo mierumilovným spôsobom si to museli pretrpieť.. dodala som ešte a len som čakala.

Chytila jsem meč oběma rukama a čekala jsem, co se bude. Najednou se z rukojeti vysunuli čepele. Vytřeštila jsem oči překvapením, něco takového jsem nečekala. Kdybych aktivovala Suika no jutsu, tak by mi meč vypadl a tak jsem jen usykávala bolestí.
Zatraceně, musím to vydržet!

Len som sa na to pozerala.. bola som ticho no sadla som si na zem do tureckého sedu. Snáď to zvládne.. aj keď.. vyzerá to tak že si na ňu Samehada zvykne.. čo je dobré znamenie, ak sa to naozaj podarí tak sa časom jej chakra vyvinie na úroveň Bijuu.. rozmýšľala som s takým neutrálnym výrazom v tvári a snažila som sa zahnať späť myšlienky na Akihira.. hrozne ma to štvalo, bola som z toho nešťastná a cítila som ďalšiu stovku pocitov no všetky som v sebe úspešne dusila.

Trvalo to zatraceně dlouho, snažila jsem se Samehadu udržet. Opřela jsem jí o zem, aby mi tolik nedrásala ruce, ale stále to pekelně bolelo. Netušila jsem, jak dlouho jsem tam tak stála, ale někdy v době, kdy jsem začala přemýšlet o tom, že ten zatracený meč skutečně pustím se čepele zasunuly. Udiveně jsem se podívala na ruce a pak na Lizzy, v očekávání, co bude teď.

Najednou se před Roko a Lizz objevil malý obláček bílého dýmu a když se rozplynul, stál tam malý oranžový dráček a v ocase svíral nějaký svitek.

Uklonil se a promluvil."Omlouvám se, že ruším Roko a Lizz, už jsme se párkrát viděli, ale stejně se radši představím. Já jsem Reiki, jeden ze summonů Akihira-kun. Nesu vám vzkaz." Svitek položil vedle sebe na zem a rozvinul ho. Byl na něm nějaký znak. Dráček se ho dotkl jednou tlapou a ten se modře rozzářil. Začala se z něj vypouštět modrá čakra, která se po chvíli s formovala do iluze Akihira."Ahoj Lizz...omlouvám se za všechno, co se teď stalo a že jsem ti vůbec nedal vědět, ale nemohl jsem nic dělat. Doufám, že si v pořádku a kvůli mě se s tebou něco nestalo. Možná se mnou už nebudeš chtít mluvit, ale alespoň takhle jsem ti mohl nějak dát vědět. Moje minulost mě dohnala a já se zase na chvíli musím vrátit do starých časů. Dal jsem slib, abych vás ochránil, ale přísahám ti, že se nikomu nic nestane. Nevím jak dlouho to potrvá, ale budu se snažit vrátit, co nejdřív a zase být s tebou. Jsi pro mě velice důležitá a pořád na tebe myslím. Musím splnit svou povinnost, kterou jsem dostal. Snad se zase brzo uvidíme. Jestli mě budeš chtít odpovědět, stačí tvůj vzkaz nadiktovat Reikimu a potom položit ruku na svitek a předat tam trochu tvé čakry. On pak vše už zařídí. Bohužel toto nemůžu využívat pořád, takže se teď zase chvíli neozvu, ale budu se snažit co nejdřív tě zase kontaktovat. Doufám, že mě odpustíš, ale jinak to nešlo..." Iluze Akihira se na ni pěkně usmála a jakoby ji chtěla pohladit."Něco ti posílám, tak snad ti to mě bude aspoň trochu připomínat, a budeš se cítit, že jsem s tebou. Hlavně to prosím nevzdávej a snaž se být taková jako si byla do teď. Hodně lidí tě miluje a kdyby se ti něco stalo, byla by to pro všechny katastrofa. Doufám, že mě odpustíš a budeš na mě čekat...já se k tobě vrátím...tvůj Akihiro..." Iluze ji poslala vzdušný polibek a pak se rozplynula. Znak přestal zářit a zbytek jeho čakry se vytratil. Na svitku se v obláčku dýmu objevil jeho náramek, který měl na vrchu vyřezaný iniciály A a L. Vyrobil ho už dávno a byl pro něj velice důležitý. Reiki ho vzal a podal ho Lizz."Je v pořádku a nesmíte se o něj bát nebo ho jít hledat. Je to složité...nikdo nemůže před svou minulostí utíkat věčně. Musí si to vyřešit sám, aby měl konečně klid. Jestli mu chcete něco předat, můžete. Má vás strašně rád a nikdy by vás na dobro neopustil. Snažte se to pochopit v jaké je situaci a prosím vyhověte jeho přání. On se za vámi opravdu zase vrátí. Slíbil to a on své sliby plní..." Dráček se na Lizz pěkně usmál a položil ji náramek do dlaně. Potom trochu odstoupil a čekal.

Chladným pohľadom som si prezerala Akihirov odraz alebo projekciu či čo to bolo, po tom som sa pozrela na to dráča a namierila som na neho jednu z rúk. Vypadni. zavrčala som a sama som nevedela čo ma to pochytilo.. proste som bola hrozne ale hrozne naštvaná a bola som pripravená po tom drakovi aj zaútočiť ak by do pár sekúnd nevypadol. Nakoniec som sa len odvrátila k Roke.. teraz?.. teraz na mňa zaútoč, šepla som už kludnejším tónom hlasu.

Reiki si jen povzdychl a poklonil se."Doufám, že sem vás moc nezdržel a ať se vám daří..." Náramek jí, ale nechal v dlani. Otočil se ještě na Roko a i jí se uklonil."Ať se ti dobře vede Roko-san...Sayonara..." Potom zmizel a ze svitkem v obláčku prachu. Musel předat Akihirovi zprávu o předání vzkazu Lizz. Vůbec se mu do toho, ale nechtělo. Věděl, že se na ni bude ptát. Je to těžké...

S vytřeštěnýma očima jsem se dívala na to, co se dělo. Reakce Lizzy mě trochu překvapila, ale nedalo se říct, že bych jí nechápala. Zavřela jsem oči.
Všechno se tak strašně komplikuje.
Pak jsem uslyšela pokyn o útoku.
Zvládla to ona, musím to zvládnout i já.
Zhluboka jsem se nadechla a otevřela oči. Chytila jsem Samehadu oběma rukama a zaútočila jsem ze strany na její bok tak, že kdyby jsem se dostala dost blízko trhla bych s ní směrem k sobě a tím ji řízla do boku.

Pozerala som sa na jej pohyby, v momente som tasila Kiby a jej útok som oboma zablokovala, nohami som sa zaprela do zeme no nenapúšťala som Kiby raitonom páč som vedela že by chakru Samehada pravdepodobne zožrala a predala Roke, sama som však netušila ako by na to Roka zareagovala .. na ten pocit a tak. pocítila som ako trhla smerom k sebe no len som Samehadu odklonila z mojej blízkosti a sama som uskočila z jej dosahu. Kiby som si dala k sebe a bola som pripravená na ďalší obranný výpad.

Skočila jsem za ní a zkusila jsem jí zasáhnout zezhora hlavu.
Je to úplně jiný styl, než kterým jsem do teď bojovala.
(gomene, nějak mi blbne načítání stránek)

Nechcela som na seba nechať dopadnúť celú váhu Samehady, no stihla som zareagovať, preniesla som váhu na pravú nohu pri čom som sa na ňu mierne pričupila a odmrštila som sa do strany, ešte keď som letela tak som jednu z Kíb zabodla do zeme a použila som ju ako odrazový mostík (rukou) ktorým som sa vymrštila k Roke. sekla som po jej rameni aj keď som bola pripravená pootočiť čepeľ tak aby na ňu dopadla len plochá strana Kiby, páč som nevedela či sa tomu uhne alebo či to zablokuje.. no dúfala som že hej.

/V poho aj tak nemám nejak extra veľa času

Když Lizzy uhla tak jsem začala tak trochu padat dopředu. Přece jenom jsem se Samehadou bojovala poprvé a byla jsem trochu nevyvážená. Jakmile jsem si ale všimla jejího útoku na rameno, použila jsem Samehadu jako podpěru a částečně setrvačností pohybu, částečně odrazem jsem jí přeskočila a skončila jsem o kousek dál v podřepu se Samehadou v ruce. Takhle jsem ale rozhodně nechtěla strávit dlouhou dobu a tak jsem se zvedla. Souběžně s tím, jak jsem se zvedala jsem se otáčela a mířila jsem Samehadu do míst, kde měla Lizzy přibližně záda.

Keď ma tým svojím spôsobom kvázi preskočila tak som na nič nečakala.. rukou som sa ako tak pribrzdila, našťastie som bola ľahká a nebola som zrovna slabá takže som sa v pohode udržala na zemi aj jednou rukou, tú som však použila čisto na zabrzdenie zatiaľ čo druhou som dala Kibu do dráhy Samehady, náraz však bol o niečo prudší než som očakávala a tak ma zotrvačná sila Samehady a zároveň aj sila Roky odmrštila kúsok ďalej, síce som skončila na chrbte no len na zlomok sekundy páč som sa hneď prevalila na nohy, v ruke som mala len jednu Kibu páč druhá bola zabodnutá niekde v zemi.

Vycítila jsem příležitost v tom, že má jen jeden meč a rychle jsem zaútočila. Vedla jsem sek ze strany na bok, kde měla prázdnou ruku.

Zaregistrovala som jej útok docela skoro, moje pohyby sa stalo o dosť rýchlejšími než pred tým, možno som to začala brať o niečo vážnejšie, len som pustila Kibu z jednej ruky no skôr než stihla dopadnúť som ju do druhej zachytila, zároveň som prvou rukou chytila plochú a tým pádom aj tupú časť Kiby a jej útok som zablokovala skôr tak z polky, celo svoju váhu som totiž preniesla na ruky a tak som ponad Samehadu spravila kvázi mlynské kolo po ktorom som dopadla na zem, no v momente keď som sa nohami dotkla zeme tak som vyštartovala po Roke ktorej som chcel zasadiť ranu rukou do brucha, Kibu som pri tom mala v druhej ruke.